Diskuse - Deprese na mateřské

Ahoj holky, taky jsem na tom úplně stejně jako vy. Jsem už úplně hysterická, když mám jako ty Klaudie vše opakovat dokola a 10 x utírat loužičku pod nočníkem, 5x denně utírat nos, 2x denně zadek, 40x denně at si něco oblíkne, pak at si něco svíkne, uklidí atd....A do toho vařit, uklízel a lítat se dívat za dítětem, jestli si hraje, nebo jestli zapaluje byt. Klaudi,jaká homeopatika jsi brala? Já brala sedative, ale asi mě to moc nezabíralo. Jsem úplně hysterická na každý podmět. Přitom je syn zlaté, hodné dítě, ale ten stereotip opakování mě ubíjí. Taky si s dítětem hrát, - to je tak nezáživný:-(

Ahoj,mě sedalia taky nepomáhala.Já mám přímo napsaný lék od homeopatky,ale to ti nemusí třeba zabrat,je to Calcarea Carbonica 30H.Beru každé ráno 2 kuličky,cucám pod jazykem a 20min.předa ani po se neesmí jíst ani pít.Pak by to snižovalo léčení.Tak já mám zase hyperaktivní dítě,které během malé chvilky dokáže zničit byt.A vysvětlování v klidu,tak to je taky na nic.Asi 50x denně mu říkám v klidu,že do kaluže se nechodí a je fakt že 7 kaluží si všimne s prupovídkou,že to se nedělá,ale pak si najde tu největší a vymáchá se vní naschvál celý a mě může fakt trefit!!Ještě teď v tomto období kdy máme jedny boty a jednu teplou bundu!!Děsím se teď takového počasí,protože sedět s ním doma,je fakt za trest.A hlavně v zimě,no to bude další skvělé období.Doma nic s ním nestíhám,sebemenší náznak,že jdu něco dělat,tak na sebe dokáže strhnout pozornost různýmy způsoby,což jsou většinou ty záporné.A ty máš jak staré dítě??

Ahoj Klaudi, tak to ti fakt nezávidím, mít hyperaktivní dítě, to já bych asi nerozdýchala. Já mám klidné dítě ale to opakování už mě fakt ubíjí. Je pravda, že manžel se do výchovy moc nezapojuje, a když tak je vidět, že je do toho nucený, takže spíš na kluka křičí a mě to deptá a rozčiluje. Že ani ten miminálně strávený čas se synem si manžel nedokáže užít. Možná z manželova chování mám takové stavy. Synovi je 2,5 - do práce jdu až příští září, protože od března není volná školka. A jak máš ty staré dítě? Odkud jsi? Drž se pa Majka

ahoj děvčata...
snad mi odpustíte tu drzost, že já stará ženská se míchám mezi mladé maminy...
přesně tohle, co tady popisujete jsem si prožila před 26 lety, kdy jsem byla na MD... máte oproti mě úžasné výhody... internet, možnost nákupu oblečení /tenkrát se šilo a pletlo na děti/, papírové pleny / já vyvářela 150 ks plen denně + žehlení/, nákupy bez problémů / pokud jsem chtěla dětem koupit ovoce,pěkně jsem si vystála frontu na pomeranče/...
a můj muž? chodil domů v noci,protože mateřská byla jen půl roku a abychom neumřeli hlady dělal brigádu
já byla věčně sama a vyčerpaná, takže to co tady popisujete znám víc než důvěrně.... ale holky moje nezoufejte... tohle není na doživotí a zase bude dobře....chce to jen obrnit se dávkou trpělivosti a vydržet....
já mám dneska dvě dospělé dcery a vnuka 5 let... toho caparta máme s dědou doma, protože dcerunka si dodělává školu a práci má mimo trv.bydliště.
S otcem dítěte se nestýká a tak mi nezbylo,nežli se vrátit zpět do doby, kdy jsem měla děti malé a věřte mi,užívám si to naplno.... stíhám všechno, malého / mám jej od jeho narození/, dům s velkou zahradou, svojí práci, domácnost / no občas nemám umyté nádobí,protože hrajem pexeso/... s vnukem podnikáme výpravy do přírody a sbíráme všelijakou havě´t,kterou pak doma zkoumáme podle chytrých knížek a pak zase pustíme, s dědou jezdí to prtě pouštět letadla a dostal od dědy vlastní vrtulník, pletou se mi kluci do vaření a všude máme auta, náklaďáky, kolejnice a nádraží.... zkrátka si to mateřství užívám úplně jinak nežli s vlastními dětmi....no a protože vím,že tohle všechno jednou odezní a ten špunt babičku a dědu nebude potřebovat, snažíme si to užít naplno....
dovolím si vám dát na závěr jednu radu - mějte pro své děti pochopení a hrajte si s nimi co nejvíce, určutě při těch hrách zapomenete na všechno co vás trápí, včetně depresí.... dětský svět je krásný, zkuste se do něj s vašimi dětmi alespoň na chvíli vrátit zpět.....
přeji vám krásné chvíle eva

Evi, vy jste mě docela rozbrečela. Samozřejmě, že máte pravdu, že vše máme o hodně jednodušší, že si toho neumíme ani vážit a to je veliká škoda. To si říkám každý den taky, ale pak příjde ten zvláštní pocit prázdnoty a toho všeho stereotipu, že na veškerý komfort člověk zapomene a propadá depresi. Taky si pořád opakuju, že můžem být rádi, že jsme zdraví, máme zdravé dítě, máme vše na co si vzpomenem, ale nemůžu se ubránit těmhle stavům. Je pravda, že člověk chce mít vždy to co nemá, možná už po týdnu v práci pak budem litovat, že jsme si mateřskou neužili, ale já si v práci nikdy nestěžovala a do každé práce jsem se moc těšila. Máme rádi s manželem klid a dítě je pro nás moc velký rozruch. Možná, kdyby měl člověk dítě dříve,tak by to bral víc v pohodě, nevím. Evi užívejte vnoučka

Ahoj Majko,já jsem Ostravačka.A ty?Je sice moc krásné,co tady paní psala,ale je taky fakt že to hodně záleží na povaze dítěte!!Mě taky chodí manžel pozdě večer a hlídání máme tak jednou za měsíc,když jde dobře.Nemluvě teda o tom,že ho nikdo ani kvůli jeho povaze hlídat nechce.A mě vyčerpává fakt neustálá pozornost,jinak okamžitě něco zničí,vylije,rozlije,řve atd.Blízko sebe nikoho nemám komu bych mohla se jít svěřit a ulevit si a tak je fakt,že jsem vděčná za ten internet.Ale vzhledem zase k povaze našeho malého je skoro pořád PC zničené, nedá ničemu pokoj.Hračky ani televize /pohádky,večerníčky/ ho nezajímají,tak abych to zhrnula,jeho nebaví skoro nic u ničeho nevydrží!!!Když si hrajem,což je skoro pořád,tak to ho taky baví tak pár sekund.Nemá žádnou hračku co by ho chytla,je mu všechno jedno a já nemám žádnou zbraň kterou bych ho donutila dělat věci třeba jinak.Venku se vztekle válí a nějaké bytí,řvaní,vysvětlování v klidu,studená sprcha nepomáhají,je mu to fakt všechno jedno!!A to tak člověka odrovná,že si řekne,že tohle snad není možné.A mám pocit,že chci od něj fakt utéct.Máme tady v okolí plno mamin s dětma,ale nikdo nedělá to co on!!Kolikrát jsem si říkala,že třeba si jen to všechno namlouvám a nafukuju věci a přitom je to normální, ale hodně lidí mě vyvedlo z omylu a jen kolem sebe poslouchám,že tohle už normální není a že s ním mám něco dělat a řešit to,než bude pozdě.Byli jsme jen jednou na víkend u mojí babičky a ta už nám řekla,že víckrát na tak dlouho nemáme jezdit,že je strašný!!A tohle poslouchám ze všech stran.Takže tady v tomhle případě bych raději opravdu prala pleny v rukách a vyvářela v hrnci,což stejně občas dělám,stála fronty na ovoce atd...,ale s pocitem,že mám dítě klidnější a hodnější alespoň o 20% než teď!!A že společné hraní ho bude alespoň trochu zajímat a bavit a nebude jen vše ničit a bořit,demolovat místo hraní!!

Milá Klaudie, zde se bude zřejmě jednat o poruchu osobnosti u tvého dítěte, zkus tohle všechno projednat s lékařem a objednat se u specialisty.... zřejmě máš dítě,které bude potřebovat odbornou pomoc , tak to neodkládej moc dlouho, nebo se z toho zhroutíš. Ničeho se neboj, maximálně ti odborníci pomohou uvidíš... držím palce a ozvi se, já sem občas nakouknu, budu zvědavá jak jsi dopadla...eva

Klaudy, já jsem z Poličky. Přečetla jsem si, že je tvému synovi asi 2 roky že? To náš si začíná sám hrát a sledovat televizi až nyní - když mu je 2,5. Taky jsem z toho byla zoufalá, že musím být pořád u něho, protože nic neudělal sám. Když sem si s ním chtěla hrát taky ho to nebavilo. Je to těžký, člověk se snaží a je to vše zbytečné. Vytiskla jsem si básničky - ty ho taky nebaví. A když už si s ním pořád nechci hrát, protože chci aby byl samostatnej a našel si zábavu sám, tak lítá po bytě a dělá hlouposti, nebo hopsá na křesle. Ale u nás se vše zlomilo k lepšímu když bylo synovi 2 roky a 3 měs. - začal sám od sebe chodit na záchod, hoodně se zlepšil v mluvení a už i poslouchá a dá se s ním vyjít. Tak vydrž, třeba to u Vás příjde tady. Hele spíš se zkus zaměřit nebo setkat s nějakým odborníkem nad příčinou jeho hypeaktivity. Třeba je to tím, že nemáte taťku často doma, tak si tímhle způsobem vynucuje svoji pozornost. Zkus se třeba zeptat kartářky - mě taky pomohla najít příčinu, ale otázka je jak s tou informací člověk naloží, to taky není jednoduchý. Klaudy drž se pa

Ahoj holky!Jsem ráda,že na mě reagujete.Taky čekám,že se každý měsíc začne uklidňovat,ale zatím nic.U kartářky jsem byla,ještě dříve než jsem vůbec byla těhotná.A řekla mi,že první dítě mi dá fakt svoji hyperaktivitou zabrat,že ho mám co nejdříve dát do sportovních škol.A že druhé bude úplný opak.Ale rozhodně se asi v nejbližších letech na druhé dávat nebudu.Možná změním názor,pokud by nastala velká změna,ale zatím to asi nehrozí.A u dětského psychologa jsme byli taky,sice nás nechtěla vzít paní doktorka,že prý až od 3 roků,ale nakonec obměkla,když viděla můj zděšený obličej.Tak mi řekla,že je hyperaktivní,furt musí něco dělat,místo chození on neustále běhá,mám pocit,že ani snad chodit neumí.A pak mi řekla,že je na svůj věk strašně šikovný a chytrý,umí krásně mluvit,řekne si co chce,ale toto všechno je vykoupeno tím,že to používá proti nám.Umí psychicky vydírat a to hodně.A taky jak už jsem psala,vyžaduje neustálou pozornost.Jen stačí kdybych s někym promluvila,tak bude tak překřikovat a ječet,že toho druhého neuslyším.A je na mě hodně fixovaný,což je tím,že jsme pořád spolu.A mluvit umí asi protože furt s ním mluvím a věnuju se mu.A že ho mám dát taky do sportu,co nejdříve,což chodíme 2x týdně,ale je to hodně drahé.A musím pro něj pořád něco vymýšlet,jinak doma se s ním už vůbec nedá vydržet.A závěr paní psycholožky byl,že bytí,řvaní nepomáhá,prostě v klidu a vysvětlovat a vysvětlovat a zaměstnávat sportama a nastolit mu přísný režim.Pokud by to prý nepomohlo,tak můžou si ho vztít na nějakou převýchovu na 3 týdny,bez návštěv a tam by měl asi jejich režim,ve kterém bychom pak měli pokračovat doma.Jenže to by rodina nikdy nedovolila,abych ho dala pryč a ještě na tak dlouho.A že bych já měla mít alespoň jeden den v týdnu volno sama pro sebe.Což stejně nikdy tak nebude,takže tady tiše trpím a čekám na změnu,tím že tady na něj naléhám aby třeba uklízel hračky jinak se nepůjde ven,tak to jsou takové protesty,že mě z toho až rve hlava.Je to náročné,nic holky musím jít.Malý křikloun mi tady celou dobu řve,skáče na mě a nedá mi chvíli pokoj,takže pokud to moc nebude dávat smysl a budou tam hrubky,tak to omluvte,ale moc se tady s ním soustředit nedá.Mějte se,já jdu zase běhat za malým ven!!

ahoj Klaudie, vidíš, vždy´t máš problém vyřešený již dávno před mou radou - což je dobře.... ber to sportovně a s nadhledem a buď ráda,že máš zdravé a šikovné děcko.... co by za to jiná máma dala... a to že za ním neustále běháš.... to je také velké pozitivum, vždyť si tím udržuješ postavu, tak jaképak lamentování... jo a na jeden den v týdnu bych ho šoupla k babičkám - ať se straouškové starají, podle tvého věku odhaduji,že tvoji rodiče budou ještě zachovalí a mladí, tak ať si vnoučka užijí... nějaké aktivity jim jistě vymyslíš... pošli je na výlet, do Zoo apod. volný čas pak využij jen a jen pro sebe... a následující týden ať hlídají rodiče manžela... zkus nejprve třeba odpolední a potom to protáhni na celodenní hlídání... držím palce eva

Zdravím!Sportovně se to snažím sice brát,ale moc to nejde,lítám s ním venku teď s horečkama a nachlazená.A babičky,tak to už máme jen jednu a ta má dvě práce,takže má málo času.Hlídá ale jen velmi málo,takže jsme zase pořád sami.A věřte,že každodenní běhání dvakrát za den mě už fakt nebaví.Potřebovala bych vypnout,nic se nemá přehánět a já už fakt na sobě cítím tu nervozitu a ponorkovou nemoc z něj.Pak jen na okolí řvu,jsem hnusná,utahaná,zlá až mě to děsí.Jsem strašně moc ráda,za to že mám zdravé dítě!!!Ale potřebuju i jinak žít,než denně dělat to samé,jsem vzdušné znamení a možná i tím je to pro mě děsně svazující.Holky děsím se té zimy,že mě to úplně odrovná!!Nemám tady ani poblíž nějakou dobrou kamarádku.Někdo mi zase napiště,cítím se tak alespoň míň opuštěně!!

Ahojky maminky. Z vlastní zkušenosti vím, že mateřská dovolená není dovolená. ale chci se třeba Majky zeptat, proč má dítě, když je sním si hrát tak nezáživný. Mám 3 děti a nemyslím si osobě, že jsem vzorná matka. To vůbec ne. Na mateřské jsem měla taky brečící stavy, protože 2 babičky a obě na kulo. Pro sebe vůbec žádný čas a o velkém úklidu se nedalo ani uvažovat. Už jsem přestala i žehlit. Musela jsem vypustit věci, které vypustit šli. Můj manžel jezdí na kamionu, takže pořád pryč. Ani večer nikdo nepříde.
Nejmladší benjamínek mi dal fakt zabrat, nespal sám, nic nedělal sám. Ale měli by jste si uvědomit, že do 3 let je dítě závislé na své rodině a že si prostě ten zadek samo neutře. Musí se strašně věcí naučit. Přece dvouleté dítě si samo neuklidí pokoj, ani tříleté ne.
Kamarádka má holčičku, necelý rok a je celá můj syn. Kamarádka je na prášky, holčička se chce pořád bavit, u ničeho dlouho nevydrží, brečí a lepí se na mamču. Chce to opravdu jen vydržet. Po třetím roce se ty děti hrozně mění. U někoho je to dřív, u někoho dýl.
Syn nikde nikdy nebyl. A včera jsem ho po prvé odvezla na školku v přírodě. Bylo hodně málo dětí, které brečely. On byl mezi nima. Byl statečnější než já, mě slzička ukápla, když jsem odcházela. Jemu ne.
Chce to strašně moc trpělivosti, ale taky důslednost. Když něco řeknu, tak se to musí splnit, i když třeba mu pomůžu, ale udělá se to. Musí se na tom podílet i když se mu nechce. Je to možná pro někoho fráze, ale důsledností se nejdál dojde. To je právě ta výchova. Nic jiného.
Nechci, aby si tady všichni řekli, že jsem blbě chytrá, ale je to moje zkušenost.
Klaudie píše o rozbíjení hraček. Bez milosti bych rozbité vyhazovala a další by nedostal. Děti, které jsou hyperaktivní, jsou moc šikovné a mělo by se podchytit to, co je baví a na čem si vybijí svojí energii. Má ratolest miluje fotbal, tak já 2 hodiny běhám po hřišti a kopu do balónu.
My jsme tady kvůli dětem a ne oni kvůli nám. Tohle hrozné období jednou skončí a nastane jiné. A věřte, že čím jsou děti větší, tím jsou i ty starosti větší. Buďte rádi, že se k vám děti aspoň občas přitulí. Pak, až budou větší to dělat nebudou a ještě rádi by jste jim ten nos utřeli. Ale oni už o to nebudou stát.
X let jsem neměla ani jeden volný den. Zjistila jsem, že začínám zapomínat. Jsem na to mladá a budu s tím bojovat. Myslím, že je to jen vyčerpáním kapacity. Jestli to nezvládáte, jděte k lékaři, určitě vám nějaké lehké léky nasadí, bude to lepší, než když si svůj vztek budete vylévat na dětech. Někdy to nemusí být ani vztek, ale jen vyčerpání.
A určitě se pokuste dát děti od 3 let do školky alespoň na dopoledne každý den. Děti získají režim a vy trochu volna. Já jsem to taky tak udělala a můžu ten jen doporučit.
Držím všem pěstičky, je to těžké a dlouhé.

Soni a jak jsou staré ty tři děti??Je to fajn,když dítě příjde a pohladí a nebo se přitulí,,jenže náš to od malička moc nemá rád,na nějaké mazlení on vůbec není a mě to i schází.Ráda ho objímám,ale on se nenechá.¨Hned se vysmekne a jde pryč!!Tvrďák!!Nějak neumím reagovat na to,když mi vleze a vymáchá se celý v kaluži,nepomáhá mu to vysvětlovat,ani ho plesknout,ani to že je mokrý.A teorii přitom umí dokonale,že do kaluže se nechodí a voda je tam špinavá,ale.....??!Tak co mi na to poradíte??Kámoška mi řekla,že ho tam mám pak šoupnout celého,když už tam jednou byl,ale já nevím,nevím a s válením po zemi,tak to máme taky docela dobré skóre!!Ale pokud je to někde kde nemuže nic rozbít,nebo na cestě tak ho necháme,ať se vyřve,pak se zvedne.Jenže on je tak vychytralý,že to dělá na cestě,kde ho ležet nenecháte,kvůli jezdícím autům a nebo někde kde fakt překáží jako ve dveřích v obchodě a to se ještě na mě podívá s takovou nadsázkou,tak co,co teď maminko uděláš,že??Tak tohle fakt řešit neumím poraďte,prosím!!

Ahojky Klaudie. Mám děti 15, 13 a 5 let. Každá rada je drahá. Mě je to jasný, že je to těžký. Zkus nekřičet. Když máte na dohled třeba tu louži, tak ho zabavit, aby ho to nestihl, než kolem přejdete. Když se to povede, tak ho opravdu pochválit. Ale vymáchat ho v louži nevidím jako dobrý. Mě tvůj syn připadá jako naschválníček.
S tím válením v obchodě, nebo někde jinde, bych šla prostě od něj pryč. Pryč z jeho dohledu. Určitě ale tak, aby viděl, kam jdu. Ne daleko, jen za roh a třeba i tak, abych ho mohla po tají pozorovat. Já myslím, že když nebude mít obecenstvo, tak ho to nebude bavit a přestane. A když příjde, tak ho ani ne tak chválit, jako se chovat, jako když se nic nestalo. Určitě bych ale za ním nechodila zpátky. To zase bude mít pozici vyhrávajícího. Syn má dle mého i oprávněny pocit, že vy budete poslouchat jeho. Chce to pevný nervy, ale něco fungovat musí.
A určitě nechtěj změnit všechno na jednou. To taky nepůjde. Zaměř se na jednu věc, asi tu nejhorší, nebo tu, co se opakuje nejčastěji, to už je na tobě.
A malé děti nejsou schopny úplné sami uklidit hračky. Když už je vytrénované, tak stačí sedět a připomínat mu, kam které hračky patři, nebo přidržet krabici, aby viděl nějakou účast.
Kolik je tvému synovi? Už může do školky?

Ahojky Klaudie. S tou školkou se nenech zmást. Normálně si dej přihlášku i mimo zápis, když už tam přihláška je, tak máš větší šanci, že ho vezmou. Přihláška tam může být klidně i 2 roky. Možná ti budou říkat, že ne, ale ano. Přihlášku ti musí normálně přijmout. Když by ses rozhodla v jeho 3 letech, že půjdeš na brigádu při mateřské, tak už máš výhodu, že tam tu přihlášku máš. Ve třech letech už může na dopoledne do školky, tak toho využij. Školku, kterou máme blízko, jsem rovnou zavrhla, protože chtějí sponzorské dary, tak malýho kousek vozím.
S brusličkama ti doporučím mimibazar.cz, seženeš tam skoro všechno, ale brusle č.25 jsou opravdu malé. Možná budeš mít štěstí.
Na vydání energie jsme měli taky recept. Máme ještě pořád kolo, které nemá šlapky a má výškově nastavitelnou sedačku. Což je hodně důležité, dýl vydrží. Děti sedí a přitom se odstrkují nohama a musí držet rovnováhu. Bereme ho i do lesa. Je to super. Je lehoučké, takže ho můžu vzít i do ruky a nijak mě to netíží. Kupovali jsme ho v Německu, ale určitě se bude moc sehnat i tady. Měli tu dřevěné, ale to nemá právě tu nastavitelnou sedačku.
Hyperaktivní děti jsou dopředu. Zkus ho zabavit dřevěným pexesem. Papírové pro něj ještě není. Ta zima je hrozná, už je to s námi lepší, ale zimy jsem fakt probrečela, protože malýmu bylo nejlépe venku a to moc nejde.
Mě zachránily před cvokařem pohádky, asi ve 2,5 letech a ve 3 letech počítač. A je mi jedno, že by děti neměly hrát. On se aspoň chvíli zabaví sám. Nehraje celé dny, to ho nenechám, ale je to vysvobození.
Já si nemyslím, že by byla chyba jen v tobě. Takhle to prostě je. On párkrát vyhrál a už to jelo. Kamarádce jsem poradila větu, která fungovala u všech mých 3 dětí. ŘÍKÁM TO NAPOSLEDY. Potom následoval trest. Ale musí to být opravdu důsledné naposledy, aby dítě poznalo, že to je NAPOSLEDY. Dneska mi volala, že malá dostala 4x po této větě na zadek a věta začala působit. Zkus to, ale fakt důsledně. Aby věděl přesně, co bude následovat. Jaký trest už nechám na tobě, syna znáš sama nejlíp. Na některé působí třeba i to, že s nimi nemluvíš. Nemusí to být tělesný trest. Zkus si to projít hlavou.
Jinak je šikovný, plínky nemá, má taky přednosti. Některé děti mají plíny do tří let a taky by si maminky přály, aby to už skončilo.