Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Pro Naturu:
To si buď jistá, že mi spadl veliký kámen ze srdce. I když je mně docela záhadou, že se nepídila po dalších podrobnostech mé léčby na psychiatrii. I když to může být zapříčiněno tím, že jsem se jí spolu s tímto problémem svěřil i s dlouholetými mimomanželskými vztahy mé matky, kterých jsem jako kluk byl tichým svědkem a které navždy poznamenaly můj vztah k ní. Prostě to pro ní byla asi větší bomba a překvapení se něco takového dozvědět o tchýni, kterou zná již dost let a do které by to nikdy neřekla, než o tom, že se její manžel léčil a léčí na psychiatrii. Ale já jsem už nedokázal o tom před ní mlčet. A tak jsem to všechno v neděli večer zabalil do jakéhosi úhledného pomyslného balíčku a během pár minut to na ní všechno vybalil.
O máti i o sobě. Byla dost překvapená, ale vzala to v pohodě a nakonec mi řekla, že je ráda, že jsem jí to řekl. A že je to minulost. A od onoho večera se o tom dál nezmínila, žádné otázky, ani ohledně máti, ani ohledně mě.
Ale o pití jsem zatím pomlčel. Myslím si, že by nebylo dobré, říci jí vše naráz. Počkám pár týdnů a až bude větší šance, že dokáži dlouhodoběji abstinovat, tak se jí svěřím i s tímto.

Tajný alkoholik
Zdravím po delší době a přeji další dílčí úspěchy.Úpřimně řečeno jsem jinej v povaze,kloním se více k radikálním řešením s doprovodem ujasnění si věci v hlavě.Zřejmě Ti vyhovuje metoda postupých menších kroků,hlavně že to má tendenci do plusu.Taky jsem si teď uvědomil,že má EX se v tomto chovala podobně jak Tvá žena-věci, které jsem silně prožíval po vybalení přešla jakoby nic.Mě to na rozdíl od Tebe netěšilo a dost nervovalo,čekal jsem tvrdší reakci s pochopením,né však pakárnu,zdálo se mě,že jí to je lhostejné.Myslím,že to má dvě stránky:jedna je to,že to "prošlo" v pohodě a tá druhá,že vzniká pocit jakoby to ten druhý hlouběji neocenil.Kdybych rozdělil svůj život na část s pitím a část bez pití tak múj pohled je jiný a taky z jiného úhlu brán,takže dnes by jsem to viděl jinak.A to v tom,že možná by to chtělo se více odtrhnout od pocitů co na to řekne žena tak či onak,ty pocity /soucit a jiné.../ jsou jen chvíli,ona neví co prožívá alkoholik a proto více bych vkládal karty na sebe,je to nejlepší investice a vpodstatě tá pravá.To co bude pak z Tvého chování vycházet by mělo těšit vás oba.

Moc zdravim všechny. Přítel je dnes už 22. den v léčebně a musím uznat že to zvládá znaměnitě, dělá prozatím jen malé krůčky k uzdravení, ale každou návštěvu pozoruju jak se mění. Mám z něj velikou radost a jsem na něj hrdá jak to zvládá. Všem přeji taky výdrž a držím palce.

Alča: To jsou dobré zprávy, jen tak dál. :o)))))

Tajnej: To je dobře, že se Ti ulevilo, já bych asi vybalila všechno - když už, tak už. Každý máme ale jiné cestičky, i když doufám míříme k podobnému cíli. Jak jsi na tom? Dal sis něco nebo abstinuješ? Chyběl jsi tu.

Přišel mi jeden zajímavý mail od kamarádky, která taky ví, co je alkoholismus.
Myslím, že v něm zazněly hodně důležité věci, které bych tu ráda překopírovala, ale čekám na její souhlas.

Nejde o to, abychom se tu jen poplácávali po zádech, jak jsme dobří, měly by tu zaznít i tak důležité věci, jako je vnímání každého z nás. Každý jsme jiný, každý máme jiné chování, vnímání, vztahy.

byla bych moc ráda, kdybych to sem mohla hodit, třeba se v tom někteří poznají.

Zdravim, mam problem s otcem. Nevim si rady, nejenom ze se leci na ambulantni psychiatrii uz velmi dlouho (myslim od 90.roku,kdy se sesypal z duvodu vyhazovu z prace,dostal nejake leky, vim urcite, ze bere Rivotril a ze na to nema pit ani pivo) a jeste k tomu silny alkoholik, myslim,ze vypije tak 2 flasky vodky denne, rano se mu hrozne tresou ruce, ze se nemohl ani na urade podepsat. Ted je mu tyden zle, unaveny, pres den pospava, v noci nemuze spat. Nafoukle bricho, myslim, ze je i jeho kuze zbarvena do zluta, kdyz je strizlivy rano, je hrozne nervozni. Dneska ani nemohl skoro chodit, boli ho hrozne bricho...Mama mu dnes zavolala zachranku, za coz ji vynadal, ze nikam nepujde, lecit se nebude, ze chce UMRIT v klidu doma. Poradte mi, co mam delat. On se nechce lecit, chce umrit. Jemu je to jedno, ale co Ti, kdo ho maji radi a na vlastni oci vidi, jak se pomalu,ale jiste zabiji. Volala jsem do Havl Brodu, tam maji pry narvano a hlavne mi rekli, ze bez jeho souhlasu ho neprijmou, pokud by byl nesvepravny, nebo az bude v takovem stavu, ze bude v bezvedomi. Ja mu chci pomoct, znovu ho vratit do zivota,ale jak? Jak ho nechat nekam zavrit na leceni? A ma to jeste vubec cenu? Je to podnikatel, ma svou firmu, ale uz tyden nechodi do prace kvuli tomu, ze je mu zle. Je z toho nejake vychodisko? Volala jsem na internu, kde jsem se ptala, zda mohu delat neco, kdyz nekomu brzy selzou jatra, zda ho mohou odvezt do nemocnice i proti jeho vuli....marne. Podtrebuji pry jeho podpis, jinak nemohou odebrat ani krev. Poradi mi nekdo, jak lze tuto situaci vyresit? Nebo mam cekat, az mu selzou jatra a umre doma? Uvitam vsechny rady k tomuto problemu.Mne je 28 a tatovi 57 let, takze by mohl mit jeste spoustu let zivota pred sebou...

Tajnemu.To jste vy muzi.Pravdu po kapkach.No je dobre ze se ti ulevylo a ze si nasel odvahu.Trochu souhlasim s vladimirem.Co se tyce emoci.Ale asi starneme a uz to tak neprozivame.Drzim palec.
Vladimirovi.Tve rady jsou velmi prakticke a odborne,ale jinak se to rika a hure realizuje.Nekdy chce clovek zoufale pomoct,ale ten druhy o to nestoji.Pak nelze nic delat nez se s tim smirit a pripravit se Na to jak to dopadne.Musim se priznat ze pro me 30./.uspesnost lecebny pripada malo.Ale ja jsem negativista.

Natura.Sem s tim jsem zvedava.Muzu se zeptat jestli jeste chodis k tomu psychologovi?

Poradim ti AA zkus se tam zeptat je to dobre.Pomuze to i me to pomohlo abstinuji ted je to asi 8 mesicu.Zde je kontakt 224 818 247
aacesko.sweb.cz

Najdi si to na webu jmenuje se to AA Anonymni Alkoholici

Lucy, obávám se, že nemáš možnost, jak tátundostat zpět. Jestli chce umřít, tak to dělá vše pro to, aby se mu to podařilo. :-(

Martino,
k psychologovi chodím každý týden. :o) A budu chodit ještě dlouho. Velmi mě inspiruje, ikdyž toho moc nenamluví. Většinou mluvím já. To je jeho styl, nechat klienta mluvit a mluvit, o zdánlivě nesouvisejících věcech. Jak mě zprvu vyváděl z míry, tak ho mám teď docela ráda.
Vyžaduje to ale klienta-člověka, který se nenechá stáhnout do role podřízeného, dítěte, a jeho (psychologa) nechce vyzdvihovat na ten piedestal "všeznalství" a spasitelství.

Tím se dostávám i k tomu, co jsem zde chtěla nakopírovat z mailu jedné kamarádky, která je členem jak AA tak TP.
Její dojmy a zážitky bohužel dost odpovídají tomu, co jsem si myslela, jak to tam probíhá.
Rozhodla jsem se, že tu nebudu přímo kopírovat její slova, jen stručně vyjádřím o co jde.

Způsob, jakým na AA mají zavedený mi nevyhovuje z toho důvodu, že právě staví alkoholika do role toho podřízeného, toho špatného. Už to, jak se musí každý na začátku představit:
"Jsem Natura, alkoholička"
Ale já nejsem jen alkoholička. Já jsem především žena, manželka, máma, muzikant,astrolog...a spoustu dalších věcí. Alkoholička jsem taky. Stejně jako nositelka HPV viru nebo majitelka ragád na rukou...
Na AA jakoby neexistovalo nic jiného, než alkoholismus. Je tam prvořadý a hlavní.
Tato instituce je dobrá pro ty, co jsou opravdu na dně, a potřebují pozvednout. Aby jejich život dostal řád.
Člověku, jako jsem já, nic dát nemohou, protože nechtějí slyšet nic jiného, než co mají napsáno ve svých bodech. Mj. se tam objevuje i věta, že nejsou sekta, kterou mi ale ze všeho nejvíc připomínají. O Bohu se tam mluví furt.
Jak říkám, můžou pomoct těm, kdo jsou na tom zle a sami to nezvládají. pak by ale mělo dojít k opuštění a samostatnému životu, jinak si budou denně připomínat, že jsou alkoholici, a to není divu, že se toho pak nedá zbavit.

Radovat se z každého dne bez alkoholu po zbytek svého života, to mě nenaplňuje. Jsem ve stavu, kdy to nepotřbuji pořád připomínat. Chci žít normální běžný život. jen nepít. K tomu se nemusím chodit ponižovat do žádného klubu. Sorry, takhle přesně to cítím.

To, co po mě chce můj psycholog, je stát se sebevědomou o sobě rozhodující bytostí, bez berliček ve formě léků, nebo organizací. Přestože stále tvrdím, že léky mi v první fázi neskutečně pomohly. To je pravda. Ale musíme jít dál.

AA nejsou univerzální skupinou pro každého. Špatně by se mi poslouchalo, jak mám vypitý chorý mozek, a všechny ty špatné vlastnosti, které se alkoholikům přisuzují.
Respektuji jedinečnost každého člověka, a nevěřím, že jsou tam všichni nachlup stejní a ve stejné fázi alkoholismu.

Preferuji individuální přístup a důraz na vlastní síly člověka, vypořádat se se svým problémem.
A pokud už rok jsem schopná nepít, jsem ve stavu, kdy vstup do AA byl pro mě krokem zpět. Jsem ale značně tolerantní a naprosto chápu, když AA nebo TP někomu můžou pomoci. Hlavně zpočátku. nesmí se to stát další závislostí.

Tolik k tomu tématu.

Natura
Na Tvé řádky se nedá nereagovat,půjdu postupně,protože něco podobného teď prožívám taky ke vztahu k AAA.První jakoby protipocity jsem zažíval v léčebně.Když jsem přešel do 3-tí skupiny na terap.skup.jsem začínal tím,že jsem se musel představovat jako abstinující alkoholik a takle pokračoval dokola každý.Ve volné diskuzi jsem na to hned reagoval tím,že mě to jakoby ponižuje /jsem i něco jiného-jak jsi psala/.Já myslím,že to bylo součást léčení,aby člověk si vštěpil a více přiznal svou nemoc,protože to je u alkoholiků dost problém.V období pití jsem žil dva životy-opilce a střízlivého/pokud jsem alespoň chvíli vydržel nepít /Nedávno mě hlavou proletělo to srovnání Doc Skály,co jsem tady psal,že diabetik má dietu-"ani kostka cukru" a alkoholik "ani kapka alkoholu".Když to ale porovnám v praxi je v tom rozdíl,dá se v tom kličkovat/myslím alkoholik/.Diabetik aby neměl "absťák" MUSÍ neustále spolupracovat s lékařem-je závisléj na jeho pomoci /má průkazku diabetika,pravidelné kontroly,insulín,doma si dělá měření cukru,spec.výběr jídla a podobně/.Alkoholik může návštěvy u "své pomoci" zrušit /nebrat antabus,zrušit návštěvy-psycholog,AAA.../ a koupit si alkohol proti absťáku téměř kdekoliv v jakoukoliv hodinu a nezabije ho to hned,postupně však zničí,v tom je táto nemoc VELMI zákeřná...Tím jsem chtěl poukázat na to,že si připomínáním a vštěpováním myšlenky abstinujícího alkoholika člověk upevňuje své odhodlání,vůly k čemu se rozhodl / žít s nemocí,aby mě nezabila/,protože stát se abst.alkohol je životní změna a to v těch každodenních detailech.Mění se životní zvyky a ty staré se neustále sice už slaběji objevují,pokouší,jsou tady.Člověk by se mohl zamotat v tom,že jeho "perfektní" jistota jak je dobrej a vše supr zvládá pak z blbosti koštne jednou alko a to víme co se nastartuje.Toto připomínání nás jakoby sráží,aby jsme si nevyskakovali.Já bych chtěl ale tady říct,že mě to šíleně vadilo,teď jen trochu stahuje mezi ty těžké alkoholiky.Vše je v našich HLAVÁCH jak si to v nich srovnáme a na tom je postavené vše co se snažím dělat-jinak chápat,uvědomovat si atd.Já mám taky spoustu rolí a zájmů,buduji si život svým spůsobem,setkání v klubu mě připomíná mou nemoc-je to pozdvižený prst i když to není má idilka společenství lidí,máme však stejný problém, tady mě chápou.Mé cíle a představy jsou jiné,ale tyto lidi v určitém časovém intervalu potřebuji a oni mě taky.Alkoholizmus má taky stadia.Jinak teď mluvím s psycholožkou jak před rokem.Jak se člověk realizuje v AAA je věc jeho inteligence /nemusí tam chodit,pokud tam vzniká sekta,věří v Boha a dělá se z toho nějaká modla.../,pak ve kvalitě psychologa jako "moderátora" /aby se to nevymklo a nezvrhlo/ a taky v kvalitě lidí,kteří jsou v klubu a jak se dokáží vyburcovat.Mě se psycholožka ptala na osobním sezení jak se mě líbil první den v AAA-můj pocit je,že ti lidi jsou jakoby už "zaspalí setrvačnosti",né však všichni,já potřebuji více dynamiky,konfliktů,diskuze a podobně-to co bylo v léčebně /věkový rozpětí 25-60/ .Jěnže bohužel to dopadá tak v životě v praxi,že mladí moc nevydrží a když někdo to zvládá,tak jsou už staršího věku.Na to mě psych.vyzvala,aby jsem svou aktivitu projevil,že bude ráda a to se hodlám udělat.Teď jsem dal své fotky na výstavu co proběhne,pak bude akce u opíkaní prasete,návštěva hradu a jiné.Čeká mě setkání po půl roce s abstinujícími z léčebny a v rámci kulturních vložek připravuji výběr písní co budu na mecheche kytarou řezat :o)...Pak jěště chci říct,představování v klubu není příjemné,mně osobně nevadí,nedokáži si představit jak by jsme se měli tam jinak poznat,to základní by měl člověk říct,ostatní se časem vstřebá...Závislost na lidech je možná a taky ji neuznávám,kdysi to byla má závislost na exmanželce a některých kamarádech.Snažím se být závislý sám na sobě,všechno co udělám dobře,nebo špatně je můj problém a má snaha je mít minimum problémů.Dobří přátelé a lidi kolem je fantastická věc,nemusím si je však vnucovat,najdou si mě sami,protože nesedím doma na zadku,jsem aktivní a když mě lidi dávají najevo,že mě potřebují je to můj vlastní úspěch a potvrzení toho,že to dělám dobře.Toto mě vletělo do hlavy právě v léčebně,loučila se jedna holka po ukončení a její nejlepší kamarádka z toho byla úplně mimo,brečele a pár dní se z toho vspamatovávala,že to bez ní nevydrží...Dal jsem si otázku:je to tak správně? City mezi lidma jsou jedna věc a závislost už myslím špatná věc,bolí to když blízký odchází,žít se musí dál.I v manželstvý se dnes neustále povídá o rovnocenném partnerském vztahu,víme jak to vypadalo,když jeden je téměř 100% ekonomický závislý na druhém-musí hrát stejné noty...
Můj závěr.Souhlasím s tím,že je potřeba pracovat na své jediněčnosti a současně dokázat se vyrovnat a chápat to,že návštěva AAA není závislost,je to součást celoživotního léčení.Mě se taky někteří lidi nelíbí a nejsou mým vzorem,naopak mě to jen více naťukne a řekne,vidíš takle můžeš dopadnout taky,buď rád že jsi to jěště zastavil včas,neponižuj a nepovyšuj se,trochu té pokory ti nezaškodí.Je to kolotoč který se opakuje,pak se za nějaký čas tam objeví "nový" abst. alko.a načerpá pouze to co mu dají kvalitní členové... Nakonec,žijeme v tom bez rozdílu všichni.Denně v TV NOVA ukazují tragické dopravní nehody.Je jen v každém z nás jak si to v hlavě srovná,někdo se poučí a na tím zamyslí,přenese to do praxe,někdo se tomu vysmívá a stejně si dělá co chce a někdo tomu propadne jak hypochondr-neustále se tím zabívá,čte černou kroniku.Proto nalezněme to nejlepší,nepoddávejme se, nemějme klapky na očích.Miřmě vzhůru a chápejme i ty s bolestí.

Vladimíre,
děkuji za obsáhlý příspěvek k tématu AA.
Upřímně-zrovna od Tebe jsem čekala poměrně ostřejší reakci. :o)
Jen celkově jsem dost dobře nepochopila, jak to vlastně cítíš Ty.
Vycítila jsem z toho určitou toleranci, která mi v těch skupinách chybí.
Tam když nejedeš podle plánu a neříkáš to, co chtějí slyšet, začnou Tě přesvědčovat, že jsi Ty ten špatný.
Nevím, třeba je to hodně individuální, a na každém sdružení trochu jiné.

Nesouhlasím s tím, že členství v AA by mělo být doživotní. To je pak závislost. Cokoliv, bez čeho nemůžeš existovat samostatně je prostě závislost.
Nicméně pořád lepší je závislost na AA než na chlastu, v tom se jistě shodneme všichni. :o)

Mým cílem je být nezávislá, nebo si aspoň sama zvolit svou závislost. Momentálně docela dost času trávím získáváním a vyměňováním informací (internet, knihy, dopisy), to je taky druh závislosti. Ale třeba závislost na sportu mi nehrozí ani náhodou. :-DDD



Když se sejdou lidé se stejným problémem (jako třeba tady na diskuzi), tak moc dlouho se ten problém rozebírat nedá. Dřív nebo později dojde k tomu, že se téma začne rozšiřovat, a lidi se poznávat i z jiných stran. A to je dobře. Jsme lidé. A k tomu alkoholici. Ne naopak.

Na jedné diskuzi, kam chodím, a kterou jsem založila pro rodiče dětí se stejným postižením, jako má náš syn, jsme si také vyměňovali hlavně poznatky o životě s takovým dítětem. Způsoby projevu, řešení, hrozně nás to podpořilo. Ale pak se z nás stala parta lidí, kteří nehovoří jen o postižení, ale i o běžném svém životě, o svých dalších dětech, o svém zaměstnání, zálibách.
Samozřejmě čas od času řešíme i to postižení našich dětí, aktuální vývoj, atd.
Ale hlavně nás spojuje ta lidská tolerance a soudržnost, ikdyž to každý prožíváme a řešíme každý jinak, protože každé to dítě je jiné...

To mi v těch AA chybí. Tolerance a respekt k individualitě.

Manka:
V posledních třech týdnech abstinuji na 100%. Ale je mi jasné že 3 týdny je dost krátká doba na nějaké jásání.