Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Jedna věc je zastavit aktuálně pítí alkoholu, na to je dobrý detox, nebo hospitalizace v nějaké léčebně. Ale pak je důležité se pokusit přestat pít na celý život a to je na tom nejtěžší.Člověk si musí přijít na to proč vůbec začal pít a odpověď prostě mi to chutnalo je špatná. Myslím, že skvělé zařízení pro léčbu závislosti na alkohol je psychoterapeutické zařízení Ondřejov Praha 4. Mám s tím osobní zkušenost. Je to denní stacionář a moc mi tam pomohli. Jejich lidský přístup a pochopení pro problémy bylo strašně osvěžující. Daří se mi jiř čtyři roky nepít a to si troufám říct, že jen díky psychologům na Ondřejově. Léčila jsem se i v jiných zařízeních, ale nic mi tak nepomohlo. Všem stacionář moc doporučuji, už jen kvůli tomu, že se denně vracíte domů a nezůstáváte odřízlí od domova tři měsíce... Hlavní je, že jsem si přišla při léčbě na spoustu věcí, které jsem jen tušila, ale nikdy si je nepřipustila.Poskytujou zde i roddinou terapii, kde zapojí do léčby rodinu. Problém pití nevnímají, jako problém jednotlivce, ale celé rodiny.

Manžel byl také na léčení,držel se opravdu šest skvělých let.podporovala ho tehdy celá rodina a já ho tehdy myslím hodně podržela.Říkal,že jen díky mě nepije.Nevím proč by začínal teď,máme prcka,brzy se stěhovat do nového domku co opravil,vždy mi pomáhal a pomáhá doma s koňmi a lov.psem.Ideální rodina a přece je něco špatně.Za bývalými kamarády nechce,že prý jsou to trosky a dopadnout tak nechce.A přece se za nimi byl nedávno párkrát podívat.Já mu to nezakazuju.Ale taky jestli znovu tajně začal,pak mi to určitě neřekne,jelikož jsem v průběhu let občas řekla,že už bych to s ním znovu nezvládla.Ale stejně bych se snažila znovu bojovat.Stálo to zato,ale doufala jsem,že už je to pryč.

Já bych se sním i tak snažila promluvit. Evidentně cítíte, že se něco děje a on si asi neumí říct o pomoc. Asi Vás také nechce zklamat po těch letech. Mluvte za sebe, jak se cítíte, že máte prostě strach a, že se Vám může bez obav svěřit. Že to spolu přece zvládnete. Ujistěte ho, je to není konec. On má velkou zkušenost a jestli to zvládl šest let, tak je borec a umí bojovat.A když to nepůjde doporučuji párovou, nebo rodinnou terapii.Někdy je dobrý když u toho je třetí nestranná osoba. Držim Vám palce snad to bude dobrý.

monikami
Po přečtení Tvého příspěvku se mě vytvořilo v hlavě několik postřehů,alespoň můžeš takle slyšet jiný "chlapský" pohled.
Z toho co jsi popsala,myslím,že se skutečně něco děje a dost se to přiklání k tomu,že manžel obnovil pití.Ptáš se proč ? když dlouho vše bylo OK.To je bohužel u alkoholiků už tak,absťáky a skraty mohou se dostavit i po "X" letech.Pokud měl takový skrat a se napil,určitě ho to po vystřízlivéní hodně psychicky podlomilo a teď neví jak z toho ven.Uvědomuje si i to,že by ztratil Tvoji důvěru,prostě jedním šmahem se vše zbořilo co za těch 6 let zvládal,prostě sklamal a to bolí,z toho je tá podrážděnost a řečma zastírá.Komunikaci odmítá,protože nechce být v pozici poraženého a na to,aby mu radila "ženská" je moc hrdý.Je to zapeklitá situace pro Vás oba.Myslím,že pokud se rozpíjí,je to potřeba zastavit,protože je pouze otázkou času a lítá v tom jak před 6-ti lety-jěště hůř.Jak to udělat?-velmi citlivě,rychle a účinně a když to nepůjde i tvrdě částečně ze začátku proti jeho vůli.O něčem se tady už psalo.Silně proti jeho vůli jít,když není jěště 100% zjičtěno jeho pití,by mohlo ublížit.To je však relativní.Musí být mezi vámy jasno.Vy ste rodina a o tu teď jde,takže vážnou debatu narovinu bez arogantních emocí by jsem podpořil.Taky se může teď ukázat pod jakým přesvědčením těch 6 let abstinoval,co je velmi důležité,jestli měl v hlavě srovnané priority.Pak mě napadá,že přeci probíhalo nějaké doléčování,takže má kontakt na lékaře a hlavně na kamarády -abstinující alkoholiky.Snad někoho i Ty znáš a můžeš ho lehce kontaktovat,aby s manželem nenásilně hodil řeč.Jejich debata bude o něčem jiném.
Takže zkusil bych: 1-vážny rozhovor,koukat teď na urážky není namístě,jde o jeho zdraví a Vaši rodinu.2-poradit se s nějakým psychologem,třeba i v té léčebně kde se kdysi léčil,oni vědí jak na to.3-zkusit oslovit nějakého jeho kamaráda z léčebny,který to zvládá.Nic jiné mě už nenapadá.Samozřejmě ideálně přeji,aby v tom bylo něco jiného.Je taky,ale fakt,že "dobře" léčený alkoholik má i pro tyto skratové situace připravený krizový scénař ...Hodně zdaru!

Pro Natura:
Tady je vidět jak je důležité doléčování a neustálý kontakt s abst.alkoholiky.V léčebni je člověk 3-6 měsíců,abstinuje pak 20-40 let a všude jsou nástrahy.Důležitá je účast rodinných příslušníků.Ten druhý musí vědět o nemoci svého blízkeho vše...Jinak něco jsem si od posledních debat ujasnil.Chodím do klubu abst. alkoholiků,není to však AAA,ty manévry o kterých jsme psali se tam bohužel někde dějí.Nejsou odborně vedeni,což u mě neplatí.Vyhovuje mě to a je to tam prima.

Monikami,
vypadá to, že to na diskuzi nevyřešíme, bude třeba s mužem promluvit, ať je jasné, na čem jste.
Každopádně přeji hodně štěstí. A napiš, jak to pokračuje-ta komunikace.
Jinak Vladimír to napsal hezky, co se asi v manželově hlavě odehrává.

Vladimíre,
to je rozhodně dobře, že cítíš od klubu abst. alkoholiků přínos, o to jde. Když to někomu pomáhá, je to dobře. A pro něho správné.

Moje cesta je jiná. Není to odmítání mého problému (nebo spíš důsledku, jakým se projevoval), ten si uvědomuji, i celá moje rodina.
Jen to chytám tak nějak za jinou část toho problému, vidím v tom hlubší souvislosti, chci to podchytit někde u kořene.

Mým cílem je nejen abstinovat, ale hlavně necítit touhu pít. Zatím se mi to daří. Ani se moc nesnažím. Jde to samo, jako přirozený důsledek, když řeším svou SF.

Natura:
Velikonoce dopadly super, na velikonoční pondělí jsem večer šel do práce na noční a tak jsem měl skrze alkohol dobrou výmluvu. Já bych sám snad ani po pomlázce nechodil, ale kvůli klukovi jsme obešli pár sousedů a známých.

Natura:
Velikonoce dopadly super, na velikonoční pondělí jsem večer šel do práce na noční a tak jsem měl skrze alkohol dobrou výmluvu. Já bych sám snad ani po pomlázce nechodil, ale kvůli klukovi jsme obešli pár sousedů a známých.

Děkuji všem za podporu,doufám,že se z toho nesesypu já.Včera večer jsem se snažila o komunikaci.Opět neůspěšně.Manžel to vzdal s odpovědí,že opravdu nepije,ale už to vypadá,že si nebyl jistý jestli se uhájí a tak raději doslova utekl spát.Bohužel jsem se svěřila své nejlepší kamarádce,která mne ranila ještě víc.Jelikož mi řekla,že manžela viděl manžel jiné kamarádky a ten jí řekl,že ho potkal asi před dvěma měsíci a bylo z něj cítit alkohol.Měla jsem zakročit už když se mi poprvé něco zazdálo,ale nepřipouštěla jsem si,že by se k tomu vrátil po takové době.Kamaráda v léčebně měl bohužel jen jednoho se kterým si opravdu rozuměl,bohužel ten to zvládl jen na pár měsíců.Ale má opravdu dobrého kamaráda,kterému sem dnes volala a ten s ním šetrně promluví.myslím,že mu řekne víc než-li mně.Ikdyž ten prý tomu nevěří vůbec,že by pil.A k psychologovy se budu určitě snažit ho dostat,i kdyby jen jako prevenci,že už u něj dlouho nebyl.Budu muset začít co nejrychleji jednat,než se to rozjede do starých kolejí.Často říkaval,už je to tak a tak dlouho co nepiju a byl na to hrdý,ale nějak to poslední dobou přestal říkat.

Boruvka.Diky za tvoji zkusenost a nazor.Dostala jsem doporuceni na Ondrejov Na stacionar.Tak se mi tam pujde lepe,kdyz slysim ze mas s nimi dobre zkusenosti.

Molikami,
velmi Tě chápu, a strašně vám přeji, ať alkohol už nezasáhne do vašeho společného života.
Ale nějak si neumím představit, jak bys mže dotlačila k psychologovi proti jeho vůli. Zvláště když jsi dvakrát neúspěšně s ním o tom chtěla pohovořit, a on utekl. To už bude alergický na jakoukoliv zmínku o problému.
Čím víc do něj budete rýpat, tím víc se bude uzavírat a zatvrzovat. A natruc pak může fakt začít chlastat (pokud už to neudělal). Já nevím, lidi dokážou být různí a vidět co vidět chcou (ti známí, co říkali, že z něho táhl alkohol).

Pokud s ním není řeč, já bych ho nechala být. Jen bych mu připomněla, že kdykoliv bude chtít pomoct, jsi první, kdo bude stát při něm připravena pomoci. Aby věděl, že ho neodvrhneš i když selhal. Že ho máš ráda, a pokud on bude chtít, vydržíš to s ním znova. V dobrém i ve zlém. To je láska.

Samozřejmě mluvím o situaci, kdy se sám bude snažit, a léčit.

Já bych ho pozorovala, a čekala. Nic víc asi dělat nemůžeš. Jsou to ale nervy, co?

Tak už je to jasný,včera jsem to z něj komplikovaně vytáhla,ale bohužel se opravdu přiznal.Řekl,že udělal blbost a vyřeší to sám.Což je ůplně jasné,že sám to nezvládne.Začne to jednou týdně,pak dvakrát a už to pojede.Prý si dal párkrát s chlapama v práci.Zapojila jsem na plno do toho jeho kamaráda,kterému na něm hodně záleží a ten doufám pochodí líp než já.Možná v debatě chlap s chlapem ten problém proberou lépe než se mnou.Domluvili jsme se na docházce k tomu psichologovi a zrovna jsem ho tam dnes objednala,otázka je jestli tam opravdu půjde.Asi pro jistotu půjdu s ním až tam.Na sezení do léčebny jít nechce,nevím jak se tomu přesně říká Ačko?Je to stejně zvláštní.Včera se přiznal,že znovu začal a dnes dělá jako by bylo vše v normálu a naprostém pořádku.Akorát jakoukoliv věc co řeknu,bere dvojsmyslně,sebemenší hloupost co řeknu si přebírá jako bych mu vyhrožovala.Např.řeknu-chceš být sám?(myslím u sebe v pokoji),si přebere jako že ho chci opustit.Mám z toho nervy.Obdivuju ty z vás,co to zvládáte a snažíte se s tím bojovat.Alkohol je prevít a člověk neví,kdy ho opět dostane.Manžel vždy doma tvrdil,že je všechno v pohodě,v práci dobrý,a dnes říká,že začal kvůli stresu v práci a kolem stavby.Ale vždy říkal,že si z něj dělali v práci srandu,že nepije a že s nima nikam nevyrazí.Že prý ho držím doma.Přitom ,když jsem mu mockrát říkala aby s nimi někam zašel,tak tvrdil,že se s nima nedá mluvit,že nechápe jejich manželky,že jim to všechno trpí.Tak nevím.Nechci aby se nám k vůli tomu rozpadlo manželství.Až do teď nám ho mohl kde kdo závidět.

Ach jo,
no, tak aspoň víš, na čem jsi.
Je sám na sebe naštvaný. Že zklamal. Potřebuje dost rachle pomoct. Ale jak ho donutit, co? :-(
Snad půjde aspoń k tomu psychologovi.
Nemohl by začít brát aspoň Antabus?

Jestli už zhřešil "párkrát" s chlapama v práci, pak je to dost průser. Tam nemáš dohled, a nevíš...
Hele, ale co to jsou za blbci, že mu dali, když vědí, že je alkoholik?
Škoda šesti let, teď může začít znovu. Čím dřív, tím líp.

Jak je vidět, nikdy není vyhráno. :-(

No taky koukám, že není vyhráno. Přemýšlím nad tím, jak je manželovi monikami uvnitř. Já bych byla hrozně zklamaná - ze sebe, že jsem to nezvládla. Člověk je 6 let v poklidu a najednou v tom lítá znovu. Mám za sebou teprve 70 dní, ale jsem na sebe pyšná, že mi to jde. Pokud manžel pochopí, že to takhle být nemá, využije-li nabízené pomoci a podpory rodiny, dokáže znovu přestat. Musí chtít vidět svůj problém. Alkohol nám s řešením stresů nepomůže. Ty musíme řešit jinak. O to se taky snažím.
monikami: Moc držím palce.

Monikami
Psala jsi,že se "bohužel" přiznal,to myslím je pokrok v tom,že je teď jasno.Já bych osobně preferoval návštěvu u psychologa společně,tam už dvojsmyslně mluvit nejde,debata je objektivnější,odborná a se nemlží.Dočasně nasadit Antabus jak psala Natura je taky dobrý nápad,to už ale poradí lékař/ je ho potřeba brát pravidelně u lékaře/ a co řekne na tom je potřeba stavět,my jsme Tě pouze nasměrovali.Z toho co jsi psala,není až taková tragédie,že se napil,ale to jaké má názory,postoje,myšlenkové pochody po této zkušenosti a ty je potřeba utvrdit u psychologa,nebo psychiatra samozřejmě okamžitě zastavit pití.Alkoholik když se napije začne se jako osobnost rozpolcovat,začne žít ve dvou životech,zdůvodňovat,přenášet vinu na jiné,litovat se a podobně.Myslím,že za tú dobu 6-ti let zapoměl jakou trpí nemoci a jaký životní postoj a chápání v ní je správné,prostě ten zdvyžený prst POZOR-nesmíš už nikdy !!!se stratil v mlze a hlavně zapoměl,že jeho přesvědčení musí být-sám NECHCI už nikdy!!!-abstinence mě těší.Udivuji se nad tím,že mu vadí posměšky od chlapů v práci,že se nenapije.To je přece to nejfalešnějšní kamarádství a to by právě měl VĚDĚT ON a takové keci by mu neměly absolitně rozhodit sandál.Zdá se mě,že nepochopil,nebo zapoměl na to,že tím,že přestal pít získal vnitřní svobodu a rozhodování sám nad sebou-nadhled.O tom je celý boj s alkoholem.Doufám,že ten kamarád z léčebny ho více "probudí" co se touto hlouposti nastartovalo.Myslím,že i pro Tebe je to ponaučení,že musíš více porozumět jeho nemoci.Já jsem tady už psal,že chodím na setkávání abstinujících alkoholiků,není potřeba to řešit neustále,ale setkání dvakrát ročně v této společnosti vedené personálem /lékaři,psychologové,terapeuti,abstinující alkoholici.../ je výborné.Je to jak velká rodina se společným problémem a chování těchto lidí není nijakým odbočením od normálu.Chodí tam i manželky alkoholiků,samy pak hodnotí své chlapi,opravdu je to fajn a paradoxně oproti tomu co jsi psala o svém chlapovi,jsou oni na to pyšní.
Jinak Tvůj chlap přeci něco už dokázal,někteří se ani takto daleko nedostnou a to je velký úspěch.Co se stalo není příjemné,je to však řešitelné.Přeji,aby se to srovnalo,všechno zlé je na něco dobré.Tvůj chlap není alkoholická troska,despota,má pořád krásné vyhlídky.

Psala jsem bohužel,proto že podezření se tím stalo hořkou skutečností.Za tu dobu šesti let se i já nějak přestala bát toho,že by byla možnost toho,že se k tomu manžel vrátí.Je pravda,že když o tom zpětně přemýšlím,pak mám na tom jistě i já svůj podíl.Po narození mimča,jsem nějak se starostmi okolo něj nějak opomínala na manžela,ale brala jsem to jako samozřejmost,jelikož on sám se na chlapečka těšil snad ještě víc než-li já.A byl tak šťastný,že jsem trochu omezila i pozornost na něj.Manžel rozhodně není despota.Po napití vypadá spíše jako provinilec s černým svědomím.Dříve to řešil neustálým se omlouváním,že to tak nechtěl.Věřím ,že ho dostanu ještě na to sezení do léčebny,ale zatím se mu tam nechce.Bohužel se nemůžu svěřit rodině.Všechny ,co mu věřily by to zklamalo a on to ví.Jeho otec měl nedávno infarkt a mamka by se s tím po poslední zkušenosti z předešlých let těžko srovnávala.Jediný kdo by možná mohl pomoci,je jeho strejda,se kterým si rozumí.Ten byl na léčení asi před 15lety a zvládá to dodnes a to byl hodně těžký alkoholik.Jinak už nevím.Ten antabus snad předepíše lékař,po zhodnocení situace.Ale vím,že po nějaké době si ho bral doma i sám.Také musím pogratulovat k těm 72dnům abstinence,obdivuji každého kdo to dokáže.Já sama nedokáži ani například držet dietu déle než týden.Vždy jsem za to také byla na manžela hrdá i já.No uvidím jak se to bude dále vyvíjet,jestli manžel nezůstane jen u slibů.Děkuji vám,že mi všichni tak pomáháte,drží mne to,abych se nesesypala i já.Přeji všem hezký den