Diskuse - Deprese v těhotenství

Terezo:
Ja prave taky resim co az budu mit po materske a co kdyz nam to kvuli penezum znici vztah ze nenajdu praci a ze pak jich bude malo,protoze v me blizkosti se diky penezum takhle rozvedli.Nejhorsi je ze je ted noc a ja vubec nemuzu spat porad v hlavne resim jestli si to dite nechat nebo ne.a to samy ve dne ale noc je vzdycky horsi asi za chvilu padnu na nedostatek spanku.Proste je to tak ze me to dite vubec nechybi a myslim ze ani chybet do budoucna nebude.Nikdy jsme k nim nemela vztah a ani nikdy necitila nejaky biologicky hodiny.Mam s toho hroznou depresi -nejim,nespim proste chodim jak spraskanej pes.A do konce tydne se musim rozmyslet jestli si to necham nebo ne

Terezo:Urcite mi prosim napis na ten email, muzem to spolu jeste vic probrat a snad i vzajemne podporit.Kazdopadne co me kdysi psycholog rekl protoze uz na tohle tema jsem u nej byla i kdyz sem nebyla tehotna ale pripadala jsem si ze semnou neni neco v poradku kdyz mam k detem nijaky vztah.A on me rekl ze pokud proste sama necitim ze to dite chci tak at ho radeji nemam, ze nejsem prvni ani posledni co ma takovej pocit,protoze po porodu muzou nastat deprese jeste vetsi,tak nevim jestli me chtel jen radeji odradit nebo rikal veci z vlastni zkusenosti.Jasne muze to byt ze se mimino narodi a pak se na ho mamina nemuze nabazit a je v sedmym nebi,ale bohuzel muze nastat ze nastoupi jeste vetsi deprese a pak nezajem o mimi.. a ted risknout ze to pak bude tak lepsi varianta nebo cekat jestli se stoho nezblaznim..

Tak jsem si tady vše přečetla. No, Nikol, je sice pravda, že děti můžeš mít i později, třeba koukni na Žilkovou, ta tu Kordulku měla snad v 45. Možné to je, ale prostě je objektivní pravda, že člověk stále naráží i přes zázraky medicíny na různé fyziologické bariéry. A ty výzkumy jsou reálné, plodnost do nekonečna natahovat nejde. U dětí počatých později je statisticky větší pravděpodobnost vad a u starších matek větší pravděpodobnost komplikací, ať už je to zmiňovaná cukrovka či jiné problémy jako je vysoký tlak. Porod častěji končí císařským řezem. Já to neberu od našich doktorů jako strašení, ale prostě by to lidi měli vědět a je na každém, jak se rozhodne. Třeba kámoška, co žila nějakou dobu v Anglii si děsně stěžovala, že jí dali léky a ani se neobtěžovali jí říct, že jí předepisují antibiotika a to na banální chřipku. Já si myslím, že každý má právo na informaci a je jeho starost, jak s ní naloží.A vy holky víte, že já naopak psala, že třeba v situaci Eviny bych na ten potrat šla. Pokud člověk už jedno dítě má a těžko se protlouká i tak a partner stojí za vyliž kapsu, tak je to dost pochopitelné. Nejsem nějaký náboženský šílenec, abych za toho někoho odsuzovala. Je ale pravda, že dnes už nejsme v situaci našich babiček, že by člověk neměl co dát tomu dítěti do úst, prostě že by to byla otázka existenční.

A s tím uplatněním je to všechno otázka. Samy víte, jak to u nás chodí. Lidé po čtyřicítce jsou tu bráni, buhví proč, jako staré vykopávky, hůře shánějí práci, zaměsntavatelé je nechtějí a to i když mají zkušenosti. Tak co když máte teď pěkně rozjetou kariéru a pak vám bude přes čtyřicet, na dítě třeba bude už pozdě a kariéra taky bude fuč. Tím nechci zase, jak říká Nikol, strašit, ale u nás je to klidně reálná možnost. Navíc nikde není řečeno, že se pak neuplatníte. Třeba kámoška po mateřské teď práci našla docela v pohodě. Ono i hodně záleží, z jakého je člověk regionu, jaké má vzdělání a na spoustě dalších věcí. Jinak mne nechápejte špatně, co se týče mne, tak je na světě lidí a dětí až moc a možná je to nakonec záslužná věc děti nemít.

No, uvidím, co s tím moje právnička vyvede. Svoje argumenty jsem ji napsala. Jo a dítě tam bude mít po narození trvalý pobyt. Toho se on asi taky bojí, byť to je prý jen statistický údaj..ale nechat přihlásit matku s novorozenětem na MU, to by teda byla asi hnusárna i od toho soudu....
Jinak k plodnosti po 35. letech. Já jsem v tomhle směru asi výjimečná...těhotním hned....

tralala - myslím, že pojmem "trvalý pobyt" se zabýváš zbytečně.Je to fakt jen formalita.

A co se dětí týče - inu, kdo je nechce mít, měl by si pořídit kvalitní antikoncepci nejméně prášky plus kondom nebo celibát.Poslední jmenované je asi nejlepší.Kdo s čím zachází, tím totiž taky schází.

Tak s tou klesajici plodnosti po 35. nevim. Moc neverim tomu, ze v den mych 35. narozenin kvalita mych vajicek najednou rapidne klesne ;-) Vzhledem k tomu, ze v mem pripade vajicko bylo zrejme mazanejsi nez draha antikoncepce tak asi problemy s plodnosti mi v nejblizsi dobe fakt nehrozi. A perspektiva vubec nikdy nemit zadne dite me opravdu vubec nedesi. Bylo to muj puvodni plan a patrilo to do me celozivotni strategie. Kochala jem se predstavou, ze nikdy nebudu muset resit postylky, pampersy, hracky. Na tyto veci mam odjakziva alergii. Bohuzel v tuto chvili musim rict, ze se mi to vymklo z rukou. Muzu si za to sama, nemela jsem si zacinat s chapem, co jineho na to rict.

No a být Vámi, co se nemůžete rozhodnout,jestli to dítě, "co Vám zničí život a kariéru a vztah" mít nebo nemít - jdu se kouknout na nějakou diskusi snažilek, holek, co nemůžou dítě mít, co o něj přišly atd...Ono se totiž může stát, že namísto současného partnera přijde Láska. A pak dítě budete chtít. Jenže nejde mít všechno.
A ta volba je JEN NA VÁS.

Evino H. Ani nevis, kolikrat uz me napadlo, ze ten zivot je nefer. Holky, co by rady a nemuzou a my, co nechceme a tehotnime na prvni pokus. Jinak nevim, co sis myslela tim, ze misto partnera prijde Laska. Mam sveho partnera velmi rada a je to ten nejlepsi chlap, ktereho jsem v zivote potkala. Ale to vubec nema nic spolecneho s touhou po diteti.

Tak po to, co napsala Evina bych se podepsala. A i muž nakonec ty děti chce, nakonec se zdá, že v této chvíli zřejmě víc než Ty a pokud je nebude mít s Tebou a touží po tom, tak se časem stejně rozejdete. Evina je ale zrovna ten případ, který měl oba partnery na levačku a děti si nakonec nechal a bojuje, viď, Evi? Já sama přiznám, že bych si na Evině místě to druhé prostě nepořídila a na místě Tralala nejspíš taky ne. Radši bych si asi užívala života a Vaše děti už jsou velké, tak bych se to dalo. A stejně jste si je nechaly, což??

A upřímně řečeno, pokud se k těm dětem chováš hezky a pečuješ o ně, věřím, že se Ti to vrátí. Partner může odejít vždy, o práci můžeš přijít, o zdraví taky, ale dítě je skutečně rodina. Bohužel i Tvý rodiče tu věčně nebudou a kdo Ti pak zůstane? A jak je to s kamarády, to taky víme dobře. Když už bychom tedy uvažovaly čistě egoisticky.

A samozřejmě se může stát, že teď půjdeš na potrat a pak už to nepůjde vůbec, nějaké zdravotní riziko je tam vždycky i když je to dnes asi rutinní zákrok.

Chtěla jsi vědět argumenty proti, tak je tady říkám. A možná skutečně nemáš toho pravého mužského. Jak říká Nikol, nikdy jsem děti nechtěla, žila jsem si po svém, byla jsem nezávislá, potkala toho pravého a najednou je chtěla. Tak nějak to bylo, viď? Máš o něm pochybnosti, tak to asi není to pravé ořechové.

Irča - dítě je skutečně rodina.
Ale ja jsem prave zadnou rodinu nikdy nechtela. Mne naopak jima hruza z toho, ze uz nikdy nebudu sama. Budu uz porad mit na krku tu celozivotni zatez. Ja se dokazu identifikovat pouze s sebou sama. Bez parnera jsem dokazala taky zit docela bezproblemove, ani ten nas vztah jsem nebrala nijak osudove. Rikala jsem si, ze to zkusime a kdyz to nepujde, kazdy si pujdeme po svych.
A uprimne, nejsem moc romanticky zalozena a na nejakou velkou Lasku a na Praveho prilis neverim. Vzdy jsem si dokazala dost dobre predstavit zivot o samote.

Tralala, jak to ctu, tak si myslim, ze je dobre, ze nejsem vdana... Tolik vopruzu kvuli SJM!

Jsem v praci, tak jenom rychle, ne Irco, ja jsem deti nechtela, me manzestvi bez deti se dvouma kockama naprosto vyhovovalo, ja jsem si dite poridila kvuli manzelovi, protoze jemu tikaly biologicky hodiny. Ja jsem mela stejne pocity jako Tereza, pro me hlavne po porodu skoncil zivot, najednou jsem byla jenom masina na kojeni a meneni plen a je uplne jedno, jak moc partner pomaha. Rikaji, ze se to upravi, az bude detem tak tri roky a ja tomu verim, dokud nebudou ve skole a ja nebudu mit zase cas pro sebe, tak se z depek nevyhrabu ani s nejlepsi AD na svete, me porad chbi nezavislost, kterou jsem mela, 'moje' vikendy apod. Je pravda, ze si zacinam zvykat, ale porad jeste pochybuju nekdy, jestli to bylo dobre rozhodnuti, i kdyz malyho miluju a na tohle mimi se taky uz tesime, ale ja mam porad v sobe to, ze musim pockat, nez zase budu moci byt sama sebou.

Nikol, já měla stejný pocity i u holky. Taky jsem ji začla "brát" , když ji byly 3 a víc..V jejím roce a půl jsem utekla do práce - si odpočinout. S tímhle těhu jsem si říkala, že zůstanu doma dýl, ale asi ne . Budou mi chybět peníze a nezávislost...Při holce jsem zažívala skvělej pocit, když jsem se řítila po dálnici do práce,.. tam teprve jsem měla tu volnost a čas jsem si řídila podle sebe, ne, že mi ho určovalo mimino...
Jo Nikol, ty ještě chodíš do práce? Nějak dlouho, né? No já bych taky možná ještě chodila, kdybych neřešila to zatracený SJM (pořád jezdím někde něco vyřizovat ) a nedělala ty daně...