Diskuse - rakovina slinivky břišní

no,ta ledová Cola skutečně zklidňuje žaludek (nechápu-je to chemické svinstvo),ale pouze po malých doušcích...snad i lžících...

Ano,věci mezi nebem a zemí existují,inkarnace také.

Ahoj,já nevím,jestli to v tomto případě bude něco platné,ale vím,že při zvracení je dobré dávat studené pití po lžičkách.To pití musí být hodně studené,můžou být až krystalky,nebo cucat kostičku ledu.Jana

Jani také na tene budu myslet v ponděli straštně moc ale žensky jak jste psali nechtěla jsem to sem psat bylo mi to blbí ale moje maminka zemřela kolem jedný odpoledne a když umirala tak se dvaktat rosvitila televize a zase vypla jen vim od syna že se dvakrat nadechla a vydechla. tTaky věřím že něco egzistuje pak když jsem tam byla ja tak kolem jedný v noci se mi taky rozsvitila tel´ka a zase vypla. Jen si pamatuju že jsem se tak lekla protože jsem si vzpomněla na kluka jek mi to vyprávěl bala jsem se popadla jsem deku a utikala jsem spat do jiného pokoje je to asi blbí že to píšu ale opravdu jsem se bála. Nevím řikala jsem to pak ráno svým sestrám tak mi řikala že mama byla semnou a že prý mě hlídala tak nevím čemu mám věřit. Přesně pak po měsíci už tady v Praze na stejný den se mi to stalo zas asi je mamka pořád semnou moc mi chybí Galina

Děkuji všem,kdo na nás v pondělí vzpomene.

Vzpomněla jsem si na období,kdy asi před 5-ti lety zemřela moje známá...věděla jsem ,že je nemocná,ale přesto jsm její smrt nečekala,nebyly jsme přiliš v kontaktu. Pak mi jednou přišla domů obálka a v ní její parte. Sděla jsem v obýváku v šoku,v jedné ruce toto parte,v druhé mobil,a jak jsem tak byla v tom zvláštním rozpoložení,napsala jsem na její tel. číslo zprávu, ve kterém jsem jí psala,že jsem ji měla vždy moc ráda a že jsem si jí vždy vážila atd. atd. a zakončila jsem tuto zprávu prosbou,aby,pokud mne tam někde slyší,mi podala zprávu....cca za dva týdny jsem se probudila uprostřed noci s nutkavou potřebou si vyložit "andělské karty"- vytáhla jsem si kartu,otočila...bylo na ní napsáno: "Zpráva od osoby,která nedávno zemřela: neboj se o mne,mám s dobře"....mrazí mne ještě teď.

Dopisuji si s jednou maminkou, co také přišla o svojí dceru jako já. Když její dcerce bylo asi 13 let, čekala na ní její kamarádka v domě a čmárala z nudy na zeď, kde napsala Lucie umře a pes taky. Údajně se jí to zdálo ve snu. Maminka Lucky jí vyhubovala, co takové ošklivé věci píše. Za tři roky roky zemřela Lucinka při dopravní nehodě se štěňátkem na klíně. Pejsek také nepřežil. Dodnes je ten nápis vyrytý ve zdi.

Bohužel, ani cola, ani jiné studené pití nepomáhá :( aspoň ty kapačky to trochu nahradí,ale stejně. Ucucne pití a pak to jde ven.

Jinak musím říct,že z Vašich příběhů mi opravdu mrazí,ale věřím na to. Zdálo se mi,že jsem viděla sanitu u maminky domu. Za 14 dní jsme náhodně za ní jeli a sanita tam stála..

Ahoj všem,chtěla bych ještě něco napsat i když náš příběh už skončil.Dneska jsme se naposledyrozloučili s taťkou,myslím,že to bylo všechno tak jak má být.Jen bych chtěla napsat,že i když mi bude smutno,vždycky jsem měla taťku ráda,tak mám v sobě zvláštní klid.Před nástupem do nemocnice jsem si s taťkou popovídala,poděkovala za vše co kdy pro mně a i pro mé děti udělal,řekla jsem mu,že jsem za vše vděčná a řekla jsem mu,že ho mám ráda.Od začátku jsem věděla,že jeho boj s touto nemocí je beznadějný.Možná i díky těmto stránkám,jsem se pomalu připravila na to,co přijde.Nečekala jsem,že to bude až tak rychlé,ale přála jsem mu radši rychlý konec,než trápení,bolesti,nemohoucnost.Můj taťka byl vždy pracovitý člověk a i když už nemohl tak jako dřív,tak pořád něco musel dělat.Potom už opravdu nemohl a bylo by to čím dál horší a on by to těžce nesl.Jeho konec byl opravdu velmi rychlý ale pro něj to bylo vysvobození.Všem přeji hodně sil do boje s touto nemocí.Jana

Jani, to je hezké, jak o tatínkovi píšete, tak to má být, když už to musí být. Já mám pocit, že jsem mohla udělat něco jinak, bála jsem se, ale věřila jsem v uzdravení tak moc, že jsem nepomyslela, že máme jen omezený čas. Když jsem viděla svojí dceru naposledy, ani mě nenapadlo, že je to naposledy a tak jsem jen zamávala od dveří a utekla, abych před ní nebrečela. Měla jsem u ní být celé dny, i když většinou spala, myslela jsem, že je to dobré znamení, že to zaspí, tu nevolnost a ono to bylo spíš špatné znamení. Věděla, že jí mám ráda, ale stejně ... měla jsem jí to říkat ještě víc. Musela být vyděšená a byla před námi tak statečná. Ale jak píšete, měla bolesti a neuzdravila by se, trpěla by ještě víc... tak nakonec musíme být vděční, že to dlouho netrvalo. I u Vašeho tatínka. Přeji všem ať to nemusí už nikdy zažít.

Zdravím všechny, u nás se bohužel blíží konec. Včera si mamku vezli domů. Doktoři už jí chemo dát nemůžou, protože byto tělo nezvládlo. Dostala silnější prášky na bolest a jen otázkou času, jak dlouho to srdíčko vydrží. I když jsem tak nějak počítala s touto hroznou zprávou i přesto jsem věřila,že tak hodný člověk, plný energie a dobré nálady nemůže takhle odejít... držte nám palce :(

Milá Lucinko, je mi to moc líto, že je Vaše maminka na konci své cesty. Přeji jí bezbolestné a klidné odcházení. Už tolikrát tady bylo napsáno jak dobří lidé mají dán do vínku takový osud. Tuhle hnusnou bestiální nemoc přepere jen mizivé procento lidí.Vzpomínám na ty, kteří sem psali o sobě o tom jak oni sami se musí s touhle nemocí rvát. To jsem obdivovala hrozně moc. My, kteří "jenom" jsme účastní, máme , nebo jsme měli někoho vedle sebe trpíme, ale žijeme a máme šanci se s nimi rozloučit. Jak psala paní Pavla, nikdy nebudeme přesvědčení, že jsme udělali úplně všechno, co šlo, to nás trápí, nejhorší je bezmoc, která u této nemoci přichází. To jediné, co můžeme udělat je těm našim drahým dát na cestu pocit, že jsou milováni a co živi budeme nebudou zapomenuti. Vypadá to, když se to tak napíše, jako klišé, ale je to ta nejhlubší pravda.

Dobrý den,Pavlo.Děkuji za Vaši reakci.Ještě bych k tomu napsala,že já jsem nějak vnitřně věděla,že to bude hodně špatné hned od začátku.Určitě jsem si nedovedla ale představit,že to bude tak rychlé.Víte Pavlo,nedá se srovnávat Váš případ s naším.Mému taťkovi bylo 71,měla jsem ho moc ráda a teď,v jeho nemoci jsme se hodně zblížíli.Všude jsem byla s ním,na každém vyšetření jsem ho doprovodila,čeka,la s ním v čekárně kolikrát i několik hodin.Všechno jsem to dělala pro něj a ráda bych to dělala dál.Bohužel mu nebylo dáno tady s námi být déle.Vám odešla dcera,nechala tady dítě.To je obrovský rozdíl,nesrovnatelný.Proto máte pocit,že jste mohla dělat víc.Moc Vám přeji,aby Váš život zase nabral směr,smysl,aby se opět naplnil.Jana

Lucko,Vám bych chtěla popřát hodně sil do toho,co Vás čeká.Dneska já už na to koukám z té druhé strany a vím,že i to,co se mi zdálo nemožné,nebo nepřekonatelné,bych zvládla.Bála jsem se toho,kdyby můj taťka byl bezmocný,nechodil na záchod atd.Poslední dva dny už byl na plenách,ale dnes vím,že i to bych zvládla.Odešel velmi rychle,člověk se na to nepřipraví nikdy,ať to trvá dni,měsíce nebo roky.Přeji Vám,aby to trápení netrvalo dlouho a ještě jednou hodně sil.Jana

Janičko, je to hodně těžké, to máte pravdu. Vnučka půjde začátkem května na operaci kýly, jsem hrůzou bez sebe. Vidím průšvih úplně všude. Moje dcera byla mladá holka, Váš tatínek starší pán, ale byli oba velmi milováni, tak je to pro nás obě a naše rodiny obrovská ztráta. Mě se roznemohla maminka, úplně se sesypala z nervů, taky můj muž se hodně trápí, zeť je na prášcích... dělám, že to zvládám, ale opak je pravdou.