Diskuse - AGORAFOBIE

Chtěla jsem se zeptat co je to PP?když už jsme u těch zkratek..nejspíš nějaká panika?
četla jsem,že se Vám venku motá hlava,to mně taky,nevím proč,taky nosím u sebe nějaké pití a musím pít,když mi je takhle,to je zvláštní,že?
Co se asi děje s naším tělem když nás přepadne ta panika.....kdysi jsem užívala Rivotril,ten mi hodně pomáhal,ale doktor mi ho postupně vysazoval,abych nebyla na něho závislá,ted beru ten Oxazepam.Zrovna ve středu jdu na kontrolu a pro léky,chodím co 3 měsíce,chodila jsem k suprovému psychiatrovi,teď je z něho primář,tak je v nemocnici a vystřídala ho doktorka,už to není ono,s ním jsem si ráda povídala a hlavě za ty roky mně už dobře znal.Jednou jsem i ležela v nemocnici na psychiatrii,ale to jsem ještě nevěděla co mi je.V rodině se to spíš tajilo,já jsem jim to neuměla vysvětlit co se se mnou děje,nejhorší to bylo v noci,bála jsem se usnout,a když jsem náhodou usnula,tak jsem se vzbudila totál spocená,srdce mi bušilo a bylo mi na umření.Tak tehdy jsem si řekla a dost,jdu do nemocnice.Holky,mně tam bylo tak super,moc jsem si tam odpočinula a na pokoji jsme byly 3 ženské přibližně stejně staré,ale ony tam ležely po porodu,Kamčo nechci strašit,dávaly jim elektrošoky,nic hezkého když se probraly,to o ničem nevěděly ani jak se jmenují.Ale během dne si na všechno vzpomněly.
S manželem máme nějakou krizi,tak nálada doma je dost mizerná,to mi hrozně vadí,když se spolu nebavíme.
Mějte se pokud možno hezky,ještě bysme každá mohla napsat od kud jsme,aspoň okres.Tak já jsem z okresu Frýdek-Místek.
:-)

Ahoj holky moje.
Kamčo,do toho bytu jsem přímo natěšený,tak doufám,že to všechno klapne tak jak má a budeme už všchni tři pohromadě.Dneska jsme o tom zrovna mluvili,jak je to hrozné,že už nás to přímo ubíjí,protože co si budeme povídat,pořád bydlíme u někoho a je to takové na obě strany dost nepříjemné.Mamka potřebuje taky svůj klid a takhle,kdykoliv může,běhá okolo adélky.Ona si to teda moc užívá a těší se z každé minuty s ní,ale přeci je,už by potřebovala vorazit a o tátovi ani nemluvím,co máme adélku,přijde mi chudák takovej odstrčenej,že se ani nedivím,když se odstěhoval do pokoje,protože tady si asi přišel navíc,chudák.Mám z toho docela i výčitky,že jsme jim tady takhle zůstali na krku,ale v podstatě za to může jen a jen moje skoro tchyně a ta si s tím rozhodně hlavu nedělá.Dneska jsme byli u Lukáše babičky a ona tam byla taky a je pořád stejně bezpáteřní a zabedněná jako před tím,Říkala adélce,aby si ji dobře prohlédla,že ji uvidí zase až za tři měsíce,protože my jako její rodiče jsme asi zaneprázděný,že nemáme čas stavit se jednou do týdne u babičky.Ona je vážně tak slepá že to nevidí?Co mám ještě udělat pro to,aby jí konečně došlo,že nám život jen kazí a my ji nepotřebujeme?fakt je mi z ní zase na nic a na dlouho ji vidět nepotřebuju.Dneska by pro mě byla výhra,kdyby adélka brečela,když ji ona chovala,ale bohužel.

Jinak návštěvy jsem zvládla všechny bez újmy a dokonce jsem včera i jednu navíc přidala,abych neměla pocit,že jsem tchána odbili a nepřišli tam.Cesta autem do strašecí skvělá,bývala bych mohla jezdit ještě hodinu,bylo mi moc fajn.Zítra nás čeká ta poradna ,ale myslím,že to bude fajn.Zjistila jsem,že se docela těším,protože nám zase řeknou,jak moc adélka vyrostla a přibrala a naočkují ji,takže nebudu muset mít strach,že nás postihne nějaká zákeřná choroba.

Jinak Kamčo,já žádné vedlejší účinky k cipralexu neměla,takže jsem rozhodnutá se k němu vrátit.kvůli adélce nechci riskovat vedlejší účinky ze začátku ,takže radši osvědčenou :-)

Andrejko,nechci kecat,ale podlě mě je PP panická porucha,někde už jsem to označení taky viděla,snad to holky potvrdí nebo naopak vyvrátí.Já si taky nosím venku všude pití,je to takový můj rituál než jdu ven.Vždycky musím mít šest věcí,:cigarety na ulidnění,zapalovač,pití,mobil klíče a peněženku.pokud zrovna nejdu s adélkou,to ty první dvě nechávám doma.Kouření bych teda radši vynechala na pořád,ale když jsem to jednou zkoušela,byly paniky ještě horší :-( Nejhorší pohled je teda na maminku co veze kočár a u toho si vypaluje a to já tedy rozhodně nedělám.Ani doma nekouřím třeba z okna,když je doma adélka,jen když náhodou musím vyrazit sama,dává mi to takovou jistotu,je to asi jako to,že se někdo přehrabuje v kabelce.
Jinak já jsem z okresu Kladno,přímo z Kladna.

Ahoj holky,

to zas máme dneska noc. To vypadá, že se připravuju na vstávání s Terezkou :-) no já myslela, že jsou tak tři nebo čtyři a když jsem viděla čtvrt na dvě, tak se mi chtělo pomalu brečet, co mi zas dělaj záda. Takže to vypadá, že už nebudu vstávat jen jednou za noc :-( navíc jsem se vzbudila propocená a bolel mě podbříšek jako při ms :-(

Andrejko, no já doufám, že po porodu mi bude jen líp! Já se na miminko hrozně těším a nedokážu si představit, že by mi mělo být ještě hůř. Nedokážu si představit, že bych dostala nějakou tu poporodní depresi. Přeci se hrozně těším na miminko, jak budeme spolu všichni tři. A elektrošoky? Dost dobře si ani nedovedu představit, co to vůbec je, natož si to nechat dělat. Mně by třeba nevadilo jít si lehnout pár dnů na psychiatrii, tam se asi člověk cítí v bezpečí, ale taky nevím, jak by zareagovala rodina. Copak rodiče, těm bych to nějak vysvětlila, ale třeba tcháni nebo švára... bych se bála, že mě budou mít za blázna.
Já chodila k super psycholožce, s ní jsem si vždycky skvěle povídala, jenže já už to tu psala, ona k nám chodila jen jako školní psycholožka, jinak učila psychologii na VŠ. Ale byla bezvadná, nechala mě vypovídat. Sice jsem si kolikrát říkala, co tam budu dělat celou hodinu, ale fakt jsem se vypovídala a bylo mi líp. Když jsem k ní šla poprvé, tak mi říkala, že mě nechá mluvit nebo můžem mlčet, což mě trochu zarazilo, ale já se vykecala a bylo mi líp. Chodila jsem každý týden. A pak u psychiatričky už to nebylo takové, tam jsem jí poprvé řekla, co mi je a ona mi napsala prášky, pak jsem vždycky přijela, ona se mě zeptala, jak mi je, napsala recept a já šla pryč. Nic moc se mnou neřešila. Přesto k ní chci znovu zajít až uvidím, jak mi bude po porodu.
S manželem mě to moc mrzí, u nás je taky nálada taková zvláštní. Vždycky se těším na víkend, jak budeme spolu a když pak víkend je, tak my spolu skoro nejsme, jeden u počítače, druhý u televize.. no včera jsem po obědě chtěla, že bychom se mohli pomazlit, no jo, jenže padla moje hodinka, já jen lehla, tak se mi chtělo hrozně spát :-( takže z toho zas nic nebylo.
Jinak PP je opravdu panická porucha, ono to úzce souvisí s agorou.
Jo a já jsem z okresu Ústí nad Orlicí, takže jak říkám, vždycky jsou ode mě všichni děsně daleko :-)

Adélko, to je super, že jste se pro byt rozhodli, ta volnost je k nezaplacení. A určitě věřím, že s rodiči to není ono. Ale buď ráda, že je budeš mít na blízku, co já bych za to dala. Naši jsou cca 25km od nás, tcháni asi 4km. Mít někoho přes ulici, tak by to bylo super, fakt jo.
Jinak pití mívám taky u sebe, ale ne vždy. Většinou aspoň bonbon nebo nějakou sušenku. Prostě potřebuju zabavit mozek něčím jiným a když ti pomáhá kouření, tak ti to samozřejmě neberu. Já taky kouřila než jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, jenže než jsem si dělala test, tak už mě cigarety natahovaly a vlastně jsem kouřila spíš z trucu, protože kouří Martin. Já začala nějak před absolutoriem na VOŠce, kouřila jsem něco přes rok. Ale nikdy mi to nijak zvlášť nechutnalo, fakt jsem kouřila z trucu, to nejhorší, co člověk může! Ale je fakt, že už jsem byla navyklá kouřit, po těhotenském testu však bylo jednoduchý skončit. Jsem si dělala z Martina legraci, jsme tak kouřili a říkám: "tohle je třeba moje poslední cigareta" a taky byla :-) Jak já byla šťastná, když se tam objevily ty dvě čárečky. Přijde mi to jako včera a to mám za měsíc rodit. Martin kouření hodně omezil, co bydlíme sami, ale jen vyjdeme ven, už si zapálí a mně to děsně vadí. Doma nekouří, jen když jdeme někam pryč. Teda když jsme u jeho rodičů, tak pálí jednu za druhou :-/ protože jeho táta hulí jak fabrika. Mě hrozně štve už jen to, že chci třeba už jít a musím čekat než on si zakouří, to mi na tom vadí hrozně, pak smrdí, fuj. A vždycky mi vadilo, že si jde zakouřit a já čekám jak blbka, tak jsme pak chodili spolu no...
No s tou tchýní to máš těžký, fakt jo. Já bych se asi neudržela a něco jí řekla. A co Lukáš, jak on se k tomu staví? To musí být těžké a hlavně trapné pro něho, jakou má mámu...
A ty návštěvy, to je super, že jsi zvládla. Mně ani tak návštěvy nevadí, byli jsme v sobotu u Martinovýho bráchy, protože měl narozeniny a docela v pohodě. Jen jsme se před návštěvou chytli s Martinem, protože jsem chtěla péct mazanec a mám recept, že on 2,5 hodiny kyne, tak jsem mu řekla, že si na něj zadělám a pojedeme k bráchovi. On se naštval, že to je naschvál, abychom museli jet domů a že když jedem k našim, že jsme tam třeba tři hodiny a když jsme u jeho rodičů, tak musíme brzy domů. No jo, jenže moji rodiče jsou daleko a když už tam jsem, tak tam chci chvíli vydržet a u jeho rodičů nevydržím už kvůli psovi. No naprdla jsem se a šla se vybulit. On za chvíli přišel a omluvil se, až jsem se divila, protože on málokdy přijde, když bulím. Spíš mi za to ještě nadá a to mi je ještě hůř. Vždycky, že nechápe, proč řvu, že to nesnáší atd atd... takže mě to docela překvapilo. Mě prostě zarazilo, že on nechápe, že s tím břichem není jednoduchý někde tři hodiny sedět. Ještě teď, když si na tu sobotu vzpomenu, tak mi to je líto.
V neděli jsme byli na véče, to jsem taky zvládla v pohodě, to mi taky problém nedělá. Vlastně když jsem s ním, tak mi problém nedělá skoro nic. Občas obchody, ale to už na sobě cítím dopředu, že něco přijde. Včera jsem dokonce sama proběhla billu, on čekal venku, si samozřejmě potřeboval zakouřit. Jinak on je fajn, že mu nakupování až tak nevadí, to třeba můj táta je na to hroznej. Jen když koukám na něco pro miminko, tak vždycky, že toho máme doma mraky :-)

No nic, půjdu zkusit lehnout, co to se mnou udělá, jde na mě nějaká panika, fuj :-(

Ahoj Kamčo, mám pocit, že je to nedávno, co jsem rodila a ono je to už skoro 13 a 10 let. Ten okamžik je nezapomenutelný a úžasný. Že tě bolí záda, tak to je asi normální, protože tělo dostává docela hodně zabrat. Že nemůžeš spát, tak to taky znám. Já jsem poslední měsíc před porodem spávala v obýváku, protože jsem nemohla spávat a jen tak jsem podřimovala a koukala na televizi. Bylo to hrozný. A uvidíš, že to zachvíli uteče.
Nevím, které odpovídám, ale já když jdu ven nebo do Brna do školy, tak mám u sebe neurol, flašku s pitím, kokina, jídlo, mobil a klíče a bez toho bych nejela nikde a nikam. Připadám si jak stěhovák, ale když mě to pomůže tak co. V čera jsem brečela, měla jsem nějakou krizi, kluky si odvezl v poledne manža a já neměla chuť být. Nevím co mám dělat. Když jsem byla s ním, tak jsem byla asi vytřepaná a pořád jsem měla pocit, že mu nedávám všechno, co potřebuje atd. Je pryč já jsem klidná a je mě fajn, ale chybí mě chlap. No jsem já normální? Já v tom mám asi binec. Poraďte mě prosím. Velká pravda je, že jsem opravdu klidnější.Mějte se hezky a ahoj.

Janko M,
že ti chybí chlap,ti věřím.Já to měla to samý,první byl montér,jezdil po celé republice a já byla na něho tak závislá....první syn měl 2měsíce a on zaačal jezdit,peníze sice byly,ale já chtěla jeho,on to nechápal,pak byl na chvíli klid,měli jsme druhého kluka,a on zase začal jezdit až si našel servírku a odstěhoval se k ní někde do pryč,okres Rychnov nad Kněžnou.Pak následoval rozvod,zvládla jsem to díky AD a mému nynějjšímu manželovi.Moc mi pomohl a přijal kluky jako by byly jeho.Vzali jsme se a máme spolu dcerku Elišku,a jak jsem psala,máme teď nějakou krizi a vadí mi jak se spolu nebavíme a on spí třeba v obýváku,tak mi chybí v posteli,musím se k někomu přitulit,děti spí v pokojíku tak se cítím sama.Někdy si tajně vemu do postele moje pejsky(jezevčíčky)to mně pak uklidní.
Já bych taky janko nedokázala žít bez chlapa.

Holky,umíte si představit,že bychom někdy až Vám všem bude lépe,udělaly sraz agorek?:-)
Aja.

Ahoj Kamčo.Tohle noční vstávání je mi dost povědomé,ke konci jsem vstávala někdy i třikrát,někdy jsem se dokonce třeba do půl páté jen převalovala a v osm už jsem byla zase vzhůru.Lukáš má totiž takový zvyk,že si nepřispí ani o víkendu,takže si kolem osmé pustí televizi,mně to teda nevadí,ale vždycky když viděl,že jsem se vzbudila,tak se ptal,jestli může.Takže jsem mu řekla že jo,chvíli se převalovala sem a tam ,pak se k němu přitulila a třeba ještě na chviličku usnula.To bolení v podbřišku taky znám,asi poslíčci,teda já jsem si to myslela a pak mi taky asi dva týdny před porodem tvrdlo břicho,takže už to spaní nebylo nic moc a to ani nemluvím o těch třech dnech v porodnici,to jsem nespala vůbec,pořád jsem hlídala adélku jestli dýchá a to i přes to,že tam mají postýlky s monitorem dechu.Pak jsem přišla domů,zalehla v půl osmé a spala jsem jak bunda,že mě Lukáš budil,že má malá asi hlad,že už deset minut pláče a on ji nemůže utišit :D
Jsem ráda,že to bydlení je tak blízko od našich a docela daleko od tchyně,protože ona je fakt taková,že bych jí tam měla denně,ale to jsem řekla,že prostě ne,at přijde jednou za 14 dní to jí pak řeknu,nemyslím si,že by to bylo moc a ani málo,protože na to,kolik příbuzných máme,co by adélku chtěli vídat,tak tam nehodlám mít třikrát do týdne návštěvu.Lukáš se k tomu staví trošku chladně,na jednu stranu si říkám,že je to jeho máma,ale na druhou stranu,když mi psala ty dopisy,tak jí sice odepsal a vynadal,ale nikdy jí osobně nic neřekl,stejně jako já.Maximálně o těch penězích tehdy,že prostě at je někde sežene,ale ona jen řekla,že nemá.Lukáše omlouvat nebudu,takže říkám že mě to dost často mrzí,že jí něco neřekne,když vidí co dělá.To já jsem ustoupila kvůli němu,když se pak začla doprošovat aby vídala malou,něchtěla jsem,aby to Lukášovi bylo líto,že na jeho mámu pořád nasazuju,protože i za to co udělala,já vím,že kdyby to udělala moje máma,taky bych se k ní zády neotočila a adélku jí nepřestala ukazovat.Já už vlastně ani nevím,co si mám myslet nebo dělat.Kolikrát do mě večer vjede takovej vztek a mám sto chutí jí prostě npasat,že má poslední měsíc,aby vrátila peníze a pak si zase říkám,že za ty nervy mi to nestojí.Já už fakt nevím :-(

Hlavně se musím pochlubit.Dneska jsme byly v poradně.No když jsem tam vlezla a zjistila jsem,že jsou před námi tři kočárky,dostala jsem strach,ale pak to šlo rychle.Sedla jsem si tam ještě na chodbě,než vylezlo miminko z ordinace,takže jsem to v klidu rozdýchala,pak šla ještě jedna maminka a pak hned mi.očkování se nakonec nekonalo,ještě nemáme zahojenou tuberkulozu,takže až za měsíc.Trochu jsem si oddychla,ale ne na dlouho.Ale zase si říkám,že za měsíc,už bych měla být pod ,,kontrolou" léků a už by to mohlo mít i nějaký účinek.
Jinak vážíme celých 5kilo,adélka se moc líbila,takže jsem byla zase pyšná.Pak jsem hned za rohem u doktorky potkala kamarádku,kterou jsem snad rok neviděla,bydlí kousek ode mě,tak jsme jí šli doprovodit,trochu jsme pokecaly,pak jsme rovnou počkaly na Lukáše u autobusu a šli společně domů jako spokojená rodinka.
Kolem páté jsme si šly s adélkou lehnout,já vytuhla jak játro,probrala jsem se v sedm,jenže naše princezna si spletla hodiny,chrněla až do osmi,pak se nadlábla a šla spát bez koupání.Holt to budeme muset ráno zvládnou sami.

Janko,koukám,že všechny nosíme dvě základní věci:jídlo a pití.Já mám i v tašce u kočárku preventivně danou sušenku.Nikdy bych nemohla odejít z domova hladová,to mám pak pocit,že z toho hladu můžu někde omdlít a je mi šíleně a bez toho pití nedám ani ránu.Občas večer jdu za kamarádkou,tak na hodinku,jen dolů před barák ,že pokecáme,když adélka už spí a Lukáš je v pokoji s ní.Takže si vezmu cigára,klíče a mobil a jsem nervozní nejen z toho,že nemám pití,ale taky z toho,že nemám kabelku.Už za chviličku na sobě cítím,jak se mi trošku točí hlava,tak si vždycky musím zacvičit s prsty u nohou,nebo dávám nohy křížem,pak je to dobrý.Nevím teda,jak to vypadá když mě někdo pozoruje,asi divně,ale mně to pomáhá,tak co.Že ti chybí chlap to naprosto chápu,myslím si,že jsme na nich všechny nějak závislé,ať už o naší nemoci vědí nebo ne,cítíme se s nimi prostě v bezpečí,cítíš to asi tak?Vid?

Andrejko,ten sraz je výborný nápad,doufám,že se nám někdy povede být tak nějak ok,aby se dal i zrealizovat.

Ahoj holky,

Janko M., to je úplně normální, že ti ten chlap prostě chybí! Každá žena potřebuje cítit, že jí má někdo rád a občas si potřebuje vyslechnout vlídná slůvka. Na tom není nic nenormálního. A neboj, až budeš trošku v klidu po maturitě, tak se určitě nějakej strejda pro dětičky najde. Dneska je tolik možností seznámení aniž bys musela chodit do společnosti... my s Martinem jsme se kdysi poznali na xchatu a v pondělí jsme oslavili 7 let, co se známe osobně. Vlastně od prvního setkání počítáme, že začal náš vztah. Tehdy to byla prča, mně bylo necelých 17 a žádné zkušenosti s klukama jsem dalo by se říct neměla a jemu bylo 22 a byl na tom dost podobně. Jsme se viděli několikrát než jsme se poprvé chytili za ruku, dali si první pusu, no když si na to člověk vzpomene :-) A to vždycky, když odjel, tak jsme si o tom psali, jak moc jsme se chtěli chytit nebo si dát pusu a tak moc nám to trvalo :-) zato pak netrvalo dlouho a už jsme spolu byli v posteli :-) Ale vzhledem k tomu, že on byl můj první a já jeho taky, tak je náš vztah i díky tomu si myslím silný. Sice máme období, kdy to skřípe, protože já bych s ním byla nejradši každou volnou chvíli a on má tolik aktivit, ale nedokázala bych ho vyměnit. Zrovna nedávno jsme se tak nějak bavili, že si nedovedem představit mít několik partnerů za život. A už vůbec ne sex na jednu noc. On přede mnou jednu holku měl, ale nikdy s ní nespal, protože prej cítil, že to nemá budoucnost. Já byla hrozně dlouho v domění, že s ní spal, ale když mi pak jednou řekl, že ne, tak mi to udělalo radost.

Andrejko, tobě přeju, aby krize brzy přešla! Já bych taky nesnesla, kdyby ten můj jezdil a doma byl jen občas. Já jsem tak závislá na něm, že se bojím v noci sama. Až pojede někdy někam na služební cestu, tak nevím nevím, jak to zvládnu. To je i jeden důvod, proč se těším až budu mít větší děti. Až jim bude tak 7, tak budu klidnější, když nebude Martin doma. Jsem prostě trhlá no a pořád musím mít někoho u sebe, kdo by případně zavolal pomoc...
A s tím srazem, já už byla na dvou srazech panikářů, ale už je to dlouho. No bylo to úplně super, fakt jo! Moc se mi s nima líbilo, ale na třetím srazu se ne a ne dohodnout. Jednou jsme byli v Jeseníku přímo v lázních, to bylo poprvé a úplně super a po druhé v Adamově, to je kousek od Brna a taky bezva. Člověk se mezi "svými" cítí dobře. Většina těch panikářů má i agoru, je to fakt úzký spojení. Vlastně asi hlavní rozdíl je jen v tom, že panikář občas trpí i doma, ale příznaky mám stejný jak venku. Na těch srazech je ale nejhorší vybrat vhodné místo, když jsme všichni z jiného koutu republiky a vzhledem k agoře ne každý dojede kamkoliv. Já měla kliku, že do Jeseníku jsem jela s jednou holčinou, ona teda jela až z Děčína a já k ní přistoupila u nás, ale díky tomu jsem to zvládla a ten Adamov, to jsem sice jela sama, ale to není tak daleko. Tak mě napadá, odkud jsi Janko M., že jezdíš do Brna do školy?

Adélko, s tou tchýní je to fakt těžký a upřímně řečeno jsem ráda, že mám tchýni takovou, jakou mám, když to tak čtu. U tebe je důležité, že se za vás tak postavili tvoji rodiče a poskytli vám azyl, že aspoň u někoho máte klid.
Martin ten taky o víkendu spí tak do osmi, to už musí být, když vstává dýl. Ale on vyleze a jde si do obýváku k počítači, takže já si pak chrním sama :-) teď, co takhle v noci vstávám, tak vydržím do půl desátý a to se mi ještě nechce vstávat :-) a po obědě jdu znova. To jsem se ale spíš naučila takhle v týdnu, že mi to pak uteče a když se vzbudím, tak už je Martin doma. Teda většinou se vzbudím maličko dřív a slyším, jak odemyká dveře. Zato o víkendu, to nevím, kdy z té postele odpoledne vylést.
Gratuluju k tomu, jak jsi to zvládla v poradně, jsi šikulka. Ty už jsi objednaná někam k doktorovi kvůli těm AD?

Ráda bych se s Vám podělila o zkušenosti se svojí " agorkou ". Přestala jsem před několika lety téměř opuštět byt. Kdykoliv jsem měla někam jít, odkládala jsem to, abych nemusela ven nebo někam cestovat MHD nebo, nedej Bože, jít do obchodního domu. Přestože jsem nutně potřebovala některé věci vyřídit, nemohla jsem prostě do toho vnějšího prostoru. Připadala jsem si jako cvok. Všechno začalo tím, že jsme se ze starší čtvrti přestěhovali na jedno z pražských sídlišť. Bylo navíc ještě nedostavěné, takže zde chyběla běžná občanská vybavenost, navíc bylo ještě od okolních sídlišť doslova uměle odděleno
/ pokud Vám to připadá známé, v mém případě se jedná o sídliště v Praze - JZM - Velká Ohrada /.
Můj tehdejší partner měl naprosto stejné pocity. Jedině skutečnost, že musíme vydělávat nebo jít něco nakoupit, nás z bytu a ze sídliště dostala ven. Asi před 15ti lety jsem se skoro úplně zavřela v bytě. Pomohlo mi, že jsme si pořídili psa. Před 11ti lety se mi narodil syn, takže jsem s ním musela ven, k lékařům a podobně. Byt se mi samozřejmě vůbec opouštět nechtělo, ale co by člověk neudělal pro dítě. Dnes chodí syn do 4. třídy a do školy a ze školy jezdí už sám. Zase jsem zavřená v bytě s výjimkou toho, že občas musím do školy nebo na nějakou akci, kterou škola pořádá. Na návštěvy skoro nechodím, ale přijímám je. Pokud na návštěvy chodím, je to jen do sousedních bytů. Teď si určitě někdo z Vás řekne, že mám teda děsnou " agorku ". Nemám totiž ani děsnou, ani " agorku ". Abych fobii překonala, začala jsem proti ní bojovat tím, že jsem začala se synem a s jeho spolužákem jezdit na výlety po Praze, a to všemi možnými dopravními prostředky MHD. Navštěvovali jsme muzea, výstavy, Petřín, Výstaviště a pod. Vůbec jsem nezaznamenala, že by mi tato místa nějak vadila. Ani otevřené prostory jako je louka, prokopské údolí, centrální park JZM,
dokonce ani keltské hradiště ve Stradonicích ve mne nevyvolávalo žádný nepříjemný pocit. Začala jsem se zamýšlet nad tím, zda moje fobie je vůbec " agorka ". Zmapovala jsem si tedy své pocity z jiného úhlu. Co mi vlastně v tom vnějším světě vadí.
Zjistila jsem, že jsou to lidé, nikoliv prostory. K jednání s lidmi mne totiž nutila jen skutečnost, že musím vydělávat peníze, abychom neumřeli hlady nebo že musím vyřídit záležitosti svého syna. Jinak
bych se bez lidí úplně obešla. V obchodních domech nebo v metru, pokud jsem se tam vyskytovala " bez doprovodu " mi lezli lidi doslova šíleně na nervy, pak mi začali lézt na nervy i na ulici, a to ve zcela běžných situacích. Byli to lidé se kterými jsem se neznala a občas bylo potřeba vstoupit s nimi do interakce. Už samotný pocit, že budu muset s někým neznámým v neznámém nebo jinak otevřeném prostředí mluvit, mne úplně
zbavoval sil. Moje "děsná agorka " vlastně žádná agorka není. Je to sociální fobie. A je daleko horší než "agorka ". Kdybych si mohla vybrat, radši bych měla tu "agorku ".

Ahoj KIK, děkujeme za hezky a moudře napsaný příspěvek. Přemýšlím o něm už pár hodin, je v něm totiž velký kus pravdy. Já jsem si v úterý totiž koupila sluneční brýle, které jsem nenosila několik let a vím přesně proč. Protože mi připadalo, že na mne na ulici každý kouká a vidí, jak se bojím. Teď když je to takhle popsané, přesně jsi to vystihla.Všechny Vás zdravím, u mne nic nového, o OBI stále jen sním a přehrabuju se v katalozích. Čau mňau Lenka

No, jak jsem KIK psala na diskusi o SF, ona se SF a agorafobie naprosto nevylučují, naopak dost často jdou ruku v ruce a obě spadají pod tzv. úzkostnou poruchu, to mi říkala i doktorka. Na obě se pak dávají antidepresiva, která jsou zároveň vhodná kombinovat i s kognitivně behaviorální terapií. Já už s úzkostma bojuju řadu let a beru na to AD, nejdřív to vypadalo na čistou SF, pak zase na agorafobii a teď vím, že tyto úzkosti u mne mohou nastat v podstatě z čehokoliv.Stačí si něco přečíst, z čeho mne to chytí, pro mne je problém třeba i jet na dovolenou a mám z toho špatné spaní.No, není to příjemné. Já myslím, že život ve městě tomu jen nahrává, ta anonymita atd. Na to člověk přeci není od přírody stavěný, hluk, všude přelidníno, všude hromada cizích lidí. Vždyť člověk žil od pradávna v tlupách, mezi sobě blízkýma lidma.Většina lidí, aby to přestala vnímat, tak se na ty ostatní lidi kouká jako na stromy v lese, jedete metrem a Váš mozek vypne, koukáte se skrz ty lidi a ne na ně. Odblokujete jako by nebyli. Z toho potom ale plyne spousta jiných věcí, ignorace okolí, kriminalita atd. Je to ale přirozená obrana organismu vůči takovému nakupení lidí na tak "malém" prostoru.

Ahoj holčičky, děkuji za podporu. Ještě že vás tu mám.

Ahoj holky.Tak jsem dneska konečně vyrazila k doktorce pro AD a už jsem si vzala půlku první tabletky,takže musím vydržet týden na půlce,pak už celý a doufám,že tak za tři týdny začnu dělat pokroky a pomalučku chodit do krámů na delší dobu.Slíbila jsem si,že v létě půjdu s Lukášem někam na pivo a to vím,že prostě půjdu.S těma Ad jsem se rozhodla bvčera večer definitivně.Babička mi totiž nabídla,že si vezme Adélku dopoledne ven a mě napadlo,že bych si v tom volném čase místo povalovánímohla skočit k doktoce.Doufala jsem,že tam nebudue hodně lidí,protože jsem si je šla nechat napsat k mojí obvodní doktorce,která mi je vždycky psala bez problémů.Nikdo tam nebyl,tak jsem měla radost a to ani nemluvím o tom,jak jsem se radovala když jsem si je nesla domů a věděla jsem,že než vypotřebuju balení na tři měsíce,co zatím mám,tak už budu normálně žít,nebo aspoň částečně,protože když to tady tak čtu,že se to většině holek zhoršilo po porodu,tak jen doufám,že to tak není.
Když jsem si dopoledne brala tu půlku prášku,trošku ve mně hlodalo,kdybych měla vedlejší účinky,co bych dělala,když mám doma Adélku.Neměla bych se na co vymluvit,protože to nikdo kromě Lkáše neví,ale naštěstí mi dneska nic nebylo a když jsme šly s Adélkou po obědě ven,usmívala jsem se jak měsíček.na večer jsem si ještě skočila do DMka pro tampony.To už jsem ze sebe teda takovou radost neměla,protože jsem u pokladny trochu panikařila,ale pořád jsem si říkala,přece nejsem magor a neuteču,když ta paní už platí a já mám jenom dvoje tampóny.Neutekla jsem.Ve chvíli,kdy jsem jí podávala ty dvě krabičky ze mě všechno spadlo a mohla jsem zase v klidu přemýšlet nad tím,jak se těším do vany.někdy se mi totiž stane,že na něco myslím a ve chvíli kdy přijde panika si nemůžu vzpomenout ,co jsem si před tím promítala v hlavě,zkouším to proto,aby mě panika rychle opustila,prostě zaměstnávám mozek jako vy bonbonama,ale nějak to nejde.
Ode dneška počítám,za jak dlouho si budu moc vzít první celou tabletu a říkám si,kdy asi přijde ten vytoužený účinek.
kamčo,ode dneška jsem se rozhodla,tchyni neřešit,prostě jsem rozohodnutá,že dneškem počínaje se mi trochu zlepší život a tchyně do toho lepšího rozohodně nepatří.

S pocity KIK moc společného nemám,ale taky si myslím,že sociální fobie úzce souvisí s agorou.Já si třeba nedovedu představit,že by mě měl doprovázet někdo jiný než hodně blízká osoba.Sice chodím nejradši sama,to teda neznamená,že mi vadí blízcí,ale mám pocit,že to pak líp zvládám.V autobuse mi taky nevadí jet tím dopravním prostředkem od někud někam,ale prostě ty lidi.někdy mám i divný pocit,když jsem na rodinné oslavě a je nás tam moc.Stejný problém mám i ve spořitelně,v obchodákách a všude,kde je těch lidí moc.Takže jsem si jistá tím,že to spolu hodně souvisí.

Ahoj holky,

Kik, opravdu moc hezky napsaný příspěvek a gratuluju k takovému pokroku. Já za sebe můžu téměř jistě říct, že sociální fobii nemám, protože mně lidi vůbec nevadí. Teda občas panikařím v obchodě, když je jich moc, ale to spíš jen proto, že tam mám čekat ve frontě, ale jinak já nedovedu jít někam bez doprovodu, ať už je to manžel nebo klidně i někdo docela cizí. Tím nechci říct, že bych otravovala cizí lidi, ale když někde jdu a jde i někdo, tak mi je líp. Prostě pocit, že kdyby něco, tak ten někdo zavolá pomoc. Nesnesu jít prázdnou ulicí, kde jsem úplně sama, to panikařím hned. A když mám jít do obchodu, co máme cca 100m od paneláku, tak vždycky nejdřív čučím z okna, jak je venku rušno a pak teprve jdu.

Leni, držím pěsti, abys to OBI brzy zvládla. Mně takový obchoďák nic nedělá, protože tam vím, že nejsou fronty u pokladny. A do takových obchodů chodím dokonce ráda, jen tady v blízkosti nic podobného nemáme. Máme až v Hradci Králové nebo Pardubicích, což je od nás cca 70km a to mě spíš děsí ta představa jet autem, ale co jsem těhotná, jela jsem tu trasu několikrát a musím říct, že většinou v pohodě. Teda jako spolujezdec jsem jela, já neřídím, na to jsem srab, řidičák jsem si kvůli panikám neudělala.

Irčo, teda stresovat se i kvůli dovolené, to musí být hrůza. Mě vždycky stresuje jen ta cesta, ale jezdíme jen po ČR, jednou jsme byli na Slovensku, ale to jsme jeli 4 v autě a to mi nevadí. To se bavíme a cesta utíká. No letos ani nikam nepojedeme vzhledem k miminku. Ode dneška přesně za měsíc mám termín, tak jsem zvědavá, jak tam ještě dlouho vydrží, nejradši bych to odrodila už tak za 14 dní. Nejen, že už je to dost náročný, ale už bych tu p**elku chtěla mít u sebe. Teda doufám, že jsi Irča těhulka z těch jiných diskuzí, co občas prolítnu :-) kolikátý týden jsi ty?

Janko M., přeju hodně síly do učení!

Adélko, no to mám z tebe radost. Jen se dost divím, že obvoďák ti napíše AD, to jsem snad nikdy neslyšela nebo spíš jsem slyšela, že obvoďák by ti AD napsat vůbec neměl, jen nějaký SOS prášky. Ale když to máš takhle, tak to máš super, já se totiž budu muset objednat k psychiatričce až ty prášky budu chtít a jsou tam dlouhé čekací doby. No zkusím jí ukecat co nejdřív, ale zatím jsem tam nevolala. Uvidím, jestli budu zvládat :-) věřím, že to musela být radost si je nést domů. Já jsem je taky brala ráda, protože mi bylo líp. Zpočátku se mi do toho moc nechtělo, protože jsem byla mladá a lítala věčně po diskotékách, ale pak jsem zjistila, že trocha alkoholu neškodí a sama doktorka mi řekla, že když budu vědět, že můžu klidně jeden den vynechat. Teď už ale na žádný diskotéky nebo něco podobnýho nechodím a za chvíli nebudu mít ani čas, takže AD si pak klidně nechám napsat a třeba dopadne i ten řidičák, i když nevím nevím, jak by to bylo s malou. Ale když už by byla na příkrmech, tak by mi jí babička ráda pohlídala. Ona se tchýně hrozně těší až bude hlídat. Vedlejších účinků se ani nebojím, já snad žádný neměla nebo vůbec nevím, ale když tak čtu, co holkám bývá, no hrůza. To se pak člověk bojí vůbec začít brát.
A gratuluju i k rozhodnutí neřešit tchýni, určitě ti bude líp!!!

Ahojky Holky tak jsem se rozhodla ,že napíšu pár řádek.Jinak je mi pořád stejně pořád někde o doktorech to je hrůza ještě mám nějakou virozu,ale nechce se mi doktorovi,protože bych zase dostala ATB a to se mi nechce už letos jsem měla troje na zánět močáku ach jo.Můj přítel po10 letech co jsem snim je taky nemocnej měl 40 teploty měla jsem o něj strach,protože u něj jsem to ještě nezažila.Jinak se mi zase vrátili chlamydie pneumonie ,tak já opravdu nevim ,kde já k tomu chodim ,ale paní doktorka mi řekla ,že je má plno lidí ,že je to moderní nemoc a plno lidí ani o tom nebí tak nevim jak to je prý je to i s chřipky atd.Byla jsem i na gynekologii a tammi paní doktorka dělala i testy různý stěry i na chlamýdie a to mi vyšlo vše v pořádku ,tak si říkám aspon něco mám v pořádku.Už mne opravdu nic neba.TA agora mi leze taky na nervy!!!Holky taky se vám třeba špatně dýchá jakoby ste neměli dostatek kyslíku a myslíte si,že se udusíte?Kamčo já ti tak závidim tu holčičku.LENI ty si taky měla chlamydie ?Jsem moc ráda,že sis na mne vzpoměla udělalo mi to velikou radost.A jak se všichni máte co JULOVKA ta jsem taky vůbec nechodí....!!!!Adél jaký bereš prášky?Můj doktor si mi bojí už nějaký dát,protože je mi vždycky hodně zle nevim jestli si to přivolávám sama,že mám strach nebo už opravdu nevim.Tu agoru už mám hodně dlouho a mám na to jen rivotril,ale ten pomůže jen na chvilku.BYla jsem i u doktora s páteří krční byla jsem celá zablokovaná a injekce jsem do ní dostala no pořád něco a to mi v květnu bude 28.TAk se mějte moc krásně jdu kousek na prochazku s psíkem,už ted i stoupá teplota a zrychluje se dech a venku se mi rozklepou nohy to je hrozný,ale venku je nádherně.TAK papapa a pište

Ahoj holky..

Kamčo,já jsem tedy prvně od tebe slyšela,že by je obvoďák psát neměl.Když jsem je začala brát,bylo mi 18 a to mi je psala ještě moje dětská obvodní ,měla nějakou encyklopedii léků a z té je vybrala.pak jsem jsem chodila v psychistrovi,tak jsem občas zaběhla k mojí doktorce,aby mi je napsala,protože jsem k němu moc ráda nechodila.Vždycky jsem tam čekala skoro dvě hodiny,pak se mě jen zeptal jak mi je,psal něco na počítači do karty ,dal mi recept a zase jsem šla.Takže to pro mě ani žádný důvod nemělo,spíš mě to jen deptalo,že tam musím jít a zase takovou dobu čekat.
A jak se ti daří?To že bys nejradši odrodila za 1 dní,to se ti nedivím,taky jsem chtěla rodit dřív.Tak snad už budeš mít Terezku brzy u sebe.

Míšo,mám cipralex,je mi po něm fajn,dneska druhá půlka,žádný vedlejší účinky.Tomu,že se ti objeví vedlejší je fakt možné,že sis to vsugerovala,mně se to občas stalo po neurolu,takže jsem si pak musela srovnat v hlavě,co mi vlastně je a bylo to dobrý.
To že se mi hůř dýchá se mi občas stane večer v posteli,někdy se mi i točí hlava a párkrát jsem spanikařila,že na mě jde nějaká mrtvice.Ale teď už docela v pohodě,asi jsem si zase pro změnu vsugerovala,že mi léky pomáhají a je to v pohodě,tak at si mozek myslí co chce,hlavně,že to pomáhá.


Jdu si lehnout,dneska jsme byly s Adélkou celé odpoledne venku,tak jsem umordovaná jak z chození tak asi i z toho sluníčka.zase zítra papa.