Diskuse - AGORAFOBIE

No, my taky dostali pokutu, ale zase, že omylem najel do pruhu pro bus. Jo, chápete to? Tady ta doprava v Praze stojí i tak za vyliž p**el a teď na magistrále udělali 50 kvůli údajně hluku, kravina podle mne, a všude, kde byly dva pruhy z jednoho udělali pruh pro autobusy, takže to je to jejich řešení, doprava si neomezila, jen je ještě větší zácpa.

Tak si raději zajdi k dok, když se takhle necítíš, musíš být v tom těhu opatrná.

Ahoj holky!
Teda KAMČO, jen čtu o tvých zádech a je mi úplně špatně.Moc tě lituju.Já do svých 40ti ani nevěděla, ža nějaký záda mám, zato teď si to taky užívám! No ale to už je stářím, ty jsi ještě mladice!:-) A LENKA má pravdu-chce to něco teplého, pořádně se zabal.
LENI, dík za pozdrav, docela chápu, že nemáš co napsat - já taky ne :-)
Ještě k tomu cestování, jak jste teď řešily- (DÁJO, napsala jsi to přesně, to mi mluví z duše) já se ještě před rokem vždycky strašně těšila na dovolenou. Jezdíme s rodinou, a kvůli mně hlavně autem.Letadlo jsem zvládla ještě před asi 10ti lety, autobus ani náhodou. Pobyt vybírám vždy já, abych to přizpůsobila agoře a musím říct, že jsme byli vždy všichni spokojeni. Pro mě to je takový únik ze stereotypu, který špatně snáším, takže jsem prakticky vždy byla O.K. Ale asi hlavně proto, že jsem byla se svými blízkými.Nevím jak bych to zvládla třeba bez manžela, s kamarádkou...Těžko říct.Ikdyž mě to velmi láká.Ale proč to píšu: loňská dovolená byla jiná.Vše zase klaplo, ale mě pronásledovaly paniky, nevím proč.Jen jsem počítala dny, kdy se pojede domů.Bylo mi zle, vůbec jsem si to neužila.Nevím, proč najednou ta změna!!?? Ale už to mám zas v hlavě: jak mi bude letos?Mám vůbec někam jezdit??Agorafobie je vážně nevyzpytatelná...Mějte se hezky, čau. Jana V.

Ahoj holky.Tak se zase hlásím.Tak vám chci říct,.že AD už asi dělají svoje,protože se začínám cítit moc fajn,dneska jsem vystála dlouhou frontu na poště,byla jsem s babičkou přes půl hodiny v elektru kde jsem si vybrala lednici,pračku i kamna,takže si je pak určitě objednám.Na víkend jsem naplánovala výlet do Prahy,že bysme se jeli podívat do skonta a do ikey a to všechno byl můj vlastní nápad.Holky,začínám mít ze sebe velkou radost.Navíc jsme byli v sobotu na trzích a až na pár miniokamžiků mi bylo úplně parádně.
V červnu se budeme konečně stěhovat,takže nás ted čeká spoustu lítání po obchodech,zařizování a pak nakupování ,předělávání a podobně,ale už se na to moc těším.Teď jsem se na to upnula,takže pořád kreslím plánky,kde co bude,přemýšlím nad barvama na stěnu a celkově jsem vesele naladěná.

Takže holky,AD opravdu pomáhá,at už si to vsugerujete nebo ne,za nějakou dobu,u mě už jsou to tři týdny,opravdu udělá to co má a postupně se začnete cítit mnohem líp .Příští měsíc se chystám konečně ke kadeřnici,tak to snad dopadne dobře :-)

Kamilko,přeji ti spoustu sil na ty záda,a vůbec,síly do krásného konce těhu:-)
A vám všem ať se daří lépe než v depresivní zimě a zase,doufám že brzy,ahoj :-)

Ahoj holky,

Janko M., budu držet v pátek pěstičky, aby účto dopadlo co nejlíp. Určitě dobře dopadne a s manželem se to časem určitě nějak vyvrbí.

Leni, já se právě obávám toho, že jak budu nevyspalá, tak budou paniky. Teda u mě to tak docela funguje :-( s těma prázdninama. To já bych zas docela ráda někam jela (jen po ČR), baví mě plánovat dovolenou, ale letos budem mít jiné starosti a kdo ví,kdy se někam dostanem. Za rok bude skoro ještě brzy a za dva budu třeba už zas těhotná :-D I když nevím, chtěla bych si každé dítko co nejvíc užít, takže bych je brala třeba i po 4-5ti letech, jenže zas kvůli mateřský je to na prd, protože se nemám kam vrátit do práce, smlouva mi vyprší. Ale to je ještě daleko...

Jani V., já do 8. měsíce taky nevěděla, co jsou záda :-) a hlavně mě nebolej v kříži, jak je zvykem, ale až mezi lopatkama.. A teda pořád doufám, že to hned po porodu přejde. Já už bych se tak moc chtěla v posteli otočit bez bolesti... Třeba na jiných diskuzích holky píšou, že je záda berou hned od začátku těhu, no to si neumím představit.
Ještě k tý dovče, mě loni taky přepadaly chvílema paniky. Byli jsme až v září a já už byla těhotná, jen jsem to nevěděla, tak třeba i to k tomu přispělo... Nebyli jsme vůbec daleko, protože jsme jeli rybařit, tak jsme jeli do České Skalice, což je od nás cca 80km, možná o něco málo dál. Každopádně cesta mi přišla nekonečná a paniky v autě.. a zpáteční byla celkem v pohodě, vraceli jsme se večer o den dřív než jsme měli, protože mě chytl zub, tak abych mohla ráno na pohotovost u nás. Nevím proč, večer mi cestování většinou tolik nevadí. Asi že je tma a já nikam nevidím... Nedělá mi dobře, když někde jedem a kde nic tu nic, žádné domy, jen pole a louky. To bylo právě něco, když jsme jeli v prosinci pro kočku k Praze, po tý dálnici já panikařila neskutečně, že se nedá sjet, kdyby něco. Pak jsem byla moc ráda, že jsem to zvládla.

Adélko, už jsem si říkala, kdepak tě mám :-) To je super, že AD zabraly a ty ses vrátila do "normálního" života. A to zařizování si užívej jak jen můžeš, já jsem si to taky užívala, i když lednici i pračku mi Martin vybral přes internet :-) a sporák jsme tu měli, jen byl na prd a novej mi koupila mamka :-) jinak my vlastně moc nenakupovali, něco málo z nábytku, protože nám tu paní všechno nechala a to nám hodně pomohlo. Ale bavilo mě vybírat barvy na vymalování a pak když Martin skládal nábytek, kupovali jsme PC stůl, skříň pro miminko, jednu komodu do ložnice pro nás, druhou pro miminko, což jsem myslela, že nějak využiju jako přebalovák, ale nakonec jsem na aukru sehnala přímo přebalovák se šuplíkama, takovej velikej, vejde se tam spousta věcí, no super. No bavilo mě sledovat, jak to skládá, i když kolikrát mu to docela trvalo :-)

Jinak dneska jdem zas do poradny, včera jsme dokonce zkusili sexovat, ale nějak to nepomohlo. No třeba se uvidí a doktor řekne, že jsme zas o kousek blíž k porodu. Kdyžtak si vyběhnu do toho 6. patra pěšky a ne výtahem :-) no bych se asi složila, fakt :-)

Ahoj holky,

tak jsme byli včera zas v poradně a jsme o kousek blíž k porodu. Vždycky mi pan doktor řekne, že se pěkně připravuju na porod a to i minule, když se nic nezměnilo za ten týden :-)
Včera jsem šla nejdřív na monitor, jako vždycky už teď. Asi jsem tu už psala, že chodím přímo na porodní sál. Asi po 15ti minutách se z vedlejšího sálu ozval pláč a narodil se tam chlapeček :-) Až mi skoro slza ukápla :-) No jo, jenže v tom zmatku tam na mě zapomněli a já si pořád říkala, kdy už mě konečně odpojí. Normálně tam jsem asi 20 minut a včera třičtvrtě hodiny a nikde nikdo pořád. Pak už jsem začala mít i paniky, protože to občas blbě snímalo a mám tam přerušovanou čáru na tom grafu. No asi po hodině mě to přestalo bavit, tak jsem se odpojila sama a šla najít sestřičku :-) Navíc ta, co mě připojovala, ta tam nebyla a pak jsem šla dolů k doktorovi do poradny, kde právě ona zaskakovala a povídá mě, kudy jsem to brala? :-) Já už pak byla na tom monitoru nervozní i z toho, že když jdu totiž pak k doktorovi, mívá tam narváno na celý odpoledne, ale včera jsem přišla a nikde nikdo, takže mě vzal hned a žádný čekání nebylo, takže jsem byla ráda. Dělal si ze mě srandu, že mám sice kilometrovej ten papír, ale že je přímo ukázkovej :-) Měl včera vůbec nějakou dobrou náladu. Minule jsem byla otevřená na špičku prstu, včera na 1,5-2cm, tak sexík možná trošku zabral :-)

Ahoj holky.

Kamčo,nějak poslední dobou nestíhám,jak se udělalo líp,tak chodíme s adélkou ven dopoledne i odpoledne,takže mám pak čas akorát večer a to většinou odpadnu u televize a na nějakej počítač mi už nezbude čas.
Taky jsem ráda,že AD zabírají,sice ještě nefunguju na 100pro jako před tím,ale cítím,že se to blíží a čekám na den,kdy se odhodlám zajít si někam posedět s kamarády.Dneska jsem po dlouhé době vyrazila nakoupit do normálního obchodu a ne žádnýho mini krámku,tak jsem byla ráda,že to taky bylo v pohodě.
Koukám,Kamí,že se krásně blížíte k porodu,to já když přijela do porodnice,tak jsem byla zavřená úplně a nález k porodu vůbec žádnej a nakonec jsem za necelých třináct hodin porodila,sice po vyvolání,ale řeklabych,že to mělo asi stejnej efekt jako sex :D
Tak snad už brzy budeš mít Terezku u sebe :-)

Ahojky holky ,tak jsem se rozhodla jsem napsat po delší době.KAMČO ty bolesi zad to tě chápu proože to znám a je to opravdu humus .Ted jsem měla zablokovanou kršní páteř a hrudní mám každý den myslim si ,že se ani nenadechnu je to opravdu šílený!!!!Jinak žádná změna potřebovala bych taky antidepresivum,ale žádný nesnesu ,tak mám jen rivotril.Ale pojedu k tý léčitelce mímu známýmu pomohla,že zase normálně žije,tak jsem zvědavá jestli pomůže i mne.Jinak jsem si včera vyčistila venku jezírku nakoupila vodní rostlinky a rybičky.TAky jsem si zasadila do truhliku kytičku,tak aspon nějaká rádost.TAk se mějte a pište

Ahoj Lenko, jsem ráda, že se ti můj příspěvěk líbil. Profesionálně se zabývám poradenstvím v oblasti životního stylu a rozvoje osobnosti., ale bohužel mne zatím živí účetnictví a daně daleko lépe. Slunečními brýlemi to řeší hodně lidí. Já je mám v zásuvce a nenosím je. A to zcela úmyslně. Někdo došel tak daleko, že svým vzhledem připomíná muslimku, takže ty sluneční brýle ještě docela ujdou. Já třeba žádná antidepresiva neberu, nejsem totiž " práškový typ ", já jsem na bylinky.
A taky na kognitivně behaviorální terapie, ale ne od terapeuta. Člověk může být docela dobře terapeutem sám sobě. Ta terapie je něco jako otužování, ale ne těla, nýbrž psychiky, a to zcela bez AD. Návodů je k dispozici hodně, je třeba si vybrat ten svůj " na míru " a hlavně nečekat hned zázraky. Já tu svoji SF řeším tak, že jsem se stala členem občanských sdružení, jedno je u pěvěckého sboru Noctuella, ve kterém zpívá můj syn, pak Bratrstvo Keltů, ještě bych chtěla do OS Namasté Nepál, pokud budu mít čas, občas navštívím nějakou společnou meditaci, hlavně když je v Praze nějaký významný mistr nebo jeho žák. Do prvomájového průvodu nechodím, to už by bylo moc, protože jsem antikomunista. Ale jako terapie by to nemuselo být špatné.
Místo AD doporučuji třezalku, a to nejen na noc. Také je dobrá meduňka. Třezalka zklidní, meduňka posílí. Třezalka se dá koupit i v tabletách, je to silnější než čaje, ale dost drahé.
Jinak je také dobrý B-komplex. Já to beru všechno najednou. denně si dělám několikrát čaj z meduňky a 2x - 3x z třezalky, z toho jednou večer před spaním.
Jo a na té ulici na tebe nikdo nekouká, nejsi přece Brigita Bardot nebo jiná star. Ty ty lidi nezajímáš.
Oni zajímají tebe. Ty zkoumáš je a snažíš se proniknout do jejich myšlenek, odhadnout, co si o tobě myslí a jestli to na tobě vidí, že se bojíš. Takže, když to uvážíš, stačí se o ně přestat tímto způsobem zajímat a pak můžeš sundat ty sluneční brýle. Zkus to. Hned ti to nepůjde. Chce to trénovat od malých dávek, postupně přidávat a pak už budeš blízko cíli. Je to vlastně druh sportu. Doufám, že rozumíš dobře, co jsem tím chtěla říci
Ahoj KIK

Ahoj Irčo. Dnes sedím u počítače, protože se mi nechtělo na sabat. Tady u nás v Prokopském údolí se dělají čarodejnice každoročně. Jsou tu na to dobré podmínky. V keltském skanzenu Řepora, který je odtud asi dva kilometry, se dnes slaví jeden z nejvýznamnějších keltských svátků Beltine. Pořádá ho právě naše OS Bratrstvo Keltů Praha. Hrají tam nejlepší a nejznámější skupiny, které provozují keltskou hudbu. Tu zbožňuji. Je tam třeba skupina Asonance, to vím určitě.Jsou tam také členové Klubu přátel Skotska, takže se tam tančí skotské nebo irské tance a hrají tam skotské nebo irské dudy. Skotské dudy taky zbožňuji. No a sedím doma. A proč ? Protože nemám na takovou akci doprovod a hlavou se mi honí obludně nechutné a nebezpečné myšlenky, že na mne bude každý koukat, že jsem tam přišla sama, tedy kdybych tam šla. V Nižboru by to bylo jiné, ale do Nižboru jsem to nestihla. Tam je všechno nějak tak komornější a cítím se tam dobře.
Ono se tam totiž nevejde tolik lidí jako do Řepory.
Nevím, jak to vypadá na Závisti, ale tam to bude taky asi husté. No a dovolená to je teda "síla". Od roku 1988 do roku 2001 jsem jezdila výhradně k našim na chalupu. Ta byla v Dalešicích u Bakova nad Jízerou. Celá vesnice měla asi 30 čísel popisných a nebyla tam ani hospoda. Navíc ta chalupa byla v rokli." Ideální místo " pro sociálního fobika. Tam si moje fobka úplně blahem chrochtala.
V roce 1998 jsem se z ní trochu dostala. Společně s dcerou jsme se zapojily do multi-levelu Amway.
Každou středu jsme chodili na semináře. To byla skvělá škola pozitivního myšlení. Tam si člověk fakt odfrknul. V létě 1998 jsme dokonce jeli na evropský seminář německé větve Amway do Mnichova. Ta velesešlost se sešla na olympijském stadionu. Ten jsme úplně zaplnili. Tolik lidí pohromadě a v takovém prostoru, to je fakt lék jak na agorafobii tak na sociální fobii. Navíc tenhle multi-level je něčím výjimečný oproti jiným, tedy těm evropského původu. Tady jeden Amwayák může klidně oslovit druhého, i když se nikdy předtím neviděli.Pokládá se to za žádoucí, nikdo není trapný ani se nemůže ztrapnit, ani vlastně nemůže ztrapnit nikoho jiného. To je naprosto úžasné. Ti lidé mají společný obchod. Všichni. A proto jsou k sobě srdeční, nezávidí si a podporují se navzájem radou, podělí se s ostatními o zkušenosti zcela "nezištně ". Sponzor podporuje sponzorovaného, div se nepřetrhne, aby to tomu jeho sponzorovanému šlo co nejlépe a aby si co nejvíce vydělal. No úžasné. Už delší dobu, asi od roku 2001 ten multi-level nedělám.
Ještě jsme pak byli na podzim 1998 v Tihany v Maďarsku, třídenní seminář od Amway. Pak se mi narodil chlapeček a já jsem skončila. Takže vlastně od roku 2001 jsem Prahu skoro vůbec neopustila, v podstatě jsem pořád tady v bytě v paneláku na tom našem obludném sídlišti.
Moje starší děti mi chtěly v roce 2008 udělat radost, tak naplánovaly výlet do SRN - Drážďany a Radebeul - Muzeum Karla Maye. Knihy Karla Maye zbožňuji. Výlet jsem dostala jako dárek k narozeninám. To si nedovedeš představit, jak jsem se v tom Německu cítila. To bylo hrozné. Celý výlet mi připadal, jako bych ho dostala za trest.
A na dovolenou zásadně nejezdím. To hniju tady doma, když ostatní členové rodiny někam jedou. Ani bych nejela ke známým na chalupu, kdyby mne pozvali. Jo leda, kdyby měl někdo srub, hluboko v lese a daleko od civilizace. Takže já mám taky problém jet na nějakou organizovanou dovolenou, třeba do nějakého přímořského letoviska s cestovkou. Jo, kdyby ale cestovka třeba pořádala zájezd do Nepálu, tak to bych jela, protože v těch Himálajích ještě není tak přelidněno.
( Na Saharu bych jet nemohla - nesnáším vedro, ale taky to není špatný tip.) Zkouším brát ty svoje fobky s humorem, protože se to líp snáší a člověk
by se jim měl i občas zasmát jako se směje černému humoru.
Ahoj.KIK

Ahoj Andreo,
Ty stavy, které popisuješ mám teď také,vlastně už víc než dva roky. Já jsem sebou v září 2008 nakonec žuchla jako pytel brambor a nalomila jsem si ruku. Ale to ještě nebyl zdaleko úplný konec. Krátce na to jsem začala nervačit a panikařit, nebyla jsem schopná si nic zorganizovat, běhala jsem od jednoho k druhému a nic jsem nebyla stavu dokončit. Nakonec jsem v nocui pořádně nespala, budila jsem se tak asi každé dvě hodiny. Když jsem spala tři hodiny v celku, tak to byl zázrak. Navíc jsem se začala hrozně potit, hlavně v noci a to bušení srdce jsem občas měla taky. To nemusí být hned panická porucha, když člověk panikaří a nervačí. U mne se například jedná úplně o něco jiného. Deficit spánku způsobuje únavu, únava způsobuje neschopnost výkonně a soustředěně pracovat, tudíž se člověk dostává jednak do časové tísně, jednak si připadá neschopný a nemožný, takže značně utrpí jeho sebevědomí. Pokud to trvá déle, dostává se do stresu a postupně se stres stane permanentním, což má za následek nespavost, pocení ... takže začarovaný kruh. Já si myslím, že poslední dva roky je permanentní stres můj všudepřítomný průvodce. Takže v podstatě jsem uštvaná, aniž by to bylo někde vidět, že něco dělám, nezvládám běžné věci ... No tak se hodím na krovky, protože relaxace je nejlepším prostředkem ke zdolávání jak stresu, tak i paniky. Však ono se to nepo ..., když to hned neudělám. Nejlepší je pravidelné dýchání, soustředění se na svůj vlastní dech a jakoby pozorování svého vlastního dechu. Můžeš to dělat vlastně všude a k téhle terapii nikoho dalšího nepotřebuješ a navíc je zcela zdarma. Tato technika se používá jako jedna z meditačních technik a je velice účinná při zdolávání stresu. Mohu ti ji opravdu vřele doporučit, mám s tím dobré zkušenosti.
Ahoj KIK

Ahoj KK a ostatní, naše rodina měla úplně šílený pátek ještě teď se klepu. Nejdřív nám někdo ukradl zadní SPZ z auta, tak jel manžel to nahlásit k policajtům. Do toho volala synova učitelka z autoškoly, že s mladým nabourali /řídil on/, že je otřesený a jestli si pro něj přijedem. Tak jsem si chytla taxík a bez sebe hrúzou jela vyzvednout kluka, cestou se modlila aby to netrvalo dlouho, ale už tam byli policajti a pustili nás pryč.No a večer dceři utekl kocour, prostě se vysmeknil z vodítka, přilítla uřvaná, že ho přejede tramvaj, tak jsme běhali s přepravkou a kocouříma bonbonama po Strašnicích a volali. Po 3 hodinách /rozhodnutá sedět na lavičce celou noc/ jsem ho uslyšela v sousední zahradě na stromě mňoukat, nemohl dolů. Tak jsem přinesla ze sklepa žebřík a sundala chlupáče dolů. Asi od půlnoci přemýšlím, jestli se mi zdálo, ale ne, byla jsem za poslední roky nejvíc po Praze co pamatuju. Teď nevím, jestli budu zvracet nebo dostanu nějakou srdeční příhodu. Syn už spí, mazlíček taky, tak to snad zvládnu . Dočtu vás zítra, ani jsem nestačila nastartovat koště - možná příští rok. L.

Ahoj Lenko,
to jsi teda měla pátek jak nohu. Já včera taky, protože byl termín vyúčtování sociálního a zdravotního pojištění. Já se každý rok modlím, aby už bylo 1. května a to si pak vždycky zhluboka oddychnu, že jsem to ještě další rok přežila. Dříve jsem si oddychla, že jsem to ve zdraví přežila, teď už jsem ráda, že jsem to přežila. O zdraví už za posledních šest let nemůže být ani řeč. No vlastně od vstupu ČR do EU.
Nám jednou utekla naše fenka, tady na sídlišti, to byla asi sedmiměsíční. Já úplně šílela. Hledali jsme jik jako blázni, já, můj zaměstnanec a můj starší syn. Nevzpomínám si, jestli se do toho zapojila tenkrát i moje dcera, jestli byla doma. Ale
lítali jsme, volali jsme, a Betka nikde. Nakonec můj zaměstnanec přivedl domů psa, jako náhradou za Betku. Byl to asi sedmiměsíční husky, vzácná barva a tetování. No a za ním přitáhla i naše Betka, ani se jí nedivím, ten husky byl fakt fešák. Nakonec jsem tu měla přes noc dva psy. Ale ten den úplně podobný tomu tvému včerejšku, hned jsem si vzpomněla, jak jsem obíhala sídliště, prolézala každé roští. A ten zaběhnutý pes to už byla ten den jen třešnička na dortu, protože od rána
jsme ten den měli všichni "den-blbec ". Co se nám mohlo nepovést, to se nám nepovedlo, co se nám nepříjemného mo hlo stát, to se nám stalo ...ale jinak to mělo i své kladné a užitečné stránky. Třeba jsem zjistila, kolik je na sídlišti kanálů a různých děr nebo zákoutí. No ve Strašnicích bych teda kocoura hledat nechtěla. Já jsem vlastně z Vršovic, ale ne z vilové části, . Alei docela dobře si dokážu představit, jak jsi nakukovala v noci všem sousedům přes plot do zahrady. No to muselo být pro ně dost neobvyklé. Nebo ne ? No hlavně, že všechno dobře dopadlo. Tam u nás tramvaje přímo nejsou, ale máme tam dost velkou frekvenci autobusů, takže kdyby mi tam nějaký domácí mazlíček utekl, tak bych se s ním už v duchu loučila. To jste měli fakt štěstí, že jste ho našli.
Ahoj KIK

Jéé, nejsem sama, kdo dneska nemůže spát. Už jsemse zklidnila a nejvíc mě pobavil popis toho nákupu lístku. máš perfektní slovní zásobu a moc pěkně se to čte. Já stála před barákem a vůbec nevěděla, jak se tam dostanu. jel kolem žlutej taxi, tak jsem skočila dovnitř a řekla paní řidičce, co se stalo a ža mám málo peněz a nevím, jestli pojedem do nemocnice nebo zpátky domů. Byla to docela mladá holka, řekla v poho, to zvládnem . Na zpáteční cestě si vzala mladýho dopředu, pořád mu vysvětlovala přednosti, taky že musí hned v pondělí znova jezdit, prostě skvělá ženská. Tak tu smolím děkovný dopis na vedení společnosti, aby ji pochválili.Fakt je, že mě vůbec nenapadlo zavolat manželovi k těm policajtům, aby pro něj dojel. Na druhou stranu vím, že když je malér, strach sice vnímám, ale zachraňuju svoje medvíďata.
Kamčo, tak co holky ? Jak vám je ? Zapomněla jsem ti napsat, že by mohly být problémy s kočkou, až přivezeš mimi domů. Četla jsem to na kočičích diskuzích.Pokusím se usnout, KIK díky za psaní, pomohlo mi to. Ahoj všem Lenka

Taky koukám, že nejsem jediná, kdo nespí :-) já už tu straším dvě hodiny, ale jdu pomalu lehnout. Kdyby náhodou, tak ať naberu sílu :-)
Leni, abych pravdu řekla, tak se docela bojím, jak číča zareaguje na mimi, ale myslím, že to bude v pohodě. Ona je taková, že nevyhledává společnost, mazlit se moc nechce, spíš před námi utíká, tak nepředpokládám, že by šla po miminku.

Pěkně se to tu rozjelo, jsem nečekala, že toho bude tolik, tak budu dočítat zítra, dneska už nemám sílu :-)

momentálne sa sťahujeme do nového bytu, tak nestíham vás tu prečítať.
Ale mám dotaz alebo skôr názor.Ja som tiež nemohla stáť pri pokladni ak bolo viac ľudí, reštaurácie boli pre mňa tabu.Tiež som si myslela, že mám soc.fobiu až mi to psychiater vysvetlil, že to ma chytá panika a bojím sa , že sa pred tými ľuďmi v tom rade alebo v reštike strapním , preto mi je zle.Keď som v strese, že veľa toho chcem stihnúť, tak sa mi to ešte stáva, ale ako beriem AD už to nieje také intenzívnea ani časté.
A z krčnej chrbtice sa mi krútila hlava, tak som si myslela, že to ma chytá agorka, ale po dobrej masáži to prešlo.A to som mala až stavy na zvracanie.
A s tým správnym dýchaním.Mne raz v buse prišlo zle, tak som si chcela zobrať lexaurin, ale skúsila som dýchanie, čo mi vysvetľoval doktor a panika prešla, takže lexaurin som neužila.
Ja som sa chcela spýtať, užívam zoloft a viem , že sa na to nemôže ibubrofen, či neviete či sa môže paralen?
Ja keď nemôžem spať, počúvam povesti z platní alebo z CD a potom zaspím.Ale dokážu ma dobre ukľudniť aj také ženské knihy zo súčastnosti.
Tak pekný deň, u nás zamračené, ale vonku rozvoniava mokrá tráva, to je nádhera.
Ja keď dočítam vaše príspevky, pár minút doma Říkám česky a všem se to líbí.