Diskuse - Hyperaktivní děti a špatná výchova

Z hloubi duše s Vámi souhlasím.I já mám hyperaktivního syna.Nyní je v pubertě a moje nervy dostávají zabrat.Jsem s ním totiž sama.Přeji hodně sil.Iveta

V blízké době nás čeká návštěva pedagogicko psychologické poradny a vyšetření jestli není syn (3,5 rok) hyperaktivní.
Chtěla bych se Vászeptat jestli s tímmáte někdo zkušenosti, jak to vyšetření probíhá u tak starého dítěte atd.
úplně jsem se udivila jak se syn ve školce projevuje - má nějaké problémy s motorikou, je levák, neposlouchá, bije děti, rozhazuje hračky, u žádné činnosti nevydrží dostt dlouho, je nesamostatný v hygieně a v oblékání a tak bych to mohla jmenovat dále. Taky potřebuje aby se učitelka věnovala jen jemu. Má poruchu řeči patlavot (myslím že v tom věku nic neobvyklého), prý málo komunikuje, neumí vyprávět, mluví rychle...
Doma občas taky "zlobí" - občas musí být po jeho, to je pak hodně vzteklej, taky někdy neposloucá (ale připadá mi jako by to šlo mimo něj, vše mu musím zopakovat několikrát), Ale ruce se sám umýt umí, a doma se taky obléká sám (sice má někdy něco naopak nebo mu to trvá, ale zas asi nemůžu pak 3a půl ročním klukovi chtít aby to uměl na 100%) Doma si pohraje i sám, dokáže se zabavit i na delší dobu. Mluví opravdu rychle ale vyprávět myslím umí.
Máme ještě mladší dcerku, k té je hodný, agresivně se k ní neprojevuje, má ji rád - i když taky se občas pohádají o hračku. Problémy s chování začali dřív než se dcera narodila (cca v8 měs) takže to nebude reakce na ni. Porod byl císařem
Musím ale říct že má i prostě dny kdy je opravdu hodný, samostatný - prostě šikulka.
Na druhou stranu je hodně šikovný - pozná spoustu barev, písmen... - říkala to i učitelka, že umí to co předškoláci.
Co myslíte může jít oprvdu o hyperaktivitu?
Děkuji za odpovědi

Ahoj Zuzi, já ti moc neporadím, i když mám syna hyperaktivního, ale tak se ve školce neprojevoval. Naopak byl kamarádský, ve všem chtěl být první - oblékání, jídlo....Ale doma je občas vznětlivý, drzý, ve škole má problém s pozorností. Ale vlastně jsem ti chtěla poradit, aby jsi tutu otázku umístila na na stránky o ADHD.je tam snad 100 příspěvků a určitě tam najdeš odpověď.Napiš si jen do vyhledávače ADHD- důležité otázky a odpovědi a měl by to být hned první nabídnutý blok. Martina

Dobrý den,
dostala jsem se mezi maminky hyperaktivních dětí,i když jsem si dlouhou dobu myslela,že nic takového není,každé dítě přeci zazlobí.Mám dva syny už velké 12 a 19, zlobili a někdy opravdu hodně,ale zvládala jsem při nich všechno.Ve 37 letech se mi narodil třetí syn a už od narození byly problémy se spaním,což jěště šlo a netušila jsem co mě čeká jak bude růst.Rozumím tomu co jste napsala,synovi je 21 měsíců,většinu dne prořve,provzteká se,ničí vše co mu přijde do cesty,leze kam jen to jde o spaní ani nemluvím.Odmítá babičky,dokáže prořvat třeba dvě hodiny v kuse,pokud se vzdálím,takže o hlídání se mi může jen zdát.Hlídat může jen můj manžel,ale je řidič z povolání a je doma málo.Syn nemá rád ani cizí lidi,takže pokud na něj třeba v obchodě někdo promluví "ty seš hezkej chlapeček" tak začne strašně řvát,modlím se ať na něj nikdo nemluví.Pokud nedostane co chce,je další scéna,v obchodě si lehá na zem a vzteká se.Dostala jsem se do fáze kdy,pokud nemusím,nikam s ním nejedu.Jsem z toho všeho honě nervozní,navic jsem byla zvyklá,že se staršíma klukama už bylo vše v pohodě a měla jsem čas i na sebe.Každý den když ráno vstávám,říkám si dnes to bude lepší,něco vymyslím aby ten den za něco stál,ale je to pořád dokola.
Miluji moc svého chlapečka,ale mám chvilky kdy ho i nanávidím za to jak mě vysává a jak si s ním nedokážu poradit.Když se mě někdo ptá jak si užívám mateřskou,odpovídám,že je to děs a vůbec si ji neužívám.
Přeju Vám hodně sil a pevné nervy.Lenka

dobrý den, máme 9-ti letého syna - potvrzena diagnóza hyperaktivity s ADHD. Problémy máme úplně stejné, jako vetšina z vás tady popisuje. Problémový ve škole (s paní učitelkou válčí, protože vyrušuje, vstává apod.), problémový v družině, protože se tam nudí a vymýšlí blbosti, jakmile není po jeho, je zle. V poradnách nám bylo řečeno: "... že je to otázka základní školy." Pak, že to prý bude lepší. Nevím, zatím s každým novým dnem ztrácíme naději. Syn školu nenávidí, chodí tam jen kvůli kamarádům, učit se nechce. Máme strach, že se situace nezlepší. Po každém jeho výbuchu, který mě vytočí, jsem zoufalá - vzteky, bezmocností, bez naděje na zlepšení. Neustále si říkám, že musím zachovat klid. Ale podaří se mi to tak jednou za týden. Také mám strach z toho, co bude v pubertě. Momentálně si myslím, že to bude katastrofa a že to nevydržíme. Manžel mě sice uklidňuje, že on také zlobil a po 1. stupníi ZŠ se uklidnil, ale nevím. Syn má dny, kdy si myslím, že to s ním není zase tak špatné - rád se pomazlí, dá mi pusu i na veřejnosti a slibuje, že se bude snažit být hodný ale vzápětí je všechno jinak. Začne mít na nás drzé poznámky, vyčítá, že mu vše zakazujeme a vzteky ani sám neví, co říká. Pak přijde a omluví se, že se tak chovat nechce, ale že mu to jinak nejde. Na vypjaté situace jsem už několikrát vzala Neurol - když jsem pro něj jezdila do družiny, už jsem se předem obávala toho, co zase uslyším za stížnosti.
Bohužel žijeme v menším městě, kde nejsou žádné speciální školy pro tyto děti. Ani v okolí. Jinak by tam určitě chodil.
Před nedávnem začal hrát hokej (zatím ho to baví) a bude muset přejít na jinou školu, tak doufáme, že se trochu zlepší v souvislosti se školou. Sportů už ale vystřídal asi 6.
Je mi ho líto, protože když jsme mu vysvětlili, že on je trochu jiný, že má malý problém s chováním a učením, ale že to určitě napravíme (jezdím s ním 2x ročně na lekce biofeedbacku), tak nám s brekem řekl, že on ale nechce být jiný.

Nevím, zdá se mi, že vše dělám špatně, protože máme ještě dospělou dceru, která práve dokončuje vysokou školu skoro na červený diplom a se kterou nikdy nebyl problém v ničem. Proto asi dělám nyní chyby, protože tyto dvě výchovy jsou naprosto odlišné.

To musi byt hrozne vycerpavajici.

Ahoj, Majdo.

Rozumím Ti. Napadlo mě, že benjamínek se vám narodil proto, abyste pochopili, právě to, co jste teď pochopili.:o) Totiž že výchova je důležitá, ale ne všemohoucí.

Já mám dvě děti s poruchami učení. Mohla bych si spíše myslet, že když obě, tak je chyba ve výchově. Ale prd.

V poradně taky dostali kopu doporučení pro učitele v ZŠ. Prakticky nic z toho se v praxi nevyužívá, ale závisí to výhradně na učiteli, nikoliv na škole. Bránit se můžeš (udělala jsem to několikrát). Dostaneš ujištění, že se Ti pokusí vyjít vstříc, ale za chvíli vše spadne do zajetých kolejí... Už to znám. Kdo nechce, svůj styl výuky nezmění. Přijala jsem trojky na vysvědčení jako normální známky, ikdyž vím, že větší jejich část je prostá nepozornost a roztržitost.
Za 6 let školní docházky mě to přestalo bavit řešit. Škoda energie.

Starší kluk měl po 3 roky na 1. stupni ale učitele, který byl snad svatý. :o) Nejen že respektoval dyslektiky, ale uměl si s nimi poradit, děti motivovat, to bylo hezké období, na které syn velmi rád vzpomíná. Jak je vidět, tak to jde, jen chtít.

Mladší syn má učitelku-paní před důchodem, všechno odkýve, slíbí, že bude brát ohled...a prd. Pak je vše stejné, jako předtím. Už jsem to vzdala. Kluk má učitelku rád, tak to tak nechávám. V životě se s ním taky nikdo mazlit nebude. A pokud je tam spokojený jako člověk (ona na něj není zlá, jen nechápe potřeby dyslektiků), tak jsme se rozhdli trojky brát jako dobré. A těmi taky jsou, ne? :-))

Naturo, Tvoje druhá věta je přesně to, o čem už delší dobu uvažuju ... Že jsme to u starších synů měli tak trošku zadarmo ... Slušní rodiče, prarodiče, slušné děti .... Víš, kdybych toto nezažila a nezažívala dnes a denně, taky bych věřila, že výchovou jde všechno usměrnit, trošku nalajnovat cestičku, motivovat, odměňovat a vše půjde relativně samo. Ani nevíš, co mě stojí energie stále něco vymýšlet, aby měl řád, aby ho to neotravovalo (protože doma to jde, vím co na něj platí a v podstatě jsem na tom trošku lépe, protože se nevzteká tolik, jako jiné hyper děti, nechá si hodně vysvětlit, je nadprůměrně inteligentní - ale s trojkami, samozřejmě- takže rychle chápe a myslí mu to dobře). Od druhé třídy jsme zavedli systém "hromádek" - na každý předmět si připravuje hromádku, aby moc nezapomínal (stačí to, co si nezapíše....), platí to dodnes. S paní učitelkou jsme se dohodli, že ho budou upozorňovat, aby si zapisoval úkoly. Neupozorňují, samozřejmě. Dále jsem mu vymyslela sešítek, kam si píše činnosti, které dělá, než přijdeme z práce (je sám tak 2 hodiny). Pokud má povolený PC, tak za každou práci navíc (nádobí, zemetení ....)dostane 1/4 hodiny hraní, v týdnu je to do hodiny, o víkendu nebo volnu si nastřádá do 2 hodin na PC. To docela funguje. Chodí na kytaru, občas s výčitkami, že to vlastně nikdy nechtěl, ale s nadšením domů, má skvělého učitele, ukazujem mu historické nástroje a to je jeho .... Chodí na junáka, kde jsou i postižené děti, tak musí být opatrnější .... Takže to zvládáme, zatím, až na tu školu. Někde jsem četla doporučení pro malotřídky, zkusím ho ještě nechat přeřadit, pokud by ho s touto diagnozou vzali, je to ještě poslední věc, co by mu mohla zachránit dětství. I když on to možná tak necítí.... K čemu jsou honosně nazvané výchovné poradkyně, když neporadí ani nepomohou ... Možná, kdyby si každá prošla tím, co my ... mohla by tu práci dělat zodpovědněji.

Vydrzte,mame skoro petileteho tez hyper.,neco podobneho jak u vas,hlavne se nenechte od lekare umluvit na prasky na uklidneni pro dite,to mame za sebou zadna pomoc,navic se dite zacne ruzne kroutit a mate dalsi priznak.Skuste se k nemu chovat trosku jako k dospelemu,brat ho jako sobe rovneho,vse neustale vysvetlovat a hlavne v klidu nekricet,to je pak jako vybusnina.nekdy to funguje.preju pevny nervy a i kdyz by jste ho nejradeji pretrhli skousnete to je to nekdy nemozny,ale da se to naucit,pak dite zjisti,ze nereagujete hnevem,neustale mu nic nevycitate a prestane ,aspon na meho to tak funguje...nekdy,ty deti takove jsou a jine nebudou daji se pouzr usmernovat.prectete si neco o indigovych detech mejte se.

Zdravim,chtela bych se zeptat jak poznam ze me dite je hyperaktivni?????dceri je 7mesicu a zda se mi ze je zivejsi nez ostatni deti toho veku mych kamaradek

ahoj maminky potrebovala bych poradit,mam dva syny ,ale s tim starsim 5let mam jen same problemy,chodi od tri let do skolky tam si ho nemohou vynachvalit az kolikrat jen valim oci jak je to mozne kdyz je doma a tak hrozne zlobi,nevim cim to je zda je hyperaktivni nebo co protoze kdyz jsem to rikala nasi detske doktorce jake mam snim problemy tak rikala ze je to normalni v jeho v eku a ze se vse zase spravi ale ja uz jsem tak moc zoufala zadna babicka si ho nechce vzit na vikend vsichni jen rikaji jak je nevychovany a ze jsem si to zavinila sama ale ja si myslim ze bych s vychovou nejak nepochybila,kluk jen co vyjde ze dveri ve skolce ze tridy tak zacne,skace jeci lita a ani nahodou neposlechne ale to by bylo jeste k vydrzeni vim ze se musi nejak vylitat ale chvily je v pohode pak zacne vztekat se,neposlouchat vecne mladsimu brachovy dela naschvaly je mu rok a pul,a porad na vsechno jen same ne a ne a ja nechci nikdy mi sam od sebe nepomuze nebo neco kdyz mu reknu neudela bez kecu je tak moc drzej prijde mi ze ani nevi ze se bavi s dospelim a kdyz mu neco nekdo zakaze zacne se tak vztekat az se sama stydim rve jak pominutej a nikdo s nim nic neudela,kazde rano kdyz ma vstavat do skolky se vzteka a rve lezi v posteli a ze nikam nejde a ze mu je zima a ze se mu chce spat a ja nevim co jese pak si sedne a breci a proste se ani nechce obleknout takze kazde rano je to u nas se rvem a zakazama pak je mi to lito,klidne si dovoli se semnou nebo s tatou i poprat,kdyz se mu neco nelibi zacne mlatit kazdyho kolem sebe.
byl ted ve skolce v prirode na tyden a nemeli snim ani problem az sem se divila,myslela jsem si ze se treba trochu zklidni,ale jemu se pry ani nestyskalo a chovani po navratu po dvou dnech bylo zase stejne,kazdy vcetne jeho taty mi rika jak jsem zanedbala jeho vychovu ale ja uz fakt nevim,co snim jestli mam navstivit nejakeho psychologa ,navic tatinek mi pred klukem jeste k tomu podrejma autoritu a rika ze je celej po me ze jak jsem si ho vychovala tak ho mam a ze uz s tim nic nenadelam muzete mi nekdo poradit???predem moc dekuji Lucka

Ahoj,
mám dlouletého klučinu,.. do nedávna to s ním šlo, nějaké ty záchvaty vzteku a zlobení spal krásně, vše se dalo zvládnout, poslední 3 měsíce to je ale k nevydržení, od rána co otevře oči až do večera než je zas zavře. Vzteká se pokud něco nedostane hned, zvyšuje hlas podobně jako já když se ho snažím napomenout. Nepěkně se chová k hračkám kterých má mimochodem spoustu.. Nějaké zákazy příkazy byť jsou mu uloženy vlídným slovem ignoruje, ba naopak z toho má legraci.. No a když večer dojde na uložení ke spánku, dopadá to tak že kluk usne až kolem desáte, protože neustále vylezá, nebo se dívá z okna.. a já hned za ním padnu do postele jak zbitej pes a přemýšlím jak to zítra bude na novo. Je mi 23, ale mám pocit, že co takhle zlobí je mi tak o deset let více. Nebyla by nějaká rada jak takové dítě zvládnout? Přemýšlím o návratu do práce a malého svěřit do školky, je to dobrý nápad?
Petulka.San@sezanm.cz

Ahoj holky,
teď jsem objevila tyhle stránky plné spousty báječných rad.Právě jsem se pohádala se svým 15 letým synem,od 4 let má diagnózu LMD,je dysgrafik a teď ke všemu i puberťák.
Taky máte někdy pocit,že mluvíte pořád dokolečka to samé a s dětmi to ani nehne?Vyslechla jsem spoustu rad na výchovu,že mám mít pevné nervy,nekřičet a netrestat.Ale zvládla jste to některá bez výbuchu?Já jsem právě před čtvrthodinou vybuchla,a tak prosím o radu:Jak na puberťáka s LMD!Můžete mi i napsat: irena.stupkova@email.cz
Děkuji předem za rady a hlavně se z nich nezbláznit.Zdravím všechny maminky,které mají podobné starosti.Ale přesto všechno si říkám:mohlo být i hůř!

Ahoj Ireno. Taky to máme doma, jen o rok starší. Uklidňuje mě akorát poznatek, že LMD je diagnóza, která dělá největší potíže jen ve škole, v životě už to tak dramatický není. Tak ještě pár let přežít. Já vybuchuju pravidelně, proto jsem si do toho řvaní zabudovala bezpečnostní pojistky, které kluka ujistí, že není tak zle,ječím např tohle: " Já už to nevydržím!! Kdybych tě neměla tak ráda, tak ti utrhnu hlavu!!!" nebo " Neser mě!! Jak může někdo tak chytrej dělat takový kraviny?!!!!!" nebo řvu jen tak do placu něco o tom, že učební osnovy vymýšleli k**oti a Komenský se obrací v hrobě (to aby věděl, že chyba není v něm) no a tak podobně....Já se vyřvu, uleví se mi a jeho to nezraní. Už to zná, vždycky jenom tupě hledí a čeká až to matinku přejde a pak jsme zase kamarádi. Ví, že budu vždycky stát za ním i kdyby trakaře padaly a to je hlavní. Takové ty rady nekřičet,netrestat, to je od zelenýho stolu.... Snažím se udržet nějaký řád aspoň v tom, že "napřed povinnosti, potom zábava", takže když chce jít ven za klukama (tzn. za holkama), má hotový úkoly, jakžtakž poklizeno, vynesenej koš, tráva je posečená a tak, jinak ani na krok. Zatím to docela funguje. Bude líp:-)

Ahoj Eliško!
Teď jsem se doslova řechtala Tvé odpovědi.A dávala jsem to číst mladýmu,to aby věděl,že není jediný ''Týraný dítě'',jak s oblibou říkává.
Budu se snažit taky dát nějaký pojistky,protože mě potom docela mrzela ta salva slov.Ale ono to někdy nejde.Snažíme se ho úkolovat,ale někdy mám pocit,že mají tolik úkolů ze školy,že ho radši pustím do lesa,kam chodí rád a kde se uklidní.Dostal svýho psa,tak ho chystá na zkoušky.Aspoň vím,že nelítá a nedělá lumpárny.Tak ahoj a děkuji za radu.Irena