Diskuse - Hyperaktivní děti a špatná výchova

Jestli mohu radit, tak do ložnice nezavírejte! Pro dítě je velmi důležitá blízkost rodiče a pocit lásky, a i když udělá něco špatně, tak potřebuje pocit bezpečí. Když jí zavřete do ložnice, tak je to pro její dušičku horší než pár přes zadek. A následky toho odtržení od Vás si může nést i do dalšího dospělého života.

Jestli mohu radit, tak do ložnice nezavírejte! Pro dítě je velmi důležitá blízkost rodiče a pocit lásky, a i když udělá něco špatně, tak potřebuje pocit bezpečí. Když jí zavřete do ložnice, tak je to pro její dušičku horší než pár přes zadek. A následky toho odtržení od Vás si může nést i do dalšího dospělého života.

Suzi, rozumím ti, moc ti rozumím. Máš čtyřletého hyperaktivního synka. Já mám devítiletou hyperaktivní dcerku. Řeknu ti, zlatá holka je to. Dokonce tak zlatá, že už čekám druhé miminko. Ale do jejich devíti let jsem o druhém dítěti vůbec nepřemýšlela, bylo pro mě absolutně nemyslitelné, mít k tomu malému ďáblovi, co mi celý život převrátil naruby, ještě další mimino. Dcerka byla vyloženě na zabití, se vším všudy, nesnášenlivá, protivná, uvřeštěná, zlomyslná, neustále naštvaná, nespavec a nejedlík co terorizoval celou rodinu-stačí, když ti řeknu, že jsem s láskou vzpomínala, jak krásný byl náš život bez děcka, jak jsme se měli rádi, jak harmonické byly u nás Vánoce i všední dny...a po narození té malé čarodějnice šlo všechno do háje, nikdy jsme se tak nehádali, nikdy jsem nebyla tak na dně, plakala jsem více než to dítě, byly doby, kdy jsem se o sebe ani nestarala, celý čas jen věnovala tomu křičícímu tvoru, ke kterému jsem nemohla najít vztah a klidně bych jí dala někomu zadarmo, jen aby byl už klid, klid, klid....takže nejsi sama, a nesjme ani dvě, je nás hodně, maminek, co prošly tímto peklem, jen ne každá to přizná, mnoho matek se za to stydí a myslí si, že jsou špatné. Dodám ti optimizmus, většinou se tyto věci upraví, postupně, pomalu, bude kluk rozumnější a lepší, ale zřejmě vždy bude jiný, než děti kolem, je velkou chybou tyto děti srovnávat s jinými, vyvíjejí se úplně jinak a potřebují na všechno víc času a jiný přístup. Mě se radí, když už jsem tím prošla...čím dříve se maminka smíří, že takové děťátko má, čím dříve se uklidní, přestane křičet a nadávat mu, místo toho, aby ho chválila za každou maličkost, třeba i za zavření dveří...tím dříve se uklidní i to děťátko. To je moje zkušenost. A ta tvoje poslední otázka - když měla dcerka čtyři, klidně bych jí vyměnila i operaci, jen abych měla klid, takže zase nic nenormálního. Nemůžeme vydržet všechno. Moje rada - té, co tím prošla (dítě má sice jakési problémy pořád, ale já se s tím srovnala) zní - nedat na žádné kecy kolem a nesnažit se být lepší matkou, totiž být matkou hyperaktivního dítěte je samo o sobě velký talent a i s těmi všemi starostmi jsi lepší máma jako kterákoliv jiná. A na svoje dítko budeš jednou pyšná, tak, jako já jsem teď na to svoje. ;-)

A ještě něco...hyperaktivní děti potřebují mnohem více pozornosti a je s nimi mnohem více dřiny, není výjimkou neustále dohlížení na úkoly a učení a to třeba i celou základku, některé se prostě samy nic nenaučí, neumí se učit. Kolikrát jedno hyperaktivní dítě spotřebuje rodičům víc času než tři normální děti, je to makačka a neustálé obětování, žádné - hele, já jdu na kafe a ty si zatím napiš úlohy - u mnohých těchto dětí zapomeňte na tuto představu. Tak jak se tyto děti nemůžou srovnávat s těmi "normálními", tak se ani já nemůžu srovnávat s matkou chytrého a hodného dítěte, která je 3x za týden v posilovně a pořádá všeliaké večírky pro kamarádky, protože její dítě je v 10 letech téměř samostatné. No a někdo na této diskuzi radil pořídit si Hvězdíky...my je bereme už měsíc a opravdu se dostavily výsledky, dítě je pozornější, vydrží u učení dýl a kapánek víc mu to i pálí. Takže taky doporučuji, může to trochu pomoct. Všem hodně síly. :-)

Dobrý večer,pročetla jsem si tady hodně příspěvků a došla k názoru,že ten náš 2,5letý čert bude taky hyperaktivní.
Chodit začal v 9měsících,bez plínek jsme od 15měs. a na noc od 18měs.,mluvení,no to je horší,začal až ve 2letech a to jen něco a hodně písmenek neříká do dnes(f,h,l,s,z..).Hlavně si nevydrží s ničím hrát,ať jsou to kostky,autíčka,vláčky,v klidu nevydrží déle jak 2min.,kreslení ho nebaví,celý den je v neustálém pohybu,rozkazy,zákazy,to jde úplně mimo něho.
Dnes se rozběhl do silnice,utíkala jsem za ním,křičela,ať se zastaví,ale nic až se zastavil,tak se vyválel v hromadě mokrého listí:-o a tak je to každý den a pořád.Doma vytahuje věci z ledničky,lozí po nábytku,pořád do něčeho bouchá a nebo s něčím hází atd. atd.Už nevím,co s ním mám dělat,kam s ním jít.Mám jít k psychologovi,aby ho vyšetřila řekl,jestli je hyperaktivní nebo co mám dělat?Prosím poraďte mi budu ráda.Všem maminkách hyperaktivních dětí přeji pevné nervy:-)Blanka

Bren četla jsem tvůj příspěvěk až teď byla jsem s mimčem na intenzivní péči- měl epiklotititdu- začal se mi v noci dusit , protože mu natekla hrtanová příklopka.Je to způsobené bakterií na kterou se ve třetím měsíci očkuje. Doktorka mi to sice neřekla, ale myslím, že kdybych šla na očkování na které jsem nešla, protože hypoušek byl nemocný a byl doma. A s ním tak jít a s mimčem bych nezvládla, byl divočejší než kdy jindy. Nebylo kdo by ho pohlídal a tak nám malošek mohl zemřít. Dva dny před tím mu na posteli skočil nohou na břicho, ale naštěstí se mu nic nestalo. V nemocnici jsem si uvědomila. Že jeden si můj čas vybere, protože je živý, ale kondičku má, jak Frištenský a druhý je zlatíčko, ale bude bývat zřejmě často nemocné už teď ho rozruší cokoliv. Takže nevím co je lepší.

No a ještě Ti nápíšu, že když jsem zjistila, že jsem těhotná myslele jsem, že je to můj konec. Byla jsem připravena na nejhorší. Ale musím uznat, že až na pár výjimečných dnů je to lepší než před tím s jedním hyperaktivním. To druhé určitě budeš mít hodné a uvidíš co je to za rados, když se ti miminko dlouze dívá do očí usmívá se a je spokojené - hned si budeš připadat dobře. Doufám, že budeš moct říct, že si užíváš mateřskou, protože s nehypraktivním dítětem si budeš přidat, jako v ráji. Ono totiž my mamimky těchto dětí jsem vycvičeníé k rychlosti, nepřetržíté ostražitosti a jeli jsme na plný výkon, naučily jsme se stihnou strašně moc věcí najednou s hypouškama. A u zdravého miminka .... no uvidíš.

Kéž by, Suzi, kéž by to tentokrát bylo klidné miminko. Já si dělala takový test, jak si představuji mateřskou s miminkem a vyšlo mi, že jsem neuvěřitelná realistka a že prý mě může mateřštví už jen příjemně překvapit. :-D Díky moc za přání nehyperaktivního dítka a vám všem v rodině pevné zdraví. :-)

Blanko, asi záleží na tom, jak to vnímáš ty. Jsou maminky, co to neřeší, prostě se obrní trpělivostí a samy se to snaží zvládnout, jiné prostě dál nemůžou a jdou za psychologem. Záleží na tobě, synek je hodně živý, hyperaktivní děti bývají i nespavci (23.00 - 5.00 třeba spaní v noci), nejedlíci, bývají zlomyslní, hrozně ubrečení, většinou jsou pozadu za svými vrstevníky (třeba moje dcera se naučila zavazovat si tkaničky až v 7 letech a nikdo s tím nic nenadělal...na všechno musela dorůst, nešlo to naučit tehdy, kdy to už dávno uměly jiné děti), u ničeho nevydrží a vyžadují neustálou pozornost. Jediný přístup k těmto dětem je fakt jen chválit, chválit, chválit, udělat jim pevný režim a přísně ho dodržovat a hodně hodně hodně se jim věnovat. Později si člověk musí zvyknout, že dítě se prostě neumí učit...a tak moje dceruška nosí domů trojky a čtverky...ale nějak tou školu přece jen procházíme. Tvůj syn nemusí být nutně hyperaktivní, třeba má teď jen takové období "vzdoru" a upraví se to, ale na nějaké vyšetření samozřejmě zajít můžeš. Když nic jiného, poradí ten správný přístup na kloučka. :-) Přeji hodně síly.

dobry vecer katko aj ja mam hyper aktivni clapecka co pisete to dela aj muj syn je jedinacek tak cas nani mame 100% ale to nestaci ma 2 a pul roku ale nekdy to neda vydrzet.hrajeme snim ucime na vsechno ale neusedi ani minutko dela naschvali nikde nechodime vsude dela cirkus a dokaže rvat tri styri hod. je to tezky ale doufam ze vychovam syna na dobrou cestu

dobry vecer katko aj ja mam hyper aktivni clapecka co pisete to dela aj muj syn je jedinacek tak cas nani mame 100% ale to nestaci ma 2 a pul roku ale nekdy to neda vydrzet.hrajeme snim ucime na vsechno ale neusedi ani minutko dela naschvali nikde nechodime vsude dela cirkus a dokaže rvat tri styri hod. je to tezky ale doufam ze vychovam syna na dobrou cestu

Přesně vím o čem píšete ,také jsem měla téměř vše jako vy. Pohodové manželství, babičky daleko tak jsem kluky musela učit samostatnosti. Ten mladší má LMD a prošli jsme si vším možným. Dnes je mu 14 let a já si připadám jako nejhorší matka na světě ,která neumí vychovat vlastní dítě. čím je syn starší jsou větší problémy a neustále jsme předvoláváni do školy před vých**nou komisi. Nebere to konce a já už z toho začínám být unavená, občas začínáme mít rozpory i s manželem. Zřejmě jsem taky nikdy nepřišla na to co je dobré, ale psycholog nám radil důslednou výchovu, ale tyto děti to někdy velice špatně přijímají. Přeji vám abyste měli ve výchově víc štěstí než my. S pozdravem romana

I když jsem mladá 22 zažila jsem děti od malinka a od 10 let jsem musela povině hlídat děti od nevlastních sourozenců z rodiny. Mám děti hodně ráda a i přes mého bratra děti ráda hlidám, dnes i přes agenturu.Tři děti z 5, které jsem hlídala v rodině byli hyperaktivní. Moji dva synovci a můj dnes 4 letý bratr, s tím jsme si užili nejvíc, maminka ho měla ve 42 letech, když mi bylo 18. Mamka byla taky hyperaktivní - v tý době nic takového nebylo. Babičku pokládaly za nemožnou její vlastní mamka po ní jen křičela. Vyváděla neuvěřitelné kousky, lezení po střeše ve 2 letech, prala se z klukama, pořád měla vše zničené a vše zničila, navíc k tomu měla od mala odslabenou imunitu, spoustu nemocí, astma, nectlivoct v konečcích prstů atd, lehčí by bylo napsat, že něco neměla. Do toho se babičce narodil chlapeček, když bylo mamce 3 a pak když jí bylo 10 se jí narodila sestra což docela pomohlo, protože se musela o ni starat. Já jsem byla klidné dítě do 3 let, kam mě dali tam jsem byla, až ve školce jsem začala být divoká, ale naštěstí né hyperaktvní pouze mám hodně temperamentu po mamince. Za to můj bráška - strašně sladký roztomilý dítě, ale pouze když ho vidíte 1hod. Kdo ho měl víc jak 2 hodiny nechápal ja kto mamka může zvládat, neuhlídá ho ani 10 lidí. Po narození napřed neuměl pít, jedl málo, počůrával se, hodně řval, u ničeho nevdržel, a to nejhorší bylo že chtěl vše dělat s náma, co nebylo přibitý nebo hodně vysoko tak nám vzal, dnes se bohužel dostane všude.Vzhledem k tomu, že to mamka znala od sebe (a díky babičce a tomu že je to dnes běžné) jsme měli určitou výhodu, ve 3 letech začal chodit do školy na 4 hodiny, měli jsme z toho hrůzu, naštěstí, se ve školce nepočůráva a zvládá to s přehledem, dnes už je tam na celý den, paní učetelka je skvěla, pořád mu dáva jinou činost ale hlavně takové děti musí mít pořád co dělat, nikoho nikdy neslyší, jediný monžý způsob jak navázat kontakt je chytit, otočit ho směrem k sobě, mít kontakt z očí do očí, děti ve školce ho už automaticky otáčí k paní učitelce =). Jenže to je školka, jakmile přijde domů, je protivný, neposlouchá a dělá šílené naschlváli, snažil se nás i bít, ale dostali jsme to zněj, chce to obrovskou trpělivost. Nesmíme ho nechat a ni chvilinku samotného, jakmile je ticho tak to znamená, že někde něco vyvádí, všechny hračky jsou hned rozbitý, hodně se nám osvědčily hračky playskool, jediné se nedají rozmontovat, jinak padne za vlas vše. Co se týče mluvení, tak začíná pořádně mluvit až teď, ale i tak šišlá - u nás je to, ale tím, že byl přidušený. Navíc se ted rodiče rozvádí (naštěstí) tak uvidíme jaký to na něj bude mít dopad, na kluka je dost citliví. Dělá hysterický zachchvaty (ted už mín) a na to zabrala namočená ruka do ledové vody a přetřít mu obličej, aby vůbec začal dýchat, nejhorší je když ho to chytně někde v obchodě, nedá se sním nikam moc chodit, na takové děti pomůže jedině taktika, facky jsou zbytečné dělají si z toho srandu, musíte je umět obalamutit tak aby udělali to co chcete, jinak ničeho nedosáhnete, a léky už vůbec ne, bylo nám doporučeno, aby šel o rok později do školy a nejlepší by bylo kdyby šel do školy hrou, děti nemají úkoly, učí se formou zábavy a hlavně jich tam není moc a věnují se jim. Hodně štěstí všem maminkám s hyperaktivními dětmi, já doufám, že se mi takové dítě nenarodí, ráda bych totiž měla dvě =) A ještě jedna věc, není to hendicap, ale spíš vlastnost, parkrát jsem to tady četla a docela to uráží, jsou to vesměs šikovné děti, které mnohdy dosáhnou víc jak ostatní, ale musí se to snimi umět.

Dosud jsem si myslela,že hyperaktivních dětí moc není už podle reakce okolí na mého syna.Vychovala jsem již 3 děti 26,25,22 let a dá se říct dobře a nyní mám 4 letého syna.Narodil se mě v 40,5 roce po bezproblémovém těhotenství a porodu.Porod byl vyvolávaný,ale bez problémů.Syn se už od narození projevoval jako neklidné a uplakané miminko,dokázal ve dne spát 5-20 minut a v noci brečel i do 4 do rána.Paní doktorka radila vydržet,že se vše upraví.Když čas ubíhal,tak jsem zjišťovala,že nevydrží ani 5 minut v klidu u jakékoliv činnosti.Nemohla jsme mu číst,protože ho to nebavilo a nevydržel u toto.Se vším házel,do všeho kopal,byl nebezpečný sobě i okolním dětem.To,že by vběhl pod auto to mě bylo jasné,tak jsem ho nepouštěla z ruky.Dokonce se mu podařilo,že mě pohmoždil rameno,protože kdykoli jsme zastavili,tak sebou docela dost škubal.Hodně lidí si myslelo,že ho vychováváme benevolentně a vše mu dovolíme,proto že se tak chová.Vyslechla jsem si i názory,že by měl jít do školky,že tam by ho děti už srovnali.Ale proč by měl být školní otloukánek,když za to nemůže.Protože mě ještě ve 3 letech požadoval v noci a to i několikrát lahev z mlékem a běžne usínal kolem půlnoci,tak jsem opět začala s naším problémem otravovat lékařku.O tom,že nám doporučia homeopatický sirup,který nezabral a pozděj předepsala pro 3 leté dítě sirup pro dospělé a děti od 12let se nemá cenu rozepisovat.Ale protože kddyž jsem ji volala,tak to vzala naštěstí lékařka z jiné ordinace a doporučila kompletní vyšetření.Dostali jsme doporučení na neurologii a tam synovi do nálezu napsali v necelých 3 letech významné ADHD a popřáli nám pevné nervy.Začala jsem opět sama pátrat na internetu co to vlastně obnáší a znamená.Hledala jsem kontakty na rodiče těchto dětí a zjišťovala jejich zkušenosti.Školka pro nás zatím neměla místo,že jsem na rodičovské dovolené.Protože jsem dostala rodičovskou dovolenou prodlouženou na základě dlouhodobého postižení dítěte,tak si ani naději nedělám.I když vím,že by mu dost prospěla,protože se od dětí dost naučí.Už to mám vyzkoušené.Dokázíme na psychologii a na rozvoj jemné motoriky a během půl roku je znát veliký pokrok.Do 3 let mě mimo pár slov nemluvil a nyní mluví,ale moc špatně,tak začínáme s logopedii.Tu jsem si také vydupala,protože lékařka měla názor,že s nimi nebude komunikovat.Také začal skládat puzzle a dost se i zklidnil,dokáže si už i pohrát s dětmi.Snažím se mu denně věnovat i když je to někdy nad mé síly,usíná kolem půlnoci a budí se kolem 8-9h a mezi tím je jako motorová myška,pořád v činnosti.Docela by jsem uvítala i další zkušenosti od jiných rodičů.

Ahojky ,

k tomu článku bych taky řekla své.
Mám doma 4 letou holčičku. Potýkám se se stejným problémem. Moje holčička je neúnosná, strašně netrpělivá, urážlivá, ubrečená, divoká a roztěkaná, během chvíle mi byt obrátí na ruby - co se týká dětského pokoje, vyhází plno hraček a roznese mi to po bytě a běží dělat něco jiného, pokud ji řeknu o uklizení tohoto bince, urazí se a sedne na zadek, zamračená a nebaví se s nikým, a vůbec nereaguje na mé slova a slova od manžela. Neustále běhá,nevydrží u jedné ktivity ani pět minut, není schopna se soustředit, když si s ní promlouváme, nesedí v klidu, houpe se, kope nohama, připadá mi jako by nás nevnímala.Večery jsou neúnosné - probouzí se co hodinu, kdy brečí, jen aby člověk přišel do toho pokojíku a všiml si ji. dokonce byly doby, kdy mi každý večer chodívala k nám do lůžka - vůbec jsme se nevyspali. Už jsem ji promlouvala do duše, že každý slušný človíček má svojí postýlku.... od té doby chození k nám do postele ustalo,ale za to jsou noci, kdy nás budí co hodinu.... Opravdu jsem už zoufalá. Má 4 roky, umí se sama podepsat zkráceně Daja (teda pokud má dobrou náladu), jinak s ní nepohne nikdo! Prostě malá,jak si usmyslí, že nebude spolupracovat, tak to je konec - nepohnete s ní. Zkoušeli jsme ji motivovat, po dobrém, zákazy (a na to odpověděla mi to nevadí)...a šla do pokoje... Nevím,jak na ní. :-( jsem z toho velice špatná. Příjdu z práce, těším se na malou ,ale malá po příchodu domů mi nedá ani pusu, letí do pokoje, kde se rozplácne na zem. Ptám se: "ahoj,jak ses měla?Co jste dělali ve školce???" A ona mi na to odpoví. NIC!!!! a běhá jako střeštidlo. Opravdu jsem z toho unavená a smutná, protože kolegyně z práce vyprávějí, jak jejich děti jsou klidné, pozorné, bystré a hodné.... A to moje??? Satan!!!!!
Holky, budu ráda za každou radu k tomuto příspěvku :-) Díky moc - ráda se s Váma podělím o Vaše příspěvky, rady, připomínky :