Diskuse - rakovina slinivky břišní

Milá Pavlo,je to těžké,život někdy hodně bolí.Vám teď nezbývá nic jiného,než své vnučce vynahrazovat maminku a ona Vám zase částečně nahradí Vaší dceru.Její život pokračuje životem té malé.Časem se ta bolest zmírní a bude zase lépe.Musíte v to všichni věřit,nebo se rozmaodíte všichni.Bohužel je to tak,že někdo prožije svůj život v poklidu,žádné tragedie,jiný nemá to štěstí,ale věřte,že Vás to posune někam dál.Mám určitým způsobem postiženou dceru,když se na ni podívám je to andílek.Krásná,jemná holčička,bohužel mentálně opožděná.Trvalo mi dlouho,než jsem to vztřebala,ale už je to lepší.Jana

Děkuji Vám moc paná Václavo a Jano, máte pravdu,ale bolí to a ještě nějakou dobu bude. Když vidím přítele, jak se trápí, když maminku vidí se ztrácet před očima, je mi smutno a někdy mě už ani nenapadají slova,jak ho uklidnit. Možná k tomu slova ani nejsou potřeba, jen obejmutí..ale i tak mi to trhá srdce. Je hodně statečný,jezdí za ní kdy může,dá se říct,že denně. Vždyť je to maminka !! Když odejde starší člověk, je to smutné, protože je to milovaná osoba a je jasné, že za těchto okolností a těžké nemoci je to loučení bolestivé.. Ale takhle mladý člověk? Maminka, dcera paní Pavly,která je v mém věku?? Proč musejí odejít tam, kam ještě nepatří? :(

Milá Pavlo
před 3 lety mě potklo neštěstí když mi zemřel ve věku 57 let manžel na rakovinu slinivky,stále tyto stránky pročítám a velmi s Vámi cítím.Moji rodiče také přišly o dvě dcery jedna ve věku 29 let-leukemie/2 děti/ a druhá 37 let embolie/4děti/Po dceři jim zůstali na starost 2 děti ve věku 5 a 6 let a jejich otec se odmítl o ně starat.A tak moji rodiče at dosti nemocní se až do své smrti starali o tyto 2 siroty a nebylo to lehké,snažila jsem je i finančně podporovat,ale co platno obě dcery nic nenahradí.Dcera která měla 4 děti bydlela daleko a tento úděl padl na jejich babičku a otce.Věřte mi rodiče to neměli lehké a přesto měli pro koho žít a na vnoučata se upnuli a skoro do jejich plnoletosti se o ně starali,poté zemřeli a já si jich velmi vážím za to co udělali.Tímto bych Vám chtěla vyjádřit svůj obdiv a prosím žijte pro Vaši vnučku a dejte jí svoji lásku a péči.Držím Vám palce a budte statečná a doufám,že vše dopadne dobře.,

Jajo, děkuji moc za Vaše slova. Je to neskutečné, takový hrozný osud. Já jsem si myslela, že se takové věci nedějí. Žila jsem si šťastně, rostla jsem asi do nebe nebo co, ani ve snu by mě nenapadlo, že by se mi něco takového mohlo kdy stát. Věděla jsem, že to přijde s rodiči, samozřejmě, toho jsem se velmi obávala, ale říkala jsem si, to je za mnoho a mnoho let. člevěk přitom skutečně neví dne a hodiny, jak se říká. Nemohu říct, že bych si svého štěstí nevážila, to ano, vždy jsme děkovala za zdravé děti a věděla jsem, že to je moje největší klika. Postarám se o malou, musím toudělat, Adélka by se na mě spoléhala. Vždycky jsem byla připravená, až řekne, mami, mohla bys... většinou jsem nepočkala a hned řekla.. to víš, že můžu. I tak to teď beru, i když vím, že to bude těžký úkol, s tou bolestí v sdci. Ještě jednou děkuji.

děkuji za rady, všichni se musíme držet a stojí to hodně sil, ale nic jiného než naděje, která je bohužel většinou jen snem nám nezbývá.
tatkovi skončila tedka 1 etapa bio léčby, už skoro 3 týdny nic nejí jen pije, nemluví má v puse a krku boláky, ze své váhy 113 kg má ted tak 80 kg, nevíme co mu dát ze všeho se mu zvedá žaludek, je hrozně slabý.
aspon se dočkal 1 vnoučka, ale jak dlouho si ho užije, nemuže si ho ani pochovat páč ho neudrží malej má přes 4 kg tak každej den chodíme dědu navštěvovat, snad mu dodá trochu sílu bojovat, ale schází nám před očima, nevbiděla jsem ho 3 dny co jsem byla v porodnici a ten zas zhubnul, když viděl malýho tak brečel. lukáškovi jsou dnes 2 týdny tak ho děda uvidí u vánočního stromečku.

v poslední větě jsem vynechaĺa " tak snad ho děda uvidí u vánočního stromečku"

Májo, gratuluji k narození chlapečka. Taková radostná událost.. ale na pozadí velkého trápení. Synáčkovi přeji dlouhý, šťastný život, hodně zdraví. A dědečkovi vlastně to samé.

Milá paní Pavlo, s mobilem máme úplně stejné zkušenosti. Po smrti manžela se mi jeho mobil neustále taky sám zapínal a vypínal. Po dvou hodinách nám spadla taška z věšáku, neměla proč, byly jsme s dcerou samy na chatě a ta už byla pološílená strachy. Dnes naprosto jistě vím, že mezi nebem a zemí určitě něco existuje. Věci, které mě u něho malinko rozčilovaly, mám sama. Jemu v noci zima, zapínal topení, já šetřil, vypínala. Dneska vím, co to zima v noci je. A dalších mnoho věcí, kdy se jakoby převtělil do mě. I dcera je určitě pořád s Váma. Nebylo v jejích silách žít dál, ale Vám je dáno, a o holčičku by jste se měla postarat.
Ale ps ne tím způsobem, jako když mně umřela maminka a bylo mně 8 let a dali mě do výchovy babičky. Ta taky byla tak zoufalá steskem po dceři, že mi nedala to, co malé dítě potřebuje. A pronásleduje mi to psychicky až do stáří. Nechcete-li ublížit svojí vnučce, a sílu v sobě určitě najdete, nenechte ji žít životem, že by to všechno bylo jinak, kdyby maminka žila. Jste tady vy a teď vaše vnouče, a s tím se musíte srovnat. Já s bolestí po manželově smrti dodnes nejsem
vyrovnaná a nikdy nebudu! Láska se dá měřit různým metrem, omlouvám se. Teď mám mladší dceru těhotnou a musím se opravdu hodně snažit, abych v sobě našla radost.
Snad jste pochopila, že jsem hodně upřimný člověk. Ta malá vás potřebuje a trošku prožívá jiný život, než vy teď. Jen vás prostě potřebuje!!! Míla

Ahoj všem,chtěla bych reagovat na to,co napsala Miluše.Je to moc hezky napsané a popravdě.Jen bych chtěla napsat o jedné dívce,které se rozvedli rodiče,vím,že je to něco jiného,ale ta myšlenka je stajná.Po rozvodu rodičů zůstala s maminkou,jak to většinou bývá.Jenomže ta maminka se s tím rozvodem nedokázala vyrovnat.Pořád se v tom patlala,táta je takovej a makovej,jeho nová žena je k.....atd.Ta holka se pořád koukala na mámu,na to jak je vyřízená,až to neunesla,začala brát drogy a dneska je z ní troska.Zničenej život vlastně všichni.Proto seberte všechny síly,buďte silná a před tou malou na sobě nenechávejte nic znát.Já vím,je to moc těžké,ale jinak to nepůjde.Jana

Na stránkách "Liga proti rakovině Praha" je nabídka zařazení do klinické studie pro pacienty s rakovinou pankreatu - bohužel co jsem pochopila tak jen pro ty bez metastáz :-( .

Evo, jsem v nemocnici s vnučkou na plánované operaci. Jsem tak nervozní, že se nemohu na nic soustředit a tak doporučuji napsat do vyhledávače MMS lék a tam se otevřou stránky, které vše podrobně popíší,. kde koupit,, jak užívat a ředit...zkušenosti lidí. Všechno srozumitelně. Kdyby přeci jen, podám informaci, Zítra odoperují a pak se snad zklidním.

Vím už jsem toho hodně pročetla ale přece jen bych kontakt na někoho kdo má zkušenost a úpřímně poradí.
Pokud se vám bude chtít tak se mi prosím ozvěte na můj email.Jinak přeji vnučce ať ji ta operace dobře dopadne.

Sice je hezke9, že chcete zmedrnit počet kouředcedch lided, ale mysledm, že sproejve1ned všude možně nened zrovna chytrfd ne1pad . Nevedm, kdo to mohl vymyslet, je1 osobně nekouředm a neme1m re1da, když lide9 kouřed , ale kdyby ty vaše ne1pisy vypadaly aspoň nějak k světu, takovfd ne1pis na blbe9 lavičky umed i male9 dedtě a akore1t všechno ničedte odporně vypadajedcedmi ne1pisy )) Prostě by to chtělo dředv zapojit mozek, než uděle1te takove9 blbosti . damysl dobrfd, ale činy, na farovni malfdch děted .

No Vojtovi přeji brzke9 uzdravened, ale bylo by mi velmi ledto, kdyby jste v pe1tek v Hradci neipltouyvsi, protože jen kvůli Ve1m jsem si koupila ledstek a to tam jedu 40km jen a jen na Ve1s:-)))))Tak doufe1m, že dorazedte:-))))

Co to je? Naprosto nečitelné.