Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Vladimire,myslim ze to co jsi napsal je velka pravda.
Obcas jsem se zamyslela ze kdyby muj ex prestal jestli bych se vratila.Strasne tezko.Tak jako bych tezce nesla vztah s abstinujcim alkoholikem.Zazitky a zkusenosti jsou ve me a mam vybudovany mindrak Na alkohol.Takze diky, ze jsi me objasnil neco o cem sem tusila a nedokazala to pojmenovat.S detmi mas take pravdu.Ze vsim co jsme prozili se oni zarucene potkaji a pak teprve otevrou oci.

Alca.Ne to neva.Ale jsem to chtela rict trochu jinak.Lide co piji pivo a makaji rukama( myslim zedniky a kopace atd.)to pry vypoti a pivo jim nevadi.Tak by me zajimal nazor odbornika.Me to pripada jako vymluva.Makam tak se ty 3-5 pivek vypari a neublizi.

Vladimire,myslim ze to co jsi napsal je velka pravda.
Obcas jsem se zamyslela ze kdyby muj ex prestal jestli bych se vratila.Strasne tezko.Tak jako bych tezce nesla vztah s abstinujcim alkoholikem.Zazitky a zkusenosti jsou ve me a mam vybudovany mindrak Na alkohol.Takze diky, ze jsi me objasnil neco o cem sem tusila a nedokazala to pojmenovat.S detmi mas take pravdu.Ze vsim co jsme prozili se oni zarucene potkaji a pak teprve otevrou oci.

Alca.Ne to neva.Ale jsem to chtela rict trochu jinak.Lide co piji pivo a makaji rukama( myslim zedniky a kopace atd.)to pry vypoti a pivo jim nevadi.Tak by me zajimal nazor odbornika.Me to pripada jako vymluva.Makam tak se ty 3-5 pivek vypari a neublizi.

Natura
To co Tě ranilo se bohužel může stát,ale taky ne.Opět se musím vrátit do léčebny."Dobrý" partner se zajímá o to jak se jeho druhá půlka léčí /vycházím z toho,že nejsou jěště pošlapané všechny hodnoty/,navštěvuje ho a mluví s lékaři.Taky po doporučení si mohou udělat "skupinu" a o všem promluvit,kde se zachová maximální objektivita.Já chodím 2-krát ročně na dvou denní mecheche abst. alkoholiků.Jsou zvání partněři,někteří tam chodí,dávají podporu svým protějškům i nový partneři,kteří je poznali už jako abstinující alkoholiky.Chválí si to,když probíhá VELKÁ skupina,v ní má každý své slovo předevšema,je tam bezva atmosféra/sport,hudba,opékání,soutěže atd/.Pak tento partner začíná VÍCE chápak problém v jakém je ten druhý.Takže z toho plyne,že Tvůj můž by takto věděl,že není taktné od něj Ti připomínat štamprli jako chlast,navíc ví o co jde.Podezírat Tě často bude,vybudovat si důvěru je pro nás alkáče těžká věc,ale od nej by měla jít spíše podpora.Taky jako chlap Ti musím připomenou naši mužskou povahu.Pořád máme v sobě si dokazovat jací jsme páni tvorstva,jsme ješitní a druhé housle v rodině hrát moc nechceme...U dětí je to těžší,musíme čekat až je čas a život prověří .Zůstavají tedy dvě cesty:1.Pít dál a jdeme do pekel.2.Abstinovat a až jako doběhlí maratónci se dočkáme uznání o to však věčší,na rychlé výsledky já moc nevěřím.Jěště jedna věc,stále se kolem ní točím a vidím ji jako dobré řešení a to je tá práce hlavně na SOBĚ,nebrat si to osobně.Všechny narážky snažit se odrážet úsměvem prič a nenechat je hlodat ve svém svědomí.Stejně se už co se stalo neopraví,jde cesta pouze vpřed.Abstinovat a to co nám dával alkohol jako rychlé potěšení a úlevu nahradit opravdovými kvalitnějšími hodnotami.V léčebni jsem měl výborného lékaře,téměř týdně někdo odcházel,loučil se v komunitě.Často jsem od něj čekal dlouhé projevy až jsem se těšil co řekne.Vždy řekl jen krátce:"Abstinovat,o tom všem to je".

Vladimíre,
díky, že Tě tu máme. :o)
Ráda tě čtu.

Tomu,že jsem ještě tady vděčím Anonymním Alkoholikům,skuste to-nic za to nedáte.

Natura.Docela te chapu a take by me to bolelo.Ale clovek se nesmi brat moc vazne a mel by si umet ze sebe obcas udelat i legraci.On ma o tebe jiste starost a mozna chtel jen ulechcit situaci.

Martino,
já si ze svého alkoholismu dělám legraci pořád. :o)
Vůbec se neberu příliš vážně, a když to na někoho nového bez obalu vybalím, velmi se bavím jeho reakcemi.
Manžel mě velmi podporuje, tohle byla chviůlka, kdy jen neměl náladu a chtěl si rýpnout, a právě pro ten úmysl mě to bolelo. Kdyby to řekl v legraci, je to jiná. Ale on chtěl ublížit, nebyl naladěn na srandičky.
Někdy (spíš dříve, teď už ne) mi nabídl, když jsme byli se známými v hospůdce, a pili tam pivo (já nealko), jestli nechci pivo (normální, alkoholické).
Tak to mi mozek nebere, jestli mě zkoušel nebo co? Dělal jakoby nevěděl, že nesmím. Snad mi to nabídl ze slušnosti, nebo já nevím proč. Má někdy takové úlety.
Teď už se automaticky ani neptá-chvála Bohu, kafe si nesladím 10 let a ptá se mě furt, jestli chci do něj cukr!

Určitě jsem alkoholička ,vím to už pár pátků,ale poslední dobou je to čím dál tím horší ,ráno se probouzím s pocitem bezesné noci jsem unavená a myšlenka ,že musím jít do práce je mučivá ,klepám se jak ratlík,ale snad to nebude alkoholem ale ,nervama ,když přijdu do práce po třech zákaznících je to v úvozovkách dobré,jsem prostě jak spící panna ,bojím se ,že zapomenu kód na alarmu,zapomenu svoje heslo na PC asi to má i něco společného se sociální fobií ,ale bojím se jít za psychoušem ,aby si mě tam nenechali je to zapeklitá situace ,mám dvě děti a manžela na třísměnném provozu ,prostě si to nemúžeme dovolit.Uvažovala jsem i o sebevraždě,ale toho nejsem schopná,zaplaťbůh...Jsem na dně poradte

Vladimír: Já teda doufám že ten můj přítel bude někdy tak otevřeneý a schopný o tom problému mluvit jako ty. Super se čteš a je v tom určitě hodně pravdy a zkušeností. Já se budu příteli snažit ze všech sil být oporou, ale mám trošku strach z našeho prvního setkání teď v léčebně, docela hodně mě potrápil a já to mám teď v sobě, jasně že mu nechci nic vyčítat, to by jako určitě nebylo fér ale prostě nevim jak se tam na sebe budem vůbec tvářit, možná je to zbytečná starost, ale i tak mě to štve. Strašně by mě zajímalo, jestli si v té léčebně už ten člověk takhle zezačátku uvědomuje že možná cosi trošku pokazil, já nečekám ani nechci nějaký omluvy nebo tak něco, ale jen by mě to zajímalo jestli si může uvědomovat že to všechno nebylo až tak moc normální?
Natura: Zdá se mi to taky trošku nefér, něco takhle divně nadhazovat, trošku to vypadá jakože by tě manžel fakt nějak zkoušel, ale možná jen to řekl tak aby ses ty nebo on v té situaci kdy všichni pijou alko necítil nebo necítila nějak jinak, nějak odstrčeně, fakt spíš jako tu slušnost bych to viděla.
Musím se vám všem ještě pochlubit, že jak můj přítel min. týden nastoupil do léčebny, tak já abych s ním jako trošku držela basu jsem okamžitě přestala kouřit a zatím se držím.

r
Nejsem vůbec dobrá rádkyně, ale asi bych teď nahonem vymyslela jedině to že skus zavolat nějakou takovou tu linku bezpečí, tam ti určitě pomůžou, nebo tě alespoň vyslechnou odborníci a ti poradí nebo navedou co dělat a co je určitě pro tebe nejschůdnější cesta. Neboj se to určitě zvládneš, ale nebuď na to sama,jo?!

Alča
Hodně bude záviset všechno na Tvém chlapovi jak bude na sobě pracovat.Výsledky se projevují u každého různě,věčšinou dozrání přichází v konečné fázy.Je potřebné si uvědomit,že léčebnou vše nekončí,je to jak škola do života,pouze je odrazovým můstkem,přípravou,zatím však to nejlepší co se dá pro alkoholika udělat...Statistická úspěšnost je kolem 25-30% v první léčbě.Je potřeba maximálně se držet rad lékařů,aby to vyšlo.Držím palce.

Alčo,
bezva, jste super dvojka. Kéž vám to vyjde , být už jen nezávislí. :o)

r.,
žádný psychiatr si Tě v ordinaci nenechá ani Tě proti Tvé vůli nezavře v léčebně.
Ale fakt musíš začít jednat a zajít tam.
Pokud se necítíš na ambulantní zvládání alkoholismu, pak bude léčebna nutná.

Pokud jsi na tom (podobně jako to bylo u mě) špatně hlavně psychicky kvůli své SF, je třeba dojít si k němu pro léky, a u těch pít stejně nesmíš (nechceš-li se úplně zlikvidovat). prostě udělej aspoň ten první krok, začni něco dělat. Aktivně, ne jen v diskuzi. Objednej se k psychiatrovi. teď hned, ještě dnes. Zvládneš to.

Zdravím všechny. Náhodou jsem tuto diskusi objevila při hledání nějakého léku. Zaujala mě, že jsem ji přečetla celou. Týká se mě velmi, protože jsem téměř 9 let abstinující alkoholička a v některých příspěvcích se vidím.
Že mám problém jsem věděla asi dva roky, jako většina žen jsem pila tajně a jako každý jsem si myslela, že to zvládnu. Po dvou letech se to po průšvihu provalilo a další skoro dva roky jsem s pomocí rodiny, psychiatrů, antabusu atd. snažila přestat, v tomto období jsem v kuse abstinovala 5 měsíců, ale jeden lok slivovice a byla jsem zpět.Po dalších pěti měsících utajeného pití a po každém napití další předsevzetí, jsem to po vyhazovu v práci dopracovala do léčebny. Šla jsem tam pod nátlakem rodiny, dobrovolně bych se tam tehdy asi nedokopala.Dostala jsem nůž na krk, a jsem ráda. Podařilo se mi přestat po první léčbě . Mám hodně podobné názory a zkušenosti z léčebny jako Vladimír, a v duchu mu dávám za pravdu. Jediná jistota je už nikdy ani hlt, čím delší je čas od ukončení léčby tím je to snažší, musela bych se moc rozepsat o svých pocitech, ale "sebevědomně"
napíšu, že jsem na sebe hrdá. Ale vím že už nikdy se žádného alkoholu ani v hrozné životní situaci, které určitě přijdou, nesmím napít. Heslo psychologa z léčebny : normální je nepít!

Petro,
ahoj!
:-)
Rozepiš se klidně o svých zážitcích. Pro nás, "začátečníky" je to zajímavé, poučné.

Chtěla jsem jenom napsat, je to známá věc, ale i má zkušenost, že život bez alkoholu není o nic ochuzený, jak se možná na začátku zdá tomu kdo přestává. Je ´moc lidí kteří vůbec nepijí ( třeba jim alkohol nechutná)a není nic divného ve společnosti pít nealko. Nežiju v prostředí abstinentů, kolem mě alkohol pije v různé míře skoro každý. Můžu říct , že po těch letech, odmítat alkohol není žádný problém a žít bez pití je parádá, žádné výčitky svědomí,žádné výmluvy, člověk vidí svět pořád střízlivým pohledem, pamatuje si co se stalo, co řekl ..... I když nikdy neví. V léčebně byla pacientka- mladá ženská s recidivou po devíti letech, bez alkoholu zvládla těžkou nemoc dcery, a pak zničeho - bezdůvodně jenom to zkusím a byla v tom zpátky. Jak dopadla později už nevím. Ale potěší mě každý kdo to zvládne a hrozně to všem abstinujícím přeju! Jen tak na okraj dodnes se mi někdy zdají sny, jak si schovávám chlast a někdo mě při tom načapá, apod.Pak se probudím a jsem šťatná že je to sen, hrozná úleva!