Diskuse - AGORAFOBIE

Ahoj všem, nevím přesně, jestli trpím panickou poruchou či agorafobií, ale problém zcela jistě mám. Nedokážu říct příčinu, nevím jak to vzniklo, ale začínám být zoufalá. Je mi 26let, vždy jsem byla velmi společenská, teď sedím více méně doma. Několikrát se mi stalo, že se mi z ničeho nic udělalo zle v kině, v restauraci, v divadle, pocity nesnesitelné - polilo mě horko, bolest žaludku, pocit na zvracení, na omdlení, klepaly se mi nohy, brněly ruce.. Vždy mi pomohlo, dýchání na čerstvém vzduchu nebo když jsem se dostala domů, doma je mi dobře. A to je ten problém, vypěstovala jsem si asi strach jít znovu do restaurace nebo do kina, do uzavřených prostor s vydýchaným vzduchem atd. Když kamarádky navrhnou jít třeba na diskotéku, nejsem schopná jít, již několik dní předem z toho mám hrozné nervy, den kdy se má akce konat je mi zle,nikam nejdu. Kdyby se to a ono konalo někde blízko nebo venku, ještě bych to zvládla, ale bohužel většinou to tak není. Nemám problém jet autem, nemám problém jít na poštu, nakoupit, ani jít na kafe, když je to blízko domova, ale obrovský strach mám z kina nebo jíst v restauraci, jet někam daleko, kde není možné se dostat bez prolému zpět domů nebo kde není záchod, kdybych měla střevní potíže, kterými občas trpím, když se někam má jít, raději vymýšlím všechno možné, abych jít nemusela. Mé kamarádky o tomto mém problému vědí, věřím jim, máme hezký vztah.Když jsem například u nich na návštěvě, je mi dobře, cítím se v bezpečí, záchod mají také, mám to domů buď kousek nebo jsem autem a to se také nebojím. Špatné je, že se bohužel nemohu svěřit svému příteli. On má naštěstí hodně práce, takže nikam skoro nechodíme a venku se psem, u něho doma nebo na chalupě mi nic není. Do restaruce nechodíme, říkám, že mám špatný žaludek a kino že mě nebaví. To ale není řešení. Potřebovala bych, aby to věděl, aby se mnou pomalu po krůčkách překonával to, čeho se bojím, to věřím, že by mi pomohlo, ale on nemá příliš pochopení, bojím se, že by mě opustil. Má v rodině příbuzného, který trpí něčím podobným, ale ten je na tom hůře, nevychází ani z domu a on s ním má velký problém. Kdybych mu řekla, že mám něco podobného, řekl by si, že aby měl jednou na krku blázny dva, to mu za to nestojí. Bohužel tedy s přítelem nejsem schopná jít kamkoli do společnosti, nemůžu mu to říct a bojím se, kdy to praskne. Omlouvám se, že jsem se tak rozpovídala, ale píši sem poprvé. Psychiatr mi možná pomůže, dá mi prášky atd, ale ještě jsem tam nebyla, protože vždy je to hlavně o tom, že člověk musí strach překonávat a to musí každý zvládnout už sám. To mi připomíná - hodně lidí má problém jít někam samotní, je jim hůř když jsou sami, potřebují třeba doprovod, já to mám spíše naopak, jsem schopná jít i do té restauce, ale spíše sama než s někým. Spíše s někým to na mě přijde, než když jsem sama. Což je neobvyklé. Nevím, máte někdo něco podobného?

Ahojky holky ?KAMČO jsem moc ráda ,že jste v pořádku!!!TAk holčička říkáš ,tak to je nádherný.A co jméno už jste to řešili?Já bych si tak přála mít miminko,ale opravdu se bojim a ted k tomu všemu ten jícen ,tak to opravdu nevim jak by mi bylo .Prostě nemám nic jednoduchýho pořád nějaký komplikace.Jsem už vším otrávená.Ted řešim to ,že chodim pořád čůrat a mám další antibiotika doma tak řešim jestli je mám zase začít jíst no hrozný tem můj dostane otázek je mi ho opravdu líto jak to může vůbec vydržet semnou,tak ufnukanou a pořád nemocnou.Bojim si je začít jíst protože je mi hned od žaludku zase špatně prostě hůř než mi je ted no antibiotika nic dobrýho.A jak se jinak máte ostatní?JULOVKO?IVETKO?LENI,kde jste?

Ahoj holky,

Sandro, myslím, že bys měla určitě vyhledat pomoc psychiatra. Co popisuješ, tak to může být PP, ale myslím, že k tomu sociální fobie. Tím já teda netrpím, tak nevím. Já zas totiž nejsem schopná jít někam sama, jak píšeš ty. A že by tě přítel opustil? Já mu to řekla na rovinu hned na začátku vztahu, jsme spolu sedmý rok a druhý rok jsme svoji. Snaží se mi spíš pomáhat než že by se na mě vykašlal. Navíc čekáme první mimčo a do každé poradny jede se mnou. Nemocnice, kam chodím na gynekologii, tak je kousíček od autobusového nádraží, ale sama si tam prostě netroufnu jít. Neříkám mu, že sama nemůžu. Stačí, abych mu řekla, že bych chtěla, aby jel se mnou. On navíc pracuje jen 4 dny v týdnu a může si vybrat, který den bude doma nebo si to nadělává, já totiž chodím až odpoledne. Být tebou, asi bych se mu zkusila svěřit.

Míšo, můžu se zeptat kolik ti je? Já moc nemám představu, kolik komu je, jsem tu přeci jen docela chvíli... Už máš nějaké děti? Naše holčička se bude jmenovat Terezka, sice jich je hodně, ale mně se to jméno prostě líbí. To mě mrzí, jaké máš ty problémy. Snad se to brzy zlepší a bude líp!

Ahoj SANDRO,vítej mezi nás!
No, nemáš to jednoduchý...Ale že se ti aspoň malinko ulevilo, když ses tady na diskuzi takhle svěřila??Mně to hrozně pomohlo!Teď zrovna sem moc holek (těch "původních") nepíše,ale nevadí,přibývají další "kolegyně"...Sandro, nevím,jak dlouho jsi se svým přítelem, ale je fakt docela neobvyklé, že to o tobě neví.Musí tě dost vyčerpávat dělat před ním jakože nic.Ale máš dobré kamarádky a to je k nezaplacení!Já například jsem to dodnes svým kamarádkam nedokázala říct, že trpím agorafobiií, nejsem svěřovací typ...Mám pocit, že by mě nepochopily...Ale můj manžel, ten to se mnou prožívá už léta, naučili jsme se s tím tak nějak vegetovat:-)
Zkus to svému příteli začít pomalu dávkovat,. má tě rád, zvládnete to spolu.Bude mít třeba pocit, že tě musí chránit-možná vás to dá ještě víc dohromady.Bude to tak trochu zkouška...
Co se týče prášků, zkus aspoň něco slabšího na uklidnění (taky bez toho nejdu ven...),pomůže ti to překonat ty nejhorší stavy,psychoterapie je asi taky dobrá, ale já jsem se ještě neodhodlala.Popisuješ svoje příznaky:máme to všechny podobné, ikdyž vůbec ne stejné(pročti si trochu diskuzi a uvidíš...).
KAMČO, taky tě moc zdravím a gratuluju k holčičce!Moc ti ji přeju - to víš, já mám dva kluky...:-).Hlavně, že je vše v pořádku.Zdá se mi, že to bydlení v novém bytě je pro tebe trošku problém.Ale jde taky o zvyk.A třeba najdeš nějakou dobrou sousedku na popovídání.A už chystáš výbavičku a kočárek??Na to jsem se v obou případech vždycky strašně těšila.Kluky mám od sebe 8 let, tak jsem vždy pořizovala nový kočárek a na druhého syna jsem nakupovala úplně nové oblečky, to byla radost.Ale taky těch peněz!!
Tak se, děvčátka, mějte a zas někdy!
JANA V.

Ahojík Jani, já byla přesvědčená, že budeme mít taky chlapečka :-) ale za holčičku jsem moc ráda, protože mám sestru, co má malou Adélku (skoro půl roku) a tak nebudu muset tolik oblečení kupovat. Jsem fakt děsně ráda za to, protože ona má všechno moc pěkný, takže výbavičku už chystám :-) mám to vypraný, včera jsme složili skříň, co jsme koupili, tak můžu tento týden začít žehlit a všechno si urovnávat :-) Dneska jsem zas začínala mít takový úzkosti, že se malá nehýbe, už čtvrtý den je v klidu, ale teď tam s sebou mele, že mám moc velkou radost :-)
A co ty, jak se máš?

KAMČO,bude mi v květnu 28.A kolik je tobě?TAky bych si moc přála miminko a seš moc dobrá,že to zvládáš.Já bych to asi taky brala jinak,kdyby mne pořád nějaká nemoc nepřekvapila.A kdy čekáš Terezku?Kolem mne jsou samá miminka a já jen chovám a závidim to je jediný co lidem závidim a to ,když jsou v klidu a zdravoučký.Nesnášim,když někdo knám přijde a řekne jé takovej baráček a pěkně vybavenej,proč to miminko ještě nemáte to vám to nejde ,nebo v čem je problém a už jsem naštvaná,protože bych chtěla strašně moc a můj přítel taky .TAky mu je už 33 tak by sito moc přál a já se bojim toho, že to nikdy nezvládnu opravdu se toho moc bojim......!!!!!!!Oddaluju to každý rok a pořád nic říkám si příští rok to bude třeba jiný a ono pořád nic myslim si čím jsem starší tím více se bojim ....!!!!!Všichni kolem mne jsou štastný říkají mi Míšo neboj se opravdu to nic není,ale já se prostě bojim a necejtim se bojim se ,že ti mím strachem to nezvládnu a ,že sobě a malýmu nějak ublížim no nevim no.Neumim si to představit.Jinak Terezku mají moji kamarádi je to taková uličnice.Já jsem přemyšlela a Aničce ,nebo Laura,Leontýnka,ale přítel chce po mne ,tak se uvidí a kluk by to byl Honzik po tátovi.TAk se teda mějte krásně.A KAMČO JESTLI CHCEŠ TAK SI MŮŽEME DÁT MEILA A POSLAT SI NĚJAKÝ FOTKY AT VÍME SKYM SI PÍŠEME?TAK ZATÍM PA

Ahoj holky, zítra si všechno dočtu, chci Vás jen pozdravit. Myslela jsem, že už mi bude trochu líp, ale v pátek řekl ortoped naší nejmladší, že ji letos určitě čeká operace páteře v Brně, ať se na to připravíme. Už se vidím, jak žiju 3 týdny v Brně na ubytovně, chodím po cizím městě a každý den za dcerou do nemocnice. Asi se rozjedu za Helčou do léčebny, já jsem v normálním životě úplně k ničemu. Čeká mě jednání u notáře, vyklizení bytu, vrácení dokladů, no hrůza. Letošní rok bude zase zkoušet, co vydržím. Mějte se prima, zase se ozvu. L.

Ahoj holky,

včera jsem byla sama doma a najednou taková zvláštní úzkost, už jsem se obávala ataky, ale překonala jsem to, možná mi pomohla nutela :-D jsme tu měli zbytek, tak jsem si dala a pak bylo líp. A dneska jsme šli do tesca, bylo už půl osmý večer a mně v obchoďácích děsně vadí zářivky. Tak jsem nakonec musela ve. Představa jít pro pečivo přes celý obchod mě děsila.

KAMČO, mne chytlo něco podobného va středu odpoledne, tak jsem zaběhla k sousedce, vyluxovala jí , vyposlechla steré známé historky a zase mazala domů. Asi je potřeba to zahnat prací /nebo zmrzlinou/.
IVETKO, ozvi se, co se u vás děje, co kluci a jak je Tobě ?
Všechny zdravím, opatrujte se, mají přijít velké mrazy.L.

Leni, to máš super, že máš sousedku, kam můžeš jít. Já co jsme se odstěhovali, tak tu nikoho nemám, předtím jsem mohla dolů za tchýní, pokecaly jsme a ono mě to mezitím přešlo. Teď se většinou zaměstnávám tak, aby mě to nechytlo, jen manža jel prvně pryč, sice jen na pár hodin, ale stačilo a že bude jezdit častějc, protože hraje závodně kuželky, takže jeden týden doma, další týden někde pryč :-(
A jak píšeš o těch mrazech, tak už bych moc ráda, kdyby to polevilo. Sice teď i vysvitne sluníčko, což mi dělá dobře, ale ven stejnak moc nechodím, protože se bojím, tady chodníky nejsou posypaný, tak abych s sebou někde nesekla.

Ahojky,
musím říct, že přesně to co popisuješ,zažívám i já.Je mi 24 let...nejlepší roky života a já jen sedím doma...příteli jsem se to dlouho bála říct,možná že jsem se styděla,bála jsem se jeho reakce...rok jsem mlčela.terpve nedávno, o Vánocích jsem se sesypala a vše mu vyklopila..strašně se mi ulevilo, ale nejsem si jistá, že mě pochopil.Hlavně mi ale pomohl odhodlat se k tomu vyhledat pomoc.Na 16.února jsem objednaná k psyychiatrovi a snad se to snad nejak pohne a bude líp...jen se bojím, že pokud mi napíše nějaké antidepresiva,že mi po nich bude špatně. Bohužel nemám takové štěstí na kamrádky jako ty-to mé kámošky to nějak nepochopily a jen si myslí že jsem nespolečenská a nechci s nikam nikam chodit,přitom já bych tak ráda vyrazila někam na diskotéku nebo za zábavou..ted bysme měli jet s partou v březnu na lyže do Alp a já už ted mám nervy a zcvrklý žaludek z toho,jak to bude probíhat..co když mi bude zle...ale chci se překonat a na hory jet....
Měj se krásně, a pokud bys chtěla,můžeme popovídat ;-)

Ahojky SANDRO,
musím říct, že přesně to co popisuješ,zažívám i já.Je mi 24 let...nejlepší roky života a já jen sedím doma...příteli jsem se to dlouho bála říct,možná že jsem se styděla,bála jsem se jeho reakce...rok jsem mlčela.terpve nedávno, o Vánocích jsem se sesypala a vše mu vyklopila..strašně se mi ulevilo, ale nejsem si jistá, že mě pochopil.Hlavně mi ale pomohl odhodlat se k tomu vyhledat pomoc.Na 16.února jsem objednaná k psyychiatrovi a snad se to snad nejak pohne a bude líp...jen se bojím, že pokud mi napíše nějaké antidepresiva,že mi po nich bude špatně. Bohužel nemám takové štěstí na kamrádky jako ty-to mé kámošky to nějak nepochopily a jen si myslí že jsem nespolečenská a nechci s nikam nikam chodit,přitom já bych tak ráda vyrazila někam na diskotéku nebo za zábavou..ted bysme měli jet s partou v březnu na lyže do Alp a já už ted mám nervy a zcvrklý žaludek z toho,jak to bude probíhat..co když mi bude zle...ale chci se překonat a na hory jet....
Měj se krásně, a pokud bys chtěla,můžeme popovídat ;-)

Holky, se mnou je to úplně stejný, taky jen sedím doma. Teda kdyby se šlo na diskotéku, asi bych šla, když je větší společnost, tak mi to zas tak nevadí, ale sama prostě nejdu nikam. Jsem uvězněná doma a teď ani ta diskotéka nepřichází v úvahu a myslím, že už se ani na žádnou nedostanu. Ve svých 23letech si taky připadám uvězněná doma, ale i doma mám občas úzkosti, to mě děsí nejvíc :-( Nejvíc by mi pomohlo mít kámošku na stejným sídlišti, co bydlím a třeba by mi bylo líp. Kámošky bydlej daleko a pro mě nemyslitelný jít za nima. Pořád si říkám, že až se narodí Terezka, tak mě to donutí chodit ven. Teď jsem dva dny vůbec nevylezla kvůli těm mrazům, brr, je tam fakt zima a já se teď bojím chodit po venku, když se to všude klouže, abych neuklouzla a něco si neudělala, včera mi pěkně podjely nohy. Když tu byla minulý týden mamka, tak pořád, abych chodila opatrně a dávala pozor, jenže copak to jde, když je všude led? Pořád mi ujížděly nohy, ale musím zaklepat, zatím jsem všechno ustála :-)

DˇAJO uličnice, kde jsi ? Sbíráš jedničky, hromadíš miliony a nepošleš ani pozdrav ?
JULOVKO, je Ti dobře, jsi spokojená v práci ?
IVETKO, je u Vás klid ?
MÍŠO, co krk, co koťátko, co zdraví ?
KAMČO, já zapomněla napsat, že té sousedce je 87, takže už si moc nepopovídáme, dnes vypadala špatně, tak se bojím, že o ni taky přijdu. Bydlíme tu spolu přes 40 let, děti jí říkají babčo. Až budeš jezdit s miminkem ven, budeš cítit velkou odpovědnost, dodá Ti sílu a budete na všechno dvě.Někde na písku nebo v poradněu doktorky si najdeš přítelkyni, neboj a my jsme tady taky.
Večer tu byla asi sněhová bouře, napadlo spousta sněhu, mám radost.Pozdravuju všechny, které jsem nejmenovala. Čau mňau L.