Diskuse - Deprese na mateřské

Ahoj Jájo, jsem ráda, že někdo pochopil, o co mi vlastně šlo. Jen bych chtěla dodat, že pro mne studium nebylo právě jednoduché a samozřejmé. Když jdeš do školy víc jak deset let po maturitě, tak to myšlení sakra bolí...Nejvíc práce dá překonat sama sebe a když děti konečně večer usnou, tak místo toho, co bych dělala raději (někdy četla detektivku, jindy šla spát), musíš vzít do ruky učebnici nebo sednout k rozepsané práci do školy..Pravda je, že do čtyř let si s dětmi užíváš jejich roztomilosti. Potom už člověk musí opravdu víc začít vychovávat a vytyčovat mantinely pro to, co se smí a co ne - a člověku pak přijde líto těch let, kdy to šlo tak nějak samo od sebe:-))Myslím si, že řešení pro spoustu maminek by mohlo být v navštěvování nějakých kurzů - keramiky, jazyků, paličkování apod. Mne by spousta věcí zajímala a moc ráda bych se je naučila, ale bohužel nejsem schopná zajistit si hlídání a tak to pytlíkuju doma - háčkovat a plést se naučí doma každý podle příručky, ale třeba to paličkování mi do hlavy nevlezlo...Škoda.

Ahoj holky,
Je mě 30 roků, a dítě bylo plánovaný. Ale je pravda, že sem se nikdy na mateřskou netěšila, že sem to docela dlouho odkládala a docela sem se toho děsila. To co mě vadí je neustálé kočírování a napomínání dítěte, které se děje každou chvilku a dítě stejně neposlechne. Takže mu 30x říkám, at si oblíkne bačkory, pak zas ať si je nesundává atd. Na výlet chodíme každý den, jenže to není vůbec ono, protože ho stejně člověk pořád usměrňuje a neužiju si klidu, kdy člověk z přírody může čerpat energii. Když jdem domů, tak pravidelně čelíme vztekání, že domu nechce a to ¨je pořád dokola. Možná jsou tyhle moje projevy způsobený tím, že když vidím, že přišel manžel domů a už je nafučenej, že sice zase někam vyrazíme, ale že to bude bez klidu. Prostě máme oba rádi klid a možná se naše chování navzájem ovlivňuje.Jájo je pravda, jak jsi psala, že má být člověk rád že má zdravý dítě - to jo, to si říkám, ale prostě mě to pak chytne a je to silnější než já. Třeba moc ráda vařím a peču, ale copak s malým můžu? Když začnu, tak mouku a vše začne rozsypávat po zemi, tak než to uklidím vyvede další kravinu, a já než se k něčemu dostanu, tak pořád řeším jen jeho. Zásadně si neumí sám hrát, takže je pořád u mě, a když si máme hrát spolu, tak mě to prostě hrozně nebaví a unavuje. Sem kozoroh a mám ráda hodně praktické věci a né se zabývat malichernostma.

holky vydržte, ja abyla doma na MD šest let. Stihla jsem si za tohle období pořídit děti tři. Byly to takové schůdky a byla jsem z toho už taky na palici. manžel mi řekl, když přišel z práce, abych někam šla, že se to se mnou už nedá vydržet. A všechno přešlo. Jo a název mateřská DOVOLENÁ vymyslel taky určo mužský. Hlavu vzhůru bude líp

Andy, já taky hrozně ráda peču - každý rok se těším na Vánoce a pak se ponořím do receptů a snažím se napéct co nejvíc druhů. Děti už rády pomáhají - kašli na nepořádek, to se dá vždycky uklidit během chvíle. Já je nechám, ať si patlají, upeču pár plechů, přidám tam ty jejich výtvory a je to. Uvidíš, že za chvilku budeš mít doma pomocníčka. První dítě si většinou samo hrát neumí, tak ho zkus dávat na chvilku do školky nebo jesliček, nějaké mateřské centrum snad ve Svitavech máte. A co babičky?
Já jsem Střelec a ti nebývají příliš trpěliví, ale od jisté doby na horoskopy nedám, hlavně ne na partnerské, protože mi to nikdy podle nich nevyšlo. Podle Číňanů jsem zase Buvol a to asi spíš.

No Andy, já jsem doma na mateřské se dvěma dětma, malinký, takže ti fakt rozumím.
Ono když je člověk zvyklej an nějakej životní styl, na svůj klid, pořádek, tak to je pak děsnej šok. Na to je asi připravenej málokdo. Skoro neznám rodičem kteří by si po prvním dítěti ¨neprodělali aspoň menší partnerskou krizi. Oba unavení, nevyspalí, vše se točí kolem dětí, nemáte čas na sebe .. a když konečně usnou, tak je člověk tak unavenej, že se mu nechce ani mluvit a navíc dříve či později nemáš o čem, protože on je v práci, mezi lidma a ty mezi maminkama a miminama ... Říkáš si, co na tom mateřství vlastně kdo má :-) ...
Hrozně moc pomáhá, když si od toho dítěte odpočineš, nejlíp mít pravidleně třeba jednou týdně večer pro sebe a dělat cokoli, jen a´t to není o dětech :-), tak už se na to můžeš i předem těšit, když máš krizi. Mě dokázalo uvést do vytržení už když manžel přišel z práce a já vypadlo v klidu sama nakoupit. ostatně manžel mě i ven posílal. Sice zpočátku vřískaly, že chtějí s mamkou, ale to se musí vydržet. zajdi si zacvičit, zaplavat, ke kadeřnici, na kosmetiku, s kámoškou na kafe, něco hezkýho koupit .. cokoli. mateřské centrum také není špatná věc, děti jsou rády mezi dětmi. A na pořádek se vykašli. Já jsem taky pořádná, mám ráda uklizeno, nažehleno, ale nezblázním se, ne? Ony prostě potřebují být s tou mamkou a tak hrozěn chtějí pomáhat. Když byly úplně malinký a fakt se to nedalo, vaříila jsem třeba večer, v klidu a pak jen ohřívala. Teď halt nechávám pomáhat ... jasně, že to pak musíš uklidit, ale to musíš stejně. Rozbijou, rozsypou .. ale jsou tak spokojený ... Málokteré dítě se zabaví samo, tomu věř. A to první už vůbec. A když jsou dvě, to je teprve nářez ... nakonec jseš ráda, že se nezabily a binec neřešíš. Taky se někdy nervnu, naběhnu do pokojíčku, občas i plácnu, neřeším, kdo si začal ... Ale lepší je to nebrat tak vážně, s kumorem, nadhledem, zase jsou tak roztomilý a tak rychle to letí. Když má dítě pět, už je to malý raubíř, není nad miminka a batolata, to jsou ještě takový nezáludný malý bambuly ...

Ahoj holky, děkuji Vám moc za podporu, něco s tím zkusím udělat a doufám, že se mě to povede, ale veliký problém je v moji netrpělivé povaze. Dnes už se synovi tolik věcí opakovala dokola, co má udělat, že sem z toho vyřízená. Připadám si, jako krotitel divý zvěře a to je syn ještě relativně hodný a klidný. To mít nějakýho hlučnýho hrubiána, tak už asi sedím v krimu:-)

Ahoj maminy, vidím, že kdybychom to daly dohromady, můžem vydat docela slušnou příručku pro ty budoucí mamky, aby věděly co je čeká. A deprese na mateřské by nebylo téma k diskusi. Fakt je, že malý člověk se teprve všechno učí - i v chování a musí všechno slyšet tisíckrát. Pokud vycítí od rodičů nervozitu, nejistotu nebo dokonce vztek, oplatí to po svém - zlobením, schválnostmi a zkoušením, kam až může zajít. Navíc jsou období vzdoru. Prý ve třech letech, ale moje starší dcerka to měla od jednoho do 7 roků snad v kuse. Prostě to chce trpělivost a zase trpělivost. A slevit ze svých nároků vůči dítěti (mít je rád takové jaké je), vůči pořádku v bytě a domácím pracem. Nevyžehlené prádlo neuteče, oběd se dá ošidit nějakou rychlovkou nebo polotovarem. Já mám spíš teďkom jiný problém - nějak se nám ze vztahu s manželem vytratil sex. Jak jsem psala, 8 dní je pryč, pak přijede na 4 dny domů. První večer si povídáme a shodnem se, že jdeme spát. Druhý jsem utahaná já, třetí malá nechce usnout, čtvrtý je unavený manžel. Takže pokud se k tomu dohrabem jednou za měsíc, je to úspěch. Dřív jsme to brali s humorem, teď cítím, že to tomu mému chlapovi začíná vadit. Zvlášť, když se mi podaří usnout při předehře. Jenže vstávám k malé i pětkrát za noc a mám permanentní spánkový defecit. Přes den neumím spát, třeba když spí prcek. Co s tím? Někdy se bojím, že si někde v práci, když tak jezdí po republice, najde nějakou druhou. Jo a Andy, jestli máš chlapečka neposedu, musíš mu dopřát hodně pohybu a kontaktu s ostatními kluky. Ať je třeba jako prasátko špinavý, ať se vykřičí, vyblbne. Dobré je chodit na bazén nebo do akvaparku. Kámoška měla zlobidlo kluka, bazén byla pro něj odměna a fungovalo to. A časem z toho vyrostl a trochu poslouchat se naučil. Zákazy a příkazy nic nevyřešíš, spíš vysvětluj a snaž se chválit za to dobré. Zatím se všechny mějte.

Jájo, a co to zkusit právě přes den, kdy prcek spí? Starší holčička asi chodí do školy, takže by vás při dovádění nemusela rušit...Taky jsme to tak praktikovali, můj muž je muzikant a v jednu nebo ve dvě v noci už to taky tak člověka nebere, zvláště když má celý den na starosti děti atd. Zkus manžela překvapit svojí aktivitou a třeba kup nějaký časopis - nemusíš se stydět, myslím, že pak budeš překvapená, že vás to zase začne lákat a bavit. Permanentní spánkový deficit mám taky, jakmile se jedno dítě naučilo budit se jen jednou za noc, přišlo další a někdy jsem vstávala i po půl hodinách. Takže vím, o čem mluvíš. Je to na hlavu...Když hlídá babička, tak se stejně nevyspíš, pořád myslíš na to, kdy asi s dětmi přijde, takže musíš jen tak přežívat. Ale vše se dá přežít, nejdůležitější je opravdu být zdravá, pak překonáš leccos a za čas se tomu zasměješ.

Markéto,díky za povzbuzení. Mám týden na to, něco vymyslet a přichystat. Jestli to zvládnu, tak to bude pro mojeho šok. Vždycky byl aktivnější a nápaditější on.Už jsme oba zpohodlněli a omezili se na večer a zásadně ložnici. Jen ten časopis - nevím, nevím, sama bych jej nekoupila. Ale zeptám se kamarádky, jestli doma něco takového nemají. Hezký víkend.

Jájo držím moc palečky, ať něco podnikneš. Vím, že je to složité, když si člověk zvykl už jen na večerní milování, ale když se chce zachránit manželství, tak se pro to musí udělat maximum. Markét má bezva nápad, takový jednoduchý, ale je pravda, že někdy člověka ani takový jednoduchý věci nenapadnou. Tak držím palečky a dej pak vědět. :-)

Tak jsme se od depresí na mateřské dostaly někam úplně jinam:-))Jenže ono to vše s tou mateřskou také souvisí. Vztah si člověk musí udržovat a v momentě, kdy propadne stereotypu, tak je zle. Mne třeba hrozně štvalo, že jsem se po prvním dítěti už nedostala na svou původní váhu. Ono 57 kg na 167 cm není tragédie, jenže já před tím měla 48-50 kilo a vedle manžela, který to dotáhnul nejdál na 60kg na 184cm(jinak má 56), si prostě připadám blbě.
K tomu milování, já jsem taky vždycky preferovala večerní, protože jsem se strašně styděla - pro mého muže něco nepředstavitelného, vydrželo mi to vlastně až do dneška, ale když vidím, jak to s ním někdy cloumá, tak se "nechám" ukecat a pak jsem docela překvapená intenzitou - večer je člověk opravdu po tom celodenním kolotoči unavený. Jo a to by ještě chtěli sestřičku....

Markét a jdeš do té sestřičky? :-)

No, jsem docela načatá, ale nejdřív tu školu. Ještě nemám to třetí šestinedělí za sebou, takže je to trochu předčasné, hlavně už teda opravdu nejsem nejmladší...Trochu odpočinku by neškodilo a co když to bude kluk? Raději snad pořídíme dalšího psa:-))

Ahojky. Jaký byl víkend? U nás krásně teplý a slunečný, jen škoda, ža táta byl v práci. Ale i tak jsem si jej s mýma holkama užila převážně venku. Byl jsme na procházkách, na koních a na (Andy - Tvém oblíbeném) pískovišti. Tam jsem měla čas přemýšlet nad sexuálními hrátkami. Díky za tipy. Ale nebojte, na rozvod to snad není a věřím, že se to srovná, až prcek povyroste a začne líp spát. Někdy si říkám, že bych chtěla zažít ještě jednou to období,kdy máš malé miminko. Jenže u nás už to nehrozí. Mám 36, dům máme tak akorát pro 4 lidi. Nevím, jak bychom to potřetí zvládli psychicky, já i fyzicky a taky finančně. Markéto, to si děláš se svojí váhou legraci? Já jsem teda po dětech zhubla (165 cm, 55 kg ze 62 kg). Ale je to spíš blbé. Všechny kalhoty mám velké. A navíc mi zmizela i tak malá prsa. protože ještě kojím a už jen z jednoho prsu, vypadám teď jako jednoprsatka. Musím si vycpávat podprsenku. Je to docela komplex a přo milování si nenechám na prsa (tedy tam, kde obyčejně bývají) šáhnout. Doufám, že se to zlepší a upraví, až malá přestane vyžadovat cucánek. Můj chlap je proti mě obr (187 cm, v zimě i 112 kg). Takže bych mohla klidně přibrat. Taky máte pořád chuť na sladké a čokoládu? Já ještě ulítávám i na arašídech a medu. Tělo si žádá doping!

Jájo, já taky u prvního kojila potom jen z jedné strany a pak se to upravilo. Malou až do dvou a půl let, přestala jsem až v třetím těhotenství, protože už to nešlo zvládat - začala taky potom lépe spát. Člověk by toho kolikrát rád nechal už dřív, ale zase na druhou stranu se tvrdí, že čím déle, tím lépe pro tebe i dítě. Tak uvidíme. s věkem si nedělej starosti, mně bude 35 a manžel už zase začíná celkem vážně mluvit o čtvrtém dítěti...Ale jak říkám, nemám ještě hotovou školu a šestinedělí, tak uvidíme,jak to půjde.Taky musím zhubnout těhotenská kila a třeba se mi pak už nebude chtít:-)) Teď jsem na internetu narazila na neuvěřitelný zdroj pro háčkování a pletení, tak pořád jen stahuji a stahuji návody a vzory, je to prostě senzační. Moc se těším na léto, až začnu připravovat dárky na Vánoce a vyrábět vánoční ozdoby. Hlavně, aby bylo zdraví, holky, co si víc můžeme přát. Pro nás i pro naše nejbližší.