Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Petro,
toho já se právě bojím nejvíc. Přijdou těžké chvíle, a třeba mi přestane záležet na abstinenci, když budu mít těžké období.
Ta Tvoje spolupacientka, ta to vydržela, a spadla do toho až potom. Jako by si tělo řeklo, že už je za vodou, a ono-prd.
Kurňa, ale po 9 letech, to už naštve. Jak dlouho v tom lítala po recidivě, než se znovu vzchopila k léčebně?

Zdravim vsechny uzdravene alkoholiky.Jsem jeden z nich je mi 30 let a ziji ve svedsku asi 3,5 roku.Jsem strizlivy asi 8 mesicu.Mel sem ambulantni leceni zde ve svedsku.Moje bejvalka ode me odjela kvuli memu piti.Ted sem sam asi 9 mesicu a snazim se s tym vyrovnavat ze se uz nemuzu nikdy napit znova.Zacinal sem v AA tady ve svedsku hodne sem cetl o tehle zakerne nemoci a i smrtelne.Ziji sam na samote v lese na baraku a je toted asi 1-2 mesice co jsem skoncil s AA ale myslim na ne stale.Ale ve svedskem jazyce je to tezke rozumet spravne chtel bych zalozit nejaky chat v cesku AA ci nejaky jiny kam by mohli zavisle osoby chodit a tak pomahat si navzajem v cesku. vim ze je chat v usa a tam sem byl taky parkrat jmenuje se stepchat.Pomoc je vsude jen chtit se lecit.Ja sem se odevzdal Bohu a snazim se tak s jeho pomoci zvladnout to verim ze sem se z toho ponaucil z toho jaky jsem byl a jaky jsem ted.Ze 12 kroku a 12 tradic z knihy pro aa anonymni alkoholici je cely zivot postaveny na vire k Bohu.Jen dnes jsem strizlivy jen pro dnesek.Just for today.Preji aby takovych lidi bylo vice co se snazi prestat pit aby jsme nasli silu a prestaly jsme s pitim ci jinymi zavislostmi.Najdete me jinak na chatu na lide.cz se jmenem mistnosti Zavislosti od A-Z.Dekuju Bohu ze jsem stale strizlivy a take AA snad zase se znovu setkame v AA

Natura.Vim co myslis.Take si rada rypnu.Kdyz to tady tak ctu zjistuji ze abstinujcich alkoholiku pribyva.Jsem tomu rada.Moc vam fandim a vase zkusenosti jsou pro me velkou motivaci neprestat doufat,ze pokud se chce,tak jde vsechno.Zacala jsem cist Cestu,co si se o ni jiz zminila.Neco v tom je.

Zdravím Tě Naturo - díky za gratulaci k 19 "narozkám":-) Jo, jo, plnoletá, ale ty budou až v květnu. No, když už jsem to vydržela tak dlouho, snad už nic nepříjde. Jenže,to je právě to, co alkoholik nikdy neví. Četla jsem příspěvek Petry o její známé, která se po 9 letech abstinence napila jen tak - z ničehož nic. Já vím určitě jenom jedno, že kdybych se - nedej Bože - napila, určitě budu hned utíkat na stacionář a žadonit, abych tam mohla docházet.
Po tolika letech abstinence, příjde někomu možná zvláštní, že tu píši jako alkoholička. Této nálepky se už nikdy nezbavím - a ani nechci. Naopak, i dnes,každý den bez alkoholu je den mého vítezství. Samozřejmě, že si to nepřipomínám denně, ale když pak najednou je za mnou rok, tak vím, že 365x jsem zvítězila a je to príma pocit. Nikdy bych neodsuzovala nikoho, kdo abstinoval a pak se po nějaké době k pití vrátil. Každý jsme jiný. Jenom chci, aby všichni co sem chodí věděli, že pomoc je vždy po ruce. Jde o to překonat sebe sama a když jde o partnera, který propadl alkoholu, nevzdávat se a bojovat za něj a s ním. Nevěřit slibům, že už se polepší - prostě to neudělá, protože alkohol bude silnější, ale nutit ho, třeba i pohrůžkami k léčbě. Nepovede se to třeba napoprvé, ale jednou to určitě vyjde.
Držím palce všem těm, kdo abstinují a hlavně těm, kteří teď právě bojují sami se sebou. Držte se a vyhrajete!!!

Jo, a proto volám Tajného:
Haló, kde jsi? Neboj se, a ozvi se!

Myslim ze tajny na nas pozapomnel.Mozna se urazil,ze ho druzi hodnoti a on se snazi.Ani na mail neodpovida.Tak snad se drzi.

Nepiju 40 dní. Včera jsem byla pro AD u psychiatra, na kontrole. MUDr. se mnou mluvila krátce, je ale energická a jasná. Řekla, že vypadám rozhodně lépe než minule a že se dál uvidí. Myslím, že vychází ze zkušenosti, že mnozí slibují a pak jich míň sliby dodrží. Řekla, že až budeme mít za sebou rok, že to bude fajn. Takže se držím dál.
Pozdravy spolubojovníkům.

Taky zdravím všechny.
Chtěla bych se zeptat, jestli vzpomenete na situaci, kdy pro vás v době abstinence bylo opravu těžké NESÁHNOUT po té flašce. Kdy jste se fakt museli překonávat, aby jste to neudělali, a nedali si.

K otázce od Natury: těžko říct po těch letech jestli taková situace u mě nastala, ale mám takový pocit, že po léčebně asi už ani ne. Když mě někdo vytočil, tak mě vždycky jenom napadlo, že v této situaci bych si dřív šla loknout a zvítězil ten pocit, že jsem čistá
a nic není důležitější než tento stav a tudíž protějšek je "vůl" a JÁ JSEM LEPŠÍ.
Je to fakticky podmíněno tím že si každý musí
uvědomit, že abstinuje PRO SEBE, že je vyrovnaný se situací a ten pocit toho vítězství nad svojí slabostí mně pomáhá být nad věcí.
Je pravda že jsem se nedostala do situace, ńějakého úmrtí nebo nemoci blízkého a tak nevím jak bych reagovala. Ale běžné rodinné konflikty s manželem, dětmi, příbuznými... u toho se dá říct, že to není nic proti mojí závislosti a nějak se to vyřeší.
Podotýkám že jsem šla do léčebny pod tlakem rodiny a s tím že to dělám kvůli dětem,...ale až v léčebně jsem pochopila že to dělám pro sebe. Měla jsem štěstí že mě moje okolí podporovalo a tak nedokážu posoudit kdybych se v tom ocitla sama.
Všem nám držím pěsti pro výdrž.

Zrovna přemýšlím, že nepití alkoholu je ve společnosti bráno spíš jako divné. Abstinentů je málo, všichni pijou, někdo víc, někdo míň, někdo až moc. Když někdo nekouří, nikdo ho nenutí - zapal si, dej si s námi, jen jedno cígo. Skleničku nějak lidi vnucují častěji. Naštěstí se pohybuju v prostředí, kde se v práci nepije, kromě pár decentních oslav mimo pracoviště, mí kamáradi si alkohol dají, ale spíš chodíme na kávu než do hospody.
Jsem ráda, že je vás tu spousta, kteří abstinujete dlouhou dobu a jste důkazem, že to prostě jde, když člověk opravdu chce. A já chci. :o)

Natura.Vis,kdyz jsem nad tim premyslela jestli pit ci nepit,tak napit se je jednoduche.Nikdy jsem nebyla zavisla takze nevim co prozivas.Ale sama sobe jsem dala zavazek ze pit budu jen zridka a to pouze symbolicky.Bojim se ze po case bych ztratila svoji vuli nepit.Jak sama vis alkohol je tolerovany a pije se vsude.Takze jsem si zakazala se pripojovat.Geny jsou mrchy ty nezabijes.Take si myslim ze jde hodne o duch**no.Jak uz tu to bylo zmineno.Vira v boha uzdravuje.Takze si verit a byt silny,protoze zivot musime brat takovy jaky je.S bolestmi radostmi i trapenim.Je to o sile ducha a o radosti s boje.Vim ze to mas tezke.Jak je Na tom tvuj Tata?

Narura
100% souhlasím s Petrou,vpodstatě je potřeba zvládnou dvě hlavní věci:1-sebe a 2-být nad věcí.Začátky /pomoc/ se dostat z bludného kruhu mohou být pro každého různé.Taky cíle jsou různé /partner,rodina,děti,rodiče atd.../,pak se člověk pomalu formuje a přichází kde je zakopaný pes.V tom je léčebne opravdu výborná...
Když jsem opouštěl léčebnu měl jsem obavy jak se zachovám až mě první věc vytočí.Ku podivu jsem to lehce zvládl,snad mě to jěště navíc posílilo.Byla jednou jedna situace asi 2 měsíce po léčebně,kdy jsem přišel do komfliktu a tehdy mě silně hlavou proletělo pokušení na panáka.Bylo to však jiné jako předtím-bez chuti,pouze nějaká reakce,že je problém a k tomu patří chlast.Postupně to sláblo,dnes takové přepadovky nejsou.Zvládal jsem to tak,že jsem si logicky reálně představil co by se stalo když se napiju.Pár hodin by jsem byl v opojení a to je vše a pak by přišel ten nejvěčší trest,že jsem sám sebe sklamal a to nechci.U vzniku náhodných chutí jsem používál to,že se dosyta napiju vody,teď už se to podstatně méně stáva,byla to taky rada od lékařů.

Děkuji za zajímavé odpovědi. :o)

U mně se taky dpři pití vytvořila automatická reakce: problém-flaška-výčitky.
Pak už ani ten problém nemusel být, a sahala jsem denně po flašce jaksi automaticky. Při depresi to bylo opití do němoty.

Včera jsem si znovu uvědomila...prostě vzpomněla jsem na to, jak jsem šla s dítětem do kroužku a tam jsem na záchodě zvracela a pila, když jsem s ním šla do PPP (pedagog.-psychologické poradny) a měla jsem po "těžké propité noci", bylo mi zle a cesta v tramvaji byla problém, abych jim to tam nepoblila. Při tom všem se tvářit usměvavě a odpovídat na všetečné otázky dítka...pak v poradně řešit potíže s učitelkou, a bojovat s nevolností v kocovině. Hrůza.
Nevím proč, vzpomněla jsem si na to včera v autobuse, a zase se ve mně něco tak sevřelo, šileně se za to stydím,tak strašně, že bych to nejraději vymazala ze svého života. Ale to už nejde.
Tohle je vždycky to, co se mi připomene, když bych se chtěla napít.
Chuť na to nemám vůbec, ale vím já, co to udělá, až bude větší problém?


Martina:
Děkuji za optání, táta je po chemoterapii slabý, a na ozařování musí tedy do nemocnice. Bude tam asi měsíc.Nemohl by denně dojíždět 15 km autobusem.
Být jím, tak nikam nejdu a soustředím se na posilování imunity.Ale je to jeho zdraví...no spíš nezdraví. :-(
Aspoň tam nebude mít přístup k alkoholu a cigaretě. Snad mu dají kapáky, Aby se trochu vzpamatoval. Jen s návštěvami to bude problém. Mamka tam nedojede, je invalidní. Ještě že jsou mobily.

Natura i ostatní
Chci se jěště vyjádřit k tématu-situace kontra flaška,protože o těchto věcech dost přemýšlím tak nějak už automaticky podvědomě a toto mě napadá:Natura psala o automatické reakce problém-flaška-výčitky a podobně jsme psaly v tom duchu i my.Já třeba psal:problém-panák-strach,že se sklamu atd,pořád je to stejné.Co by nasledovalo zatím? zase pití z toho sklamání,nebo strachu a už se to nabaluje jak sněhová koule.A teď,jak to udělat,aby k tomu nedošlo?Když se podíváme na začátek u každého je NĚJAKÝ PROBLÉM-ten to celé nastartuje /nebudu počítat napití se z blbosti,nebo nudy.../ Jak vlastně ten problém vznikne? kdo ho vyvolá?kdo ho prožívá?dá se něco udělat aby ten problém nebyl?,nebo dá se udělat něco,že i když ten problém je,aby se nepřenesl na mě,neničil mé svědomí,nebolel mě a tím nenutil pít?...dá se to zvládnout-vymysleli to už naší předci a vznikla Kniha moudrosti starých Toltéků/Autor: Don Miquel Ruis/.Samozřejmě není to z mé hlavy,pouze to moderuji a na sezeních s mou bezva psycholožkou jsem o tom několikrát diskutoval,snažím se v tom duchu žít a pomáhá to...Vše je o tom,že člověk má dlouhodobě z výchovy a v prostředí kde žije podvědomě vytvořené určité DOHODY mezi sebou a ostatními lidmi,s vlastmím snem,s Bohem,se společností,s partnerem,s dětmi...Nejdůležitější jsou dohody,které jsme uzavřeli sami se sebou.V těch dohodách si říkáme co jsme ,v co věříme,co cítíme a jak se chceme chovat.Když dokážeme poznat,že naše dohody vládnou nad našim životem a my s tím nejsme spokojeni,můžeme dohody změnit.Jsou čtyři,já pracuji na druhé dohodě,protože se v ní hodně vidím.Druhá dohoda zní: "neberme si nic osobně".Je to na delší psaní,skusím z toho vybrat věty,co by mohlo ji objasnit:
Nic co lidi dělají,nedělají kvůli nám,dělají to kvůli sobě.I když se nějaká situace jeví jako osobní,když nás jiní přímo urážejí,nemá to s náma nic společného.To co dělají,říkají,jejich názory jsou v souladu s dohodami v jejich myslích.Pokoušejí se poslat nám jejich jed a budeme-li si to brát osobně,pak se k nám ten jed dostane a stane se naším.Jsme-li otevření brát věci osobně,učiní to z nás snadno kořist těchto predátorů...Imunita vůči tomuto jedu je darem této dohody.Jestliže učiníme z této dohody návyk,dostane se nám obrovské svobody.Budeme-li dodržovat túto dohodu,můžeme cestovat po celém světě s otevřeným srdcem a NIKDO nám neublíží.
...Tak tolik k tomu.Myslím,že to je výborná věc právě jak zabránit tomu,aby v nás nevznikl ten PROBLÉM a pak už nemůže následovat-flaška-výčitky.Vspoměl jsem si na Tajného jak psal o metodě léčení tím,že doktoři "nazírají" do mé duše a ji opravují,to bych nechtěl.Davám přednost raději této dohodě,kromě toho že se osvobozuji,jěště vlasní práci na sobě se více zdokonaluji a to přináší radost a blahodárný úsměv :o)

Všem: Zdravím všechny, ten Vladimír, to je ale hlava otevřená, krásně podáno. Každopádně musím napsat že už jsem byla za přítelem na návštěvě, byla tedy velmi krátká, ale moc hezká. Zdá se mi tam dost přísný režim, ale asi to k tomu patří. Zatím se mu tam vede docela dobře, alespoň že si srovnal v hlavě to že ví že tam má být a že si nějak musí popřemýšlet o tom svém životě, možná si řeknete že to je nic moc, ale mě se to zdá docela velký úspěch když si vezmu že ještě nedávno tvrdil že žádnou léčebnu nepotřebuje a že on je v pořádku a vůbec žádnej problém nemá. Zatím se všichni mějte.