Diskuse - Ženatý milenec 5

Smutne, ale on urcite taky nevi co k tobe citi, nebude to vedet do te doby dokud te bude mit jistou...az bude mit pocit, ze te ztraci pak teprve pozna co k tobe citi, jestli bude bojovat, nebo to pro nej bud uleva..Je z nej citit, ze je velice nestabilni..chova se jak pomateny, tezko rict, jestli je tak zamilovany, nebo je to vlastnost..kazdopadne se zacni starat o sebe a o deti ne o nej...jinak zcvoknes..

Mařčo možná to ani nebyla tak síla jako rezignace...zhubla jsem dost na to abych,byla chodící mrtvola.Měla jsem,ale kolem sebe přátelé a hlavně dítě,které mě držý.Bylo to drsný.Ale ten pocit to pevné objetí co mi tak chybělo,bylo prostě silnější a já to nevydržela.Potkat se o pár let dřív,byli by to naše děti...jeho slova.Ale člověk musí koukat do budoucna...i když z ní má obrovský strach,kdyby tak věděl co ho čeká a co má udělat...

Vidim Ivo, ze to citime stejne..;-)

To tedy musím říct, že manžel od Břečťanu se aspoň zachoval jako formát ... já vím, že to je asi slabá útěcha, ale aspoň nějaká ... nechat jí bez větších ofuků nový dům taky není jen tak ... Docela chápu, že pro tebe bylo tak těžký se ho vzdát ... ještě k tomu když dobře vypadá, sex fungoval i po těch letech ... Tohle je fakt drsný ... nevím, proč je někdy život tak krutý ... Ale co my víme, všechno zlé bývá k něčemu dobré ...
Holky, je mi vás líto ... nemáme to jednoduchý nikdo ...

Nakonec zjistujeme, ze my milenky, cekatelky, jak nas nazyvala Halina to mame jeste supr..;-)

Beo,máš pravdu,máš vedle sebe(aspon v myšlenkách)člověka,který tě miluje,je ti s ním dobře i v těch krátkých chvílích co se vidíte.
Já nemám nikoho,nemám se o koho opřít,s kým se milovat,to mi chybí strašně moc.
Chtěla bych být také milenka.Všechno by bylo snazší.

Ale tim, ze ti neco konci zase neco dalsiho, noveho zacina..

Ivo, konečně jediná mne chápeš, jak je pro mne těžké takového chlapa nechat odejít. Já to psala už mnohem dříve, že si ho vážím za úplně jiné věci, než že by mi měl být věrný, protože to dnes neumí skoro nikdo. To že můj muž umí být "formát" je jedna z nich. Proto po něm taky jiné baby jedou, protože to o něm vědí. Ty jeho všechny kolegyně to tam mají jako na dlani.Vidí, jak se chová v práci, ke kolegům, jediné co nevidí, jak se choval doma. Doma to sice byl tak trochu jiný člověk, ale pořád ten, který stál za to. Proto je to tak strašně těžké na něj zapomenout. Jinak dnes mi bylo už celkem fain, možná proto, že jsem s ním nemluvila. K večeru jsem ho sice viděla a hned mi zase bylo zle, protože jsem věděla, že jede k ní. To je taková hrůůůůůůza. Ale učím se to přijmout, jako fakt. Prostě musím. Už mu nedávám najevo své zoufalství, už se snažím mít hlavu vztyčenou. Zato on mi tak trochu přišel mimo. Mluvil se mnou, ale byl tak nějak roztržitý a trochu mluvil z cesty. Nevím, co se mu honilo hlavou. Na rozloučenou mne soudružsky políbil a jeli jsme každý svojí cestou. Já do svého krásného domu, on k milence do 2+kk. Já budu večer bez blízkého člověka a spát budu s plyšovým psem ale v pohodlí. On bude s milovanou osobou, ale v cizím bytě. Co je lepší? No asi určitě to jeho. Doufám, že se mi konečně už bude lépe spát, protože v poslední době jsem toho moc nenaspala. Budím se každé ráno ve tři, pak zase ještě jakž-takž usnu a v půl páté už jsem zase vzhůru. Do práce chodím na půl osmou a tak mne to hrozně zlobí.

Řekla bych, že Zlomená je teď asi tak na mé úrovni před týdnem. Taky jsem nevěděla co bude, taky jsem pořád žila v nějaké lživé naději. Teď mám jistotu přítomného stavu věci a konečně se k tomu mohu postavit čelem. Už nemá smysl brečet, že odešel, protože se stejně teď nevrátí. už nemám strach říct, co si myslím, abych ho náhodou od sebe neodehnala. Pomalu přicházím svému stavu na chuť. Začínám si vychutnávat svého života, věnuji se sama sobě, nikomu se nemusím zpovídat, kam jdu a kdy se vrátim, jsem pánem svého času, organizuji si ho dle vlastních potřeb. Starám se o kočičky a své dcery, když jsou se mnou, navštívim své kamarádky, půjdu třeba do kina, budu brouzdat po obchodech, všímat si hezké věci a hezké muže, konec konců jsem teď velice perspektivní partie. tak si tu situaci prostě náležitě užiju. Už neřeším, co bude dál, protože to vlastně už nějak vím. Dál budu prostě žít. Tečka.

Ahojky všichni,Břečťánku,ty jsi skvělá,dokázala si to,myslím,že jsi z nejhoršího venku,začínáš mít lepší pohled na svět a to je právě to dobré,uvidíš,že jednou budeš někomu říkat.že jsme se nepoznali dřív:-).Já si poslední dobou připadám jako mladá holčina,která teprve teď poznává co je to pravá láska,takový to krásný poblouznění,těšení se na toho druhého,prožívání každé krásné chvilku úplně na plno.Včera jsem měla zase jeden skvělý den,bylo mi moc dobře a myslím si,že to je moc důležitá věc.Aby ti bylo krásně s někým, koho miluješ a kdo miluje tebe,kdo tě dokáže rozveselit,když je ti smutno,kdo tě umí pohladit,kdo ti od srdce umí říkat krásná slovíčka.Já vím,že není dobré mít milence,ale prostě i to je život a kyž vím,že to u něj doma je taky jen o kamarádství,tak vám řeknu,že mě to zase až tak nebere,jako že mi to tak nevadí.Včera jsem si celé odpoledne užila svého miláčka a bylo nám spolu moc fajn.Ono někdy stačí si jen tak popovídat,nemusí v tom hned být sex.A to jsme měli včera,chodili jsme spolu po obchodech,pak si dali kávičku a povídali a povídali.Nechtělo se nám ani jednomu domů.

Docela chápu, že se Ti stýská, že toužíš po milování... Jen se pokus o jednu věc- nebreč na ranemou jeho kamarádům, sousedům nebo kolegům v práci. Tahle situace velmi často končí v posteli. A věř, že to potom není nic hezkýho a v hlavě máš další kocovinu. Křič, plač, naříkej, ale doma.... na venek se snaž zachovat důstojnost. A ještě jednou- zakaž si flašku! Možná ani nevíš, jak je nehezkej pohled na opilou a uřvanou ženskou....

ahoj,tak je to definitivní,přišel ráno v sedm,strizlivý,vyspany.
Říkala jsem mu,že už o něj nebudu bojovat,ptal se jestli jsem si to rozmyslela v picerce,tak jsem mu řekla,že je jedno kde.
Dělá mi naschvaly,to vím a já už se před ním nebudu ponižovat-toho bylo dost.Ted si vzal kluky a odjel,jsem sama je mi dobře,uklidím byt,zajedu si do solárka.musím se stím naučit žít.
Třeba pozná co ztratil,ale třeba taky ne.chce to čas.Třeba bych ho pak nechtěla já.nevím.
Nebojte,včera jsem měla dvě piva,měla jsem doma kluky,tak se přece nemužu ožrat-mám zodpovědnost.Slíbila jsem si,že už nebudu před ním brečet,,přesně jak psala myslím že Iva-LÁSKU SI NEVYNUTÍŠ.

Zlomená,je to těžké,rozumím ti,ale zvládneš to,musíš se hlavně uklidnit a řešit vše v klidu.Někdy to nejde,ale Břetan to taky zvládla,uvidíš bude líp.Co ještě? Třeba najdeš lepšího a třeba,až ten tvůj uvidí,že se máš dobře,tak začne žárlit.Běž do solárka,kup si něco nového na sebe.Udělej si radost,vezmi děti třeba do cukrárny,povídej si s nimi.Mě vždycky děti dodaly nejvíc síli.Držím palečky.

Oprava: síly :-))))

Zlomená,jestli se nepletu,tak jsi psala,že ona je taky vdaná,tak se musí scházet někde jinde a taky to asi znamená,že bydlí někde poblíž vás.Já nevím,psala si,že jí má možná někde po cestě. A nebo už ti řekl kdo to je?To asi nemohl ject někam hodně daleko.
Já vím,že tohle asi nemá cenu řešit,ale já to tenkrát řešila.Mě zajímalo,v čem je lepší než já,jestli je hezčí,jestli má lepší postavu,atd..
Já vím,že jsou to blbosti,ale prostě se mi to honilo hlavou. Určitě taky o tom přemýšlíš,viď?
Ono to sice k ničemu nevede,ale myšlenkovým pochodům člověk nedokáže zabránit. Jinak si myslím,že to zvládneš,jen moc nepij :-))