Diskuse - Deprese v těhotenství

To mě napadlo taky jako první....

Hm, tak Lulu, alespoň je pozitivní, že jsi se z toho solidně dostala, když už teď nic nebereš. To bych taky potřebovala. Já byla tak 5 let dozadu ještě "normální". Ale otázka je, říkám si, jestli si to nezpůsobuju sama. V noci klidně docela spím, musím zaklepat a jen co se vzbudím, začne mi šrotovat, jak se cítím a tak a je mi hned blbě. Já to právě taky mám tendenci zajídat, jak říkám, vážím 95 kg a jestli se dopracuju ještě víc, tak to bude tragedie, fakt. Jak na to, aby tohle právě člověk nedělal?? Ale byla jsi teda někdy tlustá nebo tak??

Já Ti nevím, Tralala, co poradit. Trošku se divím, že sis to mimi nepořídila s EX, ale holt fakt netuším, co Ti poradit. Asi v téhle chvíli si říct, že nějak bylo a nějak bude a nějak se to vyvrbí. On čas nakonec vždycky ukáže.

Já bych si asi měla předepsat pohyb, pohyb, pohyb. Na depky je to prý bezkonkurenční.

ahojte! Jak jsem sem ráno psala, tak jsem si říkala, že budu muset do tý banky,aby mi nenaskakoval úrok.Říkala jsem si,že jsem líná,pojedu odpoledne...a pak mrknu na jejich stránky, oni tam dnes odpoledne nejsou! Tak šup dítě do šátku a hnala jsem na autobus,bych to stihla zaplatit dneska.Byla děsná zima,autobus staví hned u tý banky a zpět jede v 11.30.Je to městečko, kde říkal ex,že bych mohla bydlet.viděla jsem tam pronájem bytu 1+1.ALE jak se mi dřív to město líbilo, tak teď - strašnej bordel a chaos,moc lidí, v krámu jsem chtěla vzít pleny - měli jen malý! No hrůza.Tak jsem šla domů pěšky.Je to jen 6 km, ale místy jsem byla dost mrtvá.Kousek mě svezli známí autem.Malé byla asi zima,tak ječela,pak z toho usnula...A jsme doma a vím,že hezčí místo k bydlení, než je tohle město, neexistuje.k tématu - taky pořád žeru, hlavně sladkosti a jsem vychrtlá.Potřebovala bych se naučit jíst míň a tak,aby s tím tělo vyšlo energeticky.Žraní leze do peněz a zubař potom taky.

tralala - myslím,že Ti chybí LÁSKA jako taková.Ne Tvůj Ex.
Za starostou jsem nebyla, kašlu na něj, když mi jeho žena vytrvale neodepisuje.O příštím bydlení atd. budem zítra mluvit s ex.Včera jsme byli v pohodě do určité chvíle a ... tak jsme se dohodli,že o tom zítra dáme řeč.No, potěš, to abych si vzala zas celej diazepam.
A propos - já dneska zapomněla na prášek! AD jsem normálně vynechala. Dám si ho teď, ne? Jen doufám,že nejsem tak zmatená, že si ho nevezmu podruhý. Při mojí povaze zázrak, že jsem na něj zapomněla až teď.:-)

jo, Irčo.panická porucha je ale asi jiná úzkost, má to spolužačka...Normál a pohoda a najednou hrozně zle a pocit, že máš infarkt, že umřeš...

Tak jsem psala kámošce, že se mi stejská po Ex. Nechápe to. Prý jestli jsem zapomněla, jaká to byla Itálie. Jo, za ten rok spousta věcí "zapadla". Přítel mě naštval, donutil mě jít ven,na procházku. Prý potřebuju pohyb (v tom jsme Irčo asi stejný). Tak jsem si představovala,že půjdu s pláčem za Ex, prosit ho o odpuštění, že na všchno zapomeneme a budeme spolu šťástný.... Já, v 7 měsíci s jiným chlapem......

Irčo, nikdy jsem teda jako tlustá nebyla, protože jsem od malička až do teď hodně sportovala. Dřív vrcholově. No ale určitě jsem přibrala víc, než bylo normální - takže bych řekla, že jsem v té době byla dost oplácaná. Já ti nevím, pak jsem si to nějak urovnala sama v sobě a jídlo už jsem nepoužívala jako uklidňovadlo, ale spíš jsem se ho snažila vychutnávat. Já teda do teď jím hodně a co kojím, tak jsou to kvanta. Jenže malá to vypije. Ale vychrtlá nejsem. Asi normální bych řekla. Všechno je v hlavě, Irčo. Když pohneš hlavou, pohneš svým životem.
Tralala - nikam se nevracej. S dítětem oceníš svého přítele, který evidentně myslí na tebe a je ti opravdovým přítelem. Itálie je možná vzrušující, ale ne pro rodinný život. Já už bych Itálii nebrala ani za nic. brrr - ty hloupé hádky o ničem. Tolik energie na to. My měli přímo Calabrii :-DD

Zdravím, kočky! Tak teda na moje hormony nemá naprosto nic.Procházka mě včera nabila, takže jsem i uvařila čočku ještě večer. Spát jsem šla kol 23. a budila se asi jen dvakrát, z toho podruhý to bylo už ráno.Eli vyžaduje kojení v noci, je to děsnej zlozvyk, ale nemám na to ji to odnaučit. A hormony: Jak to mám dostat, trpím na PMS.Dík AD to neprožívám tak, že bych viděla rudě.Ale obě holky mě dráždí k tomu, abych byla protivná a uštěkaná.Musím fakt říct své dnešní myšlenky: Velká holka měla matku do skoro patnácti let, dala jsem ji, co jsem mohla.Teď by si ji mohl užít její tatínek, když ji tak miluje a podporuje, ať si ty svoje drzosti a ksichyty zkouší na něm. A taky - on mi dluží výživný, tak ať ji chvíli živí, no ne? A malá se tu pořád motá, dělá jen bordel, taky mi leze až neuvěřitelně na nervy. Takový to tisíckrát nic, co umořilo osla.Ona prostě VyRÁBÍ BORDEL. Cíleně. Velká jí v tom zdatně pomáhá, protože co je v pubertě, tak ji opustila veškerá pečlivost. Dělá jen, co ji baví, večer tu sedí v teplý mikině, že jí je zima, ráno si vezme div ne jen tričko s výstřihem a hned je hádka. Koza jedna blbá.TAk!

Hm, tak to teda máš doma zábavu. Já myslím, že Ty bys potřebovala chvíli bez dětí a taky jinou společnost než jen děti, děti, děti. Vím to, mám to samé. Furt je mi blbě z těch úzkostí, nechci zatím navyšovat AD dokud plně kojím, ale hoodně mi chybí společnost. Určitě by mne to přivedlo na jiné myšlenky, než jen pořád v hlavě řešit jestli mi je blbě a jestli se to nezhoršuje apod. A to mám doma alespoň tu babi, které občas malého šoupnu a dnes je malá u tchýně, takže bych si měla naprosto lebedit.

no... dneska jsem teda fakt hotová - vzala jsem si na tu podrážděnost svůj oblíbený diazepam - výsledek je, že já bych chrápala, lezu tu jako lemra a malá tu kolem mně skáče.Drobí a dál vyrábí bordel. Hrůza.

A já se ráno zas obstojně pozvracela, ze všeho... Z nerozhodnosti přítele ohl. společného bydlení.., z nepříznivé budoucí finanční situace, z nepřítomnosti dcery.., z nevypořádanýho majetku..z miminka v bříšku.. a zkomplikovaností celé situace...

Evino, buď ráda, že máš děti u sebe.. Věřím, že Ti lezou na nervy, ale věř, že NEMÍT je u SEBE je mnohem mnohem horší...

já vím, tralala - zrovna jsem se tady rozplývala, jak dneska malá blbnula venku. Velká mi leze na nervy dost - puberta mi dává zabrat.A obzvlášť v tomhle období.
Normálně jsem pro nic neřešit, prostě počkat, jak věci dopadnou.
U nás byl soused odečítat vodu.Rozdíl je 83 něčeho - kubíků asi se říká - já to nikdy neřešila, jenže teď jsem to začala počítat, kolik vody jsme prolily, kolik to bude stát - normál se bojím, že ty holky neuživím.Jednak pořád žereme a pak tyhle věci - elektrika, voda - to můžu pořád holce říkat. Zkrátila jsem jí dobu ráno o 25 minut vstává dýl.Ona byla schopná svítit v kuchyni a v koupelně se půl hodiny malovat!

A brácha napsal, ať se vys... na deprese, ať sestoupím ze svýho vysněnýho Olympu..,ať jsem za přítele ráda.. a jestli ho prý chci ztratit, tak ať pokračuju v tom, co dělám..že na to mám slušně našlápnuto....

Irco, ja jsem po Sertralinu taky spala dobre. Zitra jdu do prace na cely den, tak jsem zvedava, jak to preziju. Dneska malej skoncil v jeslickach a odpoledne jsem ho vzala do tech novejch na chvili. Byl v pohode, on tam lital a sned snad nejvic rozinek ze vsech deti. A po me tam lezly cizi deti, nektere chtely cist, jinej kluk upadl a bouchl se, tak chtel pochovat atd. Tak si rikam, ze by to nebylo spatny pracovat v jeslickach. Uvidim, kdybych nekdy do budoucna chtela dalsi dite, asi radsi pujdu pracovat do jesli. I kdyz uz mi bylo doma receno, ze pokud se nam narodi holcicka, tak budeme v budoucnu uvazovat jeste o jednom diteti, protoze manzel chce jeste jednoho kluka. Ja bych taky radsi kluka nez holcicku. Ale ve finale nam to stejne bude jedno. Jinak jsem se dozvedela, ze protoze chci pracovat do 38. tydne tehu, musim jit k zavodnimu lekari a ten mi to musi schvalit. Me z nich klepne.
Ale co jsem v praci zpatky, tak mam nejak i vic energie.

Tralala, mozna ma bracha pravdu s tim, ze bys mohla pritele stratit. Ale me se nelibi, ze ti napsal, ze pokud se stane neco mimi, tak ze ztratis i holku, to je spis vyhrozovani, jako kdyby jsi si vsechny ty deprese a cukrovku vymyslela. To mi neprijde moc jako podpora. Na druhou stranu ja te chapu, ja jsem mela taky jiste naroky na partnera a nidky jsem z nich neslevila. Nakonec jsem se musela vdat do zahranici, protoze jsem nepotkala nikoho, kdo by je naplnil. A jsem stastna. Doufam, ze tobe se to taky urovna vsechno.