Diskuse - Deprese na mateřské

Ahoj Jájo děkuji za ta homeopatika. Už nějaký scháním dobu. Zkoušela sem sedallia a chammomilu, ale bez úspěchu. Mateřské centrum tu máme, ale mě vůbec nevyhovuje poslouchat od mamin pořád stejný věci. Každá se jen baví o vaření, spaní, přebalování atd.. To teda na mě není. Vždy sem byla ráda, za každou sousedskou návštěvu, ale poslední dobou, když sousedka příjde a mele pořád to samé ani se nezastaví - to mě teda vůbec nebaví. To radši budu sama doma v klidu, než někoho překřikovat. Ta zatím pa

Ahojky! Andy,to, o čem píšeš jsem zažila taky. Přesně stejná situace: můj chlap zval kamarády s manželkama a dětma k nám nebo domlouval návštěvy u nich - prý abych nebyla tak protivná. Byla jsem ještě protivnější a unavenější. Taky se omílala stále stejná témata: děti, peníze, práce, apod. Manžel mi pak vyčítal, že kvůli mě přijdeme o přátele. Byla to fakt krize. Vyřešilo se to i částěčně samo. Měla jsem bouračku v autě, nic se mi jako zázrakem nestalo ani nikomu jinému. Ale auto jsem zrušila. Tak nám nastal úsporný program a bylo po návštěvách. Taky jsem potom získala trochu jiný pohled na svět. Raději než vysedávání u kafe mám setkání s někým na ulici, nebo pár řádků poslaných mejlíkem. Nevím, co ti poradit. Mám za to, že by si každá ženská měla najít něco, co ji baví. Chlapi to mají jednodušší - šipky, kulečník, posilovna nebo hospoda... My těch šancí při dětech tolik nemáme, že jo? Ale určitě by ses měla něčeho chytit, znásilnit taťku nebo babičky na pohlídání a udělat si čas na sebe (aspoň chvilku, ale pravidelně). Jinak z tebe bude bubák zalezlý doma v koutě! Čau čau

Ahojda
Nejsem Homeopat, ale tolik o homeopatii vím, že indikace léku je založena na mnoha fyzických i duševních symptomech a pokud se nezvolí správný lék, tak pochopitelně nefunguje. Asi jako když máte špatný klíč.
Zdravím všechny

Ahoj Jájo, je to vše opravdu těžké a hlavně má člověk v sobě plno rozporů, jestli udělat to a upřednostnit dítě, nebo ono a dát sebe samou do pozadí. Jestli mě rozumíš. Manžel bohužel dost pracuje a babičky nejsou nejblíž, takže když je manžel doma, tak se snažím být s nima abych si jich užila obou dohromady. Vím, že si to dělám sama, ale bohužel asi nemůžu jinak :-( Navíc sme oba typy, kteří jdou rádi do přírody a něco zažívaj a ted - když sou synovy 2 roky to bohužel nejde. Pořád by si hrál na písku a s ním se moc neujde na výletě. Manžela to taky otravuje - ta nečinnost, takže je taky takový zapšklý. :-(A odkud jsi? A jak máš staré děti? Pa pa

Čau Andy, určitě jsi skvělá máma, protže ti záleží na malým i na manželovi, chceš fungující a pohodovou rodinku. Ta tvoje krizovka určitě časem přejde a jestli je ti fakt bídně, tak si nech u doktora (obvoďák nebo gynekolog) napsat prostě antidepresiva. Není to žádná ostuda, neboj,nebude tě nikdo honit po psychiatrech a léky si vezmeš jen v případě nutnosti. Je fakt, že čaje i homeopatika nefungují vždycky a na každého. Spíš je to podle přísloví: víra tvá tě uzdravila. Já jsem z jižní Moravy, mám dvě holky (8 a 1 rok). Můj chlap pracuje v železničním stavitelství, takže cestuje po rep. 8 dní je pryč a pak 4 doma. Na výlety s prckem jsme si teď koupili krosnu za záda. Od léta plánujeme výlety i na kolech. Vy nejezdíte? To by se dalo vyrazit i s dvouletým člověkem! Taky napiš odkud jsi. Brzy ahoj

Ahoj Jájo, tý brďo, to ti nazávidím když jsi vždy 8 dní bez manžela, to ještěže máš blízko babičky. To bych nevydržela být celý dny jen s dětmi. Takhle mám vidinu, že manžel přijde v 16 hod dom, a i když večír pracuje doma, tak občas něco se synem prohodí. Taky sme uvažovali o krosně na záda, ale manžel by to nevydržel nosit a syn by v tom už taky nevydržel sedět. Rád chodí, ale to je samá zastávka a jde se hlemýždí chůzí, takže nic moc. Na kole vydrží tak hodinku, pak už je protivnej, takže se mu vše přizpůsobuje. Sem ze Svitav.Nevím, je to hrozný člověk má nejlepší léta, kdy je maximálně fyzicky výkonej a musí vše přizpůsobovat dítěti a pořád brát ohledy. Obdivuju lidi, kteří mají těch dětí víc, ale oni zase asi rádi sedí u baráku , nebo doma u televize a nepřijde jim to. To já když s ním mám sedět na pískovišti, tak sem tak unuděná, že házím ksichty na všechny strany:-)Tak zatím pa manžel přijel na oběd, jen co sem vypravila jednoho do postele, tak je tu druhý:-)

Nestačím se divit. Na co jste si pořizovala dítě, když vás to s ním nebaví? Zřejmě nemáte mladší sourozence, to přece každému musí dojít, že s dětmi se pro vás spousta věcí mění...Já mám tři a u baráku nebo u televize rozhodně nesedím. Dodělávám po nocích vysokou a přes den se holt věnuju rodině.Syn od svých dvou let chodí túry kolem 10-20 km, dcerka tak výkonná ještě není a ten třetí je v kočárku. ale brzy ho to čeká taky. Zaplať pánbůh, že neuvažujete o dalším. To by byl asi chudák....Krosna na záda je prima, máme to vyzkoušené, chvíli se jde a chvíli se nese. Další řešení je přenosný lehký kočár - taky máme vyzkoušeno.

Jo a mimochodem, u televize a u baráku se neválím, poněvadž ani jedno nemáme. Taktéž hlídací tety a babičky se nevyskytují a vzhledem k tomu, že můj muž je profesionální muzikant, tak moc neznám ani situaci, kdy je partner každý den doma ve čtyři a má volné soboty a neděle. Takže dámy, možná pro vás námět k přemýšlení. Možná by to chtělo něco dělat. Co by asi říkaly na vaše nářky maminky, které se ráno budí s tím, že nevědí, co dají dětem k snídani...A že jich na světě je..Pokud vás to doma nebaví, jděte do práce. Jistě tam budete užitečnější, i když možná to spíš pro některé z vás bude další vděčné téma ke stížnostem(deprese po mateřské). Nezávidím vám.

Ahoj Markéto, děkujem za podporu. Hold sme každá jiná. Já si dělala VS před děckem, abych měla vše v klidu a popořadě. Mimochodem, já byla ve všech pracích mooc spokojená, takže žádný důvod ke stížnostem sem nedměla. Tyhle stránky jsou o depresích na mateřské, takže pokud k tomu nemáš co dodat, tak nevím, proč tady prudíš. Myslím, že se nad tím co jsi psala, zamýšlim dost často, ale hold je to silnější než já. Ale já mám ráda klid a dítě je pro mě moc velkej rozruch. Upřímně obdivuju, to že máš 3 děti, studuješ školu a jsi na vše sama- kam je dáváš když jedeš do školy? Přeci jen udat tři děti není tak moc jenoduché.

Andy, nikdo tady neprudí. Jen si myslím, že je dobré získat taky trochu jiný názor než jen takové to foukání na bebíčka. Ono to moc k ničemu nikdy není. Studium s dětmi je fakt na hlavu, nejhorší to bylo první roky, kdy jsem chtěla mít vše na 100%. Teď mám jen dva semináře a před sebou tři zkoušky, závěřečnou práci a státnice. A to už se snad dá. Horší je, že jezdím 170 km do školy, takže hlídání je vždycky na celý den...Teď jsem si ale dala trochu pohov, protože taky potřebuju trochu klidu...Takže háčkuju, pletu, vystřihuju, maluju atd. Jinak to neumím.

A jen bych snad na svou obranu chtěla ještě dodat, že jsem si taky leccos prožila, nejsem snad žádná holka z marcipánu. O jedno dítě jsem přišla, takže vím, jak chutná smutek a beznaděj, měla jsem velké problémy s psychickým a fyzickým týráním ze strany svého otce(mimochodem vysokoškolsky vzdělaného pána), mockrát jsem jako puberťačka přemýšlela o tom, co s tím. Věř, že nejlepší lék je opravdu nějaká činnost. To věděl už J.A.Komenský, kterého přes všechna neštěstí a strasti přenesla jen a jen jeho vůle k práce a neuvěřitelná píle. Drž se, to co jsem napsala, jsem nemyslela zle. Chtěla bych pomoci, ale po síti je to trochu těžké.

Já vím, že to nemyslíš zle, že se vše v psané formě trochu hůře pochopí obsah textu a způsob intonace. Je pravda, že si pořád říkám, jak se mám až moc krásně a že bych si toho měla vážit, že musím vše brát tak jak to je, ale prostě to nějak nejde, pak přijde nervozita a raplím a pak si vše vyčítám. Tyhle stavy sem nikdy neměla až ted. Jak jsi dlouho na mateřské? Tos přišla o narozené dítě? To musí být fakt hrůza, ještěže Ti to vynahrazujou alespoň další zdravé děti. Jsi v pohodě se třema dětma, nebo tě taky někdy chytá amok?

Doma jsem sedmým rokem a celou dobu bojuji se školními povinnostmi, takže taky občas vybouchnu. Ale myslím si, že to není nic neobvyklého a že by si z toho člověk neměl nic dělat.Navíc studium tě odvádí právě od těch domácích problémů a zabýváš se jinými věcmi než jsou neustálé plky kolem plínek, kakání, apod. Taky to nesnáším, nemysli si, těžko se pak bavit s nějakou maminkou, když jiné téma nemá.Navíc já jsem ekoteroristka:-)), takže se mnou vyjít je trochu problém.
Škola mi hodně pomohla v lečcems - například mi pozvedla sebevědomí atd., ale nikomu to nedoporučuju, v noci vstáváš ke kojení a ráno v pět do školy. Sice tě to zocelí, ale někdy si taky sáhneš psychicky na dno. Ale jsem moc ráda, že jsem vydržela a když to dobře dopadne, tak vystuduju na červený diplom - ne, že by na tom tolik záleželo, ale manžel bude mít jistě radost a táta ať se chytne za nos...Život mi zkomplikoval dost a dost, školu jsem mohla mít ve 21 letech hotovou(šla jsem o rok dřív a nebyla jsem úplně hloupá), teď se s tím trtám v 34 letech a to už cítíš každou probdělou noc.

Ahoj holky. Vidím, že diskuse se rozběhla. Markéto, s tebou souhlasím v tom (a taky jsem to Andy říkala), že má něco dělat - ať už pro sebe, co ji baví, nebo pro druhé lidi. A hezké výlety se dají dělat i s malými prcky. Podle mě se k tomu musí vést už od malička. Starší dcerku jsme naučili s námi jezdit v sedačce na kole od 1,5 roku, od 3 let jezdila na kole sama a v 6 letech ujela s přehledem 50 km. Teď mále ročního prcka a o prázdninách budem jezdit všichni čtyři. Smekám před tebou, že studuješ. Na sobě vidím, že už mozek a paměť nefungují jako před pár lety a dneska bych VŠ asi podruhé neudělala. Ale musím ti připomenout, že každý člověk je naprosto jiný. Co ty bereš jako jednoduché a samozřejmé, to je pro někoho velký problém. Určitě se všechny tři shodnem, že mateřství je dar, zdravé dítě zázrak a přináší to spoustu šťastných a krásných chvil i těch starostí. Andy má první dítě a hold to s ní trochu mává. Nevěděla asi, do čeho jde a přijde mi, že měla s dítětem počkat nějaký ten rok. A Andy, ty si važ toho, že máš zdravé dítě. Všímej si, jak se ten človíček vyvíjí, vždyť je to super. Plánovali jste malého? Víš, taky občas nevím, co s malou dělat a připadá mi to trochu stereotypní. Těším se právě na to, až bude o kousek starší a začnem malovat, plastelínovat, kuchtit, tvořit z papíru, hrabat se na zahrádce atd. Činnosti s děckem se přece neomezují jen na pískoviště! A řekni nám, co ti nejvíc vadí? Jak bys chtěla svůj život změnit? Pro dnešek stačí, ještě uklidím, setřu podlahy a padnu do postele.Dobrou!

Ještě mi to nedá Andy, takové stavy jsem měla fakt ještě před půl rokem. Nervozita, scény se střídaly s výčitlami a omlouváním, jindy jsem všechnu vinu házela na druhé. Rozvod byl na spadnutí. Starší holka začla na celé víkendy jezdit raděj k babičce. Zajdi si na ty léky a bojuj! Je jaro, venku krásně, Svitavy jsou pěkné město s krásným okolím (na VŠ jsem tam měla kámoše) , tak neseď doma a ukazuj malýmu svět. za rok dáš prcka do školky a bude líp. Možná pak budeš vzpomínat, že jsi teď měla pohodu a litovat, že sis ji víc neužila. Kolik ti vlastně je? Tak už vážně čau.