Diskuse - Deprese v těhotenství

čaute - tak začínám asi pociťovat negativní důsledky prášků...Do jedenácti jsem zdobila perníčky, vůbec to nešlo a hlavně už mě to nebavilo.Pak jsem se docela vyspala.Jenže jsem to chtěla dodělat, do toho malá do všeho leze, vše tahá, obarvila se stínama tý starší, ta je líná - bodejť b\la včera do 23 na PC a já ji nutím vstávat už v devět! Byla drzá tak, že jsem ji div nezmlátila! A ta malá nechce spát. No... to je den.Mám vztek a vztek a vztek.

Holky, mně tak pomáhá, že se můžu tady trochu z toho všeho vypsat. Nepřipadám si pak jako totální blázen. Jak já se v těch lepších chvilkách těším na červen, až tohle všechno skončí a budu v pohodě (i když unavená)- snad tedy (můj táta bere taky už 3 roky AD, tak si občas říkám, jestli to nemám po něm)....Hlavně doufám, že to se mnou ten můj vydrží, on je fakt hrozně fajn chlap a snaží se mi pomoct...a nemá to lehký......

Jinak my bydlíme asi tak 20 až 30 km od Prahy... rodit snad budu v Podolí (minule mě Motol zklamal)....snad to stihneme dojet, domluvila jsem si právě pro lepší pocit, že mě bude rodit ten můj příbuzný.....

Evi, já bych brala ten tvůj vztek všemi deseti....

Evzenko, ja osobne si myslim, ze kdybych neotehotnela ted, ze uz bych do toho podruhe nesla, klido bych jedinacka, hlavne bez depresi. Na druhou stranu ani ja ani manzel nemame sourozence nijak blizko vekove k nam a me segra vylozene stvala jako dite (i ted) a manzel ma dokonce vetsi vekovej rozdil, takze byl jako jedinacek. Takze se tesime na to, jak se ti nasi budou hrat spolu. Akorat se mi nechce cekat do dvou let toho mladsiho.

Nikol, taky bych nikdy dobrovolně už do třetího nešla.... bože jak já byla šťastná ještě v létě a září.... když si na to ted vzpomenu, tak se mi chce brečet

Tak jsem právě zjistila, že jsem celý den nic nedělala, jen jsem se výborně soustředila na film, co jsem ho viděla už asi třikrát.:-) A trochu jsem ozdobila perníčky, hodila na pánvičku filé a trochu se starala o prcka.Jinak - nic. Nevím, co budu v týdnu vařit, dělat,nic.Ptala jsem se táty, jestli si neuděláme štědrý večer o den dřív - líp jedou spoje než ve svátek.Byl z toho jelen.Domluva není ani s ex a ani nakonec s ním, protože když se ho ptám, kdy by chtěl, abych přijela, je mu to jedno.A ex - nejdřív nechtěl přijít vůbec, pak si chtěl vzít malou na dvě, tři, čtyři hodiny a u psychologa řekl, že počítá s tím, že klasika a bude tu s námi.Dopr...vždy´t on se vůbec neptá, jestli to chci i já a automaticky počítá s tím, že tu budu, takže se domlouvat nijak nepotřebuje.Uf... No, prášků je v krabičce dost...A fakt se mi po nich asi líp spí. tak aspoň něco - ale zítra, doufám, budu zvládat úklid a všechno.

Takže Ty bys Nikol brala jedináčka a teď si už plánuješ třetí? Celkem legrace:-) Evženko, chápu, že je Ti blbě, jenže mně je blbě furt těhu netěhu, spíš mám pocit, že s těmi dětmi je to lepší. Takže Tě Evženko chápu, ale ono se to zase zlepší a pak budete jezdit pod stan a na lyže a kam chcete všichni. Tak to Evi teď neřeš, nějak to dopadne, no ne? Lepší je neřešit vůbec nic, my co pořád řešíme takhle dopadáme.

Nikol, ještě nebylo vidět, co to bude nebo chcete překvapení? Já jsem dnes zůstala s mylým doma, měl v noci teplotu a stěžuje si na ouško. Živná půda pro moje stavy - být doma sama, navíc s nemocným dítětem, od kterého se nemůžu ani hnout....Ach jo, jak ráda bych přijala ten svůj stav...a mimi. Vím, jak jsem syna vždycky pozorovala, jestli ty moje nálady v těhotenství na něm nenechaly nějaké následky, jak jsem se bála, aby třeba nebyl autistický. Což tedy nakonec není, rozmluvil se až teď ve 3 letech, krásně kreslí, počítá do 10, zná všechny barvay....ale řekla bych, že bude úzkostnější po mně.

Úzkost je bohužel prý věc dědičná, bohužel. Prý podle mé psychoušky ale hodně dělá i výchova, jestli člověk děti moc neděsí, nestresuje a podobně. Já to mám zcela jednoznačné, můj děda-nervák, máma- nervák, otec-nervák, navíc jak se o mne v dětství přetahovali a to všechno dohromady a bylo.Ty sis to dítě ale nemusela Evženko nechávat, to je přeci na každé ženě, jak se rozhodne. Navíc společnost u nás je k potratům velmi tolerantní. A Tys nebrala žádnou antiko? Já myslím, že sis ho nechala, protože ho podvědomě chceš. A navíc, až se mimi narodí, tak budeš asi zase ráda, takže ten stav je přechodný. Kdežto u mne mám pocit, že je to stav trvalý:-(((

Ano, nemusela....Antikoncepci jsem neberu už 17 let a za tu dobu máme 2 "chtěné" děti, prostě se mi musel nějak hrozně moc posunout cyklus....O interupci jsem uvažovala, ale nedokázala jsem si to prostě představit - jestli bych s tím dokázala žít (i když třeba moje mamaka byla 2x a říkala mi, že to na její psychice nenechalo žádné následky), navíc manžel tak hrozně to 3. chtěl a já si navíc udělala test na malýho 3. narozeniny....
tralala, úplně tě chápu, taky mívám tyhle pocity a bojím se,že bude hůř - už jsem z toho taky zvracela

tralala - a v jakém jsi teď týdnu? Bereš nějaké léky na tu psychiku?
Já pořád čekám, že mě něco "osvítí" a bude pak už jen fajn a krásně...třeba se to tobě podaří v té nemocnici. Budeš v jiném prostředí...ne pořád doma....
Mně bylo zatím nejlépe ve čtvrtek - to krásně svítilo sluníčko, to jsem se fakt skoro naplno těšila...

Beru Sertralin, teprv týden, asi to ještě nezabírá. Jsem v práci a ani tady to není lepší. Moc práce není, tak mám čas na to myslet. Jsem 26týdnu a koukám na NET, jestli to dítě může ještě nebýt...

Léky prý zabírají až po delší době .......snad ti bude líp. Já mám stejné myšlenky, nejsi v tom sama....

Klid holky, my pořád něco řešíme. Co se chvilku nadechnout a přestat prostě řešit??