Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Tak já to má stejně jako Natura. Suchá domácnost u nás dost dobře praktikovat nejde. Vždycky je doma pivo a nějaká ta flaška.Všichni okolo mě pijou, ale mě to nevadí. Vzpomenu si na svůj 3/4 l rumu s colou denně. Na to jak mi bylo zle. Na každodenního ranního vyprošťováka. Jak jsem se utápěla v depresích, brečela kvůli každý blbosti.
Už to prostě nechci zažít.
Málokdy jsem poslouchala lidi okolo sebe, kteří to se mnou mysleli dobře. Vůbec se divím tomu, že to se mnou vydrželi. A taky jsem zjistila, že je hromada věcí, který si vůbec nepamatuju.
Jak jsem takhle mohla žít.

Ahoj vsichni.Do prace chodim,jsem tiskař.Deprese jsou pryc,ale beru rivotril,nekdy mam uzkostne stavy.Jinak rok po lecbe jsem bral antabus(pro jistotu)Sucha domacnost je dobra vec,nikdy clovek nevi,co se muze stat v afektovanem stavu,nebo euforickem........ale jestli to mate zmaknuty,tak je to jedině dobře.Kdyz jsem ja přijel k nasim po lecbe veskerej alkohol schovali,tata si svy pivo pil v ústraní.Nyní kdyz ke mne prijde navsteva nebranim jim v tom,aby si ke me vzali alcohol.U nasich taky uz dobry,povidame si,tata s pivem..........Jedina vec co jsem si ja predsevzal,je ta,ze nikomu pivo,alkohol nosit,kupovat nebudu,dam radeji penize at si flasku koupi sami,kdyz mam treba narozeniny atd................Jinak alkohol je dobra vec,ale ta zavislost,zavislost dostane a srazi na kolena kazdeho.......takze lidi drzme se a TDA (trvala,dusledna abstinence).Kazdou recidivu co jsem poslouchal,tak rikal treba,vydrzel jsem pul,rok chodit jenom na jedno,dve piva,ALE PAK JSEM SPADNUL TAM,KDE JSEM BYL PREDTIM........a ze tech recidiv,co jsem byl v Apolinari nebylo malo,vsichni rikali onu vetu.

Pro Naturu:
Deprese jsem prohluboval pitim,ale jinak prej tak trochu depresivní typ jsem podle doktora,ale bez chlastu je to o tisic krat lepsi,doslova vymizely

Jo, to cítím přesně. Jakmile bych zkusila jen jednu štamprli a znovu okusila ten opojný stav, OKAMŽITĚ bych v tom jela zase. Už bych se nezastavila, dorazila bych se.
Já v tuto chvíli, po roce abstinence nemůžu na 100% říct, že to mám zmáknuté, že do toho nikdy už nespadnu. To nikdy nevím. Momentálně se k tomu opravdu nechystám. A doufám, že to tak zůstane.

Stejně jako Kakamila mám v živé paměti ty stavy, ty šílené a nedůstojné stavy, ve kterých jsem byla, ty výčitky potom, a následné deprese. A okýnka...

Ano, taky si kus života vlastně nepamatuji. Kus mladého krásného života, o který jsem se okradla.

Na druhou stranu, všechno zlé je k něčemu dobré, a kdybych takto neskončila, nikdy bych nezačala řešit svou sociální fobii a jiné věci ve svém životě s ní související.
U mě byl postup takový:
SF - úzkost - chlast - deprese. Pořád dokola.

Jediné, co jsem na tom v tu chvíli mohla sama změnit, byl ten chlast. Podařilo se. Kéž by navždy.

Dalibore, Rivotril, to je benzák, a vzniká na něj dost slušná závislost. Mně to taky předepsali. Ale alkoholici by to vůbec neměli dostat.

A normalne se ptejte na cokoliv ohledne alkoholu,ja toho dost zazil,nemam co tajit,takze odpovim,popripade poradim,nebo reknu svuj nazor................

Kakamilo,
3/4 litru rumu denně s Colou?
Tý brďo, hezký! :o))
To musel být bolehlav, co.
Co Tě přinutilo přestat? Povedlo se napoprvé? Jaké to bylo zpočátku? Podrželi Tě příbuzní?

Dalibore, to neříkej dvakrát, já jsem baba zvědavá...:o)

Zkus ve stručnosti napsat Tvůj příběh. Kdy to začalo, jestli sis hned uvědomil, že je to problém, jaké byly motivace k tomu, abys přestal úplně, jestli máš podporu rodiny, jak jsi zvládal začátek abstinence, jak se změnil Tvůj život a co teď můžeš dělat, cos dřív nedělal, jak se realizuješ, jestli se Ti od té doby změnili přátelé...atd.

Mám trochu strach, jak tady čtu u lidí "chvíli" abstinujících, že mají doma alkohol a nedělá jim to "žádné potíže". A že nemůžou po lidech s nimi žijících chtít, aby s nimi abstinovali. A proč ne? Já jsem to po našich ani chtít nemusela, udělali to sami, když jim to řekli v léčebně. Je ale pravda, že já nemám primární problém s alkoholem, ale s práškama. Nicméně se mi stalo, že jsem ve slabé chvilce po té flašce sáhla, a to s úmyslem navodit si podobný stav jako po práškách. Byl to naštěstí jednorázový "úlet", zvládla jsem to a poučila jsem se z toho, ale doma prostě nic nemáme, tedy kromě piva, které bych nikdy nevypila, protože je mi z něj na zvracení. Ale rozhodně bych si netroufla po cca roce a půl abstinence tvrdit, že jsem si 100 % jistá, že po té lahvi ve slabé chvíli nešáhnu. Ale kdyby to znamenalo oblíct se, na něco se vymluvit a vyrazit do obchodu, to už bych si rozmýšlela. Vám je teď dobře, chuť ani potřebu nemáte, ale co když se něco stane? A nejhorší je to jak u mě - plíživý nástup zimních úzkostí a deprese, kdy si člověk pořád ještě myslí, že to zvládne, ale najednou zjistí, že opravdu ne.

Pred deseti lety jsem se nastehoval do Prahy.Nemel jsem tady nikoho.postupne,jsem si nasel partu.Kalby vikendove,nehorazne....nedele,uz se moc nepilo,v pondeli do prace,depky.Tak nejak jsem propil deset let.Ke konci se ze me stal alkoholik samotar,chodival jsem do baru,kde jsem nikoho neznal,popijel a mel svuj svet.Pivo mi bylo zamalo,tak jsem postupne ho zacal prokladat rumem.Delal jsem na tri smeny.......Deprese.....Na ranni,vstanul jsem driv,za prackou schovane tri piva.....odpoledni........hodinu a pul pred praci na pivo.....nocni......pred praci na pivo a pul litru rumu sebou........ten pullitr jsem uz ke konci alcohol kariery vypil na tri zatahy.......Pak uz to slo rychle dolu......zachytky,silene deprese,hospoda,neplaceni najmu atd...........Sahnul jsem na prasky a zapil.....nemocnice,zachytka,psychiatrie........zcela zdevastovanej,vyrizenej....najednou mi zaclo bejt lito rodiny,proste jsem si rekl,takhle zit nemuzu........Reknu vam,ze kdybych pokracoval,uz bych davno byl pod kytickama..................Rivotril je benzak,ten beru,spravne bych nemel,ale psychiatr,kdyz videl jak zvladam abstinenci,tak mi ho povolil.Sebemensi naznak zavislosti,a vi to.Zajimam se o alkoholismus,zavislosti,drogy atd..........

po propusteni z lecebny jsem mel crawing(bažení),proste chut se opit,jakmile to na me prislo,byl jsem zrovna sam,zvednul jsem tel.zavolal sestre a ta at hned prijdu.Koupil jsem si litr a pul caje ledovyho,ten jsem behem cesty vypil a bylo po chuti,nez jsem k sestre dojel......S drivejsi partou se nestykam,ale mam plno znamejch co se radi poradne zmrsknou.Byl jsem s nimi i na chate,vsichni chlastali,ja ice tea a druhej den se akorat dival jak je kazdymu spatne...........sranda byla i bez chlastu.........

No jo no, 3/4 litru rumu a někdy i litr. Od rána do rána. A přitom mi připadalo, že nejsem ožralá. Jenom jako otupená. nic se mi nechtělo. A když jsem musela do práce /do hospody/, tak jsem si toho vyprošťováka dala až tam, tzn v 11. hod. Nikdo nic neříkal. Všichni totiž pili, ale ne tak moc jako já. Pěkně až do dna a šupem na to dno.
Nevím jak to bude pokračovat, 8 měsíců asi neni moc. Ale když mě chytly ty zimní deprese, jak psala Nela, tak jsem si pořád přehrávala v duchu ten hnusnej měsíc, když jsem přestala. Jak jsem nemohla spát, celou noc jsem byla zpocená, neměla vůbec chuť k jídlu, no a vlastně ani k životu.
Kdybych si dala panáka, tak vím, že bych u jednoho nevydržela a byla bych tam co před tím.
A taky mě dělá dobře, jak mi všichni říkaj, jak jsem statečná.
A jsme statečný, protože jenom my víme, jak je to těžký.

Alkohol pomuze,ale jen na chvili,ale stejne si veme svou dan,driv,ci pozdeji.............deprese se zacnou prohlubovat....ruce pryc od chlastu,ja se probouzel,kdyz jsem pil,a z niceho nic jsem brečel,jak sileny jsem si diky chlastu depky vypestoval,byly to stavy nepopsatelny,neco strasnyho........

Pravda, moje abstinence je krátká, ale věřím si. Domácnost mám suchou, ale kolem baráku obchody, dá se tam dojít skoro kdykoli, v noci na benzinku... Už to nechci, pití bych tu mohla mít a chodit se na něj koukat. Jasně vím, že dát si sklenku, lítám v tom znovu. Před rokem to taky vypadalo, že si dám jen trošku, že to mám pod kontrolou... Ani já už nechci ta okna, pocení, třes, pocit hanby, depku z pocitu provinění. Moji blízcí mi věří, to je pro mě taky důležitý. A taky vím, že bych při další akci musela na léčení, malou nechci opustit. Proto všechno já nepiju, těch věcí je moc. A i já jsem na sebe pyšná.

Ahoj Manko.To je dobre,ze mas suchou domacnost,ponevadz plno veci cestou pro alkohol se muze stat,mozek jede porad.Chci tim rict,ze jeste mas cas na premejslení,nez na tu benzinku dojdes.Kdybys mela flasku v lednici,je to rychly spád,afekt.................fandim ti a vydrz v abstinenci............jde to bez alkoholu.Ja abstinuju tretim rokem,da se rict bez problemu,i pres ruzne krize.Deset let zbytecneho zivota jsem promarnil na chlastu.......drz se................

Když jsem byla rozpitá, neváhala jsem večer uspat děti a jít v devět večer do večerky pro vodku. Když chci chlastat, tak mě žádná vzdálenost nezachrání, chtíč je silnější. Jedno, jestli je láhev v lednici, nebo za rohem domu.
Nemůžu říct, že bych to měla na 100% zvládnuté (ráda bych tomu věřila), ale sama sobě klást nějaké překážky, protože si nevěřím...to je mi vzdálené.
Chci nepít ne proto, že to mám technicky míň dosažitelné, ale hlavně proto, že jsem se tak sama, ze své svobodné vůle rozhodla. Nebudu si svazovat ruce.

Na druhou stranu-věřím, že to někomu může dodat pocit jistoty, suchá domácnost.

Já se v práci setkávám s chlastem na každém kroku. Každou chvíli tam někdo slaví narozeniny, nebo jen tak-slaví život. Každý má ve skříňce láhev z nějaké oslavy. Ženské u nás v práci moc nepijou, chlapi docela dost.
Kdybych měla nutkání, rozhodně by nebyl problém, a někdo by mi nalil. Dostat se k chlastu je tak snadné.