Diskuse - Deprese na mateřské

Ahoj Blondie, mám 8 měsíční dvojčata a podobné stavy. Nevím, jestli je to z toho nekonečného kolotoče kolem nich a mých zdravotních problémů (záněty šlach na rukou, bolavá kolena a záda - prý z přetížení), ale mám také záchvaty šíleného vzteku, všechno bych chtěla rozbíjet a ničit. Bohužel to viděl manžel a jednou i děti. Bylo mi to strašně líto. Přitom jsem ráda, že mám hodného manžela a zdravé děti (byly nedonošené). Po každém takovém záchvatu si přísahám, že se příště ovládnu, ale pak to nezvládnu. Užívám antidepresiva, a snažím se myslet pozitivně. Psycholog mi poradil, že musím mít hodinu denně jen pro sebe (ale ne na praní a žehlení, ale dělat to co mě baví) a jednou týdně strávit hodinu s manželem třeba na procházce. Je fakt, že mám hrůzu, co ta psychická zátěž z toho kolotoče dělá se mnou i s ním (štěkáme po sobě kvůli hloupostem apod.). Připadám si jako na houpačce, jeden jsem silná a veselá, druhý den vybuchnu kvůli maličkosti. Věřím, ale že jak děti porostou, bude to lepší a lepší. Držím všem pěsti a přeji hodně síly a pevných nervů ke zvládání každodenního kolotoče.

Ahoj,trpím podobnými problémy.U mě to všechno nejspíš začalo poporodní depkou.Na miminko jsem se těšila,ale po porodu se tělo dost těžce zpamatovávalo z hormonálních změn.Bylo to děsný,měla jsem takovej strach,že to prostě nezvládnu,první noční pláč mě vykolejil takovým způsobem,že jsem myslela,že synka snad někde odložím,že ho prostě nechci.První tři měsíce jsme měla hrozny stavy,někdy jsem si připadala jako náměsíčná,chodila jsem jako tělo bez duše..Doma jsem nemohla nic dělat jen jsem koukla do blba a do předu jsem se bála kdy mimčo dostane další záchvat pláče.Na všechno jsem byla sama,oboje prarodiče stovky kilometrů daleko,kamarádky skoro žádný a manžel nedokázal pochopit,co se mnou je.Někdy to bylo v pohodě a dny byly super,ale vrací se to do ted i když mám půl ročního chlapečka,celkem hodnýho..Ráno vzatnu u s hroznou úskostí neschopná něco dělat,normálně uvažovat,žaludek sevřenej,tak že třeba celý den nejím nebo se naopak pořád jen něčím cpu.Cítim se jako neštastnej robot bez života.
Manžel je od rána do večera v práci,občas i o víkendu a já se mu ani nikomu jinému nedokážu svěřit,co mě vlastně trápí,čekám kdy to přejde,ale zdá se mi,že je to čím dál horší a že jsem si ten život představovala úplně jinak...

Milá Henrieto a ostatní.
Náhodou jsem zabrousila na vaši diskuzi. Je mi čtyřicet.Dětem je 16 a 12 . Jsou To kluci. Věřte mi, ty deprese jsem po narození prvního dítěte měla taky. Byla jsem jako mrtvola, která ale funguje jako máma.Teď, když na to spomínám po tolika letech, tak moc dobře vidím, kde jsem dělala chybu. Řeknu vám,že nejdůležitější ze všeho je, s láskou zapojit svoje partnery do chodu domácnosti.Podotýkám s láskou, tu máte! Dobře se vyspat. Nezapínat si večer televizi,ale jít brzo spát. Dělat si konkrétní plán na další den,kde bude čas na legraci a smích. Hodně se smát, s kýmkoli.Třeba se sousedem.Co nejvíc chodit do přírody. Přírodě je jedno, jestli jste pořádné, hubené ,krásné nebo né, nic vám nevyčítá, můžete tam přinést všechny starosti, trápení. Je to potřeba dělat co nejčastěji.Kdybych to dělala dřív,tak bych byla spokojenější. Po tolika letech trápení a potom co si manžel našel milenku, protože to věčné uklízení a hysterčení už nechtěl snášet, jsem celý život přehodnotila. Začala jsem si žít ŽIVOT, který si zasluhuji.Dělám si malé radosti každý den. Věřte mi, nikdo, jenom vy samé si dokážete pomoct.Tim jak se budete samé milovat, jak si budete samé sebe vážit, tak to bude vnímat i vaše okolí. Berte od okolí celými hrstmi co vám patří - lásku, radost. Až pak dokážete náležitě taky dávat. Vy jste se totiž ze všeho moc rozdaly. Přeju Vám hodně síly a moudrosti aby jste se dobraly štěstí. Věřte taky jsem si myslela, že zešílím přesto jsem tady a znova se směju.

Jenom ještě dodávám, že jsem také vyhledala psychoterapeutku, která mi moc pomohla, ale největší práci na sobě stejně musíte udělat sami. Na sobě pracuji už 15 let. Výsledky se dostavují. Jsem se sebou spokojenější. Ještě praktická poznámka - vyhledala jsem terapeutku , která pracuje v manželské poradně, takže jsem nic neplatila, pak jsem byla u homeopatky, která mi moc pomohla a kineziologie to taky podpořila. Prostě jsem si chtěla zuby - nechty pomoct! Stojí to za to.

Ahojky holky :-))) Je skvělé, že pořád píšete, člověk se necítí tak sám se svými problémy :-)

Blondi, ako sa teraz máš? Cítiš sa lepšie? Čo ti pomohlo?

Takze nejdriv zdravim vsechny,i ja jsem na materske,mam dvouletou holcicku.Je mi 22 let.Svoji nezodpovednosti jsem prisla do jineho stavu po mesicni znamosti.Jak jsem nebyla na dite pripravena,tak jsem tehotenstvi nijak neprozivala,jo vecer kdyz jsem lezela v posteli a bylo mi smutno tak jsem si s malou povidala ale asi jsem si nevytvorila takovy vztah jaky bych mela.V porodnici vedle me lezelo mali klubicko,na pokoji nejhodnejsi,vubec neplakala a kdyz uz,tak nadherne,i porod mi nekonplikovala.Skoro zadny bolesti a za chvilku byla venku.Ze zacatku jsem ji mela rada ale myslela,teda vedela jsem ze ne tolik jak bych mela.Ted je to moje zlaticko nejvetsi.Zijeme s pritelem v domecku po jeho babicce.Jeho rodice k nam pravidelne jezdi kazdych 14 dni nekdy kazdy vykend na navstevu,jejich navstevy me vycerpavaji hlavne psichycky.Prijde mi ze k nam jezdi jen proto aby kontrolovali jak se staram o "jejich" barak,to jsou same rady,poucky.Nesnasim je,malou radi nemaj aspon si to myslim.Bydleli jsme u nich rok a ani jednou s ni nebyli venku.To moje mamka by si ji brala kazdy vykend,jako babicka je skvela i kdyz jako mama me kolikrat zklamala.Pritele moc miluju ale jsem z nej hrozne na nervy.Kazej den uklizim,varim,venuju se malinky i kdyz ne moc.Pri uklizeni me vzdycky chytaj takovy nervy,ze musim kazdej den uklizet celej byt jak blbec,rano je totiz vsude zase bordel a pritel nic nedela.Problemu mezi sebou mame vic.Vzdycky si raknu "vzdyt mas na starosti jeden barak,jednu zahradku a jedno dite,jak to muzes nezvladat".Musim to zvladnout ale neni to kolikrat jednoduchy,ale kdyz jsem nastvana tak to uklizeni jde samo,ale kdyz je pohoda a ja vidim ten bordel ale i to jak je pritel v klidu a nic ho nezajima tak si rikam a proc ja bych mela kdyz on ne,pak se vytocim,vycitam a pak jdu uklidit.. jsem rada ze jsem se mohla sverit i kdyz toho je vic ,co me trapi.. papa

Ahoj sice ještě nejsem po mateřské, ani nejsem těhotná, tak i přesto mám tyto pocity jako vy.... Nevím , ale asi to není dobré, že? mám období kdy jsem v pohodě-třeba 14 dní, a pak zas 14 dní kdy si nevěřím, příjde mi že mě nikdo nemá rád apod. prostě nálada hrozná, nevím čím to může být, antikoncepcí? Poraďte!! Děkuji moc..pa

Ahoj všichni, jsem na mateřské už skoro dva roky. Nevím jestli můj stav čišel až tak z mateřské, ale určitě ho mateřská hodně ovlivnila. Naší Gabče je 21 měsíců. Ze začátku mateřské jsem měla problémy sama se sebou jako snad každá mamča po porodu. ale během pár měsíců jsem se dala do kupy a byla jsem šťastná :-) manžel je zlatý člověk, Gabča není výrazněji zlobivější než ostatní děti. Problém byl v rodině, moje máma se mě zřekla, to jsem jen tak tak unesla, ale nikdy jsme neměly vztah, že by jsme si vyznávaly city, takže jsem to ani tak dramaticky nenesla, alespoň jsem si to myslela, ale někde uvnitř jsem si to myslela, když jsem si jakž takž myslela, že jsem z toho venku, tak z určitých důvodů mě vyřadili ze svého života manželovo rodiče, ke kterým jsem se upjala po zřeknutí mé mámy. Od té doby jsem si připadala jako na kolotoči, zlá, arogantní, hysterická, ubrečená, škodící, odnášela to samozřejmě Gabča, manžel a kamarádka. Až ona mě donutila jít k doktorovi. Ten mi předepsal antidepresiva, prášky na spaní a je mi líp. Proto radím každé mamince, která se necítí ve své kůži, už s ohledem na dětičky, mazejte k doktorovi, on vám pomůže. Mě pomohl, i když jsem obrovský skeptik na odbornou pomoc :-) lepší dřív než pozdě, u mě už bylo skoro pozdě, rozvod na spadnutí, sebevražda atd. Prostě nenechte to prosím dojít nikdo tak daleko, ty děti za to nemůžou :-) držím všem maminkám palečky :-)

Evčo,co tady píšeš...to je hrůza.A proč se tě máma zřekla a posléze i manželovi rodiče?Co se stalo?
Mně mateřská vlastně už zítra skončí.Malé jsou 3 roky,půjde poprvé do školky,no a já do práce chodím už od ledna,takže pro mě to moc nnové nebude.Staršně se bojím toho,aby malá ráno nevyváděla,abych vše zvládla.Celé 3 roky od porodu jsem brala antidepresiva na poporodní depresi.Te´D se bojím,aby se ta úzkost nevrátila,když toho bude tolik.Mám velmi náročnou práci,kterou mám moc ráda ,ale domů přicházím zcela vyčerpaná a nefunguju pro rodinu.Holky,umíte si představit,jak to můj chlap těžce snáší....Na matřeské mi bylo dobře až teď poslední 2 měsíce,ale už bych nikdy na těchto galejích být nechtěla.

ahoj mám podobné problémi jako vi ale upně to nejhorší je to že stracim manžela který příjde domu a hned odchazí do posilovny nebo k sousedce ktere neco nese ale ja jsem žarlivá a když dorazí domu s posilovny ve ktere byl se sousedkou tak dostanu zachvat vsteku kdy na nej křičím vyčítam mu co de . i kdyz si rikam ze spolu nic nemaji neda se to ve mne zadrzet myslite ye si mam take dojit do nejake poradny ja totiy vim ze tedlema scenama nase manželství zničim vubec se neovladam predem dekuji za rady

Ahoj..je mi dost málo na to,kolik toho už mám za sebou..skoro rok sem se léčila na psychiatrii...děti vážně ještě nemám:D, ale ty pocity znám...věř mi, že tohle sama nezvládneš..myslela jsem si to taky, ale musela sem nakonec vyhledat pomoc..
to co máš je asi depresivní psychoza..žádná deprese, kterou prožívá každý z nás..tolhe se musí léčit..nemuselo by to dopadnout dobře..udělej to pro svýho syna:) a pro sebe..sem v podstatě už vyléčená, ale zase se mi to vrací..asi 3 měsíce neberu prášky a začínám mít obavy že budu zase muset navštívit odbornou pomoc..možná je to nacelej život..antidepresiva sou svinstvo..mě to hrozně moc ovlivnilo skoro muj rok života..a nemám na ten rok ani vzpomínky..protože sem nikdy nebyla při smyslech..byla sem jak sfetovaná..to by pro tebe dobrý nebylo když máš dítě..no přeju hodně štěstí...neni to sranda...

Ahoj všem, už dlouho nikdo nepřidal žádný příspěvek, tak teda něco kecnu já. Je mi 36 a jsem na mateřské s druhým dítětem po 8 letech. Na prcka jsem se děsně těšila, jenže od začátku těhotenství byly problémy. Nakonec jsem skoro 5 měsíců musela jen ležet a přesto se mi malá narodila předčasně. Deprese mi začaly už v těhotenství. Po narození pokračovaly a stupňovaly se, protože jsem další dva měsíce nesměla s malou z domu. V manželství to skřípalo, jen jsem brečela nebo křičela, cítila jsem odcizení i vůči starší dcerce. Byla jsem na pokraji sil fyzických i psychických. Věděla jsem o laktační psychoze a tak požádala o pomoc gynekologa. Řešení jediné: přestat kojit a nasadit antidepresiva. Nechtěla jsem přestat s kojením a tak začala bojovat. Pomohly mi homeopatika a práce. Zapojila jsem babičky do hlídání a našla si práci. Jsem logoped a vytvořila jsem si program pro maminky s dětmi v mateřských centrech. Ohromně mě to baví, odpočinu si, odreaguju a přitom se věnuju své práci a nevyjdu ze cviku. Pokecám s jinými maminkami. Vše se zlepšilo a rodina zase funguje. Mateřskou si užívám, ale na ty "svoje úterní a středeční odpoledne" si nedám sáhnout. Moje rada všem maminkám zní: nebojte se utrhnout od dětí a dělejte něco pro sebe nebo ještě lépe pro druhé! Pomáhají i čaje s meduňkou a rychlé procházky přírodou. Tak zase někdy ahoj.

Ahoj Jájo, prosímtě jaký jsi brala ty homeopatika? Už sem zkoušela cokoli přírodního ale nic nezabralo. Sem taky 2 roky na mateřské a už mě z toho hrabe. Jenže babičky se moc do hlídání nezapojují, a já jsem se ted dozvěděla, že jak sem se těšila do práce, tak to musím vzdát, protože mě syna nevezmou do školky kvůli hodně dětem. Hlídací agentury jsou o penězích a nejde to jinak než pokračovat v domácím stereotipu a nudě:-(

Ahoj Andy! Brala jsem homeopatikum Agnus Castus 5 CH 2x denně 5 granulí. Tato homeopatika se ale užívají během kojení. I pro nekojící mamky má firma Boiron běžně v lékárnách homeopatika proti depresi, jen teď nevím název. V lékárně ti určitě poradí. Problém s umístěním dítěte ve školce je všude stejný, ve městech i na vesnicích. Pokud nemáš známosti nebo něco nešoupneš ředitelství, tak čekáš na školku i do pěti let. Tak je to u nás na malém městě. Učitelky zrovna řeknou u zápisu, že něví, jestli ti dítě vezmou - až jak pan ředitel. Nikoho nezajímá, že chceš nastoupit do práce, protože o ni třeba můžeš přijít. A nový systém zvolení si délky pobírání rodičovského příspěvku - to taky unikátní kravina. Pak nemají být maminy stresované a v depresích!!! Hold naši politici si vykládají podporu rodin s dětmi a mateřství trochu po svém! Nefunguje u vás nebo v okolí mateřské centrum, kde se mamky s dětma scházejí? Mohla by jsi tak vypadnout z domu, pokecat si a taky pro děti je to fajn. Pohrají si, naučí se komunikovat s ostatními prcky. Některá centra dokonce hlídají děti a za levnější než agentury nebo paní na hlídání. Zatím se drž a dej vědět. Čau