Diskuse - Deprese na mateřské

Ahoj Soni,dneska jsme byli ve školce pro informace,nechtěla jsem to odkládat.A školka je plná, je tam před náma i plno náhradníků.Takže je to na nic,nechala jsem tam kontakt na nás a přihlášky prý až od března na další školní rok.Větu NAPOSLEDY zavádím taky!!Nějak dneska nemám svůj den,mám nějakou velkou depku a nevím co s tím!Pak to totiž u mě přechází až do agrese.Asi fakt půjdu příští týden k doktorce a řeknu jí,jak se věci mají.Chápu tě s tou televizí a s počítačem.Člověk potřebuje mít svůj čas i pro sebe.A ta zima,tak to je moje noční můra!!!!!!!Už minulou zimu jsem si myslela,že tady pojdu.Nějak ani samotnou zimu nemám ráda,no spíše jí nesnáším.Tak,tak ji snesu na pohlednici.Schází mi tady nějaká dobrá kamarádka a nebo podpora v rodině a to moc!!

Ajo,ahoj!Tak pokud takové problémy nastaly až vmateřství,tak je to asi výkyvem hormonů,ale když to bylo už dříve před otěhotněním,tak je to trochu zvláštní.Hele já mám taky děsný pocit,že maximálně vypěním a nechám se tak unést,že bych taky byla schopna asi někomu něco udělat zlého .A jsem kolikrát od toho jen malilinkatý krůček,musím se hodně,hodně krotit,ale já to zažívám až na mateřské,dříve jsem nic takového neznala.Jsem tak podrážděná,ale to příčítám tomu,že jsem pořád na všechno sama a moje dítě bylo uřvané od 2 měsíců až do teď.Takže moje psychika je tak rozházená a hlavně nemám to rodinné zázemí,komu se jít vykecat když ti je nejhůř.Moje mamka mě neposlouchá,když si na mě výjmečně udělá čas,spíše po mě ještě ječí,ségra ta je úplně někde jinde,ta by mi nikdy ani nepohlídala malého,natož aby si se mnou vykládala.Rozhodně nemám komu jít se vybrečet a možná to by mi pomohlo,kdyby bylo komu.Taky mám 100 chutí praštit manžela a říct,tak a tady si to taky zkus i ty.Nemá ani páru o tom,co to je dítě.To že na něj večer uděla BUDLIKY BUDLIKY a šup do postýlky,tak to je tak trapné a ubohé.A leze mi tím děsně na nervy,musím se v takových situacích hodně krotit.Ale tak nějak věřím,že až budu chodit do práce a budu mezi dalšíma lidma,že mě to přejde,ta izolace asi dělá s psychikou velké psí kusy.Napiš kolik ti je,mě bude 33let.

Ahojky Ajo. Já si myslím, že bys měla navštívit odborníka. Tohle se v šestinedělí stává a je to dost vážné. Jsou známy případy, že maminky ublížily i miminku. Neodkládej to. Opravdu. Říká se tomu, že se ti vrazí mlíko do hlavy. Aspoň tady u nás se tomu tak říká.
Mě případá, že je to právě ono, jsou to výkyvy hormonů a únava k tomu. Zkus taťkovi vrazit prcka do kočárku, ať třeba sedí na lavičce a drncá. To je jedno. A dej si nohy na stůl.
Ale odborníka v každém případě.

A to se může projevit i u těch co nekojí??a nebo jen u kojících matek?A nebo až za pár měsíců později??

Ahoj holky,diky za odpovedi,citim se fakt trapne,ale i presto bych rada,nejakeho odbornika navstivila,jenze obvodni doktor mi rekl,ze se to spravi,ze je to normalni,ale ja vim a citim,ze to normalni neni.Myslim,ze ted se to tou navstevou jenom vygradovalo.Nejsem na tolik lidi v dome zvykla,doma jsem porad sama a trva to uz 2 roky,ziji v cizine a kvuli jazykove bariere je tezky si najit opravdovou pritelkyni.Taky toho casu uz moc nemam.Ale jednou jsem sveho pritele zbila a to jsem jeste nebyla tehotna,ale opila,kabekou v parku.S tim mlickem na tom asi neco bude,kojila jsem jenom mesic.Prvni cestu z nemocnice jsme meli boracku,presne na misto kde byl malej,nic se mu nestalo,ale myslim si,ze od te doby jsem trochu jina,byla jsem z toho 2 dny mimo.Je mi 27.Rodinu mam fajn,ale daleko,uz se nechci ani vdavat po te jejich navsteve.....papa holky

Ahojky Ajo. Já bych asi určitě nějakého odborníka navštívila, určitě. Asi se ti toho stalo najednou moc. Nechci říkat, že jsi cvok nebo blázen, ale prostě je toho na tebe moc. To se občas stává. Je lepší průšvihům předcházet. Odborník ti poradí, tohle jsou jen amatérské odhady. Ale vezmi rozum do hrsti, tohle normální není. Mám podobného obvodního lékaře. Umí napsat jen Paralen a nebo antibiotika. O všechno si musí člověk říct.
Začni to řešit. Hodně štěstíčka.

Ahoj Soni,

moc jsem nad tim premyslela starsne potom touzim zajit nekam k odbornikovi,ale ja se nedosrozumim a ikdyz muj pritel ano a to perfektne z duvodu,ze bych se tam vylivala svoje nejtajnejsi bolesti a problemy pres nej to asi nepujde.Vsechno mi pak v hadce vycte a pouzije proti me,bylo by to jenom horsi a tak nevim jak to udelat.Sice se mi potom omlouva,ale to uz ja jsem uvnitr rozervana na kusy a akorat mi to pridava na mych vybuchach.Asi te tim otravuji,ale potrebuji nekoho,kdo mi pomuze a bude mluvit cesky a si to skusim z nejakym odbornikem pres net,ale zadneho neznam.Doufam,ze te moc neotravuju.Pa pa a diky moc vsem za rady a za to,ze vubec nekdo to semnou resi je to krasny po takove dobe samoty...moc si toho vazim.

Ahoj holky,

tak mam novinu,byla jsem u lekare a pak u odbornika,bylo to perfektni,dostala jsem antidepresiva,mam stredni deprese a to je pry bezne po porodu.Je mi fajn a uz me nerozcili ani malej,kdyz breci.Budu je brat mesic a pak se pry uvidi.Taky pokud budu chtit,muzu chodit na sezeni,protoze mi rekli,ze chovam urcity odpor k muzum a proto mlatim partnera a ze si to nesu z detstvi,protoze jsem mela spatneho taty.Fakt je mi skvele,partner je stastnej,ze jsem tam byla a ze uz ho nebudu byt a chova se skvele,mam se jak v raji,porad me obletuje...MOC VAM DIKY ZA RADY A ZA PODPORU,BEZ VAS BYCH TADY DNESKA SEDELA A BRECELA.....moc vas zdravim a preji krasne chcile na materske

Ahoj holky,vsem vam moc rozumim.Ja mam doma dve holcicky,4 a 2 roky,hyperaktivni,ja uz proste nemuzu.Manzel vecne v praci,ale ja zase na rozdil od vas neumim rvat,kolabuju.U me se deprese projevuji fyzicky.Byla jsem prosetrena od hlavy k pate,nikde nic,takze beru tri tydny antidepresiva a doporucili mi vysadit antikoncepci.Citim se trochu lepe,ono to asi nebude hned,co?Taky jsem vyhledala psychoanalyticku,prvni pohovor mam az pristi tyden.Nekdy si opravdu nevim rady,myslim,ze umru.Tresu se,boli me hlava,bricho,porad bych spala,mivam vysoky tep-160 a pro zmenu zase nizky tlak 50/40,takze nekdy sotva stojim na nohou.Vanoce byly fajn,doufam,ze i u vas vsech.Zdravim vas.Jana,

Cauky vsem mamkam Na MD.Jste super ze to priznate a sverite se.Ja jsem mela prvni dite v 16 letech a druhe v 18 letech.Mela jsem take slusne depky, ale tenkrat se to tak neresilo.Kdyz deti poporostli tak jsem se rozvedla a znova vdala.V 35 letech mam 4 deti a to plnoleteho syna a nejmladsiho rocniho.Je to fakt pakarna z puberty do plen.Nekdy mam stavy ze bych je pobila vsechny.Doma je neustaly svinec.Peru varim uklizim k tomu mam jeste dva psy.Takze pekna honka.Me dve male deti spatne spi.V noci vstavam kazde dve hodky,takze pakarna cely Den a celou noc.Uz to trva skoro 4 roky.Nekdy jsem zoufala a propadam litosti.Obcas si rikam ze tohle nemuze prezit nikdo bez trvalych psychickych problemu.
Jsem rada ze v tom nejsem sama.

Aho Marti, díky za tvůj příspěvek!!! Já měla první dceru v 17 letech, pak jsem se rozvedla a dlouho věřila, že najdu lepšího chlapa - HA, HA, HA, HA... No, znovu jsem se vdala a po 10ti letech manželství se mi narodila druhá dcera, té starší je už 18!!! Taky docela šok, ale mimi jsem chtěla. Deprese ale byl můj dlouhodobý problém. Moc rychle jsem žila, zemřel mi tatínek, blbinec v práci, neshody doma, atd... Skončila jsem na antidepresivech, což teď, když kojím, nemůžu brát, takže jsem už zase na dně. Doma mi skoro s ničím nepomůžou a do toho mám taky dva velikánský chlupatý hafany, který s námi jsou v bytě, takže nářez!!! Ale když jsem si přečetla, že ty máš děti 4!!! tak si říkám, že už prd vydržím :-) No, určitě zkusím ta homeopatika. Měj se co nejlíp. A pro všechny vzkaz: HOLKY, DRŽTE SE, POŘÁDNÝ ŽENSKÝ JSOU TŘEBA!!!

první ditě jsem měla v 17,druhe po 8 letech a ten nespával do 2let a byl strašně uřvaný,řikala jsem si už nikdy,nyní mám 4měsíčni a je to stejný.Mam dojem že nic nestíham,chce se mi pořád brečet,manžel jezdí kamionem,takže pořad sama.Navic jsem se přistěhovala kde nikoho neznám,mám pocit že už to nezvladnu.Lenka je mi 34let

Ahoj.. Ja mam hroznou depku. Jsem na md,mame 3 kluky,s manzelem 4. Mam pocit,ze jsem strasne neschopna,tlusta,porad se kontroluju jestli nezapacham.. Jindy mi je vse jedno,kaslu na svet kolem.Doma dokola bordel,bordel,bordeeel. Nevim odkud zacit,kolikrat ani nemuzu vstat,jak jsem utahana,pritom se teda nepredru. Mam pocit,ze jsem totalni socka,stahne se mi hrdlo a konec. Neumim se tesit,vse mi pripada za trest. Kdy toto skonci?

Zdravim.. Po precteni vasi prispevku se mi tak ulevilo,ze v tom nejsem sama.. Po dlouhe dobe jsem se opet nalicila,navonela a hned jsem od sebe nemohla odehnat manzela :) dokonce jsem si i zatancovala. No parada. Diky.

Ahojík,
Moc mi pomohlo, když jsem si přečetla Vaše příspěvky a děkuju za ně. Jsem na mateřské poprvé s 16ti měsíční holčičkou, mimochodem docela živou a poslední dobou jsem jaksi mimo. Nic mě nebaví. Malá pořád jen někde kramuje, dělá neuvěřitelnej binčus, ječí a jinak nic. Já vím, že se to nemá - ale když ji srovnám se stejně starýma dětma, tak ani nic moc neumí, třeba mluvit - má pořád jen tu svou svahilštinu, mně mami neříká ani omylem. To mi taky nepřidá, připadám si, že jsem pak jako matka totálně neschopná. Nevím, jestli mají ostatní matky ambice přehánět, ale ve srovnání s nima mi moje dítě připadne fakt jak neschopnej blbeček. Nebo jsem já ta neschopná matka? Když byla menší, pořád jsem se těšila, až se naučí něco nového a bylo úžasný pozorovat pokrok. Její jedinej pokrok v poslední době je, že dosáhne výš a zvládne tím pádem víc věcí vykramařit. I když chodíme ven, připadá mi to všchno strašně stereotypní. Nejradši bych se vrátila do práce. Každé odpoledne se už jen klepu, až manža přijde z práce a já se malé aspoň na chvilky "zbavím". Jenže i manža mě přitom štve, víceméně kravinama. Takže řvu na něj, někdy už i na malou, když mi posté kramaří dokola to samé a furt jí to dokola zakazuju (nesmíš, nene a tyty). Pak se dostanu do stádia, kdy je mi všecko jedno, ať si malá dělá bordel kde chce, já jen sedím, čumím do blba a řvu. Asi se i trochu lituju, i když to z duše nenávidím. Víc ale lituju malé, že "vyhrála" takovou neschopnou matku a děsím se, že tyhle moje stavy na ní zanechají nějaké následky. Říkám si, že by mi snad pomohlo si od malé na několik dní odpočinout, ale je to problém, bo na hlídání nikoho nemáme. Nejradši bych se sbalila a někam utekla - blbej nápad, co?