Diskuse - AGORAFOBIE

Mišulko, zrovna dneska jsem na tebe myslela, jak se asi máš. Koukám pořád problémy a lítání po doktorech, to mě fakt moc mrzí. Snad už budeš brzy v pořádku, moc bych ti to přála. S tím dýcháním jsem na tom teď podobně, mám vysoký pulz a z toho se mi špatně dýchá. V úterý jdu do poradny, tak to musím doktorovi říct, je to dost nepříjemný, ale četla jsem, že je to v těhotenství normální. Určitě to taky jednou zvládneš a budeš maminka. Těhotenství je krásný pocit, ale taky jsem se toho hrozně bála, však jsem ti to už psala. Teď už mám strach z porodu a jak to všechno zvládnu potom, ale doufám, že budeme obě v pořádku, Terinka snad bude hodná a všechno zvládneme :-)

Čauky,
Já jsem taky mívala pocity,že dostanu infarkt nebo mrtvici,je to hnus,kdysi byla u mně záchranka asi 3-4,bývalá tchyně s tchánem neměli proto pochopení,mysleli si že jsem cvok..
Jednou jsem si lítačku volala sama,říkala jsem jaké mám příznaky a bolesti a ta dispečerka mi řekla,že jde nejspíš o infarkt.
teď už aspon vím,že to je prostě panická úzkost a za těch 15 let,jsem se trochu naučila co dělat.S tou sugescí mám taky zkušenosti,kdysi jsem si přečetla na nějakých lécích vedlejší účinky a za chvíli se mi šíleně pohoršilo,bušilo mi srdce,špatně se mi dýchalo.
Taky jsme nevěděla ani neslyšela,o tom,že by AD psali praktičtí lékaři........
Chodila jsem na relaxační masáže asi rok v kuse(loni)a vždycky mi maserka říkala,že jsem šíleně stuhlá,špatně se umím uvolnit,ale pomáhalo mi to,odcházela jsem jako znovuzrozená,jednou mně tam přepadla slabší úzkost,tak jsem honem sáhla do kapsy u ryflí pro oxazepam,když se masérka otočila když pouštěla hudbu....

Míšo,možná by Ti taky pomohly nějaké masáže...

Kamčo,já jsem v těhotenství měla pokaždé vys.tlak,chtěli mi dát tablety,ale já jsem je nebrala,když jsem si přečetla,že dítě se může narodit s nějakým postižením a po porodu musí být sledované....zvládla jsem to bez nich.Taky jsem si měřila doma s dig.tlakoměrem,a někdy jsem měla spíš nízký,já mám tu smůlu,že mám i syndrom bílého pláště,což je,že u lékaře se mi rozbuší srdce když vím,že mi budou měřit tlak.A nejde s tím nic dělat,ikdyž bych moc chtěla.

Jinak jak tu píšete,že bydlíte ve velkých městech a dokonce i v Praze,tak já na rozdíl od Vás mám to štěstí že,bydlím v malé klidné obci,ale i tak trpím agorou...
Míváte někdo zimnice?zrovna teď na mně nějaká leze,přitom je tady teplo,protože topíme.Možná,že to souvisí i tetanií,kterou mi kdysi zjistili,to se pak nemůžu zahřát ani za nic,jsem ůplně stuhlá a špatně se mi dýchá a pořád zívám...:-) mám studené nohy i ruce.Budu si muset koupit magnesium,a uvažuju,že si zajdu znova na neurologii na nějaké vyšetření a když se mi potvrdí tetanie,tak mi to možná budou psát.
Kamčo,těhotenství je krásný pocit,ale jak u koho,já třeba na první těhotenství nevzpomínám dobře,to se u mně vlastně narodila ta potvora agora.....nemohla jsem spát sama,manžel začal jezdit na montáže a já se sama bála,jezdila jsem teda k našim,usínala jsem pouze u televize,a mamka mně musela držet za ruku,jak si na to vzpomenu.....blééééé
Nějak to na mně leze,hrdlo se mi nějak zužuje a mám pocit,že mám v krku knedlík......vemu si AD a za chvíli půjdu spát a než usnu,tak si na Vás všechny vzpomenu,škoda,že nevíme jak kdo vypadáme,kromě Kamče,s tou jsem na Facebooku,takže víme jak vypadáme....:-)
Tak holčiny dobrou noc a krásné sny.
Andrea

Ahoj holky, v noci mi nešel komp, tak jsem z toho byla celá nesvá, takže reagovat budu až během dne nebo zas v noci :-)

Ahoj holky, ještě nerodím, abyste si nemyslely :-) Jen na včerejšek jsem měla šílenou noc, pořád vzhůru, dvakrát jsem vylezla, jenže k psaní jsem se nějak nedostala. Když jsem vylezla v půl pátý, tak jsem si šla zadělat na meruňkový knedlíky a zamrazila si je, v úterý se budou hodit :-) původně měly být včera, ale tak nějak jsme ani jeden nebyli na oběd doma, takže na úterý budou dobrý, to jedem do poradny, tak se aspoň nebudu muset s ničím dělat. Teď mám v plánu, že půjdu udělat bramborový salát :-)
Včera jsem byla se segrou, jejím manžou a Adélkou nakupovat do jednoho výprodeje elektra, což bylo cca 25km od nás a cesta v pohodě, až jsem se divila. Tam mě přepadala panika jen jsme tam přijeli, když jsem viděla tu frontu, protože jsme si zpočátku mysleli, že je na vstup do prodejny, ale byla na výdej zboží. No ale u pokladny taky děsný, protože si segra vybrali pračku. Naštěstí si to nakonec nechají dovést domů, takže jsme nečekali na výdej, to bych asi nevydržela. Už to, jak jsme tam čekali kvůli pokladnám, mi nedělalo moc dobře. Ale asi i tím, že jsme tam stáli delší dobu i v obchodě a s tím břichem už to není ono :-) Pak jsme jeli k našim, což je cca 30km od toho města, ale to jsem taky zvládla, až jsem se divila, protože cestu ze Svitav k našim nesnáším. Pak návštěva u babičky, kde si mě vyzvedl Martin a jeli jsme zpátky do Svitav nakoupit do Kauflandu. Mají tam dobrou rýži, co jinde nemají, tak jsem si nakoupila do zásoby, protože se tam jen tak nedostanem, přeci jen je to 25km od nás a s mimčem to nebude ono. Ale oni nám tu snad Kaufland staví, takže se těším :-) No nákup asi hodinu a zvládla jsem ho celkem v pohodě, jen v jednu chvíli mi bylo úzko, když jsme došli k pečivu a masně, protože tam na mě bylo moc zářivek. V těch velkých supermarketech mi vadí zářivky, teda nejen v supermarketech, vadilo mi to i na brigošce v pekárně a pak i na poště. Ale nakonec pohoda, prolezli jsme ho celý! A cestou domů Martin povídá, že maj v tescu mlíko za 8,90, takže se tam ještě stavíme. Teda už nikdy více v sobotu navečer, lidí jak much, fronty u pokladny. Už když jsem viděla ty auta, tak se mi tam nechtělo, ale zas docela pohoda až na to, že mlíko vyprodáno...to mě teda fakt naštvalo! No a po tom maratonu jsme pak jeli konečně domů a to bylo půl osmý, ráno jsme vyjížděli v 10 :-)
A to na včerejšek šílená noc, až se divím, že jsem to takhle zvládla bez usnutí :-) Jsem byla každou hodinu vzhůru a dvakrát vylezlá, jak jsem psala, jenže pak když jsem od těch 4 konečně kolem 7 usnula, tak v půl osmý vstával Martin, tak jsem se probudila a aby toho nebylo málo, tak v 8, když jsem zas zabírala, tak tu zvonili dělníci, že nám jdou umýt balkon, no já myslela, že budu vraždit! Minule zas taky v sobotu v osm zvonili Jehovisti. Navíc bych ty dělníky ani nepustila, nejen, že jsem v tom pokoji spala, ale když jsem je jen slyšela, jak s nima Martin mluví, tak nějaký přízvuk snad do Ukrajiny a Martin pak říkal, že když jel pryč, že s ním ve výtahu jel pán, co povídal, že je pustil a prej už měli v ruce jeho peněženku, no hrůza, fakt jo! Oni nám měli uklidit balkon, jenže to dole viselo někdy v únoru, když balkony dodělali a oni přijdou teď, když mi ho mamka minulý týden umyla. Navíc oni šli omývat dlažbu a to ani nešlo pořádně umýt, mám tam koberec, ale to jsem myslím psala.

Adélko, jak je s Cipralexem? Už začíná zabírat?

Andrejko, já mám Dopegyt na ten tlak a tam přímo píšou, že se užívá v těhotenství, takže toho jsem se nebála, navíc už jsem ve stádiu, kdy je malá plně vyvinutá a už jen roste. A teda pořádně :-) jsem od poslední poradny 30. března přibrala 2kg a teda je to na mě pořádně vidět, jak to břicho roste čím dál víc.Jinak si teda taky doma naměřím i nižší tlak než bych měla mít, tak jsem zvědavá na úterý do poradny. Syndrom bílého pláště snad nemám, to má moje mamka, ta se bojí i toho digitálního tlakoměru a to ho hrozně chtěla :-) na ní je to úplně vidět, že se toho bojí. A třeba švára, ten si to na ruku vůbec neoblíkne. To mi připomíná, že bych se mohla zkusit změřit, teď se měřím spíš kvůli pulzu...

No nic, jdu na ten salát a pak půjdem ještě do hajan, tak papa holky.

Môžemsa K vám pridať? Agorafobiou trpím už asi 18 rokov a len teraz som ju začala liečiť.A to mám takmer 40tku.Musím povedať , že AD mi zabrali až po 4 mesiacoch, ale zabrali a bol to šok , keď som sama dokázala cestovať MHD, vlakom,Celý čas som trpla v tom buse ako mi bude zle a nič.Škoda že internet nebol pred 20 tomi rokmi, nám postihnutým agorkou by sa žilo ľahšie

Ahojky zzzdenko,
určitě se tu přidej k nám,já tu jsem taky nová a musím říct,že mi to tady pomáhá,ikdyž agorku docela zvládám díky AD.

Kamčo,ty jsi borka,že si toho včera tolik zvládla,klobouk dolů,od rána do večera,si fakt dobrá!!!!!
já zas dneska byla sama v Albertu,jely tam jen dvě kasy a lidí tam bylo docela dost,ale já myslela na vás a v klidu jsem nakoupila a u kasy pak bylo už jen pár lidí...nasedla jsem na kolo a jela spokojeně domů.

usmažila jsem kuřecí řízečky s bramb.kaší,před chvílí jsme dojedli,tak ještě naházím nádobí do myčky a dám si asi šlofíčka:-)Mějte se fajn holčičky a netrapte se a užívejte AD....
Andrea

Předem vás všechny zdravím...Snad mě mezi sebe přijmete :-) Sháním všelijaké info o této nemoci a tak jsem našla i tyto stránky. Je hrozné, kolik nás, žen, trpí touto poruchou. Četla jsem, že tuto poruchu mívají většinou ženy, než muži :-( Zase něco, co muži nemají. V příštím životě chci být chlap! :-) Když srovnám ženské problémy a mužské, kdo z nás vychází líp ? :-) Ale kvůli tomu psát nechci. Ale kvůli sobě. Hledám info, které mi pomůže překonat pár měsíců :-)
Začnu takto. Několik let jsem se léčila AD na panicou úzkost. Pak jsem je sama vysadila, chvíli klid a pak se mi to vrátilo. To už jsem věděla, že příště sama přerušit nesmím. A tak jsem se začala léčit znovu. Jelikož jsme se začali s přítelem někdy v listopadu pokoušet o mimíska, tak mi doktorka řekla, že je vhodné AD vysadit. Ťuky ťuk, musím zaťukat, zatím je vše ok. Občas, tak jednou za měsíc, to na mě však přijde a já si "musela" vzít pohotovostní prášek Lexaurin, abych se zklidnila. Lexaurin jsem brala jen jako opravdu poslední pomoc, cca 5x do měsíce. Jinak jsem brala Zoloft. No jo, ale....Minulý týden jsem zjistila, že jsem těhotná :-) Než jsem otěhotněla, tak jsem si již dávno předtím říkala, co budu dělat s tou mou úzkostí, zda to zvládnu, jak to vůbec zvládnu těch 9 měs ? Největší strach jsem měla z toho, jak unesu tu tíhu, jak zvládnu dýchání, zda se neudusím :-( Ale tak strašně už jsem chtěla být těhotná, mít mimí, poněvadž už mi je přes 30 a už mi fakt ne tikaly, ale přímo byly, zvnony na poplach. A najednou je to tady a já jsem najednou z toho nějak vykolejená :-( Ač jsem šťastná, že konečně budu mámou, tak mám strach :-( Volala jsem to hned mé psycho a ta už před těhotenstvím mě upozorňovala na to, že min. v I. trimestru neníní vhodné AD brát. Ano, já to chápu, respektuji a hlavně kvůli svému mimískovi to respektuji. Ale mám strach :-( Mám strach z těch náhlých stavů, kdy mě to v noci popadne :-( A já panikařím a nemám, nemůžu po ničem sáhnout :-( Je to šílený pocit a snažím se to rozdýchávat a myšlenky ukočírovat. Musím zaťukat, že nyní, co jsem zjistila, že jsem těhotná, se mi to stalo již 2x a zatím se mi to úspěšně dařilo zvládnout. Ale bojím se budoucnosti :-( Nyní, každý večer si k posteli dávám sklenici vody a když mě to v noci přepadne, okamžitě se musím napít...To mi také pomáhá.
A tak jsem se chtěla zeptat, zda jste některá z vás brala léky hned od začátku, nebo až třeba ve II. trimestru?
Děkuji moc za vaše odpovědi a ráda si s vámi zde budu povídat :-)

Ahoj hojčičky, musím vám napsat. V čera jsem byla ve škole. Pak jsme se byly doučovat účto a mezi tím co jsme měli trochu času, tak jsem mluvila o manžovi. Mě se vám tak udělalo blbě, že jsem volala telafonem , kdo by pro mě mohl přijed. Samozřejmě nikdo nemohl. Já jsem byla hotová a říkala si, jak dojedu na nádraží a pak dojít na vlak. Tak jsem si na zastávce začala povídat s nějakou slečnou, pak přišla na zastávku naše učitelka češtiny, tak jsem jela autobusem s ní. Neustále jsem mačkala kklíče, které mě pomohly i ve čtvrtek. Autobus jsem přežila a čekala mě cesta asi 300 metrů na vlak. Vláčela jsem se jak smrad a oslovila jsem holky ze škole, které mě asi ani neznají a šla s nimi. Holky já byla tak unavená a vyřízená, že jsem si myslela že umřu. Pak jsem čekala v podchodě na vlak. Náhodou šla kamarádka, kterou jsem neviděla 2 roky a byla tam semnou a jela semnou vlakem. V Bučovicích na mě čekala mamka s autem. Zvládla jsem jít sama do Penny a nakoupit. Dojeli jsme domů, najedla jsem se , uvařila jsem si kafe a pak usnula. Byla jsem tak unavená a vyřízená. Spala jsem 13 hodin. Kafe zůstalo nevipité. Ráno jsem ho vylila. Ta fóbie je taková mrcha a my se sní musíme vláčet. Proklínám ji. Normálně to docela zvládám, ale hovory o manžovi a stres před maturou dělají své. Musela jsem vám to napsat. Mějte se hezky.

Andrejko, dík a taky gratuluju k nákupu v Albertu. Ty fronty jsou šílený, co? My včera v kauflandu žádnou nechytli, ale v tescu jo a to jsme ani neměli to, co jsme původně chtěli :-(
Jo, taky jsem smažila řízečky a ještě zítra budou, jen salát se moc nepovedl, špatný brambory, že z něj je spíš kaše :-( ale co, taky se sní.

Jity, vítej mezi námi! Úplně tě chápu, já jsem taky těhulka, jen teda už v devátým měsíci... Když mrkneš na diskuze, co jsou v psychických problémech, tak je tam přímo diskuze "antidepresiva v těhotenství" a jsou tam holčiny, co berou AD od začátku těhotenství, jen teda na Lexaurin bacha, to bych si asi nevzala. Já teda AD neberu, vysadila jsem už někdy na podzim 2007, ale úzkosti mám pořád. A bála jsem se hrozně těhotenství jako ty, jak to zvládnu atd. Bála jsem se, jak zvládnu pohyby miminka, ale nakonec zvládám, jen teda teď mám strach z porodu. No každopádně mi pomohlo, že jsem byla od třetího měsíce na neschopence, protože úzkosti se mi začly vracet loni v létě a od října jsem doma. Doma mi je taky občas ouvej, ale prostě nemusím nikam sama chodit, manža se mnou jezdí do každé poradny, jelikož dojíždím do vedlejšího města. Ta neschopenka byla pro mě vysvobozením, fakt jo a nelituju, že jsem tak dlouho doma. Já pracovala na poště za přepážkou a teda nikdy bych si nemyslela, že je to tam tak náročný. Nastupovala jsem v lednu a v létě už jsem byla vyřízená... Čekala jsem pohodu za přepážkou, realita však byla úplně jinde...No a teď mám ani ne měsíc do porodu, teda skoro celý měsíc, termín mám 8. května. Tak ti přeju, abys těhotenství prožila klidně jako já. Bez větších problémů jsem byla celou dobu, snažím se vyhýbat situacím, co by pro mě byly "nebezpečné". Ale jak říkám, tvé pocity chápu, já ze začátku taky byla děsně moc šťastná a na druhou stranu jsem se bála, jak to zvládnu. A taky si dojdu pro AD, pokud mi nebude dobře po porodu. Jen se bojím kojení, takže možná vydržím dokud budu kojit.

Janko M., teda úplně tě chápu, jak tě to vyčerpalo, já jsem z toho taky vždycky úplně vyřízená, navíc jsem na sebe pak hrozně naštvaná, že se to děje právě mně a že nedokážu zvládnout běžné věci.. A to jsem pak taky schopná se "chytit" klidně i cizích lidí. Asi bych teda neoslovila někoho úplně cizího, ale uklidňuje mě, když nejdu sama. Jak jsem tu psala, prostě takový bezpečí, že kdyby něco, tak ten někdo zavolá pomoc. No prostě psychouš...

Nedávno som si sama dala za úlohu sadnúť do busu a cestovať do najbližšieho mesta.Normálne som to zvládla/ 60km/, trocha som sa bála, ale nakoniec som zašla ešte aj na nákup a naspať na bus domov.Lexaurin stále nosím u seba ,ale zatiaľ som ho použila len dva krát.A keď ma dade prepadne úzkosť pomáha mobil.Vtedy zavolám kolegyni , deťom alebo mužovi.Nevykladám im , že sa bojím , ale rozoberáme praktické veci a úzkosť ustúpi.A pekný deň vám všetkým

Zdravím zzzdenku a ostatní holky!!!!!!

To Tě chválím,že si to zvládla a takovou dálku,já bych asi na poprvé nejela tak daleko,ale jak jses cítila dobře,tak to chápu.Já taky nosím pořád u sebe tabletku Oxazepam,bez něho bych nevyšla ven.A taky často volám když jdu někam pěšky třeba sestře,nebo kamarádce,mám 5čísel zdarma,tak to takhle využívám.Když jsem tak povzpomínala,tak už užívám třetí AD,nejdřív to byl SERLIFT,pak ZOLOFT a teď FEVARIN.

Chtěla jsem se zeptat,jestli z AD někdo přibíráte?Já teda ano,vždycky jsem byla spíš hubená až moc a teď jsem se svou postavou max.NESPOKOJENÁ :-( trépí mně to,ale prý jak jsou nervy obalené,tak je to lepší:-) a taky mám 3děti,po každém u každého jsem přibrala.


Taky Vám přeju hezký den,ikdyž utady u nás ve Slezsku prší.Andrea

oprava:u každého těhotenství jsem přibrala.

Ja priberala ešte pred AD , ale aj po nich.Ale keď AD trochu zabrali, začala som konečne chodiť aj von, hýbať sa , tak mám váhu rovnakú , ale pred liečením mi stále stúpala.
To som len doma čušala, do roboty ma vozili, lebo som nemohla chodiť cez námestie a ulicami.V robote dáko vydržala a potom zas prácne kadejakými uličkami behom domov.A tá jazda nebola na prvý krát, najskôr to skúšala na menšie vzdialenosti.Aj teraz ma občas chytí niekde vonku panika, ale už to nieje taká hrôza ako predtým.Neviete ako dlho sa AD Zoloft majú brať?.Mne to dr. predpisuje, ale o vysadení nič nehovorí.

Ja priberala ešte pred AD , ale aj po nich.Ale keď AD trochu zabrali, začala som konečne chodiť aj von, hýbať sa , tak mám váhu rovnakú , ale pred liečením mi stále stúpala.
To som len doma čušala, do roboty ma vozili, lebo som nemohla chodiť cez námestie a ulicami.V robote dáko vydržala a potom zas prácne kadejakými uličkami behom domov.A tá jazda nebola na prvý krát, najskôr to skúšala na menšie vzdialenosti.Aj teraz ma občas chytí niekde vonku panika, ale už to nieje taká hrôza ako predtým.Neviete ako dlho sa AD Zoloft majú brať?.Mne to dr. predpisuje, ale o vysadení nič nehovorí.

Všeobecně AD se berou asi ten rok,tak mi to říkal můj psychiatr,postupně se snižují dávky,to jsem zažila hodně krát,ale stejně jsem se zpátky k AD vždycky vrátila...

Odkud jsi zzzdenko?