Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Mam kamose honzu a to je alkoholove zavislej zdrejmne uz za mnlada kojil vodku bo nwm ale uz se dostavil do skoly ozralej kkt:-D Honza kupr vachodni praha u mukarova prosim o pomoc

Mam kamose honzu a to je alkoholove zavislej zdrejmne uz za mnlada kojil vodku bo nwm ale uz se dostavil do skoly ozralej kkt:-D Honza kupr vachodni praha u mukarova prosim o pomoc

Mam kamose honzu a to je alkoholove zavislej zdrejmne uz za mnlada kojil vodku bo nwm ale uz se dostavil do skoly ozralej kkt:-D Honza kupr vachodni praha u mukarova prosim o pomoc

Vladimire.Krasne se to cte a moudro ktere je ve tvych radkach dava dusi nesmirnou energii.Tohle vse ale vime az dnes.Pises o dusevnu a ja myslim,ze je v kazdem z nas.Nekdo mu rika Buh,nekdo vnitrni hlas,nekdo sila mysleni,ale stale je to to same.Nasi predci byli moudri a meli velkou viru v sebe, to aby prezili.Myslim,ze k tomu musime dospet,kazdy jinym tempem,kazdy za jinych okolnosti a nikdo vubec.Zalezi jen a jen Na nas jak moc a ci vubec chceme.Kazdopadne potkat cloveka kraciciho po stejne ceste je dar.

Zdravím všechny přítomné. Asi se můj příspěvek zde nehodí, ale třeba mi někdo poradí. Žiji s přítelem asi 8 let, má takové pijící periody, já tomu tak říkám. Jednou za tři týdny přijde pozdě z práce, dost opilý a následují nejméně 3 pijící dny. V tom lepším případě. Někdy pije doma, popíjí na balkoně pivo a kouří, když nic doma není, tak občas i tvrdé. Ale o tvrdém alkoholu tvrdí, že ten on nepije. Někdy ho musím schovat. No a během toho dne vypije několik dvanáctek. Třeba 6, nebo 8 nebo dne už 13. Není nijak agresívní, má jen hloupé řeči, ale samozřejmě tvrdí, že já jsem protivná a nesnášenlivá ženská a on v tom nevidí žádný problém. Trvá to dlouho, v podstatě celou dobu co se známe, kdysi to bývalo i horší. Nevím jestli se s tím smířit, nebo to hodit za hlavu a začít žít svůj život. Máme spolu 5 letého kluka, jsme ve věku cca 40 let. Já mám ještě starší dítě, ale to je už skoro dospělé. Nedokáži si pomoci a hodně dlouho pořád hledám nějakou odpověď a odvahu něco udělat. Pokud jsem na špatném tématu, tak se moc omlouvám. Mějte se všichni pěkně.

Tomi40,
obávám se, že tohle za Tebe nikdo nerozhodne.
On se zcela jistě nezmění. Takže záleží opravdu na Tobě, jak se k tomu postavíš. Buď to budeš tolerovat, nebo ne.
Mně by se to taky hrubě nelíbilo.
Jsi s ním už dost dlouho, abys pochopila, že tohle se nezmění. Alespoň ne kvůli Tobě. Bohužel. Musel by sám chtít. Zdá se, že je spokojený.
Jednat musíš Ty.

Tomi40 - pijící periody znám. Když jsem pochopila, že nemůžu pít denně, že to nejde, měla jsem vždy pauzu, úplně bez pití - měsíc, i víc. Pak jsem měla pocit, že to zvládnu, že si dám jen na chuť, jen trochu, vždyť ostatní to také zvládají - pít kontrolovaně. Šlo to chvilu, pak jsem to přehnala a hrozně se opila. Necšlo mi vystřízlivět, vždy jsem to přikrmila. Po posledním excesu jsem pochopila, že to takhle už fakt nejde a rozhodla se nepít vůbec. Byla jsem u psychiatra si o tom promluvit.
Myslím, že bys se svým přítelem měla promluvit. Pokud si svůj problém uvědomí a bude chtít, má šanci. Pokud ho necítí, bude pití pořád opakovat.
Držím Ti palce.

Může mi někdo z vás poradit, kdy je vhodná doba? Já bych nejraději to chtěla vysvětlit hned, ale je to zase po ránu stejné. Nyní si skočil do večerky pro další lahváče, ani už nemám chuť počítat kolik jich v tašce má. Ale počítám, že asi 6. Do odpoledne to stihne vypít, no a pak půjde pro další. Takže si myslím, že teď to nemá smysl s ním řešit. Ani nevíte, jak je mi to všechno líto. Tak moc bych si přála, aby neničil sebe a všechny kolem. Jinak je to inteligentní člověk, který je i šikovný. Jenže to co on udělá za rok, by se dalo hravě spočítat. Tak nevím, nevím. Jsem však zlomená natolik, že bych mu nejraději dala nůž na krk. Jenže se bojí, že to nezvládnu, že zbytečně vybouchnu a budu zase vypadat jako kr.va. Jsem už od středy potichu, nekomentuji to a tak vlastně jen chodíme kolem sebe a občas prohodíme pár slov. Takových zbytečných.

Tomi,ja bych s nim promluvila.Pokud to nezabere zdrhla bych.S alkoholikem se zit neda i kdyz neni agresivni(zatim).Dovadi to k silenosti.Citovy zivot zavisleho cloveka je otupeny a naruseny.

Manko, myslíš, že by to šlo i bez toho psychiatra? Když přesně vím, že pít nechci a chci to dodržet? Taky patřím ke kvartálním a neřeším tím žádný problém, mám chuť se napít a někdy to neukočíruju a musím pít několik dní a pak mi je hrozně - ale morálně, ne fyzicky.

Manko, myslíš, že by to šlo i bez psychiatra? Když vím, že pít nechci ? Já nepotřebuju antidepresiva, jsem celkem v pohodě, sportuju. Taky jsem asi ten kvartální - piju ale ne na nějaké problémy, ale že mám chuť se napít a jrelikož mi to manžel zakazuje, tak piju, když on bývá tak na týden pryč. Jenže někdy to neukočíruju a piju několik dní a pak je mi blbě, ne fyzicky, ale morálně. Připadám si jako odpad. A spím taky dobře, nějaký Neurol bych nemusela mít.

Jarko,
bez psychiatra to samozřejmě jde, jestli si nakonec věříš, že to uhlídáš.
Jde o to, že takto budeš mít nad sebou dohled a budeš se muset někomu zpovídat. Nemusíš jíst žádné prášky.. Potřebuješ ale podporu. Tak aspoň psychologa, to možná bude lepší volba.

Kdybys žádnou pomoc nepotřebovala, přece to dávno zvládneš sama a neocitla by ses ani na této diskuzi.

Jarko, jde to i bez psychiatra, jen musíš vědět, proč chceš přestat. Upřímně řečeno, vliv AD na sobě ani po dvou měsících nepozoruji, nepotřebuji nic na zklidnění a na spaní. Mám koníčky, dítě, přátele, nechodím nikam pařit - i přes to jsem s alkoholem měla problémy. Dlouho jsem bez něj vydržela a pak si dala. Chtěla jsem trošku, jen na uvolnění, nezapíjela jsem přímo problémy, ani žal, jen se mi to opakovaně vymklo a jela jsem v tom několik dní. Teď jsem byla 2x u psychiatra, dr. mi dala ty AD, jdu tam zase za 2 měsíce. Neabsolvuju žádnou terapii, nechodím k psychologovi. Mám kolem sebe lidi, kteří mi věří. A hlavně věřím já sobě. Napitím se bych styděla sama před sebou.
Zkus se rozhlédnout kolem sebe a psychologa navštívit. Pokud se Ti bude zdát jeho pomoc slabá, příště už tam nemusíš. Zkus to ale tam jít a promluvit o sobě narovinu a nahlas.

Pomoc psycholodů a psychiatrů a AD je individuální. Ja jsem po prvním větším průšvihu byla u psychiatra, předepsal AD, ale stejně jsem s přestávkama pokračovala, potom antabus, půlroční nepití, myslela jsem si že je vyhráno a jela jsem v tom znovu až do léčebny. Takže u mě žádná AD nepůsobila, v léčebně jsem byla bez jakýhkoli prášků, většinou se dávají léky dle zdravotního stavu, samozřejmě kdo pořebuje i AD.Manka má pravdu o psychologovi a mluvení o sobě, ale není to jednoduché. Nikomu z nás nepřeju léčebnu, ale tam jsme si všichni rovni, všichni se stejným problémem, a říkala jsem tam na sebe uplnou pravdu, věci které bych na samostatném sezení u psychologa na sebe neřekla. Nedokozála bych se tak otevřít, asi jsem byla v léčebně na úplném dně mezi stejně postiženýma , nebylo to hned snadné, ale podle toho jak mluvili ostatní, tak jsem se postupně otevřela.To kolektivní svěřování stejně zasažených lidí je asi nejsnadnější, ale spoň pro mě bylo. tím neříkám že je nejlepší. Někomu stačí být sám s psychologem a práskne na sebe všechno. Ale já mám dobrou zkušenost se skupinou lidí, kdy už nemá smysl se přetvařovat.Asi je to podobné u AA, ale tam jsem nikdy nebyla, v mém okolí toto není. I když všechno jsou to jenom pomocné berličky - člověk musí přesvědčit sám sebe, že je to jediná správná cesta a po téměř 9 letech můžu říct že JE a JDE to.

U psychologa jsem si příjemně promluvila, ale nijak mi to nepomohlo, nechtěla jsem se otevřít. Možná i proto, že jsem se styděla - byl to chlap před důchodem, takový hodný, příjemný pán, styděla jsem se. Mluvila jsem s ním o práci, volném čase, ... Prostě pokec. Ta psychiatrička je mnohem ostřejší, bude jí tak 40, ptala se vyloženě adresně, na konkrétní věci, ty jsem jí popravdě vyložila. Podruhé jsme mluvily krátce, ale jasně. Jako kvartální mám vlastně svůj kvartál před sebou, bylo vidět, že mi bude věřit až po nějaké době, na sliby tedy rozhodně nedá. Přesto mi ten její způsob sedl nějak víc. AA tu v okolí taky nemám, ale jak už jsem říkala, nepít chci dokázat hlavně kvůli sobě, protože už nechci, aby se moje průšvihy opakovaly, už nechci, aby mi bylo tak blbě. Nechci ztratit své blízké, přátele a práci. Takže opravdu ani kapku. Zatím to jde bez potíží.