Diskuse - Ženatý milenec 5

Ivčo, já taky vím, že mě nemá jen na sex, protože to opravdu není jen o sexu...Nevím, jak to probíhá u dalších z vás..jak jste dlouho se svým....ale u mě..Možná bych měla být ráda, že je to aspoň takhle, protože jsme spolu přes týden denně..až do večera..zajdem si do divadla, na výlet...Jen se vracíme každý domů.. v pátky nebo soboty si zajdem večer sednou na vínko, probíráme společnou budoucnost...někdy zůstaneme celou noc až do rána, a to podle toho, na CO se vymluví... A tady je ten můj problém...nechtěla jsem už lhát...vymýšlet, podvádět, a tak jsem to doma vyřešila..Byl to těžký krok, ale bohužel neodvratitelný..A on.... ten krok pořád oddaluje a já mám pochybnosti jestli jej vážně udělá....Jestli?? A to mi drásá nervy každým dnem, takže i my milenky se trápíme...bohužel to je daň, kterou platíme...

Mařčo,nevím,jestli jsi četla můj příběh,já ani můj milý se netrápíme,máme v tom celkem jasno,ikdyž ještě musíme nějakou dobu vydržet,ale i to už jsme probrali,oba věříme,že jednou budeme spolu,moc to chceme a dokážeme to,to vím jistě:-)).
Břeˇčťane,Eláni,to byl můj sen,ale bohužel nebyly ty lístky,taky jsem byla na pár muzikálech,naposledy v Praze na Třech mušketýrech,bylo to skvělé :-)) Uvidíš,že zase budeš žít pěkný život a že se najde někdo,s kým budeš moct tyhle věci dělat.Koukám,že na to kolik ti je,už podle toho výběru muziky a podle tvých zájmů určitě musíš být šik ženská :-))

Zkopírovala jsem ti to...tak doufám, že to neva..
Ahoj..psala jsem už dříve, .Znovu píší..vidím že se už společně znáte...i já bych se chtěla podělit o příběh...který asi nemá konce, pokud se to dá takhle říct...jsou tady příběhy za kterých mi běhá mráz po zádech...
Říkám si že nejsem sama...Je mi 25 let a po 8 letém vztahu jsem se vdala.Měli jsme tou dobou už společné 4 leté dítě a tak mi nepřišlo na mysl, proč si ho nevzít a plánovat další dítě. Podotýkám, že náš vztah už tehdy byl itálie, ale mě to nepřišlo, protože byl můj první a tak jsem si říkala, že to tak má být.Jenže po svatbě skončila mateřská a já nastoupila do práce.A tam jsem potkala jeho.Měsíc jsme se oťukávali...společné obědy, kafčo..tak jak to chodí..Ale po jedné hádce doma jsem prostě utekla, byla jsem nešťastná a zavolala mu.Cítila jsem že mě chce a já jeho, nebyla jsem nijak naivní..chtěli jsme to oba.Jenže jsme spolu začali trávit čím dál tím více času....výlety, procházky...a zjistili jsme že máme hodně společného, nejde prožít den bez zavolání,setkání, objetí......Doma jsem s manželem procházela peklem, chápal, že se něco děje..neuměla jsem se přetvařovat..každý jeho dotyk mi vadil, sem tam se objevila nevymazaná sms od "něho" a nakonec mu vše řekla.Korunou na tom všem bylo, že jsem pro "něj"začala pracovat....takže manžel věděl o koho jde.Necítím k manželovi už nic jiného než lítost..,lítost nad tím že vidím jak trpí..i když náš společný vztah byl spíše o ponižování, hádkách...Mám ho pořád ráda...,záleží mi na něm co s ním bude..už kvůli malému.Ale nemiluji ho,to co jsem vždy hledala v našem vztahu, mi dal až on...a bohužel pro mě je ženatý a má děti.Věřím mu že mě miluje,dokazuje mi to neustále...nemluvím o nějakých dárkách, pozornostech..sexu. Začali jsme spolu jezdit na dovolenou, brát oba své děti na spol.výlety...čímž jsme to oba podtuplovali...děti jsou děti a nejsou hloupé..manžel se hodně syna vyptával..kde jsme byli a s kým a to samé i u něho..S mým mužem to skončilo, sbalila jsem mu věci a on odešel..ale přesto denně naléhá, ať se vrátím zpět..že mi vše odpustil..Mluvíme o rozvodu...papíry o dohodě a vše co k tomu patří jsou napsány...stačí je JEN poslat..Ale?. A u "něj"? Jeho žena ví že jsem...ví, že ji nemiluje, že kdyby nebyli děti..odešel by...Bolí mě, když odchází za společného bytu..nechává mě samotnou..tohle asi znáte..Jenže je tu ta pochybnost...opravdu to je tak jak říká..?Já vím, slyším jeho rozhovory s "ní"...a zdá se že mluví opravdu pravdu...Kolik známých mi říká ať nedoufám...je ženatej...V tuto chvíli nevím, v hlavě mám zmatek..tuhle situaci, jestli se rozejít nebo setrvávat, řešíme už minimálně dva měsíce..Říká, že ví, že se svou ženou dlouho nebude, ale bojí se, nechce přijít o děti..Chápu ho, ale na druhou stranu si říkám...že já bych nemohla být s člověkem,kterého nemiluji a nejsem šťastná.Ani kvůli dítěti...vždyť právě to dítě si zaslouží mít život bez hádek..a hádky nastanou, když tomu druhému partnerovi nedáváš to co potřebuje..
Možná si řeknete, že jsem sobecká, ale už jsem tolikrát od něj odešla..je mi líto jeho ženy, cítím výčitky...je to žena jako já, a potřebuje lásku, něhu..slyšet, že ji má rád..má prostě právo na to být šťastná..několikrát jsem se s ní setkala..tenkrát ještě nevěděla jak vypadám, věděla jen, že pracuji pro jejího muže... Ale přesto ..
Potřebuji jeho objetí, jeho blízkost..Chtěla bych přes to všechno vydržet být trpělivá...,věřím mu, že se to "nějak" vyřeší, ale jak ...poraďte mi prosím, vážně jsem zoufalá.Omlouvám se, možná můj příspěvek je zmatený, ale v hlavě se mi neustále točí myšlenky, které nejdou ovládnout..Zdravím Vás..

Mařčo, já nějak nechápu, co řešíš? Pokud se s milencem vidíš denně, i o víkendech, tak u tebe tvůj manžel nejspíš skončil, ne? Když jsi mu to dokonce řekla, tak jaký mám mu dát šanci? To je, nezlob se na mne, jako u Zlomené naruby ... ublížila jsi mu, co po něm ještě chceš? Měla by jsi od něj odejít ... tohle přece není vůči němu fér ... Nebo tomu nerozumím správně? A že milenec zatím stejný krok neudělal ... ono to těm chlapům obvykle trvá dýl, s tím se musíš smířit ... pokud je s tebou takhle často, tak to s tebou nejspíš myslí vážně, tak mu věř a dej mu čas ...

Aha .. znovu jsem to četla... už se mi pletete, vy nové :-) ... takže jste s manželem od sebe ... no to je absurdní, brát ho zpátky .. vždy´t jej nemiluješ, nechceš ... někteří muži těžce přijímají prohru .. ještě hůř než my ... znám takové, co za bejvalou lezli i několik let ... to musíš ustát a stále mu opakovat klidně a slušně ne, hlavně mu nedávej žádnou naději ....
A s tím milým, opravdu nezbývá než trpělivost ... nemůžeš si něco vynucovat, ber, co ti dává a buď vděčná za to, co já bych dala za to, vidět milence jednou za týden ... aspoň vidět .... nemá smysl tlačit na pilu, jen to zhoršíš ... asi to netrvá tak dlouho, že? Časem přivykneš ... a dost možná, že se i dočkáš toho, že se rozvede ... nech to plynout .... dej tomu čas ....

Mařčo,asi to chce opravdu víc času a netlačit na něho,jestliže jste si takhle hodně blízcí,tak to s tebou myslí určitě vážně,tak mu ten čas dej,já vím,že je ti manžela líto,ale tak si možná ještě měla chvilku s tím ubližováním počkat,nevím,ono je to sporné.Na jednu stranu si myslím čekat,tak jako to máme my,ale na druhou stranu ...
Břečáne,ta skleroza..už jsem si vzpoměla,byla jsem na koncertě Filla Colinse v Sazka aréně,to byl neskutečný zážitek :-))

Ivčo, ......a já myslela, že jsi byla na koncertu Víti Vávry :-))))))

Mařčo a v čem chceš tady vlastně poradit? Chápu to dobře, že bydlíš sama se svým dítětem a manžel je odstěhovaný ale chce se vrátit? Milenec tě taky chce, ale z manželství odejít nechce? Říkáš, že manžela už nemiluješ. To chápu. Kdyby jo, tak nemáš potřebu mít milence. O tvém milenci si nemyslím, že je charakter. On se jenom sobecky bojí, že se nebude vídat s dětmi. Je dost pravděpodobné, že děti zůstanou v péči manželky, jsou asi ještě malé a on je má rád. Manželka ho sice tak trochu dětmi vydírá, je to nefér, ale je to způsob její obrany, to musíš pochopit zase ty. Tím si manžela rozhodně neudrží, ale oddálí jeho odchod třeba alespoň do doby, než děti vyrostou, nebo do doby, než on se konečně rozhoupá k nějakému činu. Chlapi jsou v tomhle všichni stejní. Pochop, že jemu to takhle náramně vyhovuje. Má vlastně obě, ale každou jinak. Je to srábek, který má strach sám ze sebe. Ty jsi manžela opustila, opustila jsi ho kvůli tomuhle člověku, se kterým nemáš vůbec žádnou jistotu do budoucna. Na Tvém místě bych se buď smířila s pocitem, že budeš ještě dlouho ta druhá / i když v lásce možná ta první/ a žila v takovémto nerovném vztahu a přijímala to jako občasný dar, že za tebou přijde, ale vrací se pořád k ženě. Ne jenom k dětem. Ale domů. To musíš chápat. On má pořád doma zřejmě zázemí, protože kdyby ho neměl, tak ani láska k dětem by to nepřebila. Tomu věř. Nebo se rozhodni se od něj odpoutat, tak jak jsem ti už psala, abys poznala, co je pro něj důležitější. Myslím si, že ty opravdu nechceš být pouze milenkou, teď jí bohužel pouze jsi. Myslím taky, že se bojíš zůstat sama. Musím ti říct, že jsem se toho taky strašně bála. Nevím, kolik ti teď je, ale asi už taky nejsi žádný zajíc. Nevdávala jsi se jako nezralá mladice, ale byla si na tom jako já, jiný model partnerství si neměla, než přišel ON. Ale je ten ON pro tebe ten pravý ? Měla by jsi vědět, co od života chceš. Vidím, že se svým současným stavem trápíš a tak si myslím, že to není to, co by jsi chtěla mít.

No ono je to asi tím, že lze zůstávat s manželem - kamarádem, i když ho nemiluješ, ale hůř s někým, s kým máš apriori itálii a komu nejsi jedno ... Já myslím, že to má Mařča určitě lepší takhle. Dokonce bych řečkla, že je to lepší vždycky, pokud to jde .... aspoň jeden pak má čas, má byt, mají kdy a kde se vídat ... a HLAVNĚ odpadá lhaní, přetvařování, výmluvy ... Akorát pak je potřeba té trpělivost, věřit tomu muži, že to časem vyřeší ... v tomhle případě to ale vypadá podle mne nadějně ...

Sáro,to nééé :-)),zase nemusím mít všechno :-))))))

No, Břečťane, koukáš na to ¨z odstupu, pohledem ženy, která tohle nikdy nezažila ... Určitě máš pravdu, v podstatě ve všem ... Krom toho, že Mařča není zajíc .. je jí 25 .. a já to z těch jejích příspěvků i dost cítím ... i já už jsem řekla bych klidnější, smířenější, trpělivější ... více ochotná ke kompromisům ... snad to není dobře ... ale život mě naučil .... A taky to, že muži v tomhle nepřemýšlejí stejně ... nejsou tak emotivní a nejsou tak hrr ... zpravidla se k rozvodu odhodlávají mnohem déle, hůř opouštějí dobytá území a své jistoty a zázemí ... Když to Mařča začne te´d hrotit, ztratí ho ... na 90%... kdyby byl připraven od ženy udělat, odešel by .... Pokud tohoto muže miluje a cítí, že on ji ... já osobně bych raději vyčkávala ... resp. řídila se srdcem ... Jsou takové, co se rozešly z rozumu, stejěn nezapomněly, každého s tou svou láskou srovnávají a nakonec už nikoho takovýho nenajdou .... I to se stává .....

Díky Ivčo, škoda že si to nemyslel můj muž. No co, už jsem pro něj ohratá deska zřejmě. I když mi nedávno řekl, že nejsem zdaleka tak hezká, jako jeho milenka. To mne tedy vážně "pobavilo". Ale o tom to asi není. Jinak mám pořád cukaturu jet se na ní zítra podívat. Hrozně mne to zajímá, jak vypadá a taky bych s ní ráda mluvila. Já vím, že to teď už asi nemá smysl, ale nějak tu touhu v sobě neumím potlačit. Někdy si tak v duchu říkám, že si vemu s sebou pánvičku a omlátím jí ji o hlavu, ale to bych musela přizabít hlavně jeho. Pak si zase říkám, že mi to vlastně opravdu za to nestojí a že ona mi je ukradená. Jenomže mám vztek a potřebuji si ho na ní vybít. Jak ráda bych to udělala. Jsem agresivní ? Nebo je to jenom žárlivost? Nebo že by uražená ješitnost? Vztek na to ponížení a podrazáctví od obou? Možná od všeho trochu, Vím ale jistě, že by se mi strašně ulevilo.

Je to od všeho trochu a já tě chápu ... úplně chápu ... ale neuděláš to, myslím ... Vzpomněla jsem si na Gábinu Osvaldovou ... SMS .... přesný, co?

Břečťane,já nevím, já tenkrát za milenkou svého muže šla,asi byla hezčí než já,nevím,ale prostě byla to krá..vydrže u ní měsíc,měla dvě děti,každé s jiným,malý byt 1+1,a když mi otevřela,tak první co jsem viděla,byl jeden dárek z Německa,který jsem měla doma i já.Neudělala jsem scénu,zvládla jsem to,ale dnes bych to udělala asi jinak.Dnes bych se možná jen tak z dálky podívala jak vypadá a uzavřela bych to.Víš,máš to ještě dost čerstvé,tak aby tě to zase nějak nepoložilo.A tu pánvičku nech radči doma .-))

Ahoj holky! Je mi to líto, nemůžu si s váma moc "povídat"..mám a budu mít spoustu času zabitého prací, nedá se nic dělat.Ale stíhám aspoň číst..
Miláček je od úterý v nemocnici a už včera jsem "musela" na návštěvu..prostě jsme to tak cítili oba, že se musíme vidět aspoň hodinku..tak tohle vážně nebylo o sexu, ale o tom, že jsme na sobě tak trochu závislí, moc a moc jsme si na sebe zvykli..asi to bude láska..