Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Monikami,
držím pěsti. Každý takový problém je problémem celé rodiny. A pokud se k tomu ostatní staví tak jako Ty, je cesta k úspěchu otavřená. Takže podmínky na to Tvůj muž má. Teď jen aby sám chtěl...


Dnes se mě můj starší syn ptal, proč nepiju normální pivo, ale "jen" Birella. Koukala jsem na něj trochu divně, zjevně už zapomněl, co se stalo před rokem, kdy si musel všimnout, že mám s alkoholem problém. Děti nějak rychle zapomínají? nechtěla jsem mu připomínat detaily, nejsem na ně obzvlášť hrdá. tak jsem mu řekla, že už alkohol nepiju, protože mi nedělal dobře, a měla jsem z něho psychické problémy. A že už pít nebudu.
Řekl mi, že on tedy alkohol někdy zkusí (dostal už napít piva, aby věděl, o co "přichází"), i když fakt chutná divně a píchá. A že nechápe, proč to lidi pijou, když to vůbec není dobré.
Vzpomněla jsem si na sebe, taky jsem to nikdy nechápala, proč to ti lidi dělaj, když to nese jen problémy. Zdravotní i společenské.
Než jsem do toho sama spadla. To pak nezáleží na chuti, jen na obsahu alkoholu, a co nejrychlejší snaze dosáhnout "úlevy". Fuj, dobře si na ty stavy vzpomínám, Je to tak nedávno.

Já myslela,že se nemá pít ani nealko pivo.Manžel nepil ani to,že prý od toho už je pak blízko k tomu alkoholickýmu. Ty děti jsou ůžasně všímavý.Kéž by jim to přesvědčení vydrželo.

Na nealko pivo jsem slyšela názory od psychiatra (proti) i psychologa (pro). Asi je to podle stupně závislosti člověka, o jeho vůli, přístupu... Myslím, že bych si ho normálně mohla dát, pito mi myslím chutná trochu jinak, než pivo. Mám Birell doma, ale za tu dobu, co nepiju, jsem ho měla jednou. Nemám potřebu. V létě si ho ale ráda dám, teď nějak stále vítězí spíš čaj.

Ano, psychiatři nedoporučují ani nealkoholické pivo. To je pravda. A to čistě z důvodu evokace chuti skutečného piva, ne z důvodu obsahu alkoholu.

Netajím se tím, že Birella piju. Jednak z důvodů psychických-abstinence pak není tolik diskriminační, můžu do hospody s přáteli a dát si pivo-bez alkoholu. Když nealko nemají, piju minerálku.

A pro mě má pití Birella i důvod zdravotní. Pivo (i nealkoholické) obsahuje vitamíny skupiny B, dělá se zásadně z velmi kvalitní vody, zahání žízeň, je výborné na ledviny, není tolik sladké jako limonády, a naprosto se hodí k pitnému režimu mnohem líp, než minerální voda a limonáda.
Nevýhodou je, že bývá dražší, než běžné pivo. Ale ne o moc. U nás v Hrušce Birell stojí 14,50 Kč, v Bille jsem ho jednou koupila za 9.90 Kč.

Hlavní důvod, proč Birella (nebo jiné nealkoholické pivo)piju, je ten, že mi prostě chutná. Pivo bylo vlastně to jediné, co mi z alkoholu chutnalo.

Psychiatr ani psycholog se nad mou konzumací neal. piva nepozastavili. Protože alkoholismus u mě nikdy vlastně neřešili. Alkoholismus je můj sekundární problém.
Za dva dny jdu zase k psychologovi, a můžu se ho na to zeptat...ikdyž on mi zas nic neřekne, jak ho znám. .o) Zásadně nechává mluvit mě a nějaký názor ne něco z něj nedostanu. Nechce mě ovlivňovat svými názory.

Monikami:
Neznám Tvého manžela, ale musí být teď rozhodně hrozně zklamaný sám ze sebe. Sama jśem to zažila, když jsem po půlroční abstinenci /kterou jsem zvládla sama bez jakékoli pomoci/ do toho spadla znovu a to jenom proto, že jsem si myslela, že to zkusím, že mám vyhráno. A jela jsem v tom znovu, hodně velký podíl na tom mělo zklamání sama ze sebe a výčitky svědomí, a po pár měsících naprostá fyzická závislost a odchod do léčebny. Takže opět stará pravda - pro alkoholiky neexistuje se napít! A k tomu popichování chlapů z práce apod. Jsem ženská, takže je to jiné, ale abstinující alkoholik musí být "sám se sebou spokojený", že ho nemůže žádné okolí rozházet, ale to musí si v hlavě srovnat každý sám! A je to běh na dlouhou trať! Šest let abstinence je obdivuhodných, a je škoda je zahodit!!!!

Hezký den, máme obrovský problém s maminkou alkoholičkou. Moc bychom jí chtěli pomoci. Před 8 lety, po několika letech závislosti, byla na léčení a od té doby ji do léčebny nemůžeme dostat. V průběhu těch osmi let byl její stav několikrát velmi špatný a před třemi týdny byla ve stavu ohrožujícím život převezena do nemocnice. Z nemocnice se ještě nedostala, ale po tomto posledním zážitku je přesvědčená, že se chce vyléčit. Léčebnu však stále odmítá, má odtamtud velmi špatné zkušenosti (přístup personálu). Mohli byste se se mnou podělit o Vaše zkušenosti z léčebny, případně mi poradit, která léčebna nebo jiný způsob léčby by byl pro maminku vhodný? Jsme z Moravy. Děkuji za odpověď.

Ještě jsem se chtěla zeptat, jaké máte zkušenosti s ambulantní léčbou, zda je účinná, zda je vhodná pro všechny nemocné apod.

Niko,
pro Tvou maminku je opravdu vhodná spíše léčebna. Ambulantní léčba v tomto stadiu už obvykle nezabírá. nic není nemožné, ale buďme realisti...

Chápu, že se léčebny bojí, jestli má špatné zkušenosti. Bude tedy muset jít dál od domova, někam, kde je přístup jiný. Bohužel doporučit nikoho osobně nemohu, v léčebně jsem nebyla. Snad se někdo najde, kdo poradí líp...

Nika
Zdravím,pokusím se Ti poradit co se týče léčebny.Souhlasně se přikláním k Nature,že v tomto případě ambulantní léčení by nemělo efekt.Je potřeba dát mámu do léčebny.Odpovědět na to,která léčebna je dobrá a která špatná je dost těžké,protože každá léčebna i když vpodstatě stojí na stejných základech má určité odchylky.Je to jako by jsem Ti měl radit do jaké máš jít školy.Když Ti poradím školu,kde to moc "nebolí",propluješ a hravě ji uděláš,později zjistíš,že Tě tam nic nenaučili.A léčebna je vpodstatě škola do života abstinence.Její úkoly jsou:zastavit další sebezničování,stabilizace a pak postupná obnova duševních a fyzických sil,příprava na celoživotní abstinenci za předpokladu vlastního chtění.Pro to,aby léčení bylo max. účinné je potřeba SÁM CHTÍT,dělat to co radí lékaři,přemýšlet a hledat sebe sama,najít radost a smysl života. V tomto případě je jedno o jakou léčebnu jde.Snad by jsem mohl poradit-psychiatrická léčebna Jihlava/ najdeš na netu/Byl jsem tam a z povídaní lidí,kteří se léčili jinde jsem usoudil,že je více "volnější"-svobodnější,více necháva zodpovědnost na pacientovi / to je těžší,než jen plnit rozkazy/Samozřejmě,že řád a disciplýna je základním nosníkem léčebny.Je na tom jak je skloubený poměr věcí nekompromisně daných /nařízení/ a část ovládaná svou vůly/vlastní chtění a ovládání/-vše je důležité,záleží na osobnosti...
Jěště reakce na vážnou Tvou větu,vyjímám z textu....že se chce léčit.Léčebnu však odmítá...To je rozpor,který musí máma překonat.Já nevěřím,že přístup personálu může být špatný,všechno dobré i zlé co prožije je součást léčení /mám známe abst. alkoh. z různých léčeben/.V léčebně nemůže být jak ve skumavce,odtržená od reality.Ani život se s námy nemazlí.
Co uděláš zkonzultuj s lékařem.Rozhodnutí musí být na Tvé mámě a na Tvé pomoci,rozhodně musí se s tím něco dělat,připomínám,že alkohol zabíjí a zatím neexistuje zázračný lék,ten je v Ní.
Držím palce a ať se daří,Vladimír.

já sama radit nemohu.Ale manžel byl v Kroměříži. Nemáme to tam daleko a tak jsme ho často navštěvovali a říkal,že na to se vždy moc těšil.Na personál si nestěžoval,až na naprosté výjimky.Ale šlo o přísné dodržování režimu.A měli v programu i práci s keramikou,pletení košíků a nebo vázání suchých květin a jin.Těmi to aktivitami se tam hodně zabavil.

Byla jsem v Kroměříži. Primářka byla děsná baba, ale naštěstí už ji vyhodili, teď to tam vede nějaký lékař, údajně má být dobrý. To s tou pracovní terapií je pravda - jsou moc hodní a můžeš si vybrat, co chceš dělat. Mají i sad a myslím si, že teď se pracuje i tam. Krom toho tam chodí lidé z AAA, takže se na to pak dá navázat a chodit za nimi.

Byla jsem v Kroměříži. Primářka byla děsná baba, ale naštěstí už ji vyhodili, teď to tam vede nějaký lékař, údajně má být dobrý. To s tou pracovní terapií je pravda - jsou moc hodní a můžeš si vybrat, co chceš dělat. Mají i sad a myslím si, že teď se pracuje i tam. Krom toho tam chodí lidé z AAA, takže se na to pak dá navázat a chodit za nimi.

Děkuji všem za podporu a radu. Doufám, že mamku nějakým způsobem nasměrujeme správným směrem. Vladimíre, jsem si vědoma rozporu mezi tím, že se máma rozhodla léčit, ale do léčebny nechce. Ukážu jí i vaše příspěvky, snad se mi podaří, aby změnila názor. Ještě jednou děkuji.

Náhodou jsem dostala kontakt na Vaši diskusi. Jsem abstinující alkoholička, 48 let. Poprvé jsem byla v léčebně v r. 1993, potom 1994 a 1995 - pokaždé na plné 3 měsíce. V roce 1998 jenom na 14 dní na detox. Od té doby abstinuji. Věřím že se to dá zvládnout, ale člověk musí chtít hlavně kvůli sobě. Musím se prokousat celou diskusí.

Dobrý den všem. Chtěla bych se s vámi podělit o své ''zkušenosti'' s alkoholem. Pila jsem pravidelně od 17 let. Vdala se, narodil se mi zdravý kluk, mám normálně šťastné manželství. A přesto jsem stále pila a pila. Nejenom tajně, ale i veřejně. Máme totiž hospodu. Takže bylo normální, že mě zvali hosti na panáka a tak.Já jsem problém neměla. Také jsem jako pseudodůvod říkala, že mě pití baví a chutná mi.No a pak jsem jednou šla na preventivní prohlídku a krevní testy. Ano, hádáte správně. Jaterní testy katastrofa. Hodnoty, které mají být do 0,52 jsem měla 23. Doktor mi oznámil, že mi hrozí jaterní selhání, že musím okamžitě přestat pít. A současně mi řekl, že to nezvládnu.A já? narozená ve znamení Lva, já že něco nezvládnu.Doma jsem si sedla k počítači, založila deník a psala a psala. Nazvala jsem to soukromá psychoanalýza. Psala jsem co mě napadlo, o rodičích, sestře, manželovi, kamarádce, která se zabila. Všechno o čem jsem nikdy s nikým nemluvila. První 3 neděle byly hrozné. Stavy, zimnice, nespavost, nechuť k jídlu aaa strašná chuť na panáka.V hospůdce jsem všem řekla, že nepiju. Měla jsem obavy z hloupých poznámek a tak. Ale všechno bylo obráceně. Nikdo mě na panáka nezval, nepřesvědčoval. Alkoholici jako já mi drželi palce. Ptali se jak to zvládám, jak mi je. Možná i tohle pomohlo, že už nepiju 8 měsíců. V hospodě dělám pořád a všichni to berou jako normální věc. Oni pijou, já ne. Zvládla jsem i Silvestra. Tak možná někomu pomůže můj ''recept na alkoholismus''. Všem držím palce.