Diskuse - Deprese v těhotenství

Terezo, klasika, hormony...Přečti si starší příspěvky, uvidíš...Nepřestáváš to být TY, jen se malinko na chvilku změníš.

Irčo, tenhle je šišatej a tvrdej.Navíc to do ní nedostanu, nedostanu do ní chvílema ani čaj.Velká holka někde vypůjčila čípky a když teplota vyskočila na 39,9 daly jsme jí do vany a připouštěli studenou vodu, dokud tam vydržela.

Terezo, rozmysli si to, odkud je čas...Nebude to lepší, ba naopak. Musíš jednat podle sebe, na partnera nedej. Musíš udělat, to co cítíš ty.. Dej si pro a proti...

Já nevím, Tralala, ale myslím si, že třeba Ty jsi v jiné situaci, dítě už máš, ale pokud Tereza ještě dítě nemá...Je to ale samozřejmě každého věc, co je jeho priorita. Já nemůžu pochopit, že třeba někdo nechce dítě vůbec a ani tomu nevěřím. Koukni, Lenale měla depku, nedokázala si představit, že najednou bude mít ve 40ti dítě, ale asi je spokojená a už nemá ani zapotřebí sem chodit a Luluna se bála a teď je její malá celej její svět, přítele poslala do háje a malou si nechala.

Tak to je hrůza. Tak to skutečně musíš dávat, Evi, čípky. Tak snad se brzy uzdravíte.

Problem je totiz v tom, ze nevim,k cemu je vubec dobre ty deti mit. Nechapu tu potrebu. Mne to proste nikdy nechybelo. Ano, slysela jsem ruzne teorie o zajisteni ve stari anebo neco nekomu predat, ale z toho predavani mam spise hruzu. Deti me spis stvaly, ze jsou hloupe, musim jim neustale vsechno vysvetlovat. Tehotenstvi bylo vzdy moje nocni mura, ktera se ted bohuzel kvuli selhani pilulek naplnila. Pritel mi tvrdi, ze si to porad osklivuju, ze bych mela zmenit pristup atd., ale ja vubec nedokazu najit jedinou vec, proc bych se mela na to dite tesit. Pritel se zachoval skvele, slibil, ze se o me postara. Kazda mi ho zavidi. Ale ja si myslim, ze kdyby to dite nechtel, mela bych to rozhodovani mnohem snazsi.

Ano, to je fakt Irčo, že dítě už mám. Proto to napíšu znova. Když jsem byla těhu s dcerou, tak jsem byla taky v depce. A teď jsem ráda, že ji mám. Doufám, že s malým to bude podobný. Jsem celkově v hrozný depresi, ale dneska jsem ho viděla na UZV, tak jsem zas trochu pookřála... a vím, jak je ve mě uloženej a že to co, jsem se domnívala, že je hlavička, tak je nožička a kde je tělíčko a tak...

Terezo,
opravdu si to musíš rozhodnout sama. Já jsem druhé dítě, moc chtěla, pak na mě přišly úzkosti a já si vduchu říkala, proč jsem vlastně do toho šla znovu....vůbec jsem se netěšila... a pak když se malej narodil, tak jsem se najednou za ty svoje myšlenky začala stydět a omlouvala se mu, že jsem ho v břiše neměla dost ráda. Teď je to mamánek a nedala bych ho za nic na světě. Když se na mě usměje, tak je to hrozně příjemný... To samé jsem teď na začátku cítila i u třetího a jsem moc ráda, že jsem se práškama dala trochu do stavu, že na to netěšení ani moc nemyslím a dokážu s miminkem komunikovat normálně...
Je to těžký, já vím, bohužel je to opravdu jen na Tobě...

Já taky na děti nikdy nebyla, to se klidně přiznám. Cizí děti mne teda nebraly vůbec. Nikdy jsem se nad miminem nerozplývala, neuměla jsem ho vzít do ruky, prostě nic.Ale oni jsou děti a děti. Je velký rozdíl, jestli jde o cizí dítě nebo o to vlastní. Nemyslíte holky??Možná, že dnešní doba je do jisté míry horší (protože každé pozitivum má v sobě kus negativa) v tom, že máme možnost volby a to v mnoha věcech, třeba i v tom, že mít či nemít dítě je naše volba, je to na jedné straně pozitivum, ale na druhé už to není bráno jako věc přirozená. Na druhou stranu neznám jedinou ženu, která by nakonec litovala zpětně toho, že se rozhodla pro mateřství. Tím samozřejmě netvrdím, že každý musí mít dětí kupu, ale alespoň to jedno. A je to těžko říct, dokud člověk ten pocit držet v rukou vlastní dítě nepoznal, tak to nepochopí. Vím to ze své zkušenosti, já to taky nechápala. A troufám si říct, že mi i chvilku po porodu trvalo, než jsem si na ten stav, že jsem skutečně máma, zvykla. Tak první půl rok byl pro mne takové období zvykání si. Dokonce otevřeně říkám, že jsem se i za tyto své pocity styděla. Dnes to přičítám poporodní depresi, ale tenhle pojem je tak široký, že těžko říct. Každopádně závěr je ten, že své děti miluju a jsem ráda, že je mám. U druhého je to pak už jiné, člověk už ty pocity, co to je mít dítě lépe zná a ví, co očekávat, alespoň to takhle vnímám já. A mimochodem, koukněte na takovou Krajinovou, taky děti nechtěla a dnes tvrdí, jak je z mimina nadšená. To je přesně to, co často bývá u žen, co si nejsou jisté ohledně mateřství. Nejdříve nejistota, možná i odpor, váhání ohledně potratu, pak smíření se se situací, porod a dál? Přestanou psát, je po depce. Kolikrát se to tady v těch příbězích těch holek opakuje.

Jeer, ok, poslu ti pak email.
jinak jsem to tu procetla a Irca asi ma pravdu, ze ty zenske pak maji radost, vyjimkou je asi Linda. Nezda se mi, ze by z ditete skakala az ke stropu. Nevim, mozna to bude tim, ze ji partner v tom moc nepodporuje. Na druhou stranu musim rict, ze obdivuju Lulunu, sama bych se k tomu urcite neodhodlala, az tak moc po diteti netouzim. Opravdu doufam, ze ten partner mi s tim vyznamne pomuze, aspon to mam prislibeno.
Jinak k tomu, ze jsem to nezazila tak nemuzeme vedet, jaky to je. To je asi pravda, ale na druhou stranu jsem nezazila spoustu veci, jako treba adrenalinove sporty a taky mi to nechybi. Otazka je, zda je zapotrebi se snazit vyzkouset to, co jsem nikdy nezazila. Vubec po tom netouzim.

A konkretne se bojim treba toho, ze s ditetem uz nikdy nebudu vydelavat tolik penez, jako dneska. Kdo me pak s ditetem zamestna.

a za sebe ze svého života můžu říct - v obou těhotestvích mi bylo zatraceně blbě a byla jsem vzteklá a protivná snad na každýho v okruhu kilometru.Do mateřství jsem musela dorůst a moje starší dcera mi v tom svou rozkošností pomohla tak, že nakukovat do kočárků a žvatlat na cizí mimča jsem začala až když jsem ji měla.A tak si druhá holčička užívá moje příííšerný rozmazlování, dlouhý kojení a větu: "Nechte ji, je ještě maličká!" :-) Mít kluka, ten by asi dopadl! :-))

Těžko říct, Tralala, chce to poradu s právníkem. Je tam ta nevýhoda, že on v tom baráku bydlí, Ty ne. Dřív to roli hrávalo,jakou to hraje teď, netuším. Nejsem právě ten právník, kterého Ty potřebuješ. Upřímně, asi teoreticky nejspravedlivější je barák prodat, peníze rozdělit. Mám totiž obavy, že on bude tvrdit přesně to, co Ty, že mu dáváš málo a podle mne na to právě just nepřistoupí. Mám obavy.

Jinak Terezo, já si myslím, že s narozením dítěte hodně žena změní hodnoty. Ta Krajinová taky měla najaté chůvy a kdesi cosi a nakonec dnes tvrdí, jak si to s dítětem doma užívá. Samozřejmě, jedna kámoška má známou a ta je právnička a vydělává velké peníze, hned z porodnice prchala zpět do práce, ale pak chudák to dítě.

A já bych dítě nepřirovnávala k adrenalinovému sportu, ale spíš třeba k sexu, když jsem se dozvěděla techniku celé věci, tak z doslechu mi to bylo taky hnusné, ale je to blbost takhle přemýšlet o něčem, o čem člověk vůbec nic neví a co nepoznal. Asi je to ale Tvoje poslední šance na dítě, je to buď teď nebo nikdy. To říkám zcela upřímně, po 35. roce šance na otěhotnění a vůbec donošení zdravého dítěte významně klesá, to je obecně známá věc.

Tralala, opravdu nevím. Protože rozvody nedělám, nemůžu říct nic konkrétního. Ale dokážu si představit, jak bude argumentovat druhá strana - že nebudeš mít peníze na vyplacení (ženská na mateřské se 2 dětmi+osobou, o kterou se musíš starat).....

Irco, ja bych nestrasila nikoho tim, ze ve 34 je to posledni sance na dite. Na rovinu, timhle se strasi jenom v CR, nikde jinde ve svete jsem se s tim nesetkala, je pravda, ze je to rizikovejsi a plodnost klesa (evidentne ne u me), ale strasit timhle nekoho je blbost. Je to akorat jednodussi pro doktory, stoji to min penez, takhle se na to divam ja, me nikdy nebylo v zahranici receno zadnym doktorem, ze tady bych si mela poridit dete, protoze je mi 30 a mam stary vajicka, jako se to stalo kamaradce v CR, umis si predstavit, jak na tom byla potom psychicky, protoze tu gynekolozku vubec nezajimalo, jestli ma partnera, nebo se zrovna s nekym rozesla apod.

Tralala, asi fakt prodat barak a rozdelit penize, protoze on muze argumentovat tim, ze nabizis malo, ze tam nebydlis apod. A nebo si najit lepsiho pravnika nez ma on a nebat se kydat spinu a proste se rvat, ale stoji to za ty nervy, kdyz cekas malyho, staras se o mamu a jeste mate holku, aby to nepouzil proti tobe.

Tralala Jinak jsem to cekala, ze jakmile zacnes navazet veci a bude to vypadat, ze tam fakt jdes, tak ze se rozhoupe a zacne hledat cestu jak z toho ven.

Nikol,třeba to máš jinak a Tvoje plodnost se s věkem zvyšuje.:-) to by byla legrace, viď?:-)