Diskuse - AGORAFOBIE

Leni, já byla fakt včera úplně v prčicích z toho, že prostě sama nikam nejdu a jsem uvězněná doma. Nejhorší je, že když třeba dva dny vůbec nevylezu, tak mi je blbě i doma. A vylezu většinou jen když jedem nakoupit nebo tak. Navíc posledních pár dní jsem tak moc unavená, že dneska jsem poslala nakoupit manžu samotnýho, byla jsem totálně vyřízená. Nejhorší je, že se ráno vzbudím vyčerpaná :-( To se mám ještě na co těšit, do května teda ještě dlooouho. Ale pak to snad bude lepší, začne svítit sluníčko a bude líp. Mi vždycky je mnohem líp, když je venku hezky. Ale teda loni bylo hezky hodně dní, i to mi pak už vadilo z podzima. Je fakt,že se mi vrátila agorka úplně na ten podzim, pak jsem byla moc ráda, že jsem zůstala doma. Na sluníčko se ale moc těším a jsem ráda, že se malá narodí v květnu, budu muset chodit ven a třeba i ty strachy venku vymizí. Co se týče zvířátka, budeš se divit, ale v těhu jsem si pořídila kočku. Já byla od malička zvyklá na kočku doma a chtěla jsem jí. Chtěla jsem se nechat vyšetřit na toxoplasmozu, ale doktor mi řekl, že pokud nemám příznaky, že není důvod. Jo jinak dneska už je depka trochu pryč, trochu jsem se z toho vyspala. Akorát teda dopoledne na mě šly úzkosti, možná jak jsem byla unavená. Nejsem schopná nic dělat, jsem už taaak líná a když už se do něčeho dokopu, během chvilky se unavím a pak jsem schopná hodiny odpočívat :-) Na prádlo se taky chystám, mám ještě spoustu kojeneckýho na žehlení a dneska jsem vyprala naše prádlo, takže tak zítra nebo ve středu mě čeká taky žehlení. Seš moc hodná, žes napsala. Mě vždycky pomůže číst, že v tom nejsem sama. Ale včera to na mě tak padlo, psala jsem si se segrou a všechno jí vyklopila, že mě hrozně mrzí, že mě mamka vůbec nechápe a nesnaží se ani. Teda teď už mě to tolik nemrzí, když nejsem doma, ale dřív mi to bylo hodně líto. Ona mi pořád říkala, abych na to nemyslela a tak, jenže copak se to dá? A když jsem jí řekla, co se ve mně odehrává, tak kroutila hlavou... ale myslím, že si nedávno prožila něco podobnýho, dostala lexaurin a možná mě trochu pochopila. Bylo jí slabo, motala se, klepala se... řekla bych, že úzkost. Ona myslela, že to má z tlaku. Doktorka jí ho změřila a dala jí prášky na vysokej tlak, jenže ona měla docela normální a ty prášky jí to jen rozhašily a z toho jí bylo blbě. Mamka má panickou hrůzu z tlakoměru :-) vždycky se rozpumpuje a vylítne jí tlak. Segra jí ho koupila k Vánocům, ona ho chtěla, ale teď se toho bojí :-) já se tam vždycky měřím a ona chce taky, když se měřím, ale vždycky se bojí a sama se neměří si myslím. Já mám tlak normální, jen tep mám vysokej. No nic, je už zas dost hodin, jdu zalehnout, měj se hezky, papa a dík.

Ahoky Holky,tak se máte asi jako já.KAMČO i tak seš dobrá,že to těhotenství zvládáš.J8 jsem si dneska ve zverimexu byla koupit rybičky a schánim nějaký pelíšek pro DEnnyho k našim doma máme ,ale aby u našich taky měl.Jinak co děláte.Já ted vařim a taky jsem ted pověsila prádlo jídlo se peče tak jsem se rozhodla že jsem napíšu pár řádků.Až se s Honzikem najíme ,tak budu stíhat Dennyho a koupak už je zase jako kuločka a pak se pojedeme zase podívat po nějakym to pelechu chtěla bych nějakou tu hadrovou boudičku je na ní zvyklej,ale všude mají veliký a nebo šíleně strakatý tak chci aby se to našim hodilo.Jinak tu hořkost mám pořád nevim,kdymne to přejde pojedu k léčiteli můjkamarád od Honzika s práce to měl taky a ten se všeho dostal taky vše měl od psychiky nevycházel ani s bytu a ten ho dostal tak s toho ,že může vykonávat hasiče se začátku tam jezdil dvakrát do měsíce a ted jednou za půl roku říká dobít si baterky ,tak jdu taky do toho nebo už opravdu nevim!!!A co mimčo kope?Jak já bych taky chtěla holky to si ani neumíte představit.KAMČO nemáš nějakou novější fotku bříška ,že by si mi zase poslala?A jak se máte ostatí co JULOVKA ,IVETKA A LENI JAK JE?U ž jsem nějak nikdo nechodí asi hodně starostí a nebo se s toho už dostali a je jim dobře to by bylo fajn .tak pa holky a pište

Ahoj Míšo,

musím zvládat, když jsem to tak chtěla, ale někdy je to fakt příšerný. Dneska celý dopoledne hezky, tak jsem si říkala, že půjdu pak Martinovi naproti a pojedem nakoupit, ale venku se zatáhlo, já chvíli usnula a nějak se motám, takže počkám až přijede domů a pak pojedeme nakupovat. Dneska se mi hrozně motala hlava v noci, doteď jsem mohla ležet na zádech, ale asi je už malá větší a jak ležím na zádech, špatně proudí krev. No já se nemohla srovnat v noci, to víš, něco na mě na panikářku! Horší je, že já usínám na boku, jak bych měla, ale stejnak se vzbudím většinou na zádech. A fotku teď žádnou nemám, ale budu muset říct Martinovi ať nás zas vyfotí :-) tak ti pak pošlu. Jo a malá kope jak o život, před chvilkou jsem musela vstát z postele, protože mi dala jasně najevo, že spát už nemám :-) to byly rány do močáku :-)
Copak jsi vařila dobrého? Já pořád nevím, co mám vařit... dneska jsem vařila buřtguláš a bude i na zítra. Většinou vařím na dva dny, ale nebaví mě pořád vymýšlet co.
Moc bych ti přála, aby ti ten léčitel pomohl. On když je člověk na dně, tak fakt vyzkouší všechno, viď? Držím pěsti. Už jsi k němu objednaná? Nebo se neobjednává? Já nevím, nikdy jsem léčitele nepotřebovala.Třeba tě dá dohromady a taky mi pak budeš posílat fotky s bříškem :-)

tak jsem se na sebe naštvala a šla jsem ven, i když sluníčko nesvítilo. Byl to jen kousíček, ale jsem ráda, že jsem se donutila jít ven... horší je, že když vím, že tam na mě někdo čeká, tak je to v pohodě, ale když mám někam jít sama a vrátit se taky sama, tak je to horší.

Ahoj Kamčo,dlouho jsem nepsala...Ale to vůbec neznamená,že mě agora neotravuje.Jen mám teď velké pracovní problémy s firmou,které se táhnou už víc jak tři měsíce,tak jsem trochu myšlením jinde.Ale i tak společně s agorou...Taky skoro nikam nechodím,řeším většinu věcí telefonem a mailem-ještě že tak,kdybych měla vše obíhat,tak neudělám nic.Nejdu ani sama na procházku,nejde to,hned mi je blbě.O nákupech ani nemluvím,nebýt manžela,už jsme celá rodina pomřeli hladem:-)Směju se,ale zároveň mi je ze sebe nanic,jak jsem neschopná!Dnes v noci se mi zdálo,jak jsem jela na nějaký výlet autobusem!! se spoustou známých a byla děsná legrace.Tak strašně ráda bych něco takového zase zažila...Je to dost děsný,že toužíme po tak obyčejných věcech,které ostatní normálně zvládají, že?Máme fakt hrozně omezený život,to mi n ikdo nevymluví!!Asi jsem tě moc nepodpořila,ale přesně ti rozumím,co prožíváš,jak se cítíš.Nikdo o mém problému ,kromě manžela taky neví,nejsem schopna se tak moc svěřovat,ale je to vyčerpávající,tvářit se stále,že jsem jako O.K.Ale přece to nebudu troubit každému koho znám...Vždyť to nikdo nemůže chápat,pokud to nezažil.Kamčo,bude líp,blíží se jaro,tak se drž!!
LENI,brzy se ozvu...
Zdravím vás všechny,děvčátka a přeji krásné dny.
Jana V.

Ahojky Holky tak jak se máte?Kamčo vařila jsem těstoviny s brokolocí a snivou a vajíčko s přítelem to hodně milujeme.Dneska jsem si koupila zdravotní polštáře tak mám radost poradila mi je kamarádka s rehabilitačního taky na tu páteř trpim to je hrozný pořád něco no.Dneska je asi divnej tlak jezdějí tady samý saniti a mne se nějak špatně dejchá a nějak se motám asi to oteplení.Jinak jsem dneska vyžehlila koš prádla a za chv.jdu na thajskou masáž samozdřejmně přítel bude čekat venku,ale aspon tak ten pocit že je někde poblíž bude to trvat 45 min.Jo a taky jsem si koupila prkýnko na záchod jak se pomalinku zavírá samo tak mám taky zněj zadost.Koukáte se holky na ordinaci?Já jo těším se dnes na ní lehnu si na novej polštářek přítel mne bude drbat a já relaxovat už se na to těším.Holky tak se mějte a pište

Ahoj holčičky, dlouho jsem tu nebyla, protože mám moc starostí. Manžela jsem vyhodila už před měsícem a je mi dobře. Zjistila jsem, že v práci jsou lidi semnou a je to moc příjemný pocit. Je mě sice smutno, ale to přejde. Mám se chystat k maturitě, ale moc to nejde. Jo musím vám říct jednu věc, myslela jsem si, že už se v mých 36 letech nebudu moc líbit, ale opak je pravdou. Je to velmi příjemný pocit. Agorka ta mrcha je pořád semnou a po těch nervech z manželem se probudila docela dost, ale začalo svítit sluníčko a mám hodné lidi kolem sebe, tak to zvládám. Chtěla bych vám říct, že říci to svému okolí je to nejlepší co můžete udělat. Oni se stím naučí žít a vám to pomůže v tom, že na vás budou brát ohled, aspoň bude klid. Já to klidně řeknu a když chtějí něco vědět, tak jim odpovím. Nemáme se zaco stydět. Ti co mají bolavá kolena nebo záda, tak se nikdo nediví, tak proč by se měl někdo divit nám. Asi to tak má být a patří to k nám. Já jsem stím byla 3x na léčení a vždycky mě to pomohlo. Něco špatně je v nás zakódovaného a jestli člověk nenajde co, tak to musí aspoň korigovat. Kamčo, máš se na co těšit. Miminko tě donutí něco dělat a uvidíš, že to bude všechno lepší aspoň u mě to tak bylo. Radost a povinnost s mimináčem ti pomůže.Drž se. Tento týden mám staršího chlapečka na lyžařském výcviku se školou, tak jsem doma jenom stím druhým malým chlapem-9 let. Spíme spolu v ložnici, aby jsme nebyli samy a malé mě chrání, teď dělá chlapa on. Až dojede ten starší 12 let, tak chlapa bude dělat on. Chrání, je semnou a při mě. Holčičky měj te se hezky a držte se.

Ahoj holky,

Jani V., úplně tě chápu, mně je ze sebe taky na nic, když prostě sama nic nemůžu. To je člověk fakt jak uvězněnej ve vlastním strachu. Ale my to jednou zvládneme, všichni! :-) a je super, že máš takovou podporu manžela, to je nejdůležitější!

Míšo, tak těstoviny s brokolicí a ještě s nivou, to by mi ten můj nejedl. Já pořád nevím, co mám vymýšlet, on je vybíravej až moc... A co masáž, jaký to bylo? Já nikdy na žádný masáži nebyla, ale segra si udělala kurz a teď ještě dodělávala pro těhulky, tak jí chci vyzkoušet :-D Ale taky si neumím představit, že bych měla někde v cizím prostředí ležet 45minut. V leže mi je snad ještě hůř, když jsem pryč. Kdysi jsem byla na EEG, to byla hrůza.. A to prkýnko na záchod, to jsme si koupili asi před 14ti dnama taky :-) my měli prasklý, tak jsme museli :-) a je to fajn s tou brzdou, fakt jo.

Janko M., to je super, že to bereš takhle, jak to bereš. Máš malé ochránce doma. Možná jsem to už psala, nevím. Minulý pátek Martin nebyl poprvé na noc doma a já tu měla mít segru, nakonec jsem tu měla jen synovce 7 let a i to mi hodně pomohlo, že tu nejsem sama, takže vím, o čem mluvíš, když máš doma tak velké kluky :-) A je super, že se o agorce dokážeš bavit a říct to svému okolí, ono je to určitě mnohem lepší a jak píšeš o tom koleni, to je naprostá pravda. Já to po čase taky řekla kamarádkám ve škole.. aspoň jsem věděla, že když mi nebude dobře, že jim to můžu říct...

Musím běžet, mám v troubě placek, papa holky.

Ahoj holčičky, vůbec sem nechodíte. Pořád se dívám a vy nikde. Teď nevím co mě vadí víc. Jestli to, že jsem bez manžela nebo ta mrcha fobie. Je mě smutno po chlapském objetí a teple. Nemám čas někoho hledat, protože na to nemám čas. Ta moje škola. Už abych to měla za sebou. Potom bude čas na všechno. Ta obrovská úleva co mě čeká. Do té doby se snad vyřeší i ten manžel. Pořád pracuje u nás na dvoře a děckám jde říct ahoj a jede k mamince. Je to takový divný. Už jsem se ale naučila s tím být, protože mě užíralo to , že je u nás a pracuje a přitom odjíždí pryč. Chtěla bych vidět do jeho hlavy a duše abych viděla co si myslí. Zatím se mějte.

Ahoj holky.Tak to tady dnes prvně pročítám a v určitých věcech se s vámi ztotožňuji.Asi před dvěma lety jsem se začala léčit s agorafobií.Po jednom záchvatu v autobuse mi byla nakonec diagnostikována a já dostala cypralex.Bylo mi po něm fajn a vše jsem začala zvládat jako dřív.Autobus,obchoďáky,hospody.Pak jsem otěhotněla a léky vysadilo.Vše bylo fajn,až do jednoho okamžiku.Bylo to pár týdnů po vysazení.Byli jsme s přítelem a dvěma kamarády posedět u nás v kavárně a mně se tam najednou z ničeho nic začala motat hlava až jsem omdlela.Do dnes si myslím,že to byla těhotenská nevolnost,ale od té doby,dnes už je to skoro rok,jsem nebyla nikde posedět,mám strach,že mi bude zase zle.myslím si,že se mi agora vrátila po tomto záchvatu,spíš uvažuju,jesti vůbec na chviličku odezněla.Teď mám doma dvouměsíční holčičku,po porou jsem musela obíhat úřady a vůbec mi to nedělalo problém,ale měla jsem strach jít s malou k lékařce sama,musel se mnou jít přítelTeď už mám problém i s tím zajít něco vyřídit do spořitelny,potřebovala bych k holiči,ale mám strach,naposledy jsem bylaasi v sedmém měsíci těhotenství a zvládla jsem to,sice s obavami,ale zvládla,jenže te%d si myslím,že to nepůjde.Hodně se trápím,protože přítel o mých úzkostech neví,nikdy jsem nenašla odvahu mu to říct,i když vím,že by mě pochopil,ale ted,skoro po dvou letech mám strach,aby mě spíš nějak neodsoudil za to,že jsem k němu neměla důvěru.Ale vím,že teď budu muset.jsem totiž stále bez léků,ale sama vím,že už to dlouho bez nich nezvládnu.Vše se zhoršilo po porodu.Ve větším krámu jsem nebyla ani nepamatuju,zvládám jen rychlé nákupy a nejradši sama,protože mám strach,aby přítel neviděl,jak jsem strašně nervózní a dělá se mi zle.Bohužel nemám moc času vysedávat v čekárně psychiatrie,kde je to vždy na dlouho,takže budu muset zajít k obvoďačce a doufat,že mi léky napíše ona.Potřebovala jsem se s někým podělit a zároveň se zeptat.Stalo se vám někdy,že jste při panickém záchvatu omdlely?

Ahojky,

Janko M., přeju hodně sil, abys zvládla tu školu a pak už bude jen líp a budeš mít víc času. Určitě pak najdeš někoho, kdo bude mít rád nejen tebe, ale i děti. Nevím, jestli si to správně pamatuju, ale čeká tě maturita, viď? Kdy přesně? Budem na tebe myslet, všechno půjde hladce. Obdivuju tě, já chtěla zkusit dálkově vysokou, ale po pár přednáškách jsem to vzdala, neměla jsem na to tam jezdit o víkendech. A to jsem byla bez práce, když jsem začala. I když vlastně měla jsem takovou "práci", naletěla jsem jednomu blbečkovi, který mi dodnes dluží 25tisíc a v listopadu to byl rok, co jsem u něj skončila. Jak by se hodily ty peníze, ale bohužel jsem se s nima už rozloučila...

Adélo, vítej. Jsem moc ráda, žes napsala a mohla jsem přečíst tvůj příběh, protože jsem momentálně ve 33tt. Jen nechápu, proč jsi ten Cipralex musela vysadit. Je tu i diskuze o antidepresivech v těhotenství a některý holky normálně berou a Cipralex je právě jeden z těch, co v těhu můžeš. Já vysadila už někdy na podzim 2007, ani se mi nechce věřit, že už je to tak dlouho. Ale po pravdě mi je poslední dobou dost blbě. Taky se bojím, že až se malá narodí, že pak nebudu vůbec zvládat chodit s ní někam, po doktorech a tak. A to budem mít dětskou lékařku kousek. Jenže už vidím, že z návštěv u lékaře (nebo spíš z cesty), mi bude hrozně a budu to řešit několik dní dopředu a bude to ještě horší. Já teď sama nejsem schopná vůbec nic. I do obchodu se bojím a to mám pár metrů od baráku. Asi bys měla příteli říct o svých problémech, já to tomu svému řekla ihned, protože jsem chodila k psychologovi a on to věděl. Vzal to v pohodě a teď už budem mít 7let spolu :-) A v létě to bude dva roky, co jsme se brali. Jenže i když o tom ví, tak to samozřejmě nemůže chápat. A raděj se s ním o tom moc nebavím, ale vycítí to na mě, když mi něco je. Hlavně teda venku, doma je to lepší, ale poslední dobou mám paniky i doma. Nevím proč, ale vždycky v neděli večer. Už ani nevím, kdy byla neděle bez panik. A teď mám samozřejmě hrůzu z porodu, je mi 23 a čekám první miminko. Prosím tě, jak jsi zvládla porod? Já se bojím, že budu mít paniky. Každopádně chci, aby byl se mnou manžel po celou dobu. Segra říkala, že si taky řekla, aby tam s ní byl její manžel a že by jí tam jinak nechali samotnou, no to bych asi nepřežila být někde sama v bolestech. A nakonec segra rodila císařem, má 7,5 měsíční holčičku.Já se na tu svojí hrozně těším, po miminku toužím hrozně dlouho a hrozně jsem se bála otěhotnět, protože jsem se bála panik v těhotenství. Musím zaklepat, zatím to jde a říkám si, že teď už to nějak vydržím. A hodně mi teda pomáhá, že jsem doma, od třetího měsíce. Já už kvůli agorce nedokázala ani chodit do práce. Než jsem tam nastoupila, tak jsem byla docela v pohodě. Nastupovala jsem v lednu loni a v říjnu jsem skončila. Ten stereotyp mě ničil, i když to nebylo úplně stereotypní, dělala jsem na směny, ale pak už jsem se bála jít i na autobus. Pak jsme se přestěhovali a dneska bych to měla 10minut chůze od baráku, to bych taky asi dlouho překonávala a měla bych každodenní strach. Proto jsem ráda, že jsem doma.
A to omdlení. Já si myslím, že to bylo spíš z toho těhotenství, protože při agorce máš sice pocit, že omdlíš, ale mně se teda ještě nikdy nestalo, že bych doopravdy omdlela.
A co se týče obchodů, tak já jsem radši, když jde Martin se mnou, protože sama moc nezvládám a vzhledem k tomu, že nemám řidičák, tak jezdí se mnou vždy. Jen teď o víkendu jsme byli v lidlu a já zapomněla mouku, tak jsem se vracela a on čekal venku, ale hrůza. Já lítala po lidlu a nemohla to najít, teď mě začly přepadat paniky. No to vysvobození, když jsem to našla a mohla jít pryč, to bylo fakt super. Jo a jinak, co se týče třeba kadeřnice, tak to mi problém ani nedělá, protože nechodím sama. Dojíždím se segrou a s její celou rodinkou k jedný moc příjemný a i když tam strávíme celý odpoledne, tak jsem v pohodě. Na druhou stranu je to ve vesnici, kde bydlí druhá sestra, že bych mohla i k ní klidně, kdyby mi nebylo dobře. Zatím jsem to nepotřebovala. Ale nejezdím s nima pokaždé. Jezdím málo, protože na to nemám, abych dala každý měsíc 400-500Kč za kadeřníka. Teď se ale chystáme v tom týdnu před Velikonocema a už se těším, že mi to zas zkrátí a ono to do porodu vydrží kratší.

Jsem se zase rozepsala... no radši jdu, zatím papa a ozvěte se taky někdo.

Ahoj všichni, teda Kamčo, psát takhle pěkně poránu, to jsi šikulka, O víkendu jsem na tebe myslela, co miminko, jestli jste obě v pohodě.Napsala jsi to výstižně, nemám co dodat.
ADÉLKO, neboj, z paniky jsem ještě nikdy neomdlela, i když si to často myslím. Ale je to jen strach, který zrychluje dech, podlamuje kolena, způsobuje pocit odosobnění. Prostě rozdýchat, napít minerálky, myslet na něco jiného, vynadat si apod. Sice dělám chytrou, ale taky to někdy těžko zvládám. Jakteď jezdíme pořád stěhovat, tak jsem si včera pěkně zajančila, že to odložíme na jindy, že mi je divně.Manžel brblal, že to bude zítra to samé, ať se obléknu a jedu. Tak mě rozzlobil, že na mě houká jako na děti, ale jeli jsme a samozřejmě se mi nic nestalo, cestou zpět jsem vběhla do Billy na malý nákup, potom vyvenčit chlupáče a byla jsem spokojená sama se sebou. Zíttra pojedem zas, určitě přijdou myšlenky, ale pošlu je do ...... Ke kadeřnici to taky nezvládám už několik let, nákupy večer - nejlépe v úterý a čtvrtek, kdy národ čučí na Ordinaci. Taky Tě tu vítám, klidně se ptej co potřebuješ, ostatní se postupně ozvou. Venku zase chumelí, tak jsem ráda.
Zdravím Míšu, Janinku V. Julovku atd. Čau mňau L.

Dobré odpoledne.Holky,děkuji za vřelé přivítání.Předem chci řít,že jsem v těhotenství cipralex vysadit nemusela,jen mi bylo mým psychiatrem řečeno,že se díky výkyvům hormonů většinou vše samo upraví a tak jsem to chtěla zkusit.Když jsem vydržela nepříjemné pocity z vysazení tak jsem věděla,že to dokážu,dokázala,ale jen na nějakou dobu.Taky si myslím,že to omdlení nebylo z vysazení,ale že to bylo spíš díky těhotensví.Pár záchvatů už jsem měla a je pravda,že jsem neomdlela a tohle bylo jiné,neměla jsem totiž žádný strach,přišlo to samo a zase samo odeznělo,jen ten nepříjemný pocit,jít znovu na to místo nebo podobné mě neopustil.Příteli jsem vyklopila všechno hned dneska ráno a je mi hned líp.Nechápu,jak jsem mohla být tak hloupá a neřekla mu to hned.Vzal to parádně,nejprve vtipkoval,to dělá vždy,když vidí,že nevím jak do něčeho,takže mi to celkem pomohlo.Když zjistil,že je to docela vážné,řekl mi,že mám hned o důvod víc,proč mě miluje,protože jsem prý ve všech ohledech jiná a i když je to pro mě těžké a je to nemoc jako každá jiná,je to pro něj zvláštnost,která ke mně teď patří.Jsem hned v lepší náladě.Ke kadeřnici se odhodlávám asi týden,už bych fakt potřebovala a je fakt,že když jsem tam byla naposledy,lezl na mě trochu strah,ale vzpomněla jsem si na to,že když si začnu pohybovat prstama u nohou,tak je to lepší a bylo.Zkouším si to připomínat i teď a v hlavě si slibuji,že to zvládnu a nejpozději příští týden půjdu.Máme tady v Kladně totiž jednu moc šikovnou a protože mi nedělá problém dojít kamkoli pěšky,díky malé,chodíme třeba dva kilometry po procházkách a přímo si to užíváme,tak k té kadeřnici prostě taky dorazím,jen jsme si ještě s mojí hlavičkou nedohodly kdy.Pro mě je na agoře nejhorší,že člověk v hlouby duše ví,že nemůže omdlít a ví,že ty nepříjemné pocity jsou jen v jeho hlavě,ale když záchvat přijde,tak má hned pocit nebo aspoň já,že na mě jde infarkt a hned si představím,jak na mě všichni koukají,kdybych náhodou omdlela.Nejradši bych se vždycky trefila do hlavy,třeba by to ale pomohlo.
Tak pro dnešek je to ode mě všechno.Jdu se chvíli věnovat žehlení,babička si vzala malou ven,tak mám chvilku na domácnost .

Jo a ještě jsem zapomněla.jak jsem zvládla porod?Kupodivu úplně v pohodě.Musela jsem jít ve středu ráno 6,ledna na vyvolání,takže přítele poslali domů,že jsou návštěvy od tří,mně daly na pokoj k nějakým čekajícím skoro maminkám a čekalo se.Když mi začaly bolesti,bylo to v pohodě,tedy až na tu bolest,tím ale nechci říct,že by to strašně bolelo,jen tím myslím,že to jediné nebylo normální.Přítel přišel na návštěvu ve tři,v pět musel zase domů a volala jsem mu až ve tři ráno že má přijet a malá se v půl páté narodila.Strach jako znám u agory jsem vůbec neměla,byl to jiný,ani vlastně ne strach,jen v určitých chvílích pocit,že porodní asistenku asi zaškrtím když mi začala říkat,že moc vyvádím :D Jinak když přijel přítel,byla jsem ráda,že tam je,ale osobně si myslím,že bych to zvládla i bez něj,kdyby to náhodou býval nestihl,protože to pak šlo dost rychle a malá se narodila v půl páté ráno a od té chvíle jsem všechno zvládala parádně,původně jsem totiž chtěla odejít co možná nejdříve po porodu a nakonec jsem zůstala tři dny,protože dcera mi dodávala takový pocit bezpečí,protože pocit,že mě potřebuje,mi dodával sílu a vlastně jsem žádné divné pocity neměla,to až doma po pár týdnech,ale pořád mi dcera dodává sílu.Třeba nedávno se mi udělalo divně v pekárně a řekla jsem si,ted ne,mám s sebou Adélku a musím se o ní postarat,fakt to zabralo :o)

Ahoj Leni,

tak brzy jsem tu byla proto, že mě v noci hrozně berou záda a nemůžu ležet, tak vždycky na chvíli vylezu, když jde manža do práce, ono to přejde a pak ještě zalezu :-) a to chodím ještě po obědě, dneska jsem spala dokonce než přišel z práce, to se mi ještě nepovedlo. Jenže jak odpoledne lehnu, tak nevím kdy vstát :-) Pak to bude docela náročný se zas naučit normálně fungovat :-) ale snad bude Terezka hodná a nechá mě i odpočívat. Musím zaklepat, ale v bříšku je hodňoučká, nemůžu si na ní stěžovat. Jak některý holky říkaj, že je děti kopou do žeber a jak je to nepříjemný, tak to vůbec neznám a to jsme byli minulý týden na UZ a malá už je otočená. Občas mi boxuje do močáku, ale to se dá vydržet :-) Teď už skoro vůbec nekope, spíš se tam pohybuje celá. Já říkám, že tam plave, jak se mi to břicho vlní :-)
Jsi šikulka, že ses nakonec překonala a jela. Ono občas chce, aby nás do toho někdo dokopal. Já bych si tak moc přála neřešit, že někam musím a co bude. Je to hrozně deprimující už několik dní dopředu takhle něco řešit.
Jo, abych se doma nezbláznila, začla jsem háčkovat a je fakt, že občas u toho vydržím hrozně dlouho :-) teda jen zkouším, abych se neukousala nudou, ale baví mě to a odreaguju se u toho.

Áďo, snad ti toto oslovení nevadí, my takhle říkáme té 7,5 měsíční neteři, je to taky Adélka. Teda to je super, že jsi to příteli řekla a jak to vzal, určitě krok kupředu! A teď, když to ví, tak i tobě bude určitě líp. Jak tak čtu, co píšeš, tak my dvě máme přesně opačný problém :-) tobě nedělá problémy někam jít pěšky, ale vadí ti jít ke kadeřnici, k doktorovi a tak a já zas nezvládnu sama nikam jít a když už tam jsem, je to pro mě vysvobození, že vím, že tam prostě někdo je :-) U kadeřnice mi to teda fakt nic nedělá, ale asi i proto, že nechodím sama. Já jsem zas prdlá v tom, že sama nejdu, protože mě to tam nebaví, ale jak chodíme k tý jedný se segrou, tak ta je moc příjemná, ta mi nevadí. Ale pořád si říkám, že ty procházky se zlepší až budu chodit s kočárkem. Když jsem občas hlídala děti od segry, tak jsem s kočárkem šla celkem v pohodě a myslím, že tady ve městě snad budu v pohodě. Nesnesu samotu.. Ale už ten pocit, že se něčeho držím, je asi mnohem lepší. A že budu pyšná maminka, to bude další důvod se jít ven chlubit :-) Jé, teď čtu, že máš taky Adélku, moc pěkné jméno :-) A teda krásně jsi to zvládla ten porod. Já určitě chci, aby tam byl se mnou pořád. No uvidím, jak to vůbec bude probíhat. Ale moc bych ho chtěla mít u sebe i v první době porodní, nechci to prožívat sama. Jo teda a my tu návštěvy pevně daný nemáme. Když přijde a domluví se se sestrou, tak může přijít i v jinou dobu než je obvyklé. Když jsem byla v 16tt na screeningu, tak jsem pak šla navštívit babičku v nemocnici a to bylo snad půl osmý ráno.
A když ty jsi nastupovala do nemocnice toho 6. ledna, tak já byla na speciálním UZ kvůli rozštěpu páteře, to byly tenkrát nervy, ale všechno v pořádku a tam jsme si nechali říct pohlaví. Manža sice nechtěl, ale já jsem hrozně ráda, že to vím, protože jsem dneska objednala kočárek ve fialovo-růžové barvičce. A nemusím se přebírat s oblečením po neteřince :-) a mám toho spoustu, takže oblečení vůbec nemusím kupovat.