Diskuse - AGORAFOBIE

Vůbec mi nevadí oslovení Áďo,říkají mi tak skoro všichni a já tak teď říkám i naší holčičce a nebo je to taky Ádínek,to bylo vtipné,jak jsme k tomu dospěly.Z kraje jsem totiž měla s adélkou zvláštní způsob kojení a tak ho naše lékařka nazvala,že mě malá terorizuje a můj vtipný tatínek jednou přišel s tím,že je to malý bin ádin a vznikl z toho ádínek a zůstalo nám to :o)
Taky mi pak došlo,že máme problém úplně opačný,škoda,že si nemůžeme navzájem pomoci,i když,třeba by nějaká možnost byla,kdo ví :-)
Porod byl krásnej,ráda na něj vzpomínám a taky jsem chtěla mít přítele u sebe i v první době porodní,ale nakonec jsem si říkala,že mu volat nebudu dřív než řeknou,byla totiž noc a kdyby se náhodou dál nic nedělo,šel by ráno do práce nevyspalý.Nakonec jsem ho volala v ty tři a do práce šel stejně,hrozně se chtěl jít klukům pochlubit,takže s námi strávil dvě hodinky po porodu a přišel za námi hned po práci,když byly návštěvy.Věřím,že to taky zvládneš skvěle,v tu chvíli totiž není čas myslet na naše strachy a obavy,které s porodem nemají nic společného,člověk se fakt soustředí jen na pocity co k porodu patří a ne na jiný strach.To si myslím já.Je skvělé,že už máš vybraný kočárek,my jsme chtěli zelený i když jsme věděli,že to bude holčička,ale nakonec jsme se rozhodli pro béžový s kruhy.A už máte vybrané jméno pro vaši princeznu?

Áďo, my taky říkáme Adélce všelijak, Adinko, Adínku, Aduš... :-)
Mně pomáhá i tahle diskuze, když vím, že v tom nejsem sama. A furt věřím, že se to po porodu zlepší až budu nucena denně chodit na procházky.
Jsem moc ráda, žes napsala, že porod byl krásnej a ráda na něj vzpomínáš, protože tohle řekne málokdo, tak doufám, že taky budu ráda vzpomínat. Jsem fakt zvědavá a zároveň se trochu bojím, jednak porodu a jednak, jak budu zvládat až budeme doma tři. Naše malá se bude jmenovat Terezka, na klukovi jsme se nedohodli a už to vůbec neřešíme, co nám řekli, že to bude holčička :-)
Můžu se zeptat, jakou značku kočárku máš? My jsme dlouho vybírali, líbily se mi kočárky jako Cortina Cam nebo Neonato, ale nakonec jsme zvolili o polovinu levnější Alu Sprint od Mikrusu. Moje babička s dědou nám na něho dají 10tis. a ještě nám něco málo zbyde. Na netu jsem ho objednala za 8200 i s autosedačkou, v obchodě chtěli 9300 bez autosedačky. To jsou dost velký rozdíly, tak snad bude v pořádku a reklamace nebude nutná.
Zas mě hrozně berou záda, že nemůžu ležet a já bych taaak spala. No za chvíli stejnak zalehnu ještě aspoň na chvilku. Včera jsem vstávala kvůli pošťákovi a on nakonec nepřijel, takže dneska musím zas vstávat, protože čekám balíček, co mi paní poslala už v pondělí. Většinou chodí hned druhý den. Tak jdu zkusit zalíst.

Kamčo,to je krásné jméno,Terezka.my jsme se taky dlouho nemohli dohodnout,chtěli jsme Nátalku,pak mi to zošklivila skoro tchyně,že jí bude říkat Natašo(no co si budeme povídat,úplně jiné jméno,ale Lukášova maminka je prostě trochu jiná).Pak jsme chtěli Nikolku,Anetku a nebo Adelajdu,ale nakonec se vybralo jméno po mamince a kluk měl být Lukáš po tátovi(i když přítel chtěl Marka),protože i když jsme věděli,že budeme mít holčičku,tak jsme tam něco napsat museli a nechtěli jsme psát cokoliv,kdyby náhdou,aby se náš chlapeček nejmenoval třeba Arnošt :-)Taky jsem měla tyhle myšlenky,jak to budu zvládat až budeme tři a někdy jsem měla fakt strach,že se zblázním a dneska?jsem šťastná a pyšná máma a kdyby nebylo těch mých strachů co s mateřstvím nesouvisí,vznášela bych se až u stropu.Kočárek máme od Firkonu,u nás je prodejna v Tuchlovicíh,od kud ho mají moje dvě kamarádky,co mají o rok straší děti,takže jsem si ho mohla vyzkoušet v praxi a moc se mi líbil,takže jsem ani jiný nehledala.Taky jsme na něj dostali od babičky s dědou,i s autosedačkou nás stál 9000,tak jsme byli docela spokojený i s cenou:-)
Taky mi teď dost pomáhá tahle diskuze,mám totiž hroznou radost,že jsem tady našla skoro novopečenou maminku která má navíc podobný problém jako já.Včera jsem si tak vzpomínala,jak moje nemoc začala a bylo to ale taky tak,že jsem ani nikam nedošla.Třeba k tetě,která bydlí koušíček,jsem prostě nešla,protože se mi udělalo zle po pár metrech.Z kraje jsem se dokonce bála jít i do trafiky co máme u domu.Tohle mě ale postupně přešlo,protože jsem věděla,že venku to vždy rozdýchám a nemusím nikam utíkat,horší to bylo v těch obchodech a vůbec všude,kde to nebylo u někoho doma,ale byly tam čtyři stěny.Včera večer jsem si říkala,že musím dnes na poštu,poslat pojistku a vím,že tam dojdu a že to pošlu,prostě tomu věřím,tedy někde v hlouby duše doufám,že tam bude málo lidí,tak snad se mi to poštěstí.jediné z čeho mám teď hrůzu je,co bude až mi skončí mateřská.Budu muset do práce,abysme se uživili,jenže mám další problém a tím je,že nemám maturitu a ani nejsem vyučená.Kvůli nemoci jsem totiž přerušila školu a momentálně nejsem schopná se do ní vrátit.Už teď se pomalu stresuju a užírám tím,co bude za tři roky.
Půjdu si na chvíli lehnout k malé spinká jako andílek,tak abych měla i já dost sil na noc :o)

Áďo, já myslím, že jste nakonec vybrali moc pěkné jméno. Já bych po nás sice nechtěla, ale Adélka je moc pěkný. Mně se právě líbí Terezka, že je to taky hodně variabilní jméno a má spoustu zdrobnělin. No a taky přemýšlím, co tam napíšu jméno pro kluka. Já bych moc chtěla Davida, ale Martin zas Honzíka nebo Tomáška. Tak uvidíme no, každopádně jsme o tom dlouho nemluvili, co víme, že to má být holčička :-)
Už aby byla s námi, doufám, že pak ty bolesti zad ustoupí. Ale je fakt zajímavý, že mě to bolí jen, když delší dobu ležím. Přes den vůbec. A ani když jdu spát po obědě, chodím teď pravidelně každý den :-) Já si pořád říkala, jak je to super, že mě vůbec nebolí záda, začlo to asi před třemi týdny, nejdřív ani ne pravidelně každou noc, teď už je to pravidelný.
Normálně další věc, co máme společnou. Já už se totiž taky děsím toho, co bude po mateřský. Sice mám maturitu, ale na gymplu a pak vyšší odbornou školu ekonomickou, jenže za pár let mi to bude úplně k ničemu, všechno se mění a já z toho už dávno vypadla a to jsem ze školy druhým rokem. Kolik je tobě? Já pracovala na poště od ledna do října, pak jsem šla na neschopenku a teď budu už na mateřský, tak se těším, že se nebudu muset bát kontrol, i když já si z nich stejnak prd dělala a jezdila jsem si všude možně :-) ale je fakt, že většinou jsem to dopoledne doma. Vycházky mám od 12 do 19, chtěla jsem je v kuse, když jedem třeba na návštěvu. No, ale na poštu už se nevrátím, mám smlouvu za mateřskou a ta mi vyprší někdy v roce 2012 a po pravdě bych se zpátky vrátit už snad ani nechtěla. Jsem si říkala, jak to je práce v pohodě, že jen budu sedět u okýnka a houby. Jsem si říkala, že budu chodit do práce na osmou a vůbec by mě nenapadlo, že bych mohla chodit do práce ve 4 ráno. On kdo to nezná, tak nechápe no. Kolikrát lidi nadávaj ve frontách, ale kdyby viděli, co je tam práce okolo... já už nadávat přestala :-) teď tam jedině můžou nadávat kolegyně, protože nám to tam zúžili o jednu přepážku a to je hnedka znát a já jedinou, co jsem pak mohla dělat, tak byla vůbec ta nejhorší, co se týče práce. Tam jsem se nezastavila, ani napít, natož najíst, takže jsem byla ráda, že jsem tam před Vánoci už nemusela být. Já si to normálně takhle plánovala, že jsem doufala, že otěhotním a na ty Vánoce tam nebudu :-) si to nedovedu představit tam..

Kamčo,neboj,záda určitě přejdou,taky jsem to tak měla.Přes den v pohodě,ale v noci,jak kdyby to tělo vědělo,že je to jiný režim(teda ono to asi vědělo),Tak začli záda bolet.Hned po porodu to vystřídala bolest zadku,ale to nebylo tak zlý,přešlo to hned po pár dneh,co se mi zahojili stehy :-)Teď jen doufám,že tě tady nestraším,tím vším,co ti vyprávím o porodu,to bych fakt nerada.
My jsme pak o jménu pro kluka taky moc nemluvili,utla jsem to tak,že jsme šli na matriku,kvůli příjmení,chtěla jsem,aby malá byla Forraiová po tátovi a ptali se nás,jestli máme jména a ze mě prostě vylítlo Adéla a Lukáš a bylo to :-)
S tou tvou prací jsi mi asi opravdu dost přiblížila,co to je dělat na poště a nejspíš taky přestanu na fronty nadávat.Já bych asi žádnou takovou práci dělat nemohla,vlastně ani nevím jakou jinou,pro mě je totiž právě opačný problém v tom,být někde a ne tam dojít.Teď v únoru mi bylo 21 ,takže jsou to už skoro dva roky co jsem ze školy pryč a už teď jsem spoustu věcí zapomněla.Sice by mi na gymplu uznali první dva ročníky,ale já vím,že dokud s agorou bojuju tak jako teď,do školy to prostě nepůjde natož do práce.Už teď jsem fakt zoufalá,co bude potom.Stejně si říkám,že je mi vlastně pro zatím úplně k ničemu,jestli jsem vystudovala nebo ne,protože agora je otázkou let a ne měsíců :-(
Jinak se musím pochlubit,jak jsem včera psala,že musím na poštu,tak jsem taky šla.zaplatila jsem složenku a už když jsem stála ve frontě tak jsem si říkala,že bych mohla ještě zajít do té spořitelny,protože je to hned naproti a dát tam ten trvalý příkaz,kdyby tam nebylo hodně lidí.Po cestě jsem si zakázala myšlenky typu kdo uteče vyhraje a předělala jsem je na kdo uteče nikdy nemá vyhráno a bylo to.Ve spořitelně nikdo nebyl,takže mi pomohlo už jen to,že budu rychle pryč a když jsem se vracela domů připadala jsem si jak hrdina,takže jsem to hned musela příteli napsat :-)

Adélka zrovna usnula,chtěla jsem jít dneska ven o něco dřív,když je tak krásně,ale nějak mi udělala čáru přes rozpočet,tak ze sebe půjdu udělat trošku člověka a čekat,kdy se princezna vzbudí.

Áďo, to jsem ráda, že nejsem sama, kdo na ty záda tak trpí. Většinou totiž holky z jiných diskuzí psaly, že je bolí i přes den, ale to já jsem úplně v pohodě, jen prostě nesmím dlouho ležet. A určitě mě nestrašíš, právě tys mě moc potěšila, jak jsi napsala, že porod byl krásný a že na to ráda vzpomínáš, to mi dodalo trochu odvahy. Já se taky budu těšit až to přijde, že brzy budu maminka a snad mi to dodá sílu.
Mě práce na poště hrozně bavila, baví mě práce s lidma, i když občas jsou protivní, ale jsou tam i tací, co dokáží potěšit. Za přepážkou mi to vůbec nevadilo (teď nemyslím agorku, ta se občas dostavila), ale ta práce okolo, to je hrůza. Nevím, jak to mají na jiných poštách, ale u nás teda hodně špatně rozvržená práce a málo lidí. Prvních pár měsíců bylo v pohodě, pak onemocněla kolegyně a už marodí rok, postupně se to tam tak zúžilo, že se jedna přepážka zavřela. Pak už to bylo šílený to zvládat.
Jo a jsi šikulka, jak jsi to všechno zvládla, super!!! Já jsem dneska měla návštěvu, přijela segra s kámoškou a s neteří (2,5roku). Pak, že se půjdou podívat do města, byly tam trhy a já když jsem věděla, že jdou pěšky a nebudu muset sama zpátky, tak jsem šla s nima, ale teda vůbec dobrý pocity jsem neměla, chvílema paniky až hrůza, pocit na omdlení... no zvládla jsem to, jak jinak, ale teda pochválit se za to nemůžu. Jsem si říkala, že svítí sluníčko, tak to bude dobrý a prdlajs. Ach jo, kdy už to konečně bude lepší. No v nejhorším případě pošupajdím pro AD, ale budu se muset domluvit s doktorama, jak je to s AD při kojení. Do konce těhu to snad vydržím. A teď mi taky není zrovna nejlíp, ale to bude možná únavou, protože jsem nebyla po obědě spát a jsem na to už asi zvyklá, že jak jsem teď unavená, tak se i motám...

Kamčo,jsem ráda,že jsem ti mohla dodat trochu odvahy.Určitě budeš mít dost sil a zvládneš to krásně a hlavně se pak nezapomeň ozvat,jak jsi to zvládla:o)
Koukám,že byl dneska nějaký divný den.Taky jsem byla venku s kamarádkou jejím synem(16 měsíců,náš ženich)a Adélkou,ale taky jsem měla divný pocit.Čekaly jsme na ně za barákem,bydlíme naprosti sobě,tak jsme si tam tak jezdily samy a já měla pcit,že se mi nějak točí hlava.Včera jsem usoudila,že je to tím,jak jsem neměla brýle,že asi hůř vidím,ale když jsem je dneska vytáhla tak to nějak nepomohlo.Viděla jsem sice bezvadně,ale s točením to nehnulo,takže si myslím,že je to zase nějaká moje panika,která se mnou lomcuje.Po včerejšku jsem měla úžasný pocit,ale dneska je zase pryč.Byla jsem ve fotolabu vyzvednout dárek pro mamku,tam nic moc pocit,ale zvládla jsem to a pak jsem si šla koupit boty.Musím říct,že jsem si vždycky nemohla vybrat a dokázala procházet hodinu obchody a hledat,ale dneska?Objevila jsem jedny botasky,našla rychle svoje číslo,vyzkoušela a mazala s nima ke kase.V těch obchodech mi totiž největší problém dělá to,že je tam teplo,to mám hned hrůzu že mi bude zle .Kámen úrazu přišel,když mi prodavačka řekla,že se tam nedá platit kartou a at si jdu vybrat,že je u vchodu bankomat.Tak jsem tam hned mazala a zase rychle zpátky a už jsem koukala,abych byla pryč.Pak už to bylo zase dobrý.A ještě mi nasadil brouka do hlavy přítel.Že prý mu volali ze spořitelny,že jsem tam byla dát ten trvalý příkaz a že je tam něco jinak kvůli podpisovýmu právu,které k účtu mám,protože je na přítele jméno,takže tam budeme muset přijít dopodepsat nějaké papíry.Když mi to říkal,myslela jsem,že mě klepne a ta představa,že tam budu muset jít zase a navíc v dohodnutý čas,tak to mě děsí.Takže dneska ze sebe opravdu radost nemám,říkám si,že jsem horší než Adélka,které říkám,že je hamba když pořád pláče,pokud jí chová někdo jiný než já nebo Lukáš.

Áďo, tak třeba včera bylo něco ve vzduchu, nějaký tlak divný, že nám bylo oběma divně. Já v tom městě už jen myslela na to, jak budu doma. Ale já ten blbej pocit měla už když jsme šly z domů. Většinou ale když jdu s Martinem, tak mi to nevadí. Možná proto, že se ho můžu chytit za ruku. Pak jsem začla mít děsnou žízeň, takže už jsem se fakt viděla doma, ale segra zalezla s Eliškou do zdravý výživy, tak Eliška na ní vymručela pití, tak jsem si od ní cucla, aspoň něco :-) Většinou mívám v kabelce něco k snědku nebo jen bonbon, abych se odreagovala, kdyby něco.
S tou spořkou to určo nějak zvládneš, ale taky právě nesnáším tyhle pevný termíny smluvený. Jsem hrozně ráda, že se mnou Martin jezdí do každé poradny. Sama bych nezvládala, je to v jiném městě, díky svým fobiím nemám ani řidičák. Jsem po porodu chtěla najít gynekologa tady u nás, ale teď si říkám, že jsem u tohohle spokojená až na to, že neobjednává a kolikrát je tam plná čekárna ženských. A zas si říkám, že když najdu někoho tady, tak už budu muset chodit sama, že on se mnou nebude chodit. No i když zas pak bude potřeba, aby hlídal malou. Ještě si to rozmyslím no. Každopádně jsem rozhodnutá, že jakmile mě ty úzkosti nepřejdou, tak si nechám napsat AD, i kdybych měla přestat kojit. Ne třeba hned, zkusím to po porodu zvládnout. Horší je, že se asi nedokopu ani k tý psychiatričce. Chodila jsem k jedný, ale odstěhovala jsem se od našich a už jsem to k ní pak měla daleko. Teď jsem zjistila, že ordinuje ve vedlejším městě, cca 10km. Jenže já se prostě dneska bojím i do autobusu a to mi nedělalo problémy. No pokud bude už malá, tak se mnou bude muset Martin a to zvládnu. On je moje velká opora, i když o tom ani moc neví :-) Dneska má jet služebně do Brna, což je od nás kolem 100km a já mám vždycky strach, když má někam jet. Navíc teď, když už jsem v osmým měsíci. Ale asi před třemi dny jsme zprovoznili webku, tak kecám třeba celý dopoledne se segrou, u toho různě vařím nebo tak a "nejsem tu sama" :-) se segrou mi povídat nevadí, ale ukazovat se někomu jinýmu by mi asi vadilo. Jo, včera segra volala ještě večer, protože Adélka byla celý den nějaká protivná, pak měla i teplotu a včera jí vylezl první zoubek :-)

No nic, jdu ještě chvíli lehnout. Dneska mě ty záda ani tolik nebolely celou noc, jen když jsem se vzbudila nějak po pátý, tak jsem šla na záchod a říkám si, že je to nějaký divný, jen zalehnu a už to začlo. Ale byla to fajn noc, jsem byla vylezlá snad jen ve dvě a pak v těch pět, jindy chodím čůrat každou hodinu pomalu a možná z toho mě ty záda tak berou, že pořád vstávám a lehnu... jenže jako malá jsem měla i psychický problémy a chodila jsem čůrat co 10 minut. Žádný vyšetření nic neukázalo, tak nakonec řekli, že je to psychický z toho, že táta pije. Pak to bylo lepší, ale stejnak i tak chodím tak každý dvě hodiny, i když když jsem doma, tak ani ne. Ale jak někam jdem, tak většinou potřebuju a to nemyslím jen teď v těhu, toho jsem se bála, že to bude ještě horší, ale naštěstí to není tak hrozný. No a agorku a PP mi taky diagnostikovali z toho, že táta pije. Jenže to už není tak jednoduchý se z toho dostat. A mám to od malička, jen jsem nikdy nevěděla, co to je. Vždycky jsem se bála být sama, kolikrát jsem nechtěla jít nakoupit, mamka nadávala, že jsem líná a nakonec tam šla sama, ale já jí nedokázala říct, že prostě nemůžu. Až někdy na gymplu jsem zjistila, co mi je. Měli jsme za úkol do psychologie najít nějaký nemoci a já zrovna narazila na tohle, to mi dodalo odvahu zajít za školní psycholožkou. Ta byla super, chodila jsem k ní každý týden a hodinu si s ní povídala. Bylo to ale při vyučování a jedna profesorka se pak už za to zlobila, ale ta psycholožka jí prostě vysvětlila, že se tam nechodím ulejvat z hodiny a byl pokoj :-) Byla super, jenže ona nebyla psycholožka jako taková, vyučovala na vysoké škole a k nám dojížděla jednou týdně. Od gymplu jsem jí neviděla. Doporučila mi právě psychiatričku a abych se odstěhovala z domů, tak jsem šla asi dva měsíce před maturitou, ale nelituju. Sice pak to dojíždění ty dva měsíce bylo šílený, ale zvládla jsem to i maturitu. Odešla jsem z domů kvůli tátovi, tenkrát byl tak opilý, že místo na WC šel v chodbě na zeď. Ještě dneska když si vzpomenu, tak mi je z toho hrozně. Nemohla jsem to zkousnout, tak jsem prostě odešla. No a u tchánů nic moc lepšího, Martinův táta taky pije, no hrůza. Až teď mám klid, co jsme se odstěhovali, od prosince jsme ve svým konečně. Teda já se zas rozkecala, tak jdu chvíli lehnout :-)

Kamčo,asi fakt bylo něco ve vzduchu,bylo mi totiž divně i doma,takže asi tlak,nebo něco.Já mám gynekologa kousek a celé těhu jsem zvládala sama,ale když se mnou asi dvakrát šel Lukáš,tak jem byla ráda:-)K tomu našemu se normálně do poradny taky neobjednávalo,na kontroly ano,ale je to úplně jedno,narváno má tak i tak,protože se s každou chce vykecávat .S tím kojením,i kdybys náhodou kvůli AD musela přestat kojit,tak si s tím nelámej hlavu,Já adélku taky nekojila dýl než měsíc a bylo to taky psychický.Moje skoro tchyně,je totiž hrozná povaha.Přítel si kvůli ní kdysi vzal půjčku a ona že ji bude splácet.samozřejmě všechny upomínky vždycky schovala a nic neplatila,takže se v listopadu objevil exekutor a z 50tisíc se udělalo najednou 120tisíc a ona jediné co byla schopná říct bylo,že jí to mrzí a že nemá.Museli jsme si půjčit od našich a jeho táty,od každého půlku a moje mamka řekla,že nechce,abysme to vraceli my,ale ona a že na to má půl roku.Když se narodila adélka,začala mi psát,jak je ráda,že má vnučku,že je to nejhezčí co jí potkalo a začala mi vyprávět jaký měla a má špatný život,ale že nikdy nechtěla svým dětem ublížit a že jim vždy pomáhala.tak jsem jí napsala,že nám ublížila a že kvůli ní,nemůžeme skoro nic,protože jsme za ní kromě jednoho dluhu spláceli ještě dva( o těch naši nevědí,radši).Dokázala mě tak psychicky zdeptat,protože mi psala maily typu,až jednou dospěješ tak ti dojde,jak jsi mi ublížila a podobně.byla jsem z ní fakt na nervy a přišla o mlíko a o to víc se mi agora zhoršilaAle Adélka je od té doby krmená nutrilonem a krásně prospívá,je zdravá a spokojená.A ještě jsem chtěla říct,od kdy se ve mně asi něco psychicky zlomilo...Už na základce,když mě holky asi ve třetí třídě začaly odstrovat.
Kamčo,další věc,co máme společnou!!!!!To čůrání mám přesně jako ty,klidně každou půlhodiny,když jdu spát,tak jsem schopná vylézt ještě třikrát a když někam jdu,musím jít ještě ve chvíli,kdy mám skoro bundu.A to bylo vlastně to první,co se mi objevilo v té třetí třídě.
Tak my se půjdeme za chviličku koupat,tak to jdu připravit :-)

Áďo, teda tolik společných věcí, to je až neuvěřitelný, co? Já se s tím čůráním léčila taky asi ve druhé nebo třetí třídě.
Teda s tou tchýní jsi mě dostala. Nikdy by mě nenapadlo, že by po nás něco podobného mohli chtít ať už naši nebo tcháni. Naše mamka spíš pořád něco kupuje nám, hodně nám pomáhá a tchýně se taky snaží, ale tam je to trošku jiný, tchán drží kasu a ona si nemůže nic koupit. To by bylo, aby jemu nezbylo na cigára a na pivo. Tchýně se na vnučku hrozně těší, protože Martin má bráchu staršího a jeho dětem už je 18 a 16let. Minule jsem jí vzala ukázat soupravičku do porodnice, co jsem koupila a ona se z toho až rozbrečela. Je fakt vidět, že se těší, ale já k nim nerada jezdím, protože mají nevychovaného psa a budu se bát tam s malou jezdit. Pes je doma, je to bígl a fakt hrůza. Tam je prostě pánem domu pes a všechno se točí kolem něj. Když jsem tam párkrát měla Elišku (neteř, dneska už jí je 2,5roku), byla malá a on po mě pořád skákal a já se bála, že jí něco udělá. Tak jsem s ní byla zavřená u nás v pokoji. No mám z toho fakt hrůzu, jak tam budem jezdit... a u našich máme dost podobný problém, naši maj zas agresivní kočku :-) a ta teda Elišku nemůže ani vidět, pořád po ní jde. Ale tam kočku zavřu a nebudu se s ní párat. My máme taky doma kočku, koupili jsme si jí v prosinci a je to naše zlatíčko, ale taky mám strach, jak bude reagovat na miminko. Už jsem jí odnaučila, že nesmí do postýlky, do ložnice jí nepouštíme, ale na přebalovák mi leze pořád, teda přes přebalovák jde na skříň, ale zas je fakt, že tam malá nebude bez dozoru, takže to není tak hrozný.

Kamčo,tak to je jak u nás,myslím s těma vašima.Taky nám kupujou všechno možný jen aby malá náhodou nestrádala,třeba můj taťka šel vždycky nakoupit,mámě přinesl sýr,mně šunku a Adélce dudlík,aby jí to nebylo líto :D Moje skoro tchyně je prostě jiná.nikdy moc nechtěla pracovat,dělala asi rok u nás na Poldovce a tvdí,že tam odtud má nemocný ruce,takže to zkouší uhrát na nemoc z polání,kterou jí zamítli,ale pořád se odvolává a čeká,že jí to někdo uzná.Teď do práce nechodí,takže vůbec nečekáme,že vrátí peníze tak jak má.Pořád se vymouvá,že do práce nemůžu,že jí ty ruce bolej ,ale při tom denně jezdí na Kladno,bydlí totiž s přítelem u Kralup,denně chodí se psama cvičit na pole,táhnou ji na vodítku a to jí nevadí.Prostě dělá vše proto,aby do práce nemusela,ale aby splácela dluhy,pro to taky nic nedělá.Já chápu,když někdo nemá,ale kdyby měsíčně přišla a řekla,tady máte aspoň tisíc korun,tak si člověk řekne,že aspoň něco dělá,ale takhle se akorát válí doma a stará se jen o ty svoje psy.Já mám psy ráda,ale jako domácí mazlíčky a ne jako zvěrstvo,co po tobě skáče a bojíš se,že ti něco udělají.Ona má dvě čuby(papírový,jezdí s nima po výstavách a závodech a na to taky má,zajmavé),sice na dvoře v kotci,ale když se k nim přijede,lítají tam a jediné co je schopná říct je,aby toho nechaly.když jsem byla těhotná a asi dvakrát tam byla,tak je ani nezavřela a ony mi klidně hopsaly okolo břicha,Fakt příšernej pocit.S malou bych tam ani jet nechtěla,jak kvůli psum,tak kvůli ní.Ona se o Adélku totiž ani moc nezajímá.Když jsem jí po tom co mi psala ty maily řekla,že už se nemusíme nikdy vidět,tak mi napsala,že to tak bude nejlepší,ona to totiž sama navrhla,že prý nám jen ničí život,ale pak najednou otočila,že jsme jí vzali to nejhezčí a že chce malou strašně vídat,tak jsem svolila a ted mi dochází,že vlastně ani nevím,proč se o to tak prala.Viděla ji asi tak třikrát,jednou si ji vzala na procházku a te´d už s ní určitě nepůjde,protože to nedovolím.Skoro měsíc se neozvala,malou neviděla a Adélka si teď už sama vybírá,kdo se jí líbí a kdo ne a toho,koho nezná tak ,když nevidí mě nebo přítele pláče.

My jsme doma taky dřív mívali zvířátko.zakrslýho králíčka.Jednoho jsem dostala,když mi bylo asi 1O,vydržel osm let a když umřel,už jsem vážně bojovala s agorou a dost těžce jsem to nesla,takže jsem si koupila druhého,Čendu,ten mi umřel ani ne po roce,měl něco jako epileptické záchvaty,chudák, a to už jsem byla těhotná,takže jsem si jiného nepořídila,kvůli chlupům.Na to,že to byli jen králíci,jsme je měli jak pejsky.Všude za mnou běhali,olizovali,jedli dokonce i čokoládu,sýr,sušenky a Adam i kolínka s omáčkou(teď fakt nekecám) .Byli to prostě mazlíci jak se patří a jednou bych si chtěla zase králíka pořídit.Máme ještě jednoho u babičky,ale ten je dost agresivní takže vůbec nechodí z klece ven a s ním se teda fakt mazlit nechodím,jen ho vždycky jdu zkusit podrbat přes ty mříze,ale když vidím,jak prská tak zase rychle ruku vyndavám.Jen doufám,že se mi povede vychovat podobně i toho třetího,jestli si ho ještě pořídíme.

Áďo, to zas naši nejsou až takový, že kdyby někde šli, že hned koupí něco i malé. Vlastně od mamky jsem pro malou ještě nic nedostala, ale ona nám hodně pomohla, když jsme se sem v prosinci stěhovali. Přijela s jednou známou, něco jako naše teta, vymalovaly nám tady, uklidily, já nesměla na nic sáhnout, no paráda :-) dala nám mamka peníze na koberce, teď nám koupila sporák, kterej sice ještě nemáme doma, ale už se na něj těším. Jsem zvědavá na naše, jak budou na Terezku, protože segra je hodně zklamaná. Ona má zas tchýni, co Adélce kupuje každý týden něco a až jí to vadí, že nemá Adélka nic od nich, jen od babičky. No a naše mamka to ví a snad kvůli tomu Adélce nic nekupuje nebo nevím. Ona segra dokud byla na mateřský, tak měla nádherný peníze, takže mamka spíš pomáhala nám no. Ale oni přestavujou a až budou potřebovat, tak jim taky pomůže. To druhá segra, ta už má děti tři a tý by pořád něco mamka taky cpala, i když teď ne tolik jak dřív. Oni nemaj moc peněz a taky se jim mamka snaží pomáhat no. Ale je to od ní zvláštní taky. Ne, že by Adélku neměla ráda, to ne, je z ní celá poprděná, ale prostě ví, že všechno má. No proto jsem zvědavá, jak bude reagovat na naší malou. A hlavně na tátu jsem zvědavá, protože to bude jeho první vnučka. Segry nejsou jeho, i když on to tak nebere a děti bere jako vlastní vnoučata, ale prostě tohle bude první vlastní vnučka. No, kéž by chtěl přestat pít. Já ho za to úplně nesnáším. Když k našim jedem, tak jsem radši, když není doma.
Teda s tou tchýní to máš fakt hustý, moji tcháni jsou už několik let v důchodu, oni je vyházeli do předčasnýho, protože nebyla práce. Tak maj malej důchod a přivydělávaj si domácí prací, i když od začátku roku taky nemaj tu práci na doma, asi není. Jenže když jí maj, tak zas nedělaj nic jinýho, pořád jen tohle a tchýně z toho ty peníze ani nevidí, natož aby si mohla něco koupit! Prostě taky hrůza tam. A s těma psama, no jak jsem psala. Co maj tcháni psa, tak je asi s něčím zkříženej, má 20kg a hroznou sílu, takže taky hrůza a taky mu nedokážou nic říct. Naštěstí jsem si ho zvykla, že na mě neskáče, vždycky jsem mu nastavila koleno a ono ho to pak přestalo bavit. Jenže to ještě, když jsme tam bydleli a teď už taky občas skočí. Já psy moc nemusím a kor ne doma, když je to takhle velký.
Teda až takhle naučený králíčky jsi měla, jo? :-) já se snažím naší kočce nedávat nic, co by neměla, protože by pak pořád jen somrovala, to vidím u našich. Ona sice naše Jůlinka přijde na stůl, když jíme, lehne si a kouká, to jí můžem desetkrát sundat, ale prostě se nenechá vyhodit. Ale není až taková, že by si sama nabídla, i když občas to taky zkouší. Ale co maj naši kočku, to nesmíš nikde nic nechat :-) Naše Julča ještě neochutnala salám nebo něco takovýho, má jen granule a kupuju jí kapsičky, i když ty už teď nějak nechtěla. Kupovala jsem pro koťata a už jí to nejede, tak jsem vzala pro dospělý kočky a včera pěkně vyblízala mističku :-) Ona je to taky papírová kočka, takže krmit jí salámem není zrovna nejvhodnější. Sice je papírová, ale na výstavy nejezdíme a ani nebudem, v kupní smlouvě máme, že jí musíme dát vykastrovat. Ona je zvláštní druh - exotická whiskas. Je to krátkosrstá perská, takže má zpláclej čumáček, ale mně se to tak líbí, že už se mi normální kočky nelíběj :-) doma u našich jsme měli klasickou perskou, ta byla chlupatá a teda starat se o ní byl dost záhul. Tahle není tak náročná na údržbu :-) Třeba teď tu spinká před monitorem, po ránu mívá mazlivou, ale jinak se potvora mazlit nechce :-)
No nic, jdu chvíli mrknout na telku a zkusím zas zalíst, dneska byla nějaká divná noc, jsem byla vzhůru pořád, hrůza. A co mi zas dělaj záda... včera to bylo maličko lepší, ale dneska to je zas děs.

Kamčo,ono je všude všechno jinak.Naši se nám snaží pomáhat jak můžou,protože vidí,že teď sice peníze tak nějak máme,ale oni vědí,jaká tchyně je,takže to tak nějak vzali,že nám to chtějí dávat dvakrát.Ono se řekne,že člověk má být vděčný a my jim jsme,ale někdy bych si taky přála,aby to takhle nepřeháněli.Přítele pak mrzí,že je jeho máma taková jaká je a nikdy nám nic jako naši nedá a my spíš dáváme jí než ona nám.Když jsme se stěhovali z podnájmu,tak jsme většinu věcí odvezli k nim na půdu a když jsem tam pak jednou přijela,tak nám dělala kafe do našich hrníčků,které si nandala do kuchyně,prý aby se tam někde na ně zbytečně neprášilo,na záchodě měla naši rohožku,prý nám koupí novou,na počítačoej stůl si nandala počítač a pak zkoušela,že by si ho chtěla nechat.haha,to tak.Ještě má taky náš nootebook,protože ho zatím nepotřebujeme,jsme totiž zatím u našich,máme svůj pokoj,ale opravdu to není na dlouho.malá za chvilku bude potřebovat svůj klid a pro nás to taky není úplně ideální,ale bohužel přítel díky krizi přišel o práci,takže vystřídal dvě než skončil tam kde je teď a už je konečně spokojenej jak s prací,tak s penězi,protože to pro nás bylo důležité kvůli hypotéce.Další věc,se kterou nám naši pomůžou-vezmou si hypotéku na sebe,protože nám by ji nikdo nedal vzhledem k tomu,že přítel teď střídal práci a na současném místě je teprve chvilku.A teď je přede mnou další strach.Až si totiž budeme vybavovat byt,tak budeme muset jezdit po obchodech a to asi dost často a já vůbec netuším,jak to zvládnu.Už teď jsem na nervy.Včera jsem musela znovu na poštu,zvládla jsem to dokonce dvakrát,protože mi přišel dopis z pojištovny,takže jsem ho venku otevřela a zjistila,že je tam složenka,tak jsem ji šla rovnou poslat.Když jsem se vracela domů,vzala jsem to ještě menší procházkou,abych si maličko užila že jsem bez malé(teď to nemyslím,že bych se jí ráda zbavila,ale člověk potřebuje vydechnout a nabrat nové síli a úsměvy pro tu naši princeznu) a tak jsem tak šla okolo tesca a říkala si,jak moc bych se tam chtěla jít podívat,ale řekla jsem si,že bych to nejspíš zvládla,ale ten den už jsem za sebou měla úspěch na poště a nechtěla jsem to přehánět,takže jsem si to schovala na někdy jindy.Pokud zvládnu jít do tesca a zatím se tam třeba jen tak projít bez toho abych něco kupovala,budu na sebe pyšná asi jako nikdy,protože v tescu už jsem nebyla asi třičtvrtě roku.
A ještě k tvému taťkovi.myslím,že bude pyšnej dědeček,oni to totiž ti chlapy dost berou a třeba by kvůli Terezce omezil to pití.Můj táta je výbornej děda,pořád malé povídá,chová ji,lítá s fotákem,natáčí a nevím co všechno,ale musím říct,že pro mě taky dost pije.Ne že by vysedával po hospodách,to ne,ale kupuje si pivo domů a klidně vypije pět za večer,do toho má v lednici ferneta a chodí na něj občas když jde okolo.Pak příšerně chrápe,má blbý kecy a celkově je docela nepříjemnej.Co se narodila adélka,tak ho ani moc nevidíme,přestěhoval se do pokoje a je tam skoro pořád,takže ani nemáme přehled o tom,kolik toho vypije,ale víme,že je to denně.Ráno je schopnej norálně vstát do práce a je to všechno v pohodě až do té doby,než udeří sedmá večer,pak už se mu radši vyhýbám obloukem,ne že by na mě byl nějakej nepříjemnej,ale prostě mám divný pocit,takže se mu radši klidím z cesty.Ale jinak je tatka výbornej,proto doufám,že jsem z něj ted neudělala alkoholika.
Adélka už spinká,ještě před chvílí se vzbudila a strašně plakala,asi se jí něco zdálo,tak jsem u ní musela ležet skoro hodinu než se zklidnila a znovu usnula.Dneska jsme se byly projít,přítel hraje hokejbal za okres,takže jsme to spojily a šly se na něj podívat.Docela mě bolejí nohy ještě teď,takže půjdu za Adélkou do pelíšku o něco dřív než vždy.

Ahojík Áďo,

já včera měla návštěvní den, byli jsme se se segrou, jejím manželem a Adélkou podívat na jednu kámošku, co se vdávala a pak u našich na oběd. Martin zas nebyl doma, takže jsem byla ráda, že nejsem sama. Pak jsme jeli ještě k nám a přijeli babička s dědou. Tak segra nenápadně nahodila, že jsme už objednali kočárek, tak v týdnu přifrčí s penězi :-) Je to takový blbý, ale oni jsou hrozně hodní. Babička ani není naše pravá babička, děda je táta od táty, ale s touhle babičkou je někdy, co byl náš táta ještě dítě, takže prakticky jak kdyby byla vlastní, ona děti mít nemohla a tak je ráda, že nás má. Tátova mamka je taková zvláštní, pořád jí něco je, my tam ani moc nejezdíme, což mě sice na jednu stranu mrzí, ale na druhou stranu do toho jejího "bordelu", když už to tak musím říct. Babička je taková šmudla, fakt jo. A navíc hrozně vztahovačná. Kolikrát mi volá a ptá se: Tys mi volala? A když řeknu, že ne, tak odpoví: Tak nic, tak čau. A tak jako naštvaně. No mrzí jí, že tam nejezdíme, dřív jsem tam dost jezdila, ona mi taky taková dřív nepřišla. A náš táta tam taky vůbec nejezdí, což je od něho pěkně hnusný. Co pamatuju, tak od malička, když jsme chtěly se segrou jet k babičce na návštěvu, tak to vždycky odkládal na "zítra" a to to má z domů asi tři kilometry.
Teda musím říct, že máš fakt perfektní rodiče. Máš nějaké sourozence? Naše mamka se nám taky snaží dost pomáhat, ale že by si kvůli nám vzala hypotéku, tak to zas ne a ani by už nemohla, mojí mamce bude 58 a tátovi bude teď 50, no to bude taky něco. To budou ale Terezce tři měsíce, takže nějak extra oslavovat nebudem (myslím já s Martinem a Terezkou). Na oslavu určo půjdem, ale s malým miminkem je to dost nepraktický. Uvidíme, jak vůbec bude hodná. Já si pořád říkám, že bude hodňoučká :-) bratránek maj půlroční holčičku a to je takový zlatíčko, že ona si vystačí sama. Asi cítí, že musí být hodná, on měl totiž bratránek autonehodu, když bylo Vanessce pár týdnů a je na vozíku, ale měl by se z toho dostat. Do toho její mamka má od porodu trombozu... Tak je jedině dobře, že je to takový zlatíčko. No a proč to píšu, protože já pořád říkám, že budem mít malou "Vanessku" :-) Ale teda jestli bude po tátovi, tak bude mít otočený spaní, no to bude něco.
Řeknu ti, že jsme taky bydleli u tchánů v jednom pokoji a s miminkem už by se to nedalo. Sice velký pokoj, ale místa málo, všude bylo něco, takže by ani nebyla kam dát postýlka, natož skříň na oblečení nebo třeba přebalovák. Jsem ráda, že jsme sehnali byt a paní nám tu nechala skoro všechen nábytek, jelikož se stěhovala do menšího a nevešlo by se jí to. Sice žádná moderna, ale celý obývák máme od ní, spoustu skříní v ložnici, na chodbě jsou vestavný skříně s novými dvířky ve stejným designu jako skříně v ložnici a kuchyň. No chytli jsme to parádně, protože kdybychom měli kupovat všechen nábytek, tak se nedoplatíme. Obzvlášť, když jsem otěhotněla a od konce třetího měsíce jsem doma. A řeknu ti, že nebýt toho, že má Martin částečný důchod, tak si to ani nemůžem dovolit a to zas nemá tak malou výplatu, jenže když si vezmu hypotéky + nějaký to pojištění a navíc splácíme auto, tak se musíme uskromnit. Docela se bojím jak to bude až bude malá, protože už teď žijem z ruky do huby, ale budem se muset naučit hospodařit. On navíc teď pracuje jen 4 dny v týdnu a tak má menší peníze už rok a minimálně ještě rok to tak bude. Na druhou stranu je víc doma, i když jak se to vezme. Sice má víc volna, ale on pořád někde trajdá. No včera než přijel, tak jsem tak přemýšlela o všem, tak to na mě padlo, že jsem tu bulela jak želva. Martin hraje zas kuželky a jezdí každý týden někam na zápas, buď teda hrajou doma nebo venku, jenže to jsou cesty kolikrát 40 i víc kilometrů a to víš, teď už mi je to dost nepříjemný, když jede pryč. Mám 7 týdnů do porodu, což může být víc i míň, však víš.

No nic, půjdu ještě lehnout, jsem taky nějaká unavená, mě vzbudila kočka. Nevím, co si to teď zvyká, chodí škrábat na dveře a teď tu zas spí u monitoru, tak můžu snad zalehnout :-)

Kamčo,tak to máte skvělou babičku s dědou.Já mám třeba babičku od táty,která se teď teda dost snaží,protože je z Adélky taky celá poprděná,ale když jsme byli malí my s bráchou(mám jen bráchu,o čtyři roky mladší)tak k nám vůbec nejezdili a upřednostnovali zbylé dvě sestřenky od tátovi ségry.my jsme tam ani s bráchou jezdit nechtěli do nedávna,já jsem ještě ted o vánocích udělala pomalu hysterickou scénu,že tam prostě nepojedu,že se mi v autě dělá špatně a že prostě budu doma.takže jsme se s mamkou pohádali hned 25.prosince a mě to moc mrzelo,takže jsem se nakonec od Lukáše nechala ukecat a jeli jsme taky na chviličku.Dneska už tam teda taky nejezdíme,byli se tady dvakrát podívat na Adélku,když je přivezl můj táta a my s Lukášem už nemáme auto,museli jsme ho kvůli dluhům prodat,abysme to vše splatili dřív než se narodí adélka a to se nám také povedlo.Moje prababička,dnes už prapra babička Adélky,je taky taková šmudla.Má doma jezevčici Báru,všechno jí dává žrát,ona skáče po posteli,čistí si čumák do peřin,všechno olizuje,venku čuchá hovínka a pak babičku olizuje.Sice to ted vyznělo jako kdybych psy neměla ráda,to ne,ale vadáí mi to olizování,dřív mi to nevadilo,jenže ted,když máme Adélku,tak jsem na to alergická,kdyby ji měl olizovat pes.

Já už se těším,až budeme bydlet sami,už teď se to fakt horko těžko zvládá.je nás tady prostě moc,máma táta,brácha,my tři .je to náročné jak pro nás,tak hlavně pro naše.Musím říct,že je fakt obdivuju.Za to všechno,co pro nás dělají finančně,tak i za to,že nás tady trpěj.Lukáš si rád zajde na pivo,ne že by chodil každý týden ,ale třeba dvakrát do měsíce zajde tak na dvě hodinky a adélka mívá večery plačtivé,tak mi s ní pomáhá mamka,když tady Lukáš není.Tuhle pomoc jsem ocenila až teď.Když jsem byla těhotná a Lukáš někam šel,tak jsem to vždycky obrečela.Bylo mi hrozné smutno a místo toho,abych seděla třeba s mámou u televize byla jsem radši zalezlá sama v pokoji a užírala se,co bude a jak to bude a bylo mi hrozně,že Lukáš někde je a já jsem tady sama.na druhou stranu se mnou byl kromě práce non stop a mně ho bylo líto.Chodila jsem s ním až do posledního týdne těhotenství na zápasy,byla jsem dokonce i na zápase ve Slaném asi 14 dní před porodem a byla jsem ráda,že můžu být všude s ním,až jsem si někdy připadala,že ho omezuju a stíhám.Po porodu to přešlo a já jsem i ráda,když si vyrazí beze mě.Za prvé bych to nezvládla a za druhé už ted vím,že si potřebujeme odpočinout jeden od druhého.

Dneska jsem na sebe docela pyšná.Odvážila jsem se totiž ke kroku,který by mě snad ani ve snu nenapadl.Nejen,že jsem se chtěla jít podívat do Teca,já tam dokonce i šla a koupila adélce termosku.Nejdřív jsem si řekla,že to prostě zkusím,jít se tam jen kouknout,tak jak jsem to psala včera a nakonec jsem tam vlezla,měla jsem najednou hroznou radost,že tam jsem ,prošla jsem asi tři uličky a našla jsem v dom.potřebách termosku,kterou už jsem dlouho potřebovala.tak jsem si ji dala do košíčku a pro jistotu šla rovnou k pokladně.Po cestě jsem teda dost spanikařila,co kdyby tam náhodou bylo hodně lidí,ale řekla jsem si,že nejsem žádnej blb a že to se mnou prostě maximálně sekne,nic jiného se stát nemůže a ono to zabralo.mají tam ted nové rychlo pokladny,kde si každý opípá nákup sám,sám si ho zaplatí,automat mu vrátí a člověk může zase jít.Fakt príma věc zrovna pro mě.je to rychlé,jednoduché a lidi tam nestojí ve frontách,ale přijdou,pípnou a jdou.takže jsem po dnešku zjistila,že budu pomaloučku přidávat,třeba jen po dvou věcech někde blízko sebe až jednou prostě projdu celé tescu.Jenže ted asi budu chtít chodit nakupovat jen tam,když vím,že žádné fronty nehrozí,ale aspoň nějaký pokrok:-)

To jsem se zase rozepsala a to jsem z kraje chtěla psát jen o mém dnešním úspěchu,jenže mně to nedá,když toho máme tolik společného.Jdu se ještě kouknout,co je nového na facebooku a půjdu pomalu do postele,po dnešku si to zasloužím.