Diskuse - Ženatý milenec 5

ano,je pro mě ten jediný a nikdy jsem mu nezahla.
Jeho otec umřel a s matkou nemá pěkný vztah ani on,natož pak já.Ona se moc o nás nezajímá,já o ni vůbec-je pro mě cizí.Docela chlastá-už začínam taky.V neděli na šrot,včera taky,dobře jedu,co?
A to jsem tam seděla s ním,on mě prostě dusí.Proč se mnou sedí u jednoho stolu,proč se mnou mluví,proč mě nenechá být a nejde za ní?je pořád doma...

Zlomená!!!! Okamžitě PŘESTAˇN CHLASTAT! Nic tím neřešíš a jemu dáváš klacek! Ubližuješ si! To není sranda! Muž kamarádky si našel milenku, pytlíkoval to s oběma, ona na něm byla fin. závislá a tak mlčela.... jen pila. Pila tak, že ji vyhodili z práce, pak se protloukala, jak se dalo, pak bydlela rok u mně, začala se léčit, abstinovala, začala znovu pít, udělala průšvih, byla souzená a dostala podmínku, začala se znovu léčit a teď abstinuje. Život se jí nakonec srovnal. Je rozvedená, má malý byt, velké děti, malého vnuka, přítele, práci a je šťastná. Její muž dopadl tak, jako to, co prorokuju mužovi Břečťana. Je to má nejlepší kamarádka. Proboha, nechlastej! Ubližuješ si... to je to nejhorší, co pro sebe můžeš udělat. Nedovedeš si představit, kam až můžeš s pitím klesnout!

Ahoj, zlomená, souhlasím se Sárou, okamžitě přestaň chlastat! Stane se z tebe závislák nejen na chlapovi, ale ještě i na chlastu. Jakoby nestačil jenom jeden malér. Podívej se na mně - taky jsem na svém muži celý život závislá a je to pak hrozný, protože se z toho těžce vystupuje, když dojde na lámání chleba. Já se teď nemohu zbavit myšlenek na něj, můj mozek mne neposlouchá, bojuje s mojí pevnou vůlí a zatím pořád vyhrává a já se pořád trápím. K čemu to je???
Sáro, ty jsi to krásně předpověděla, bylo by docela fain, kdyby se tak stalo. Jenže: milenka bydlí v bytě 1+1+kk, zda-li je její, nevím. Můj muž tam bydlí s ní a je spokojenej. Navíc mne sice zůstane barák, jemu další byt 3+kk a tam se pak mohou spolu přestěhovat, nebo si časem taky postavit dům- muž vydělává dost a ona snad taky. Jo děcko je nebezpečí do budoucna, bojím se, že to příjde, můj muž říkal, že se na to ještě cítí, že není ještě tak starý, letos mu bude 50, a k dětem má kladný vztah, takže tohle asi nastane. Druhá věc je, jak to bude zvládat fyzicky, už teď má určité zdravotní problémy. Já si zvykám na samotu, začínam si ji pomaloučku i vychutnávat, když nemusím pro něj vařit, prát, žehlit, ale on mi v domácích pracech hodně pomáhal a teď jsem na to sama. No a jestli ho to pak s tou jeho frajlí přestane bavit a bude chodit ke mně na kafe, asi mu ho neuvařím, protože kafe nepije. Možná ho i poženu. Nevím. Hezká představa a přiznám se, že mne zahřála u srdce. Jo pozdě bycha honit. Ať si to pak srovnává jak umí, mně už to bude doufám jedno.

Ahoj holky,nestíhám, v práci blázinec,jen chci napsat Zlomené,ať opravdu nepije,tohle nic nevyřeší a právě naopak,on si postěžuje u milenky,že ke všemu jsi ještě začala pít a máš o problém navíc. Pak tě bude brát jako,že neumíš věci řešit jinak než s chlastem.Opravdu se snaž věnovat se dětem,ať mají i ony klid a svou maminku v pořádku.

Břečťanko, tam to takhle je. On k ní chodí na kafe, někdy s malou někdy i s manželkou, někdy sám. Skoro pokaždý ji podstrčí nějaký prachy... tisícovku, dvě :-)) Dává ji i dárky k vánocům, narozkám. "Mladá" o tom neví. A taky si ji nevzal. Jedna dcera se s tátou stýká normálně, druhá se s tím nevyrovnala a přesto, že bydlí přes ulici a jejich děti jsou věkem půl roku od sebe, nestýkají se. Stojí na straně maminky a mají moc hezký vztah.
Ona nikoho nepošťuchuje a spíš se to snaží srovnat. To víš, že se Ti život poskládá, chce to čas a taky dobrou vůli to zvládnout. Mně, když čeká těžkej úkol, tak si ho rozdělím na menší části a je to snesitelnější :-))) Pustíš se do zahrady, budeš se usmívat na kytky a vzteky brečet, že to musíš rýt sama, ale zase na sebe budeš pyšná. Neříkej si, jaký jsi chudák, že to musíš udělat, říkej si, že jsi hvězda, protože to dokážeš :-))) Časem budeš překvapená, až zjistíš, kolik lidí Ti drží palce a kolik ženských Tě obdivuje a závidí! A ještě rada, kterou jsem kdysi dostala od psychologa- pokud říkáš, že se strašně snažíš to zvládat, tak ještě nejsi zdaleka venku. Ve chvíli, kdy se snažit přestaneš, tak je to v pohodě. Tak s chutí do jara! :-)))

Sáro, tos napsala moc hezky. Já ještě zdaleka nejsem z toho venku, ale snad to už je proboha na dobré cestě. Na zahradu se moc těším, s přírodou ráda souzním. Nedělá mi problémy si záhonky zrýt, zalévat a plejt. Dělám to ráda, moc mne to uklidňuje a jsem ráda, když po mne je vidět skvělá práce. Jenom ta moje hlava pitomá, kdyby mi už konečně dala pokoj. Víš, co mne teď ze všeho, krom žárlivosti trápí, že se ho už nebudu moci nikdy dotknout, obejmout, políbit, pomilovat se sním, to jsem měla moc ráda. Že s ním už nepojedu nikdy na dovolenou, na žádné krásné místa, které jsme rádi navštěvovali, že už nejsem jeho první, že už od něj nedostanu nikdy žádnou kytku, nebo nějaký dárek, že tohle všechno teď dělá a bude dělat s jinou. Z toho mi vážně hrabe. Nedokážu na to nemyslet. Nejhorší to je, když mi třeba zavolá. Má nádherný hlas. Nebo když ho vidím. Je tak charismatický a fyzicky mne strašně moc přitahuje,ale vidím ho s ní v posteli a vraždila bych. Nejradši bych ho vážně vymazala ze své hlavy, ale ono to nejde. Bohužel. Strašně se tím užírám a bojím se, že tohle nikdy nepřejde. I když se snažím myslet na to, že mi strašně lhal, podváděl mne, ubližoval mi, dával mi falešné naděje, ponižoval mne, nevážil si mne. On se teď ke mně chová jako bratr a to je strašné. To se opravdu strašně těžko zvládá a s tím se nedá absolutně bojovat.

Břečťane, vždycky musíme něco opustit, aby přišlo něco jinýho. Časem budeš mít nadhled, třeba někoho potkáš a zjistíš, že milování a dovolený s ním jsou jiný, ale taky pěkný. Ten můj bejvalej byl umělec a děsně jsme souzněli.. nekonečné diskuse o dějinách umění, galerie, ve městech jsme hledali zbytky hradeb. Nedovedla jsem si představit, že už s nikým tohle neprožiju.... manžel je vědec- rozumí tomu, o čem já nevím, že existuje.... Miluje, když mu vyprávím o obrazech, na dovolených se mnou ochotně prolejzá vykopávky a všechno si zapisuje :-))) Ale hlavně- prý jsem jeho štěstí.... tak ho při tom nechávám, ne? :-)))

Hezky se to čte, ale když já jaksi nejsem schopna věřit, že mne ještě něco hezkého potká. obávám se, že to buď budu odmítat, protože to pořád budu srovnávat s tím svým prevítem, nebo že nebude kde mne mít něco potkat. všude kolem sebe vidím jenom mladé lidi, kdo by si chtěl něco vážného začínat se stárnoucí babou /i když není to ještě tak hrozné, protože o sebe dbám/ a starší pánové už moc hezky nevypadají: bříška, holé lebky, nebo prošedivělé vlasy. Ten můj má černou hustou i když krátkou hřívu, je nádherně vysoký, chodí rovně, je štíhlý i když i to bříško má, ale takové tak akorát. Já vím, není to o kráse, ale já dávám většinou na první dojem. Musí mne zaujmout oči, přeskočit jiskra, ten člověk mi musí něco říkat vnitřně, ale i vně.

Břečťane,potkáš,uvidíš,že někoho potkáš a možná se pak budeš divit,co ti v životě chybělo a co ještě krásného můžeš prožít.Já si taky myslela,že pro mě život skončil,ale opak je pravdou.Jsi plná života a síly,když jsi tohle dokázala zvládnout.Já vím,ještě není konec,ty krize určitě ještě přijdou a ty hodiny a noci o samotě,to bude kruté,ale věnuj se koníčkům,dětem a občas někam vyjdi,uvidíš,že to půjde.Poznáš nové lidi,třeba získáš jen nové přátele,ale i tak ti bude životem svítit sluníčko a zase se budeš smát a budeš pro všechny zase ta usměvavá žena,před kterou budou smekat. :-))

Moje rec...osud a cas vestinu vse vyresi..a posune nas dal..tezko neco lamat pres koleno...kdo ma jasno a dokaze to je to asi fajn...ale takovych je nas asi malo..;-) Drzim pesti..

Ahoj..psala jsem už dříve, Ivčo...Znovu píší..vidím že se už společně znáte...i já bych se chtěla podělit o příběh...který asi nemá konce, pokud se to dá takhle říct...jsou tady příběhy za kterých mi běhá mráz po zádech...
Říkám si že nejsem sama...Je mi 25 let a po 8 letém vztahu jsem se vdala.Měli jsme tou dobou už společné 4 leté dítě a tak mi nepřišlo na mysl, proč si ho nevzít a plánovat další dítě. Podotýkám, že náš vztah už tehdy byl itálie, ale mě to nepřišlo, protože byl můj první a tak jsem si říkala, že to tak má být.Jenže po svatbě skončila mateřská a já nastoupila do práce.A tam jsem potkala jeho.Měsíc jsme se oťukávali...společné obědy, kafčo..tak jak to chodí..Ale po jedné hádce doma jsem prostě utekla, byla jsem nešťastná a zavolala mu.Cítila jsem že mě chce a já jeho, nebyla jsem nijak naivní..chtěli jsme to oba.Jenže jsme spolu začali trávit čím dál tím více času....výlety, procházky...a zjistili jsme že máme hodně společného, nejde prožít den bez zavolání,setkání, objetí......Doma jsem s manželem procházela peklem, chápal, že se něco děje..neuměla jsem se přetvařovat..každý jeho dotyk mi vadil, sem tam se objevila nevymazaná sms od "něho" a nakonec mu vše řekla.Korunou na tom všem bylo, že jsem pro "něj"začala pracovat....takže manžel věděl o koho jde.Necítím k manželovi už nic jiného než lítost..,lítost nad tím že vidím jak trpí..i když náš společný vztah byl spíše o ponižování, hádkách...Mám ho pořád ráda...,záleží mi na něm co s ním bude..už kvůli malému.Ale nemiluji ho,to co jsem vždy hledala v našem vztahu, mi dal až on...a bohužel pro mě je ženatý a má děti.Věřím mu že mě miluje,dokazuje mi to neustále...nemluvím o nějakých dárkách, pozornostech..sexu. Začali jsme spolu jezdit na dovolenou, brát oba své děti na spol.výlety...čímž jsme to oba podtuplovali...děti jsou děti a nejsou hloupé..manžel se hodně syna vyptával..kde jsme byli a s kým a to samé i u něho..S mým mužem to skončilo, sbalila jsem mu věci a on odešel..ale přesto denně naléhá, ať se vrátím zpět..že mi vše odpustil..Mluvíme o rozvodu...papíry o dohodě a vše co k tomu patří jsou napsány...stačí je JEN poslat..Ale?. A u "něj"? Jeho žena ví že jsem...ví, že ji nemiluje, že kdyby nebyli děti..odešel by...Bolí mě, když odchází za společného bytu..nechává mě samotnou..tohle asi znáte..Jenže je tu ta pochybnost...opravdu to je tak jak říká..?Já vím, slyším jeho rozhovory s "ní"...a zdá se že mluví opravdu pravdu...Kolik známých mi říká ať nedoufám...je ženatej...V tuto chvíli nevím, v hlavě mám zmatek..tuhle situaci, jestli se rozejít nebo setrvávat, řešíme už minimálně dva měsíce..Říká, že ví, že se svou ženou dlouho nebude, ale bojí se, nechce přijít o děti..Chápu ho, ale na druhou stranu si říkám...že já bych nemohla být s člověkem,kterého nemiluji a nejsem šťastná.Ani kvůli dítěti...vždyť právě to dítě si zaslouží mít život bez hádek..a hádky nastanou, když tomu druhému partnerovi nedáváš to co potřebuje..
Možná si řeknete, že jsem sobecká, ale už jsem tolikrát od něj odešla..je mi líto jeho ženy, cítím výčitky...je to žena jako já, a potřebuje lásku, něhu..slyšet, že ji má rád..má prostě právo na to být šťastná..několikrát jsem se s ní setkala..tenkrát ještě nevěděla jak vypadám, věděla jen, že pracuji pro jejího muže... Ale přesto ..
Potřebuji jeho objetí, jeho blízkost..Chtěla bych přes to všechno vydržet být trpělivá...,věřím mu, že se to "nějak" vyřeší, ale jak ...poraďte mi prosím, vážně jsem zoufalá.Omlouvám se, možná můj příspěvek je zmatený, ale v hlavě se mi neustále točí myšlenky, které nejdou ovládnout..Zdravím Vás..

Proboha co šílíš? Vzpamatuj se!!!! Každý další slovo, který tu napíšeš o svém muži, ho ukazuje jako většího a většího k**téna a ty kvůli němu nejsi schopná myslet na sebe a na děti? Nějaký peníze ti dávat musí, MUSÍŠ si zajistit co nejdřív aspoň tohle, nebo budeš mít problémy, o jakých se ti nejspíš nezdá!!!! Až budeš mít v peněžence padesátku týden před dávkama, ujišťuji tě, že ti bude jedno, s kým tvůj bejvalej spí ... Musíš se sakra přinutit k nějaké aktivitě .. ne sedět, litovat se, cpát se Neurolama a nalejvat chlastem ... to ti tedy opravdu nepomůže ... Já vím, že to není lehký ... ale jsi velká holka. Jaký on sedí vedlě mě a kouká ... ty sedíš vedle něj a hraješ mu divadýlko ... čekalas, že se ustrne, vzpamatuje? Nedoufej ... tohle ho neobměkčí ... tohle ti ho zpátky nepřivede ... poprvadě nejspíš už nic .... je to pryč, vezmi to na vědomí a jednej!

Rozumím Ti...já prožívám něco podobného..jen s tím rozdílem, že jsem nenašla odvahu být bez něho..Ano na chvilku,max.na víkend..a to byly samé sms a volání.....Potom jsme se zase viděli v práci, a mé rozhodnutí bylo to tam..Neustále bojuji mezi rozumem a srdcem..A sílu nechat plynout čas taky nějak nenacházím..

Ivo,pravě ted odešel-asi k ní.brečím,sem na dně.Řekl mi,že nechce se mnou být-teda prý aspoň ted,možná se do mě zase zamiluje.
Dvě hodiny jsme řešili ty peníze,všechno si vypsal,spočítal,vzal mi kartu-já mu ji dala.Nemám sílu.
Asi jsem to nezvladla,vím,že ho neodměkčím.
Neví co ke mě cítí,smutné že,po 14 letech.

Promiň, já vím, že co píšu, je tvrdý ... nechci ti ubližovat ... ale musíš tu realitu už přijmout a nežít ve snech a marných nadějích ....
V tuhle chvíli nehraješ o něj, to prostě nemá cenu .. není způsob jak ho "obměkčit" ... lásku si nevyprosíš ...
Je jedno kam šel .. prostě šel pryč ... jsi sama s dětmi ... takhle jsou teď rozdaný karty a ty s nimi musíš hrát ... Sociálka, právníci, práce, bydlení, finance, upravení jeho styků s dětmi ... to te´d řeš ...