Diskuse - Deprese v těhotenství

ahojte - chodím s malou do dvou knihoven, v jedný knížky objednám po netu a pak mi
je na přepážce vydají a v druhé malá lítala až vyrazila některý knížky z regálu - knihovnice super, ale spíš já jsem z toho měla blbej pocit. Včera jsem s ní byla v ¨Tesku kupovat kaše - byly v akci a nemohla jsem si vybrat, div nenaházela na zem ty výživy ve skleničkách,lítala, brala z regálů ty kaše... to se fakt nedalo.Taková nebývala.
Jinak - byla jsem na testu u psychologa, 8.2 budou výsledky, vždycky mě bavilo poznávat sama sebe v testech a tak - tohle byl starej psychol. test, kde se ukazujou obrázky a co tom vidíte - v duchu jsem se smála, co by říkal, kdybych říkala dokola, že vidím jen flek...:-) Pak se zeptal, jestli mě to bavilo - a ...ono ne, přišlo mi to OTRAVNÝ!

Jo, mně taky přijde, že jsou tady až na výjimky dost v poho. Třeba i v restauracích nebo tak. My dost jezdily s malou na výlety, do Českého ráje, do Českého Středohoří a chodili jsme do hospod na oběd a nebyl problém přihřát flaštičku a přinést k tomu i lžičku pro malou a k tomu přinesli i ubrouske a blbě se nekoukali, takže ono je to jak kdo a jak kdy. Ale já to cítím tak, že i dítě musí mít určité mantinely, aby člověku nepřerostlo přes hlavu. Nedám na zadek hned, ale dám. To právě říkala nějaká kámoška, jak dělala aupair v Anglii nebo ve Francii, už nevím, a ty děti byly naprost nezvladatelné. Vyváděly v autě tak, že to bylo o vybourání. Ono taky člověk se jinak chová k ročnímu dítěti, které ještě ničemu nerozumí a jinak k dítěti, které je už rozumější a je v období tzv . vzdoru a na všechno říká ne a nebudu a nechci. Však také zažiješ. To je jen můj názor, protože každý je samozřejmě jiný a má svůj přístup.

Jinak já se asi blbě vyjádřila, když jsem mluvila o cizích dětech, nemluvila jsem o dětech bez domova, ale o dětech druhého partnera čili ne o svých vlastních a tam je to samozřejmě problém. Třeba holka Tralala může podvědomě vinit toho jejího přítele z rozpadu vztahu jejích rodičů i když to samozřejmě pravda není, ale je to holt lidská přirozenost. Může si říct, kdyby nebylo přítele, byli by naši ještě spolu a já měla úplnou rodinu. A i když třeba u mámy její přítel nebyl příčinou rozpadu vztahu mého táty a mámy, tak stejně byl pro mne konkurencí. Důvodem, proč se moje máma nevěnuje čistě jenom mně a proč čas netráví jen se mnou. Můj kamarád měl rád i svého otce i nevlastního otce a říkal oboum tati, ale bylo to velkým dílem tím, že s nimi žil od doby, kdy on byl miminko. Je to super když se to podaří, ale dost často se to nepodaří. Navíc je známé, že zejména ženy mají tendenci protěžovat svoje vlastní dětí na úkor partnerových dětí. To jen konstatuju. Nemluvím o výjimkách.

Tralala nic se nezmenilo ve meste, odkud pochazim a nic se nezmenilo ani ve meste na druhem konci republiky, kde zije kamaradka. Byla jsem tam loni v srpnu a na mou dusi se tam hned tak znova nepozenu.
A zadna restaurace u nas ve meste neni vybavena na deti. Takze si spis myslim, ze mate stesti, kde bydlite.
Irco, obdobi vzdoru uz jsme jedno prechodili. A ja vim, ze jsi mluvila o detech partneru. Me to nevadi, nekteri mi partneri meli deti dokonce starsi nez jsem byla ja, jeden mel malou holku, jeden mel osmiletou holku. Nikdy me nenapadlo, ze je to cizi dite. Bud do toho vztahu jdu s tim, ze fajn, partner ma minulost, nebo do takoveho vztahu nejdu vubec. Pokud mam vyhrady uz na zacatku vztahu budou se akorat prohlubovat, nebo ja to budu v sobe dusit a pak vybuchnu a bude konec.

Jinak sice jsem měla na mysli děti partnera, ale co se týče adoptování dětí, pěstounské péče a podobně, vím, že bych do toho dnes nešla. Překvapuje mne právě v pořadu Pošta pro Tebe, kolik lidí a slušných lidí, co byli osvojeni nebo v pěstounské péči tam vystupuje. Je to taková ta skupina od čtyřiceti vejš. Problém je, že dnes je situace jiná, než bývala dřív, dnes už většinou když rodiče dítě mít nechtějí, nemají ho. Existuje antikoncepce, která v tomto udělala velkou revoluci a děti, co dnes zůstávají v domovech jsou často děti narkomanů a alkoholiků, kteří už mají od narození určité problémy i fyzické a i psychické. Říkala nám to právě jedna vyučující, co právě pracuje ve výchovném ústavu řadu let a paradoxně to potvrdila i jedna moje spolužačka, co pracuje v nadaci podporující rodiny s osvojenými dětmi nebo dětmi v pěstounské péči. Ptala jsem se jí, jak to vidí a vůbec jakou to má úspěšnost a ona právě říkala, že je to smutné, ale nevalnou. Ptala jsem se proč a ona říkala, že si nedokážu představit z jakých poměrů kolikrát ty děti pocházejí a co si prožily, např. znásilňování, týrání apod. To že se pak na těch dětech fakt hodně projeví a často mají silné poruchy chování.

Ptala jsem se jaké, tak kromě útěkářství, což není tak nějak bezprostředně ohrožující i když pokud má člověk za to dítě odpovědnost a ono třeba splodí na útěku dítě nebo spáchá nějakou trestnou činnost, tak je za to člověk odpovědný, ale jsou to i krádeže doma, že se rodičům strácejí peníze, šperky atp. a někdy to přechází k agresivitě vůči těm rodičům. Takže na to já nejsem stavěná. Babiččina kamarádka takto adoptovala dvě děti, holku a kluka. Oni teda původně chtěli jen toho kluka, ale v domově je přemluvili, ať si vezmou i jejich ségru a s ní právě byly hrozné problémy. Byla jako dítě znásilňovaná a prostě od 14 let jim utíkala na diskotéky, za chlapama, kolikrát jí museli od někud tahat, no, nakonec se provdala za nějakého cikána, ten jí pak snad nutil i šlapat, měla s ním teda pak i děti, ale ty opustila, no bylo to nějaký fakt dost šílený. Jediné štestí při té smůle měli, že alespoň ten kluk byl jakžtakž v pohodě, tak to měli alespoň 50 na 50, že alespoň něco se jim povedlo. S holkou přerušili veškeré styky, dokonce to vypadalo, že jí ti cikáni i někam vyexportují jako bílé maso. No, fakt síla. Zažili si s ní chudáci svoje. A to se je oba snažili fakt vést k něčemu.

Nevím, možná je ta situace v Anglii jiná, že třeba dítěte se vzdá i nějaká sociálně slabá rodina, nějací přistěhovalci nebo tak. Rodina, která nemá takovouhle drsnou anamnézu. U nás to tak právě moc není. Bývávalo.

Já bych do adopce taky nešla.Člověk neví, jaké má to dítě geny a ty se moc změnit nedají. Jedni lidé, slušná rodina říkalo se tenkrát, on inženýr a ona učitelka, před 30 lety někdo, si adoptovali cikáně. Chtěli z něho mít génia. To bylo samé, Kája umí ve 4 letech číst, mluví německy atd. Přetěžovali ho a v tom dítěti se nějak zvrtly ty geny( možná by se zvrtly i tak) a stal se z něj grázl. Už ve škole s ním začaly být problémy. Asi ve 20 letech chtěl podříznout svou adoptivní matku, ve 22 letech dostal 14 let - za vraždu.Toliko můj příspěvek k adopci...

Ještě k dnešku. Holka šla se 3. babičkou pěšky. Trochu se jí namočila sádra, byť ji měla v igelitu. Tak volala tátovi, jestli by ji teda zítra ke mě nehodil (on to nabízel). S radostí mu oznamovala, kdo ji bude pak hlídat. Ten ji suše odbyl, že se mu nelíbí, že ji bude hlídat někdo cizí. Do prčic, snad je to moje věc, jak si holku zajistím. No, kdyby neměla tu nohu v sádře a nebylo venku mokro, tak bych ho v žádným případě nepovolala A 3. babička není žádná exotka, je to slušná a vzdělaná ženská. Myslím, že ex tchýně se jí zdaleka rovnat nemůže,co se inteligence a rozhledu týká...

To nám právě říkala i ta vyučující, co dělala v tom výchovném ústavu, že ona za těch 15 let má zkušenost, že geny dělají hrozně moc. Vyprávěla nám jeden dost děsný příběh o holce, co byla dost inteligentní, ale emočně totálně plochá a ta právě v 16 zabila své adoptivní rodiče, jenže navlíkla to tak, že je jakoby zabil její přítel, jí se účast neprokázala, ale hezky si to pojistila, otěhotněla s ním a jediný trest, co dostala byli dva roky v diagnostickém ústavu a pak ještě po nich dědila. Sama nám říkala, že by po svých četných zkušenostech z ústavu sama do adopce nikdy nešla, tak to mne teda dost utvrdilo v mém názoru.

Ahojte - no, netvrdím, že bych do pěstounský péče třeba nešla, až jak se povedou obě holky.:-)
Ale naprostý souhlas: Geny dělají strašně moc, možná 2/3 toho, co z dětí nakonec bude.Hele - moje holka se se svým otcem skoro nestýká a podědila po něm samý dobrý věci - dobře vypadá, je odolná, veselá, z ničeho nemá problém.Ale - on ji měl hooodně brzo, bylo mu líp u cizích než doma, tam se snad od patnácti zdržel jen občas - a s nastupující pubertou ho tu mám jak přes kopírák, prostě chleba namazanej u kámošky stejným máslem líp chutná...A z domu taky zdrhla a byla celou noc v rockovým klubu a to jí je 14!

a u těch dětí je to ještě tak,že si tím,že jsou nechtěný nebo doma braný jako přítěž vytvoří takovej vzorec chování,že dítě, který doma mlátili se dostalo k několika lidem postupně do pěstounský péče, kde třeba už dvě děti měli a ... tam ho taky mlátili. Prostě jakoby má na čele napsáno: kopejte do mně.To jsou slova jedné psycholožky, se kterou jsem na to téma kdysi mluvila.

Irco, to o adoptovanych detech, z jakych podminek pochazi apod. to vim, ze sve prace. A jsem si vedoma, kolik tezke prace to adoptivni a pestounske rodice stoji, o to vetsi radost mame z kazdeho jejich uspechu.
Jinak ano dva z mych partneru meli deti u sebe. Obe to byly holky.

My tady ale ustavy nemame, je tady system, kdy i postizene dite jde z nemocnice, pokud ho rodice nechteji rovnou do pestounske pece do rodiny. Navic je to tady i zamestnani. A kdyz treba rodice jdou do vezeni, deti zustavaji v tom dome, dostanou pracovnici, ktera se o ne stara, nez socialka vyresi situaci, treba jestli se babicka postara apod.

Jinak mam dneska rozlitany den. Malej je ted na dve hodiny v novych jeslickach a snad si ho odpoledne vezmou tchani aspon na chvili, protoze musim vzit kocku k veterinari a pak vyzvednout manzela z prace. Barak je jak kdyby tady bouchla bomba a me je to putna. Akorat mam po asi mesici nevolnosti dneska zravou a nemuzu se dojist.