Diskuse - Deprese na mateřské

Ahoj Glorie, myslím, že mít teď druhé dítě by bala velká chyba. V těhotenství se hormony bouří a mohly by tvůj stav ještě zhoršit. Navíc bys nesměla žádné léky brát. Pomoct by ti mohla spíš práce. Pokud máš takovou, která tě baví. Jinak by to byla jen další zátěž na psychiku. Možná bych šla nejdřív pracovat někam na částečný úvazek. Jak dlouho jsi v novém bydlišti? Chodí dcerka do školky? A s rodinou můžeš být přece pořád v kontaktu přes telefon nebo internet. Máš tam už nějakou kámošku? Ono bydlet na malém městě zase není tak zlé, časem tam najdeš hodně známých, prohodíš pár slov se sousedy a to tě trochu vytrhne z chmurných myšlenek. Uvidíš, že si zvykneš. Zkus se zamyslet, jestli se ti tam i něco líbí. Tak se zatím drž , čauky.

Ahoj Glorie, myslím, že mít teď druhé dítě by bala velká chyba. V těhotenství se hormony bouří a mohly by tvůj stav ještě zhoršit. Navíc bys nesměla žádné léky brát. Pomoct by ti mohla spíš práce. Pokud máš takovou, která tě baví. Jinak by to byla jen další zátěž na psychiku. Možná bych šla nejdřív pracovat někam na částečný úvazek. Jak dlouho jsi v novém bydlišti? Chodí dcerka do školky? A s rodinou můžeš být přece pořád v kontaktu přes telefon nebo internet. Máš tam už nějakou kámošku? Ono bydlet na malém městě zase není tak zlé, časem tam najdeš hodně známých, prohodíš pár slov se sousedy a to tě trochu vytrhne z chmurných myšlenek. Uvidíš, že si zvykneš. Zkus se zamyslet, jestli se ti tam i něco líbí. Tak se zatím drž , čauky.

Chacha, Andy, už jsem jako ty, taky posílám odpověď dvakrát.Kuňky hrabky.

Taky si myslím, že v tomto stavu by druhé dítě bylo chyba. Moji rodiče bydlí 120 km od nás a musím říci, že v našem případě to vůbec není na škodu. Ale to se samozřejmě liší případ od případu a také jsem měla období, kdy jsem byla na mamce závislá. Já sice bydlím v Praze, také v bytě 2+1, ale abych pravdu řekla, patřím spíš mezi lidi, kterým částečná izolace moc nevadí, dokonce jsem za ni někdy moc ráda. Ono to asi v mém případě souvisí také s tím studiem a s tím, že si s dětmi celkem vystačíme. Také hodně čtu - mám rekord 180 knížek za měsíc:-))No ale to jsem se učila na zkoušku z literatury (čekala jsem druhé dítě) a mám tu výhodu, že čtu dost rychle. Chápu ale, že spoustě lidí tento způsob života nevyhovuje a potřebují společnost. Já osobně bych na místě Glorie šla do práce, jak říká Jája alespoň na částečný úvazek. Člověk potřebuje svoji mysl zaměstnat na chvíli něčím jiným než jsou běžné problémy maminek na mateřské.

Ano ano, souhlasím s Markét, taky si myslím že v práci příjdeš na jiné myšlenky, přesto s dalším dítětem by ses ještě víc "utápěla" doma.

Oprava místo přesto mělo být samozřejmě nežto :-)))

Ahoj děvčata, občas čtu Vaši diskuzi, tak jsem se rozhodla, že napíši pár řádek. Jsem doma již pátý měsíc s depresí, užívám Citalec a občas neurol a řekla bych, že to nehorší už mám snad za sebou. Byla jsem osm let doma na mateřské, bylo to v pohodě. Nastoupila jsem do práce a nastal zlom. Nějak jsem si to v hlavě nedokázala srovnat. Nejdřív doma a těď v práci až do večera. No a jak to šlo proti sobě stres mě dostal do depresí. Už nic horšího nechci v životě zažít. Trvá mi velice dlouho než se z toho vyhrabu. Přestala jsem cítit radost, lásku k dětem. To je to nepříšernější co může každou mámu potkat. Přijde syn, řekne mi jak moc mě má rád a já nic necítím. Jsou to neskutečná muka a vnitřní trýzeň. Teď co jsem v pracovní neschopnosti si alespoń dělám pořádek co je pro mě opravdu důležité a vážím si těch chvil, kdy mohu být s dětmi. Přeji Vám všem co sem píšete aby jste byli pokud možno v pohodě a užívali si svých dětí. PŘEJI HEZKÝ DEN.

Čau Marci, taky mám obavy, že jak nastoupím do práce, začnu mít znovu problémy. Po mateřské budu muset totiž hledat nové místo, takže to bude stresující o to víc. Noví lidé, nové prostředí. Moje práce mě velice baví, ale zatím jsem 12 let byla na jednom místě a změny se fakt bojím. Díky a drž se.

Jájo a to tě tam znovu nevezmou? Já budu muset taky hledat jiné místo, tak se toho taky děsím. Jájo, jak jste dopadli s manželem? :-)

Ahoj Andy, moje situace s prací je asi taková: dva roky před mateřskou jsem byla ve vedoucí funkci, pak jsem spolu s ředitelem odstoupila a přišlo nové, a jak se teďukazuje, neschopné vedení. Měla jsem s nimi několik "konfliktů" - z mé strany myšlených jako konstruktivní kritika. Jejich neschopnost a současně namyšlenost mě doháněla k šílenství, a proto jsem tolik očekávanou mateřskou brala jako vysvobození. A oni vlastně taky. V prosinci (to malé nebyl ani rok) se mi šéfka ozvala, jestli chci nastoupit do práce. Odmítla jsem. Takže mi bylo sděleno, že už se se mnou nepočítá, že sehnali náhradu a šmitec. Ale zatím si s tím moc hlavu nelámu, ještě je čas. Zatím mám sepsaný životopis a dotazy na místo, koncem léta je rozešlu a uvidí se. Stejně budu ještě rok doma. Při první holce jsem šla do práce, když jí byl rok a dva měsíce. Hlídala mamka. Už bych to nikdy neudělala, přišla jsem o to nejkrásnější období. No a můj sexuální pokrok!? Manžel přijel jen na 3 dny domů. Jeden den jsme zmokli v děsné bouřce a večer jsme měli náladu jen na čaj s citronem a horkou vanu. Druhý den se nám na rodinném výletě pokazilo čerstvě opravené auto, nálada na experimenty opět nebyla, jen klasika rychlovka. A dnes už šel spát, protože ve čtyři ráno zase jede do práce. Měla jsem v plánu masáž při svíčkách, tak si to schovám na příště. A co ty? Zvládáš malého líp? Připadáš mi trošku víc v poho, nepletu se? Zatím pá

Ahoj Jájo, když to je fakt těžký v pouhých třech dnech aby byl člověk psychicky naladěnej na sex. Já sem na tom s prací podobně. Před MD sem dělala v realitní kanceláři. Když začalo mít vedení šílené požadavky, tak sem si řekla, že mě to alespoň už donutí mít dítě, když mám věk. No a teď tady ta naše realitka nefunguje, protože sme odešli s vedoucím oba. Na druhou stranu se tady teď vyrojilo tolik realitek, že by stejně žádný kšefty nebyli. Zdám se ti v pohodě, ale je to střídavě oblačno. Teď sme měli Míšu na víkend u rodičů, tak sme si naplno užívaly výletů a teď mám další příjemnou vidinu, protože od čtvrtka do neděle jedeme opět sami na dovču. Takže se těším a to mě trochu dřží nad vodou. Ale jinak sem asi nenapravitelnej člověk:-( Tak doufám, a mooc Ti to přeju, aby Vám to s manželem příště vyšlo lépe. Ale hold bohužel Murphyho zákony bohužel fungují na 100% :-(

Holky, jaká deprese na mateřské...Já jsem v šoku z toho pána, co 24 let držel ve sklepě svoji dceru. Proti tomu jsou moje problémy opravdu jen problémečky...Hajzl.

Jo, Marky, tohle asi nepochopí žádný normální a duševně zdravý člověk. Taky je mi z toho zle. Jen se mi nechce věřit, že by si toho nikdo v okolí nebo v domě za ta léta nevšiml. Když vidím v telce nebo v novinách ty hrůzy: zneužívání, týrání apod. tak je mi fakt na blití a často z toho nemůžu ani usnout.
Andy, užij si dovču! Hned bych jela někam taky - ale vlastně jsem na dovolené každý den : na té MATEŘSKÉ !!!!

Je to hrůza. Většinou jsou největší grázlové lidé, kteří vypadají jako slušní a mají poměrně vysoké IQ.Koneckonců koncentrační tábory taky nevymysleli úplní hlupáci.
Andy, to se máš, že jedete sami na dovču. Já jsem měla poprvé malého na delší dobu od sebe pryč v době, kdy mu bylo 3,5 roku a já šla do porodnice s druhým dítětem. No a pak byl dvakrát s babičkou a dědou u moře, jenže to už jsem měla holčičku, takže nic moc. TEď je to horší, nikdo moc hlídat nechodí a jsem s nimi pořád sama, tak má člověk občas výčitky, že by se měl věnovat, jenže práce v domácnosti taky nepočká....

Marky, myslím, že i pečovat a věnovat se dítěti (dětem) se musí s mírou. Jinak je z toho spíše škodlivá opičí láska. Ty by ses mohla rozkrájet. A navíc by pak děti všechno braly jako samozřejmost a ničeho si nevážily. Vím to bohužel z vlastní zkušenosti. Starší dcerka byla osm let jedináček u rodičů i u obou babiček. Měla všechno, nemyslím jen materielně, ale dovolenou 2x za prázdniny, víkendové výlety, organizovanou zábavu v každé volné chvíli, chodila jsem s ní do hudebky a začla s ní hrát i na flétnu apod. A pak se jí téměř současně narodila sestřička a bratranec. Najednou nebyla středem pozornosti, není na ni tolik času... Velice špatně to nese, aspoň 2x za týden od ní slyším, že se jí nevěnuju a nemám ji ráda. O společné procházky nestojí, hraní pexesa nebo karet ji nebaví, teď hraje na kytaru, ale trénovat nechce. Když má s něčím pomoct, je kolem toho tisíc řečí. Udělali jsme v dobré víře vých**nou chybu. Takže si nedělej hlavu, že občas nemáš na děti čas. Je to zapotřebí, aby na tobě nevisely a učily se samostatnosti. Zatím čau