Diskuse - AGORAFOBIE

Jo a ještě jedna rada, naučit se lehnout kdykoliv mimi zabere, vykašlat se na úklid na všechno. Ta únava totiž celkový stav zhoršuje a je nutné aspoň trochu se z ní dokázat vyhrabat.U mne tedy ale byl právě problém v té úzkostné poruše, já byla tak na nervy, že jsem prostě usnout nedokázala, což potom ukazuje, že člověk se sebou musí začít něco dělat, protože to začíná být fakt vážné.

Ahoj holky,

včera jsme byli v poradně a na porod to zatím nevypadá. Oproti minulému týdnu žádná změna. Teda snad jen, že minule povídal, že jsem na 1 prst otevřená a včera povídal na špičku prstu, tak jsem se asi zavřela zas :-) Ale prohmatával břicho a povídal, že už se tlačí dolů. Ale závěr takový, že oproti minulému týdnu žádný krok k lepšímu. Jinak jsem měla zas docela strach z toho monitoru, jak tam musím 20 minut sedět, aby na mě nešly paniky a včera to bylo úplně v pohodě. Byla jsem v jiné místnosti jak minule, tak jsem si zas vše prohlížela, asi to byla vyšetřovna, minule porodní sál. No ale hrozný je to čekání tam, na monitor ne, ale pak u doktora. No strávila jsem tam dvě hodiny (ještě, že z toho nemám úzkosti) a pak jsem se ještě stavila k zubaři, kde jsem čekala další třičtvrtě hodinu, ale jsem ráda, že to mám za sebou obojí, protože mi o víkendu vypadla blomba, tak jsem to chtěla mít spravený do porodu. A byla jsem ráda, že mě vzal, když jsem nebyla objednaná. Naštěstí mám fajn zubaře, on mě zná, teda zná mamku a mě si pamatuje taky, protože jsem tam jezdila pořád. A je to takový srandista, včera se vyptával na mimčo a prej, nemáš tam dvě? :-)

Irčo, co se týče porodu, tak Martin chce jít. Když jsem se ho ptala, jestli fakt chce, tak řekl, že se mu udělá maximálně špatně z krve. Já jsem fakt ráda, že půjde se mnou a budu doufat, že nás nepostihne to, co tvou kamarádku. Teď prostě sex odmítá, protože mám v břiše miminko. Uvidíme, co se pak změní. Možná trochu vzal na vědomí, co jsem mu napsala do mailu, včera byl trochu jiný, jenže u nás se to při pondělku nebo úterku moc vysledovat nedá. V pondělí je fotbal, takže na mě nemá moc času a včera jen jsme přijeli, tak šel do kuželny, ale jak se vrátil, tak si ke mně sednul, tulil se a povídali jsme si. Sice jen chvíli, protože pak zas byl nějakej fotbal, což bude určitě dneska taky, už to vidím :-/ Tak koukám, dneska bude hokej... ale zítra je čtvrtek a on má zas prodloužený víkend, od pátku a ještě i v pondělí je doma, tak uvidíme. Jsem připravená, že když si zas ke mně přijde sednout, tak zaútočím já a začnu se mazlit :-)

Janko M., budu držet pěsti s tou poradnou. To jdeš jen k psychologovi nebo na terapii přímo? Mě by hrozně zajímalo, jak třeba takové terapie fungují, jestli to pomáhá. Jen teda u nás asi nic takovýho nebude. Ale myslím, že když si člověk vyslechne, co cítí druhý, tak je to fajn. Když si vezmu jen tuhle diskuzi... ale teda nevím nevím, jak otevřeně bych dokázala mluvit před cizími lidmi o svých problémech. A s tím, že jsi jak na houpačce, to já taky. Předevčírem depky, včera zas o něco lepší... a neboj, jakmile zvládneš školu, budeš na sebe pyšnější a bude líp! Jinak s porodem ve 38tt to moc nevidím no, jak už jsem psala. Ale teda ty noci jsou děsný, jak mě ty záda bolej, se tam převaluju a je to snad ještě horší. Když lehnu na záda, tak to trochu srovnávám, jenže to mě zas bolí břicho, on si člověk nevybere :-) Zjišťuju, jak se tam to miminko už nemůže vejít, kolikrát se chci ohnout nebo něco, tak úplně cítím, jak jí tam zmáčknu. Teda ne, že bych se ohýbala do předklonu, ale když si chci třeba i něco podat. No včera jsem si umývala hlavu nad vanou a vůbec to nešlo :-)

No nic, jdu chvíli ještě zalehnout, dneska maj přijít plynaři, tak musím brzy vstávat :-(

Ahoj holčičky!!!!
Nebyla jsem tu víc jak měsíc a jen koukám co se tu všechno stalo!Měla jsem porouchaný počítač a žádnou jinou možnost se někde připojit.Hrůza - a zrovna jsem vás tolik potřebovala...!Ještě jsem nestačila zpětně přečíst všechny příspěvky,a to určitě udělám, ale stačila jsem si všimnout, že se to pěkně zvrtlo v takovou trochu těhotenskou poradnu :-) a že přibylo několik nových "kolegyň". To je fajn, vítám vás a těším se, že se zas zapojím do debaty.Jinak u mne právě teď nic moc.Jsem třetí měsíc doma (skončila jsem s podnikáním) a už mi hrabe.Práci nemám, občas v inzerátech na něco narazím a v duchu si představuju, jak by bylo fajn něco takového dělat, ale v praxi jsem nepodnikla vůbec nic! Doma mi to absolutně nesvědčí, mám problém ujít pár metrů od baráku. Já prostě potřebuji být vytížená, pak lépe zvládám všechny ty superstavy kolem agorafobie, ale teď jen čumím doma- ne že bv nebyla práce kolem rodiny a domácnosti, ale to mě ubíjí, ten denní stereotyp, musím mezi lidi a začít něco dělat.Úplně cítím, jak se mi agora rozjíždí den ode dne, ale nemám sílu něco udělat. Práce se teď shání obzvlášť těžko, natož abych našla něco JÁ se svými specifickými požadavky - aby to vyhovovalo mé letité agorafobii, však to znáte...Po práci moc toužím, ale nemám odvahu obíhat konkursy plné mladých sebevědomých lidí (nic proti nim!!) bez agorafobie:-) !PORAĎTE, cítím se tak na devadesát, energie a sebevědomí pod bodem mrazu.
KAMČO, to to letí! Za chvíli budeš mít v kočárku miminko, úplně ti toho drobečka závidím.Je to nádhera, ještě cítím jak miminka voní...
LENI, zdá se,že si vedeš dobře.Pozdravuj chlupáče!
Zase přijdu.JANA V.

Holky,teď jsem dočetla všechny příspěvky zpětně skoro za dva měsíce.Abych byla v obraze jak se máte a poznala trochu nové pisatelky.Chvílemi jsem se něčemu zasmála,ale vcelku mě to dost rozhodilo.Co MY to vlastně řešíme??A proč??Čím jsme si to sakra vysloužily??!! Nechci se rouhat, ale možná bych svou agorafobiii vyměnila s někým za nějakou běžnější nemoc,o které se mluví, se kterou se můžeš normálně lidem svěřit, aniž by tě považovali za psychopata nebo za rozmazlenou paničku (jako mě před dvaceti lety,když jsem se odhodlala za psychologem, kdy mi bylo hrozně zle a tak trochu jsem začínala tušit, že by se mohlo jednat o psychickou záležitost - kdepak nějaká AD," paní se doma na mateřské nudí, tak choďte víc na vzduch, ono se to spraví", HA,HA).Je to strašně nespravedlivé, že máme tak šíleně omezený život a že jsme totálně závislé na svých blízkých.Já se stím za celých svých 20 agorafobických let nesrovnala.Naštěstí jsem těch prvních 10 let s agorou slušně bojovala, že jsem vystudovala, pořídila si rodinu a měla dobrou práci, přemohla jsem se i k cestování (vše za převeliké podpory mého manžela).Ale jako by mě to všechno nějak vyčerpalo, teď jsem rok od roku neschopnější, držím se jen kvůli dětem...Docela mě ale děsí, že jste tady na diskuzi většinou hodně mladé holčiny, které kvůli agoře sotva zvládaly školu. Já mám staršího syna, tomu teď bylo 18 a začínám mít divný pocit, že už taky v něčem podobném lítá (podle mě je to určitě dědičné).Sice to nevím jistě, ale je to strašný pocit, že jsem svému dítěti předala takovou šílenost a jak mu pomoci, když sotva umím pomoct sama sobě??!! Navíc on je dost uzavřený (prostě chlap), takže debata na toto téma s ním nejspíš zatím nepřipadá v úvahu...Ale moc se o něj bojím. Nemáte někdo podobnou zkušenost s vlastními dětmi? I když tady se zatím řeší malá miminka nebo ještě nevylíhnutá :-).Ale milé mladé maminky, ono to šíleně utíká, je to 18 let, co jsem začala jezdit s prvním kočárkem (s druhým před 10ti lety) a vidím to jako včera...
Andreo, úplně mě nadchl tvůj nápad uspořádat SRAZ AGOREK! No nebyla by to paráda, být takhle "mezi svými"?Já bych do toho šla.:-)) Adélo, ty jsi mě moc inspirovala a taky si konečně doběhnu pro AD.Vlastně jsem nikdy žádný dlouhodobě nebrala, tak ani nevím, co to se mnou udělá.Mým letitým přítelem je Lexaurin, bez kterého se neobejdu, ale beru jen fakt v krajních případech, max. 1-2x týdně.Nějak jsem se moc rozepsala, ale udělalo mi to dobře zas po tak dlouhé době.:-).Mějte se VŠECHNY a pište.Jana V.

Ahojík Jani V., teda ty jsi šikulka, že jsi nás dočetla, protože takový romány, co jsme tam psaly... já bych se v tom za chvíli stejnak ztratila, kdybych měla vše dočítat :-) Je fakt, že jsme tu hodně řešily těhotenství, porod, miminka, ale na agoru jsme nezanevřely. Ta mrcha tu s námi je pořád :-(
Co se týče pobytu doma, tak ti rozumím, protože jsem doma půl roku a už mi z toho taky hrabe, nikam sama nejdu, jen čučím doma z okna a čekám až přijde manžel z práce. Pak občas zajedem nakupovat nebo taky nic... Jo, nedávno jsme se segrou zprovoznily web kamery, takže celý dopoledne prokecáme. Je to jak kdybych tu nebyla sama a moc mi to pomáhá!
S tím synem je mi to moooc líto, že si myslíš, že podědil agoru. Ono to totiž asi je hodně dědičný a já ač ještě nemám ani miminko, tak už jsem o tom taky přemýšlela, že se bojím, že to malá podědí. Já navíc agoru mám od dětství, co pamatuju. Nikdy jsem nechtěla být sama. Když jsem měla být sama doma, hrozně jsem vyváděla... Přišla jsem ze školy, mamka měla jít do práce a já jí nechtěla za žádnou cenu pustit, bulela jsem až si mamka myslela, že jsem rozmazlená. Ale já jí nedokázala říct, že prostě sama být nedokážu. Já se prostě hrozně bála, od malička strach ze smrti. No když si na to vzpomenu teď, je mi z toho hrozně smutno. Moc se bojím, že moje malá si to bude prožívat taky. Od malička jsem taky dalekozraká a šilhám. Teda ne tolik jako dřív a taky z toho mám strach, že bude Terinka chudinka po mně, já to mám taky po mámě :-( ještě do ledna si mamka myslela, že to mám po tátovi, ale byly jsme spolu na očním a tam doktorka říkala, že to mám po mámě. Já totiž ani nevěděla, že jsem dalekozraká :-) ale to jsem tu určitě taky psala, takže jsi to asi četla.
A o srazu agorek, no já bych byla taky pro všema deseti, ale nevím nevím, jak bych byla sama schopná někam dojet. Každopádně je to fakt super, když je člověk mezi "svými". Bohužel teď to navíc nepřichází v úvahu kvůli miminku, za pár dnů je tu s námi a těžko se někam dostanu :-( Ale jak jsem tu psala, byla jsem na dvou srazích s lidičkama s PP, většina z nich měla i agorku a prostě to bylo super. Tehdy mi bylo 17 a byla jsem tam nejmladší. Bylo nás myslím kolem 10ti, tak akorát si myslím. No super, ale už je to tak strašně dlouho... Když jsem dřív párkrát jela do Prahy, tak jsem se tam občas s někým sešla, ale do Prahy nejezdím už dlouho, do metra prostě nevlezu. Do metra jo, na eskalátory za žádnou cenu mě nikdo nedostane! Ale holky to věděly, tak jsme buď šly pěšky nebo jinýma MHD.

Kde jste kdo?

Tak úpřímně řečeno nevím, co z těhle psychických fobií je horší, agorafobie, sociofobie nebo deprese. Všechno to stojí za prd. Já se teda naštěstí sama být nebojím i když jsem ráda, že tu pořád někoho mám i když je to moje 82 letá babi. Občas se tedy dost chytnem, ale zase člověk si za den alespoň trochu pokecá i když moje malá už taky pěkně kecá.Kamčo zkus v klidu dýchat a snaž se být co nejvíce v klidu, ono se to po tom porodu nějakou dobu spíš zhorší, to jsou ty hormony, znám spoustu holek, co jsou zcela zdravé a přitom po tom porodu trpěly strašnými úzkostmi, protože ty hormony jsou nastaveny tak, že Ti říkají, pozor, buď stále ve střehu, ať Tvému mimi nikdo neublíží. Jedna holčina mi vyprávěla, že celé noci seděla u postýlky a poslouchala, jestli malý dýchá, no to je přeci na palici. Já tedy spíš trpěla nějakou poporodní depkou, ale znám holky a ty naopak byly totálně v pohodě, tak si vyber.

Ahoj holčičky, LENI, JULOVKO, MÍŠO, IVETKO, KAMILKO, JANI, JANKO a ostatní... Moc se omlouvám, že jsem tady zase přes dva měsíce nebyla. Je toho tolik, že mě to zavalilo a když teď nad tím přemýšlím, vůbec nic významného se nestalo. Dál jezdím denně víc jak hodinu do práce, hodinu z práce (pouze kulatá tramvaj s velkými okny, kterými prolezu... :-) ), v práci 9 hodin, po nocích studium, navíc studující holčička, věčně nemocný pejsek... Ale co se týká agory, nic. Žádná změna. Snad jen jsem víc otupělá, když jezdím přes celou Prahu do práce. A možná je lepší nakupování, ovšem zase jen tím, že jsem tak strašně unavená a vyčerpaná, že pak vlítnu do Tesca nebo Alberta a sotva udržím myšlenku, abych nakoupila, co potřebujeme. Chtěla jsem se zeptat, holčičky, vynalezli už nějaký lék, s kterým by se dalo cestovat? Nepotřebuji chodit do divadla, do kina, procházet se lesem... Je mi téměř 43 let a slíbila jsem si, že alespoň jednou vyjedu s dcerou k moři, třeba jen do Chorvatska a třeba jen na otočku (nikoliv busem nebo letadlem), ale vážně nevím, jak překonat agoru pouze s Neurolem... ;-(
A jak se všechny máte, koukám, že Lenča tady už dlouho nebyla, doufám, že jsou její miminka a kocourek zdrávi, o Julovce také nic nevíme, Ivetka se nám taky ztratila... ;-(
Zato přibyly nové holčičky, což je na jednu stranu hezké a je fajn, že si máme s kým popovídat a sdělit svoje bolístky, ale na druhou stranu smutné... Především tím, že se cpou desítky milionů na výzkumy a průzkumy v ekonomické oblasti, na zbrojení nebo odzbrojování apod., ale nikdo se nezabývá, jak pomoci lidem (s agorou, panickou poruchou, sociofobií aj.) k lepší kvalitě života... Vím, že je vše v hlavě, ale myslím, že se za posledních minimálně 100 let dokázalo, že tuto nemoc sami lidé nezvládnou odstranit... A ani za pomoci kapacit, jako je dr. Praško a spol.
Tak zatím papapa, držte se, začíná jaro, sluníčko nás určitě vytáhne ven i za jinými radostmi, než jen pro nutnost cesty do práce, na nákup nebo pro děti do školy... :-)) Jsme krásné, mladé, neodolatelné, tak šupšup, namalovat, obléknout a ven!!! ;-)))

Dievčence chcela by som sa spýtať.Celý život trpím nepravidelnou menštruáciou.Vraj som zdravá, myslíte si že to má súvis s agorafobiou.Tá ma trápi 20 rokov teraz mám pred 40 tkou a po užívaní AD sa mi to len mierne napravilo.Ale predtým mi to vynechávalo aj 2 mesiace, teraz mávam cyklus niekedy za 33 dní , niekedy za 40.Doktor mi dáva niekedy injekciu, ale už ma to otravuje.
Ja musím ešte povedať, že po začatí užívania AD som prestala mať záchvaty úzkosti/cca 3 mesiace/ a vlastne aj agora sa na 80% stratila.
A Kamča ja som mala ako dieťa presne to isté, keď som bola dlhšie sama doma, hlavne keď sa zotmelo, tak som od hrôzy nemohla ani spať.
Dokázala som plakať, kým sa naši nevrátili.
A sestra keď bola na materskej 2,5 roka tiež z toho, že je stále doma, nestretáva sa s ľuďmi, začala od strachu odpadávať.Keď nastúpila do práce úzkosť zmizla a už sa neopakovala.
Pekný slečný deň ako máme mi v B.B vám prajem.

Ahoj holčičky, ještě že vás tady mám. Ve čtvrtek jsem byla ve škole a psala dvě zkoušky. Mám je a dobrý. Jsem spokojená. Zítra jedu do té psychologické poradny, tak vám pak napíši jak to proběhlo. Veze mě manža po nějakých kecech z jeho strany, ale to je jedno. Učinila jsem v sobě objev, což mi umožnilo být trošičku klidnější. Já ho vyhodila a on šel k mamince, která mu vaří, pere, nakupuje, žehlí a on se má u ní jako v bavlnce. K nám na dvůr jezdí 4km od domova pracovat. Ráno vypraví kluky, když mám ranní, odveze je do školy, i když jim jede autobus a on je hodný. Kromě své práce nemá nic jiného, tak proč by tak nežil. Já se postarám o děti a o něho maminka. No není vyčůraný? Já myslím , že je. Mě řekl, že jsem nejchytřejší a že jsem ta co všechno ví, tak jsem mu šla na dvůr říci, že já nejchytřejší nejsem a jediný kdo je chytrý je on, protože má starost jenom o sebe.
Zdenka, myslím, že tvé problémy s menstruací hodně souvisí s tvími psychickými problémy. Kdyby jsi byla v pohodě, tak by to bylo v pořádku, takže klid. Hodně pomůže hormonální antikoncepce, tabletky se berou pravidelně a ono se to upraví. Měla jsem stejný proplém. Já mám zase problémy, že mám neustále nějaký zánět, tak to už řeším sama jinak bych si mohla postavit stan na gynekologii. Myslím, nebo aspoň doufám, že až odmaturuji tak se to spraví.
Zatím se mějte musím jít něco dělat. Zítra ahoj.

Ahoj holky, jsme stále 2v1, zas je půl čtvrtý ráno a já už nemůžu vydržet v posteli, tak snad pak ještě chvíli zaberu až přejdou záda.

Irčo, já doufám, že teda u postýlky sedět nebudu, na to jsem koupila monitor dechu. Navíc jsem si v ložnici hned dala rošt níž, abych na malou viděla, když budu ležet. Včera už jsem to nevydržela a povlíkla postýlku v obýváku na čisto, ale asi jí ještě něčím přehodím, aby se do ní neprášilo. Jsem převlíkala naše peřiny, tak abych toho neměla málo, nachystala jsem postýlku i pro malou :-) Jen teda, kdo se s tím má teď se vším žehlit... já jsem totiž i postýlku povlečenou měla kvůli neteři, takže mám naše povlečení a ještě do postýlky, ale to do postýlky jde, to není tak velký. Jinak co se týče manžela, tak snad je to o malinko lepší po včerejšku, něco jsme si řekli, ale já s ním o tom nedokážu mluvit. Uvidíme, jak se bude dneska snažit :-)

Dájo, já jednou kdysi byla v Chorvatsku busem, to mi bylo 14 a o nějaký agoře jsem neměla ani tucha. Teda věděla jsem, že mi něco je, ale co to je, to jsem nevěděla a ani jsem to nikomu předtím neřekla. Byl to tábor a já chtěla k moři, protože jsem nikdy předtím (ani potom) u moře nebyla. Ale teda řeknu ti, že co si pamatuju, tak mě přepadaly paniky hodně už před cestou, cestou snad ani ne. Jen když jsme tam dorazili a já byla nevyspalá, jelikož jsem za celou cestu neusnula a oni nás hned hnali ven, protože do hotelu jsme ještě nemohli. Ale co vím, tak mi vadila cesta zpět. Mám strach i z výšek a když jsme jeli odtamtud, tak pamatuju, že jsme jeli po úzké silnici a kolem nás chvílema pěkný sráz dolů. To mi bylo fakt ouvej, jinak jsem to snad zvládla. Jo a další můj problém byl ten, že já když jsem byla malá (asi 8 let), tak jsem měla psych. blok, že jsem chodila co 10 minut na záchod. To bylo děsný, fakt jo a vlastně i v těch 14ti jsem měla pořád strach a o to větší, když nám zastavili snad jen dvakrát nebo třikrát, to už si přesně nepamatuju. Nic jsem nepila radši skoro celou cestu, jenže tohle moje nutkání nemělo nic společnýho s plným močovým měchýřem, nýbrž psychika to byla. Tenkrát to prej bylo z toho, že táta pil, on se pak šel léčit a já byla relativně v pohodě. Jenže těsně před tím táborem jsem se dozvěděla, že znovu pije. No a pak mi bylo řečeno, že i agora a PP souvisí s jeho pitím...
Jinak je pravda, jak píšeš, že je sice fajn, že jsou tu stále nové tváře, ale na druhou stranu je to hrůza, kolik nás je. Já dokud nevěděla, co mi je, tak by mi ani nenapadlo, že může mít někdo podobný problém a ono nás je... jen teda v blízkém okolí přímo nikoho neznám. Ale ono to může být i tak, že může trpět i někdo známý (ne, že bych to teda někomu přála), ale prostě většina lidí to v sobě dusí. Teda já se za to styděla od malička a stydím i do dnes!

Zdeni, já mám taky nepravidelnou MS a teda ani by mě nenapadlo, že by to mohlo mít souvislost s agorou. Zajímavý... Už od začátku jsem měla problémy, nikdy teda žádný vyvolávačky, ale zpočátku cyklus třeba i po 52 dnech. Pak se to srovnalo antikoncepcí, jenže po vysazení jsem si pak říkala, proč jsem to vůbec brala? Já jsem pak neměla menstruaci třeba dva měsíce, ale naštěstí jsem vysadila o dost dřív než jsme se začali snažit o miminko, že se tělo trochu vzpamatovalo a posledních pár menstruací před otěhotněním jsem měla okolo 32-34 dnů cyklu. O to víc se bojím, co bude po porodu, jaký zas budou problémy atd... a děsím se šestinedělí, teď byl 9 měsíců klid a pak to přijde...
Co se týče těch strachů, když jsem byla malá, tak já večer sama doma moc nebývala, mně stačilo už odpoledne, když šla mamka do práce a než přišel někdo jiný. Mám dvě starší segry, tak většinou dokud jsem byla malá, tak byl někdo večer doma. Já jen doufám, že ta naše beruška to po mně všechno nepodědí :-/

Janko M., moc moc gratuluju k těm zkouškám, jsi šikulka!!! Fakt máš můj obdiv, já bych se dálkově nic nenaučila, jelikož jsem nikdy do učení moc nebyla a nikdy jsem se nepřinutila sednout si a učit se, kor pak, když jsem to dálkově zkusila. Na základce jsem se neučila vůbec, to jen občas, když hrozilo zkoušení, gympl jsem taky dost flákala a taky to podle toho vypadalo, to byl samej tahák a nic jsem se tam nenaučila, no a na VOŠce to bylo podobný, tam na písemky byly taky taháky, jen na ústní zkoušky se to nedalo. Ale spadl mi kámen ze srdce, když jsem to konečně dostudovala...
Koukám, že manžel je fakt vyčůránek, ale ten můj by byl to samé, kdyby něco. Odešel by si k mamince, ta by se o něho postarala a on by neměl žádné starosti. Už vidím, že až budu v porodnici, bude u nich denně na jídlo, ale co, to mi tak nevadí. Ale taky je zvyklej, že ho obskakuju, tak ho naučila právě maminka a za tu dobu, co jsme tam bydleli, tak jsem si na to zvykla i já :-)
Jsem zvědavá, co v té psychologické poradně, tak přijď povyprávět.

Já jsem zvědavá, kdy to nastane.Už Ti přeji, aby to bylo za Tebou a nenech se v porodnici vystresovat, tam to bylo fakt totálně o nervy, jo a vem si špunty do uší, totálně mi lezlo na nervy, jak jsme byly tři na pokoji a furt někdo chodil k někomu na návštěvu a já byla ztahaná a nevyspalá a v noci řvalo buď jedno dítě nebo druhý nebo trojhlasně.I když, Tobě spíš společnost vyhovuje, že jo?

Já už jsem taky zvědavá,kdy to nastane. Dneska ta bolest ne a ne přestat. Já snad ještě nastydla do toho :-( Nemůžu hnout rukama, jak to bolí, tak snad to během dopoledne přejde. Včera večer mě tam píchalo přesně v tom místě, jakobych dostala šípem do zad. Takhle to jednou přirovnal můj obvoďák a řekl, že je to od nastydnutí, takže se obávám, že jsem nastydla a je to přesně v tom místě, co mě normálně bolej :-/
Jinak společnost ráda mám, sama nejsem ráda, ale v nemocnici bych si radši připlatila nadstandard, ale když jsme na tom teď s těma penězma tak,jak jsme, tak nemám nárok. A to jsme ještě dostali v pátek pokutu, že jel rychle po vesnici :-/

Ahoj holčičky, před chvílí jsme přijeli z Brna. Nevím, co si o tom mám myslet. Byl to už pan doktor v letech. V podstatě mě řekl, ať mu dám ještě šanci, že máme děti v dost hloupém věku na rozvod. Prostě určit pravidla a skusit to. Nevím. Asi ano, ale on se mě ani sám nezeptal po cestě z Brna, jak to dopadlo. On mlčí a já šílím. Ta jeho nemluvnost mě vytáčí do dost vysokých obrátek. Uvidím jak to všechno dopadne. Teď v pátek píši účto, nejdůležitější písemka a samostatná známka na vysvědčení tak už mám strach. Kamčo, držím ti palečky ať v klidu porodíš a jste oba v pořádku. Zatím se mějte.

Ahoj Kamčo, o víkendu jsem na Tebe nyslela, jak se máte obě berušky. Zkus si na ty záda dát nějaký teplý zábal, třeba jen mikinu kolem pasu. V porodnici všechno zvládneš, vůbec neměj obavy, zmákly jsme to všechny. Budeš se radovat z miminka, krmit, chodit do sprch a na paiku nebude čas, protože budeš pěkně nevyspalá.
JANI V., fajn žes napsala. Já sem chodím číst, ale celkem nemám conapsat. O víkendu mi všichni lezli na nervy, pořád se hádaj o PC nebo kvůli venčení. Za celý týden jsem nenašla odvahu objednat nic na prázdniny, nikam se mi nechce a děsím se cesty a horka.
DÁJO, Tobě držím moc palce, vím, že máš málo času, ale chybíš mi tu. Byla jsem v sobotu taky v Albertu, pěkně v půl osmé večer, měli majoránku v květináči a krásně mi voní v kuchyni.
Jinak s těma chlapama máte pravdu, vidím to u mladýho /19/. Žádnej zájem se naučit něco vařit, dřív sám pekl třeba štrúdly, teď jen kde mám ponožky, proč není vyprané tričko apod. Budu ho muset přitáhnout. Mužík má zítra narozeniny, náš kocour taky /5/, tak budu smažit kuřecí řízky. Všechny pozdravuju, jek se má MÍŠA a Adélka ? Čau mŇau L.