Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Tajný:
Hele, jásat přece můžem každý den! Lidi, dneska je venku tak kráááásně! To je přece důvod k jásání hnedka. :-)

Natura-reakce
Chci se jěště k tomu vyjádřit,mám pocit,že vznikají neshody a chaos.
Na začátek,nerozumím tomu co znamená ostřejší reakce.Já ostře reaguji při odpovědích a radách,když někdo pije a dlouho váhá co má dělat,jsem zastánce radikálního řešení,rad skušených lékařů s dlouholetou praxí a několikrát jsem opakoval,že se spekulací jak to obcházet jsem "skoncoval".Táto debata byla už o posunu,kde je možné tolerantního a širšího se zamyšlení,protože jsme v jiném stadiu.Měkce jsem se vyjádřil v tom,jak jsem postupně těžce přijímal to,že mám o sobě říct,že jsem abst.alkoholik,dnes vím proč to bylo a je nutné,neponižuje mě to.Mě se však zdá,že Ty polemizuješ až moc,až bych řekl,že si chceš svou nemoc vymazat z hlavy,popřít ji,že neexistuje,tlačíš na osobní individualitu tak,že pokoru a fakt,že jsi doživotní abstinující /spící/ alkoholik chceš převálcovat.Jednou jsi napsala,že věříš,že se dá alkoholizmus vyléčit a to se mě zdá,že se v těch řádkách skrývá,není to u mě úplně čiré,vidím tam rozpory.Naproti tomu si vážím všech Tvých příspěvků i boj s abstinenci.Proto aby jsme mluvili odborně a k věci cituji přesně větu doc.Skály:

"Závislost na alkoholu je choroba nanejvýš vážná,protože léčba nikdy nedokáže aby se pacient naučil pít s mírou.Závislost lze léčením jedině stabilizovat.A stabilizace se rovná trvalé a důsledné abstinenci .Je proto nutné a prospěšné,aby také pravidelně docházel mezi lidi,kteří mají podobný problém jako on sám.Tuto společnost najde v socioterapeutických klubech pacientů a jejich rodinných příslušníků,které jsou zřizovány při protialkoholních odděleních."

Já jsem dlouhým příspěvkem napsal přes okružní omáčky zásadní věc,že kromě osobní individuality,kterou plně uznávám a podporuji musí být v abst. alkoholikovi pokora vůči této nemoci,vědět o ní mít ji v podvědomí a k tomu slouží i kluby AAA,kde je dobré si svou závislost připomínat,aby jsem zvládl abstinovat doživotně.
Ty jsi se vyjádřila názorově v kostce takto:
-AAA je organizovaná sekta
-AAA ponižuje abst.alkoholiky
-v AAA čtou co jim napíšou
-v AAA nechtějí nic jiného slyšet,pouze alkoholizmus
-AAA je dobrý klub pro ty těžké alkoholiky,ubíjí mou individualitu
-radovat se denně bez alkoholu mě nenaplňuje/radovat se denně bez alkoholu u mě znamená prožít radostně každý den jako důkaz nepití,aniž bych myslel na slovo alkohol a měl depky/
-chápu,že někomu pomůže,nechci se ponižovat v klubu
Pak jsem z toho pochopil,že jsi tam snad ani nebyla,pouze to víš od kamarádky.To jsou zas u mě ostrá slova,já to v mém AAA takle nevidím.Ani jedna ! "pomluva" se tam nehodí,pouze platí to,že hlavní téma je alkoholizmus-to je logické,přeci když tam přijdu jednou za 1-2 měsíce dobrovolně, nebude hlavní téma třeba vyšívání. Psal jsem o tom,že se mě zdají členové "zaspalí" a že to chce trochu se probudit,také jsem psal o jejich jiných akcích /výstavy,opíkačky,výlety na hrady.../.Kdyby jsem alespoň trochu zacítil,že se mnou někdo MANIPULUJE,ponižuje mě,dává mě číst mýmy ústy cizí myšlenky-vystoupím s tvrdou kritikou,odcházím a najdu si jiný klub.To co jsi napsala,že hledáš toleranci a respekt k individualitě,tak to je počínaje léčebnou a na všech sezeních co jsem absolvoval jak rok po léčebně,pak s psycholožkou,teď začátek v AAA na PRVNÍM místě.Díky tomu jsem udělal takový osobní pokrok.Dnes naopak začínám mít tolik aktivit,že nebudu stíhat.Když vspomenu na dvoudenní akci abst.v malebné přírodě s kulturním a sportovním programem o alkoholu jsme se bavili asi 1,5 hodiny ve velké skupině,byli tam i partneři abstinujících o to jsem Ti psal jak podorují své polovičky.Já mám za sebou 45 let života a v tak demokratické společnosti jsem jěště nebyl.To,že každý řekne o sobě co se událo za období a nový se představí je normální...Úpřimně nevěřím,že takové jak jsi psala AAA existuje a když ano po jasném důkazu je to ostuda.Taky se mě zdá,že se v tom projevuje Tvá nemoc SF,proto zřejmě volíš jiné typy komunikací.
Jěště reakce na to,jak by se měl změnit obsah v těchto příspěvcích.Beru to jako fakt,že je tady téma "Alkoholizmus scela vážně" myslím,že by se měl držet nadpisu,malé odbočky nevadí.Nedokážu si představit jak surfuje stydlivý potenciální alkoholik po netu,klikne myší na naše téma a začne číst,jak se baví parta stabilních pisatelů o běžném životě,svém zaměstnání a zálibách.Jiné osobní problémy patří jinam,to přeci není problém a naopak nedokážu si představit,jak by mě naslouchal člověk co o alkoholizmu neví nic.Nejvíc mě fascinují otázky v mém okolí lajků: a to si nedáš ani pivo?-není co dodat.
Dám Ti pár otázek pouze k zamyšlení,pořád totiž koukám na poslední větu v Tvém posledním příspěvku,zní:

To mi v těch AA chybí.Tolerance a respekt k individualitě.

-kolikrát jsi tam byla?
-co jsi jako individualita kritizovala,navrhla,prosadila,změnila ?
-jak Tě tam konkrétně netolerantně urazili,Tvá konstruktivní rakce?
-co u Tebe nerespektují ?
-když jsi tam nebyla,jakou formou budeš svou individualitu vyvíjet ?
-myslíš,že individualitu vyvineš pouze u návštěv jednoho svého psychologa?,není potřeba širší spektrum osobního kontaktu k dosažení max. objektivity?
-jsi přesvědčena o tom,že lidi co nemají s pitím,léčením žádné skušenosti při debatě Tě budou chápat?
A poslední věc trochu teď mimo alkoholizmus.Možná by Vás všechny překvapilo jaký vlasně jsem-vychechtaný,tolerantní,maximálně objektivní romantik :o),ale bohužel alkohol mě v životě zasadil rány a proto se znažím být vůči němu nekompromisně tvrdý.

Vladimíre, díky za zpětnou vazbu.
Ano, něco podobného jsem u Tebe (ale nejen u Tebe) chtěla vyvolat hned tím prvním příspěvkem.
Zatím se tedy nikdo jiný z AA neozval, tak se vyjádřím k tomu, cos napsal.

Ano, v kostce jsi mé připomínky shrnul myslím správně, tak jak jsem to chtěla říct. Uvědomuji si, že jsem hodně kritická, a sama nejsem dokonalá. Ale kdo má právo kritizovat? Nikdo není dokonalý. Takže nikdo? Nesmí se říkat to, s čím nesouhlasím?

Pochopil jsi správně. Na AA jsem osobně nikdy nebyla (sociofobikovi se fakt blbě chodí na takové akce, musela bych být pod prášky, a to nemá smysl).
Ozvalo se mi několik lidí, z různých AA. Většinou jim fakt pomohli, nebo to tak aspoň cítili.
Pár jich ale mělo tyto zkušenosti, o kterých jsem psala, tyhle byly konkrétní jednoho (jedné) z nich, se kterou jsem teď hodně v písemném styku.
Bála se to tu napsat, stejně jako se bála to říct přímo v AA, nebo napsat do TP. Jsem tedy spíše něco jako prostředník, píšu za obě, protože to cítím stejně.

Některé věci nemusíš osobně prožít, abys pochopil, jestli jsou pro Tebe dobré, přínosné, či ne.
Nemusím vyzkoušet všechny zážitky, nebo vstoupit do všech organizací, abych si vybral co je pro mě dobré. Jdeš tam, kam Tě to táhne.

O Tobě si, Vladimíre, myslím, že jsi opravdu tolerantní , protože kdybys nebyl, pošleš mě do pr...ele a nebudeš se mnou polemizovat. :o)
Hrozně ráda šťourám do věcí a narušuji zaběhnutý řád. Není v tom nic osobního.

My dva se lišíme především v tom, že Ty věříš lékařům, a já už ne.
Ale to je na jinou diskuzi.

Nevěříš, že taková AAA, o níž jsem psala, skutečně existuje? Máš pocit, že jsem si to celé vymyslela? Bohužel nemůžu napsat nic konkrétnějšího, protože jde o malé město a narušila bych tím anonymitu té osoby, se kterou si o tom píšu.
Přece ale pravidla u všech AAA musejí být stejná, ne? Nebo si je tvoří každá ta asociace sama?

K tématu na diskuzích- samozřejmě, že na diskuzích bychom se měli držet tématu. Ale jakmile vznikne už jakási víceméně stabilní skupina (nemyslím ani tak na netu), kterou cosi spojuje, určitě si po dlouhou dobu nevystačí jen s tím pův tématem. Jsme lidé mnohobarevní svými povahami a koníčky. A tak se to do toho sdružení i promítá.
Když bych měla svůj život okleštit jen na alkoholismus, bylo by to velmi strohé a nezajímavé vyprávění, a neuspokojovalo by jak mě, tak posluchače. Všechno se vším souvisí.

ad psycholog-
jestli si myslím, že jen s jeho pomocí alkoholismus zvládnu?
Budeš se divit, ale já s ním alkoholismus vlastně neřeším. Když na to dojde řeč, tak ano, nic nezastírám. Probíráme spolu kompexní mou osobnost, ne jen její jednu část-alkoholismus.
Chápeš?

To je to, o čem tu stále píšu: Obecně-bolí mě břicho, jdu k doktorovi. Ten léčí břicho (ne mě, jako člověka), zeptá se mě, co jsem jedla a napíše léky. Hotovo, další, prosím...

Takto chodí moje kamarádka s bolestmi a chronickým zánětem jícnu a žaludku po doktorech už pět let. Bere léky, nemůže se pořádně najíst.
Nikdo neví, že příčinou jejích potíží je despotický manžel a její neprojevený vztek, který se somatizuje do choroby jícnu, žaludku, žlučníku...
Nikdo z doktorů nespojuje duši a tělo.
Tu kamarádku znám už 12 let, a mám možnost pozorovat, jak se vždy nemoc zhorší po nějakém problému s manželem doma...
Ona sama si to také nepřipouští, přitom je takový učebnicový příklad! Celostní medicína by ji mohla dát do svých učebnic jako typický projev potlačené zlosti. Když to bude dělat dostatečně dlouho a bude papat prášky, časem se objeví změny na jícnu, žaludku...je to otázka času, kdy vzniknou vředy nebo nádor.
Kdo zná principy celostní medicíny a etikoterapie
(Vogeltanz-Co s doktorem?), nebo jakékoliv jiné práce zbývající se skutečnými příčinami nemocí, tak ví, o čem tu mluvím.

Tak je to i s alkoholismem. Jsem přesvědčena, že v zásadě každá nemoc je v určitém stadiu ještě vyléčitelná.
Jenže je potíž v tom, že příčina není jedna, a většinou je to souhrn mnoha příčin, zaběhaných vzorců chování, myšlení, zacházení s emocemi.
Ale je to řešitelné. A vyřešitelné.

Natura:
O tom mi povídej! Nevím, čím to je, ale já se nikdy netěšil na konec zimy a jaro tak jako letos. Poslední dny to slunce doslova žeru :-)). Jak mám chvilku a nejsem v práci, sportuji, rýpu se v zahrádce( nadšení z této činnosti ale s nástupem léta a přibývajícím plevelem pomalu vyprchá - letitá zkušenost :-D). Nebo sedím na balkóně, piji kávu, čtu a opaluji se. Nemůžu se toho slunce nějak nabažit.
Nebo to může být tím, jak beru ty AD. Já býval koncem zimy a začátkem jara vždy takový přiťáplý, bez nálady a unavený a teď je to trochu jiné. Jako bych měl více energie. Že by ty tři týdny nepití mohly mít takovýto vliv moc nevěřím.

Včera jsem si zase povídala se svým psychologem. Došla řeč i na alkohol.
Tento pan psycholog dlouhou dobu spolupracoval s PL i s ambulantně léčenými alkoholiky. Setkal se s mnoha lidskými osudy, a alkoholiky.
Ptala jsem se na jeho názor, jak to je s důvody pití. On obvykle neodpovídá přímo na přímé otázky. Ale tentokrát s ním docela byla řeč :-)
Kupodivu říkal, že ikdyž si to kolikrát alkoholici neuvědomují a hledají různé výmluvy a pseudopříčiny jejich chlastání, přesto existuje (krom mnoha vedlejších) jedna hlavní příčina.
U někoho je to jasné (třeba já měla to štěstí, že jsem to objevila poměrně brzy), ale ostatní, hlavně muži , to hledají třeba celý život.
Ta příčina vůbec nemusí být tak zjevná a hmotná, může to být určitý pocit.
Příklad z jeho praxe:
Muž, který po několika absolvování PL stále recidivoval.
Dostal se do péče psychologa, a hledali spolu tou metodou, kterou můj psycholog dělá, CELÉ DVA ROKY původ jeho obtíží.
Celou tu dobu se klientovi dařilo abstinovat, ale také na sezeních unikat od problému.Unikal, mlžil, racionalizoval.
Psycholog se zaměřil právě na ty části jeho života, o kterých se mu moc mluvit nechtělo. Cílenými otázkami ho dostal k jádru problému. Chlapík, byl chudák vyvedený z míry. Asi 40 let nebrečel, a teď najednou se mu válely slzy jako hrachy po tváři. Nešlo to zastavit.
Vůbec netušil, kolik je v něm nahromaděných emocí, a teď se to spustilo. Dostali se k jádru nevyřešených problémů z dětství. Bylo tam moc a moc lítosti a zlosti, která se léta nedostala ven. Až teď. Byl to očistný a bolestný proces, už jen dívat se na to muselo být silným zážitkem.
Nebudu popisovat další postup, jen jsem chtěla říct, že mnohdy ani nevíme, jak překvapivé věci se v nás skrývají. Jak dobře jsou potlačené až na dno dušičky.

Sama jsem si to nedávno u psychologa nechtěně vyzkoušela. Ač jindy je na slovo skoupý a nechá mluvit hlavně mě, tentokrát se chopil iniciativy. Ty jeho protivné otázky mě dovedly do dost citlivého místa, a ptal se mě dál, nešetřil mě: jak se teď cítíte? Co si myslíte? Proč si myslíte, že byste to nemohla udělat? Jak vám je, když to říkáte?...atd....a najednou už jsem nemohla mluvit. Sevřelo se mi hrdlo a už se mi koulely slzy.
Donutil mě tím pochopit, že tohle je dost důležitá část. Ikdyž zdánlivě nesouvisí ani s alkoholismem, ani se SF.
Vůbec jsem o ní mluvit nechtěla. Vytáhl to ze mě.
Jo, myslím, že jsem v dobrých rukách. :o)

Natura.Diky za prispevek.Ja verim tomu co pises.Hodne nemoci je psychickych.Rozhodne hnev a zlost je to co nam uzira energii.Verim ze clovek muze onemocnet pokud si nejakou nemoc vsugeruje.Moje Babicka umrela Na psychosomaticke obtize a vlastne ji nic vazneho nebylo.Take negativni mysleni nas dokaze zahubit.Takze usmev na rtech a v dusi jasno je moc dulezite.Resit vse co nas trapi a neutopit se v tom.Venku je krasne.

Tajnemu.To je urcite tema AD

Pokud jste se dnes vydali hledat velkopáteční poklad, doufám, že jste měli úspěch. Příjemné prožití Velikonoc!

Tak jak jste zvládli (další) Velikonoce bez alkoholu?
Dobrý?
Hlavně chlapi jsou v palbě přípitků a musí jich hodně odmítat, co?

Ahojte všichni.Prosím poraďte.Já sama téměř nepiju,jen opravdu vyjímečně malinko.Ale můj manžel sekterým žiju sedm let a z toho jsme tři svoji,byl před šesti lety na léčení.Musím říct ,opravdu nepil.nyní však máme sedmiměsíčního syna a já začínám mít podezření,že něco není vpořádku.Manžel po přesčasech v práci má náznaky,nevím jak to říct,jako by si něco dal.Přitom jezdí všude autem,neustále říká jak je spokojený,že nepije,jak by o nás nechtěl přijít,ale je častěji urážlivý,podrážděný.Nechci aby myslel,že mu nevěřím,ale minulý týden se mne ptali i jeho rodiče,zda opravdu nepije,že má někdy v telefonu divný hlas.Dnes jsem to nevydržela a zeptala se ho,zda si opravdu nic nedal,že tak malinko vypadá.Z dechu nepoznam nic,jelikož žvíkačka je mocná.Bohužel jsem ho ranila,prý mu nevěřím a dělal uraženýho.Večeři odmítl a šel spát.Přece po něm nemůžu chtít,aby dýchal do pytlíku,zda má vypito.Jak ho mám podržet?Tak dlouho jsme měli hezký vztah.Jak ale nepochybovat o někom,kdo dříve lhával neustále.Jak se asi cítí on?A co když se já pletu a je to třeba nějaké přepracování?prosím poraďte

monikami.Ver zenske intuici.Pokud je neco jinak nez byvalo tak to ma nejaky duvod.Poradit si nakonec musi kazdy sam.Muzu napsat jen svuj nazor,ale jsem negativista a dite alkoholiku.Zit s nekym kdo pije nebo pil je pro me nesnesitelne a neni v mich psychickych silach to tolerovat.

monikami.Ver zenske intuici.Pokud je neco jinak nez byvalo tak to ma nejaky duvod.Poradit si nakonec musi kazdy sam.Muzu napsat jen svuj nazor,ale jsem negativista a dite alkoholiku.Zit s nekym kdo pije nebo pil je pro me nesnesitelne a neni v mich psychickych silach to tolerovat.

Taky si myslím, že něco není v pořádku, monikami, když si toho všimli i jeho rodiče.
Nevím, jestli jde o pití, ale nějaký problém určitě je. Možná to chce jít na to z druhé strany a zeptat se, co ho trápí, že je jiný, než dřív.
Kdyby pil, asi by Ti to neřekl. To se nedivím. Taky bych zatloukala, s takovými věcmi se člověk nechlubí.
Pokud pije, dozvíš se to, už to nezastaví sám. :-(
Přeji vám , ať je to jen nějaká banalita, ne pití nebo něco horšího...

Děkuju vám za podporu.Problém je v tom,že on nikdy neřekne co ho trápí.Raději mlčí a když se dál snažím něco z něj dostat,tak se urazí a zase mlčí.Myslíte,že bych třeba měla zkusit jít se poradit s psychologem ke kterému dřív chodil?

S člověkem nejde proti jeho vůli nic dělat. Nevím, jestli by bylo vhodné jít bez manželova vědomí za jeho psychologem, asi by se s Tebou o něm moc nemohl bavit. Musí taky držet mlčenlivost. Snad se poradit...nevím, jak by Ti mohl pomoct.

Ale především by se mohl naštvat Tvůj muž. I když to myslíš dobře a bojíš se o něho, a s ním mluvit nejde...tak přece jen, je to jeho život, jeho zdraví, a to může změnit jen on sám.

Jestli chodil k psychologovi, tak s ním ale musel mluvit. Proč tedy nechce s Tebou mluvit?
Ach jo, chlapi asi moc na to mluvení nejsou. Ale jak jinak to dostat ven?
Obávám se, že nic jiného, než čekat asi nemůžeš.