Diskuse - Hyperaktivní děti a špatná výchova

Dobrý den, mám syna skoro 3 roky od malička moc nespa lbyl hodně uplakané dítě .Všichni mně uklidňovali,že to časem přejde,ale myslím si že je asi hyperaktivní u ničeho nevydrží díl než 5-10 minut hodně se vzteká,rád ubližuje hlavně mladším dětem u jídla nevydrží v klidu neustále někde leze a něco zkoumá. Nejraději leze po výškách to je po gauči po nábitku leze do okna atd. V září vy mněl nastoupit do školky,ale mám z toho hrůzu poradte mi prosím jak ho na školku připravit aby to nebyl horor děkuji

Ahoj maminky,cetla jsem vase prispevky,jsem szrasne rada,ze nejsem sam,hrozne mi to pomohlo a poucilo.Mam 3 a pul leteho syna,a je hyperaktivni ,zjistilo se to brzy,mam problem s kamaradkami,kteri to jaksi nechapou,ze Peta nechce koliktiv,jen jedno nebo 2 deti a jeste kdyz jsou starsi tak tim lip,a beda jak je jich vice nebo mensi,tak je zle.,neposlechne na slovo ani omylem,nezabavi se dele jak na 10 minut,je stale se mnou,i se mnou spi,je to strasne vycerpavajici,a ja porad slycham,neboj se to ho prejde je to jen obdobi,a nebo ve meste,kdyz ma zachvat a afekt a fakt kolem sebe jeci a mlati sebou tak ani nekoukam nahoru kdo vsechno na nas kouka a co si mysli.mam stejny nazor jako pani marcela,ze zalezi hodne na trpelivosti a duslednosti a hlavne jakou pani ucitelku chytime a jak s nami bude pracovat.

AHOJKY VSICHNI MAM DVA SYNY A JEDEN Z NICH MA ADHD OD NAROZENI JE MU PET LET NARODIL SE PRIDUSENY KDYZ SEM ODCHAZELA S PORODNICE SESTRICKY RIKALY BUDETE TO MIT TEZKE NECHAPALA SEM PROC ALE NAS LIBOREK RVAL JAK TUR PORAD CELY DEN PSALA SEM SI KDY NAPOSLEDY JEDL PROTOZE BUD SPAL NEBO SE NOSIL NEBO RVAL JAK TUR A NIC NEPOMAHALO A ZAVIDELA SEM SVAGROVE PROTOZE ONA SYNKA OKOUPALA A NAKRMILA A ON LEZEL SAM V POSTYLCE DOKUD NEUSNUL U NAS PO KOUPANI A KRMENI BYL KRIK NEJHORSI BYLO ZE PRESTAVAL DYCHAT A DVAKRAT SME HO KRISILY PAK SEM PROHLASILA ZE RADEJI NEBUDU VARIT ALE SYN BUDE ZIT DO DNESKA ME MRAZI KDYZ SI VZPOMENU JAK LEZEL BEZ ZIVOTA V POSTYLCE TRVALO TO DO OSMI MESICU PAK SE MOHL HYBAT SAM SICE NECHODIL ALE POHYB MEL DOKTOR VZDY REKL ZE MU NIC NECHYBI A JE V NORME BYLA SEM UTAHANA A PRIPADALA SEM SI NAPROSTO K NICEMU DNES VIM PROC BYL TAKOVI NEMOHL ZA TO A ANI VASE DITE NEMUZE VZDY MEJTE NA PAMETI ZE JE TO LEPSI NEZ BYT TELESNE POSTIZENY A ZE ZA TO NEMUZE A HLAVNE JE NAS VIC NEJSME JEDINI POD SLUNCEM A JEDNOU NASE UTRPENI SKONCI MUSIME VYDRZET VZDYT SOU TO NASE DETI PREJI VSEMHODNE HODNE HODNE SILY A TRPELIVOSTI





E Y



B




A




















J

Zdravím maminky s hyperativními dětmi, vím o čem píšete, ale začínám být bezradná. Moje dítě má potvrzenou hyperaktivitu a byl na tabletách pro zklidnění. Jsou mu 4 roky. Přestala jsem mu je dávat, protože vedlejší účinky byly děsivé. Tedy je bez léku a já ztrácím kamarádky s dětmi, protože mají pocit, že dítěti ustupuji a jsem přísná na starší dceru - 5 a půl let. Nevím co dělat, několikrát za den jsem zoufalá, ale vím, že to nedělá schválně. Jak mám vysvětlit okolí, že nezlobí a že bitím nic nevyřeší. Ani zákazy a křik mi nepomůžou. Prostě když nechce tak nechce a je jako umanutej a neslyší mě.

Zdravím maminky s hyperativními dětmi, vím o čem píšete, ale začínám být bezradná. Moje dítě má potvrzenou hyperaktivitu a byl na tabletách pro zklidnění. Jsou mu 4 roky. Přestala jsem mu je dávat, protože vedlejší účinky byly děsivé. Tedy je bez léku a já ztrácím kamarádky s dětmi, protože mají pocit, že dítěti ustupuji a jsem přísná na starší dceru - 5 a půl let. Nevím co dělat, několikrát za den jsem zoufalá, ale vím, že to nedělá schválně. Jak mám vysvětlit okolí, že nezlobí a že bitím nic nevyřeší. Ani zákazy a křik mi nepomůžou. Prostě když nechce tak nechce a je jako umanutej a neslyší mě.

Myslim, ze to neni o penezich a ani drahych poradcich. Mame syna ktery, je podobny a nic nepomaha. Ritalin jsme jsme jeste nezkouseli, ale co se tyka rad. Bych rekl, ze jsme na stejne urovni jako vetsina psychologu. Vubec nic nepomaha(kdyz je spatne obdobi). Kdyz je dobre obdobi celkem to jde....Jedine co fakt u nas pomaha, je pochvala. Ale je to tezke, to vsechno snaset porad motivovat, chvalit...

Synovi je 10 let diagnostikovaná ADHD a breptavost. Je hodně citlivý, výbušný, neustále svaluje vinu na ostatní ( on sám za nic nemůže). Ve škole nemá problémy se soustředěním, má samé jedničky, nezapomíná pomůcky. Dávám každý den rybí tuk, vytamín B, vápník hořčík zinek a persen forte (homeopatikum na sklidnění). Vše je to výživa pro mozek a synovy to hodně pomohlo.

Dobrý den.jsem ráda,že se můžu podělit se svými starostmi.Mám 8-letého syna,který mi špatně jedl,nesoustředil se,stranil se dětem,co se týkalo kreslení měl to jako za trest tužku aj. nenáviděl.Ve školce nespolupracova.Bál se hraček,které vydávali zvuk.l:Neustále jsem řešila konflikty,protože syn komunikoval jen s jednou vychovatelkou.Při nástupu do 1třídy jsme zažili šok, syna šikanovali a tak se nám uzavřel víc.Paní učitelka nám po 14ti dnech od nástupu do 1tř.oznámila,že syn patří na zvláštní školu.Přitom s učením neměl problémy ba naopak.Nakonec jsem vyhledala pomoc psychologa,kde nám zdělili co synovi je.Celou dobu jsem si myslela,že jsem jako matka selhala,protože když jsem říkala naší paní doktorce co s ním mám za problémy,tak nám povídala to se srovná je malý.Nakonec jsme syna přeložili na jinou školu,problémy skoro vymizely.Pak nastal zvrat odešel od nás muž.A malej je nezvladatelný a nevypočitatelný.Dnes a denně máme poznámku,nebo mi hned ve škole paní učitelka hlásí co provedl.Přitom s učením nemáme problémy.Že se stále straní dětem to nezměním,ale jak mu mám pomoc?Nakonec jsme se s mužem udobřili,syn je štastný,ale je stále,jako rozjetý vlak.Lékařka nám napsala lék ,ale mám z něj strach,že synovi uškodí.Malej je jinak moc šikovný učení krásné známky,kreslí ted,jako Picaso,miluje rybaření,zajímají ho věci,které děti v jeho věku ani neví,že jsou.Jen to chování.Poradte prosím neštastné mámě.

Ahoj, chtela jsem se zeptat, jestli nekdo nemate zkusenosti s vychovou ditete v neustale se hadajicim prostredi. Dite od narozeni vyrusta v prostredi, kde po sobe rodice krici 'ty kravo' 'ty d**ile' hadaji se kvuli kazde hovadine. Fyzicke nasili tam neni. Jake muze mit dite nasledky? Nemate nekdo takovou zusenost ve svem okoli nebo snad doma? diky

Dobry den.Mam 4deti a muj8lety syn je hyperaktivni,a muzu rici ze okoli naseho bydliste je netolerantni.O synove 'nemoci'jsem se jednou docetla v casopise kdyz nu byly asi3r.a potom po delsim dohadovani s det.lek.jsem si vybojovala navstevu u psych.lek.nyni uz uziva leku denne vice nez ja pri anginach.Ma roztekanou soustredenost,mluvi24h.denne(i ze spani),je zly,naivni,touzi za jakou-koliv cenu,kdyz mu prislibi pratelstvi dava i spendliky do piti,leze kamkoliv,nerespektuje dospele,no zadna autorita.Po dobrem s nim nejde vyjit,prikazy pro nej nejsou dulezite,ruce nenechave vse co se mu do rukou dostane mu shori,ted se na nas vali problemy ze skoly po navratu z lecebny je este horsi,zacal nosit skoro casto3,4,5 same poznamky,ucit doma se nechce.leky uzivat take ne,musim jej nutit po zlem vim ze v tom je ten problem,protoze jedna ze sousedek me primo pred nim vyhrozuje policii a socialkou ze ma sve kontakty,aby mi odebrali vsechny deti.jsem na ne sama.syn potom,ale dela este hur,MAMKY,PROSIM, PORADTE MI JAK S TAKOVYM JEDNANIM OD LIDI MAM REAGOVAT,ONI O VYSVETLENI NESTOJI,JEN O ZAKERNOST.Dekuju

Ahoj všem,jelikož mám podobný problém již delší dobu,rozhodla přispět i svým příběhem.Mám synka,který je zřejmě hyperaktivní (+ něco málo k tomu).Splňuje veškeré body,ale nyní od začátku...Již v těhotenství byla řada komplikací,porod spontánní,ale pak to začalo.Syn vyžadoval velice vysokou pozornost již od miminka.Od jeho cca 3 měsíců jsem začala navštěvovat mateřská centra a tak,abych pro něj měla nějaké vyžití.Byli a stále jsme na vše sami,děti kolem takřka žádné,žádné tchýně,nic. První afektivní záchvat měl cca v roce,kdy začal modrat,trvalo to cca 35 minut,tehdy jsem absolutně netušila,co to je,tak jsme volali záchranku.Tehdy mi pan doktor řekl,že můj syn je jasný adept,hubený,neposedný,vztekavý...Pak byl chviličku klid,ale co začal chodit,všimla jsem si,že je opravdu jiný,než ostatní.Naprosto svéhlavý,dělal si vždy vše jen po svém,dělal,že neposlouchá,bylo těžké jej něčím zaujmout,po chvíli jej vše přestalo bavit a začal se nudit.Nikdy nebyl agresivní vůči dětem,ani lidem,ba naopak,děti miluje a je k nim velice hodný. Naprosto se odlišoval od jiných dětí.První zkouška ohněm proběhla,když jsem jej cca ve 2,5 letech dala do miniškolky.Dopadlo to katastrofálně,hned po jednom dni mi učitelky řekly,že nemají možnost se věnovat jednomu dítěti tak intenzivně,že se nezapojoval do her,nebavil se,neodpovídal,jen si tak seděl na zemi a koukal,absolutně bez zájmu,či nadšení.Nechtěl chodit na záchod,když mu řekly tety,chtěl vše jen a jen po svém,když ho napadlo jít za mnou,tak prostě šel a vůbec mu to nebylo divné....TEhdy si mne pozvala paní ředitelka a řekla,že syn je zřejmě hyperaktivní,je velice impulzivní,nesnese autoritu,nějaké plnění úkolů a že oni nemají možnost s těmito dětmi pracovat.Tehdy mi řekla,že to asi s výchovou příliš nezvládám,ale že bych měla být důslednější.Důsledná jsem byla a jsem stále.JSem přísnější,ale zároveň často a pořádně chválím...Po tomto incidentu jsem to vzdala a zase jsem byla s prckem doma,případně na hřišti.Jenže na hřišti pořád všude běhal,házel všude kamínky a písek,strašně se mu to líbilo a vysvětlování nepomáhalo.TAkže jsme chodili ven,jen,když na hřištích nikdo nebyl,což bylo pro mne dost skličující.Kamarádky měly všechny ty hodné děti,které poslouchaly na slovo,mohly s nimi jít do restaurací,do center,narpsoto bez potíží...Syn neměl af.záchvat skoro půl roku...V březnu jsem s ním začala chodit do jiného centra,kde je naprosto jiný přístup a měla jsem radost,že je tam spokojený.Dvě návštěvy proběhly v poklidu,ale již potřetí byl problém.Syn odmítal chodit na nočník,když se jej ptaly tety,odmítal si hrát s tím a tím a odmítal dělat to,co ostatní děti.Většinou si zalezl pod stůl,nebo si někam sedl s hračkou...,několikrát tetám i utekl na WC a párkrát i z budovy (nebyla zavřená),když mu teta vyhubovala,počůral se a pak se i pokakal,absolutně si nedošel na nočníček. Dnes byla návštěva tohoto centra (byl tam v miniškolce na 3 hodiny),která vše rozhodla.Děti byly v sále,kde hrály hry,tancovaly,můj syn jako jediný běhal všude kolem a házel si s míčem,absolutně bez zájmu o okolní dění,poté v herně neustále lezl po klouzačce a absolutně nereagoval a dělal,že neposlouchá.Dnes mi opětovně ženské řekly,že opravdu vyžaduje nadměrnou péči a že pokud se to bude opakovat,budou to řešit tím,že jej ze školky vyškrtnou (již po druhé).Bylo mi také řečeno,že nezvládá základní věci a že ve školce by mohl být velký problém,pokud by jej vůbec přijali,že vůbec nerespektuje pravidla,lidi,základní věci (utíká,dělá si vše po svém,nebojí se výšek,nebojí se,že někde spadne,že si namele atd.),prý na něj nic nefunguje...Takže jsem se sklíčenými pocity odcházela a cestou,aby se to nepletlo se rozzlobil,že jsem mu nešla koupit zmrzlinu,flákl sebou na chodník,začal kopat,křičet,ječet...Bylo to šílené,já utahaná po noční,3 dny nevyspalá,ale snažila jsem se zachovat klidnou hlavu,prcka jsem křičícího popadla a donesla domů,kde záchvat trval ještě hodinu...Pak usnul a jakmile se probudil,vše začalo na novo.....Myslíte,že je hyperaktivní?Rozhodla jsem se,že si s tím promluvím s naší dětskou doktorkou a začnu to řešit.Syn téměř nemluví,je malý a vzhledem tak na cca 2 roky,v noci spí dobře,ale uspávání trvá i 3 hodiny...Syna zbožňuji a musím říci,že mě to hodně trápí,často brečím a obviňuji se,že jsem neschopná,že ho nedokážu udělat šťastným a spokojeným,protože jinak je syn smíšek,nejlépe mu je někde v přírodě,kde si může dělat,co chce.Sladkosti nejí,jen výjimečně párkrát do roka,jinak se stravuje zdravě. Mohu se optat,co může paní doktorka zařídit?Návštěvu poradny atd.?Nemám s tím zkušenost, v rodině jsou jen samé holčičky a typický příklad naprosto hodných a "vychovaných" dětiček....Kolikrát se mi líbí argumenty mé sestry,která říká,prosím tě,je jenom nevychovanej a jsi měkká,já mám 2 děti a to je potom šrumec..Kdo nezažil,nepochopí...Nemám záliby,koníčky,kamarádky,můj svět je můj syn,studium a práce...Budu ráda za jakýkoliv příspěvek,radu,pohlazení na duši,nemám o tom s kým mluvit,prý hyperaktivní děti nejsou a prý tak jenom my máme omlouváme,že to nezvládáme.Vím,že to tak není a doufám,že se zjistí příčina synkova chování.Je takový od malička,není to situace ze dne na den....Katka

Ahoj Katko, já jsem prožívala totéž co ty a dodnes to prožívám. Můj syn má ADHD s poruchou pozornosti, několik dysfunkcí - specifických poruch učení. Až do první třídy se pomočoval ( Takže šel z plínek rovnou do školní lavice ). Je někdy zoufale nezvládnutelný.
Myslím si, že má také problémové chování. Možná,že by se ti hodilo přečíst si i knížku Mary Sheedyová-Kurcinková : Problémové dítě v rodině a ve škole. To nemusí být je syndrom ADHD, ale může to bý klidně i něco jiného, co má stejné symptomy. Někdy se to nedá hned zjistit. U nás se to taky zjišťovalo postupně.Teď jsme měli i posudek a paní docentka mi říkala, že mé dítě se nazývá odborně komorbidní. Cítím s tebou moc, protože vím, co je to za dřinu a nerváky zvládnout takové dítě. Ten můj je také dost nesamostatný a vyžaduje zvýšenou péči, a to mu je už 11 let a chodí do 4. třídy. Je také bázlivý a mnoho běžných věcí, které děti jeho věku zvládají dobře nebo bez nějakých obtíží, buď zvládá s obtížemi nebo nezvládá. Jo, kdo to nezažil, neví o čem to je.
Na nás se pak takoví lidé dívají jako na neschopná individua, která se neumějí o dítě postarat a vychovat ho. Co já už jsem na tohle téma vyslechla.
Já bych lidem, kteří to nechápou ,svoji ratolest svěřila tak na měsíc, a to by viděli, co ještě neviděli, a pak by nás neodsuzovali. Nic si z toho nedělej - v TV už také běžel pořad o zoufalých matkách hyperkinetických dětí. To byl ten můj chlapec asi dvouletý a já doufala, že je jenom takový méně šikovný, na něco pomalejší a jindy zas neposedný, takže jsem si myslela, že se mne taková situace nemůže týkat. No a byly mu 3 nebo 4 roky a diagnóza byla na světě.
Co se týče toho udělat ho šťastným - ony se tyhle děti moc neusmívají a ani na něm někdy nepoznáš, že je třeba spokojený. Můj syn je introvertní a nic neřekne - ani to dobré, ani to špatné. Myslím, že jsme schopné takově děti učinit šťastnými, ale ony to nedovedou dát tak najevo, že jsou šťastné. Zatím nedělej předčasné závěry, ta diagnóza je možná až v pozdějším věku.
To kdybys věděla, co já jsem zažila ve své rodině kolem toho, že se nestarám řádně o dítě ..., někdy napíšu. Tak nevěš hlavu. Ahoj KIK

Ahoj maminky
tak koukám že nejsem sama kdo má doma hyperaktivní dítě.mám dva syny.ten mladší je v pohodě ale ten starší bude mu 5 let je hyperaktivní.od narození až do roka a dvou měsíců vůbec nespal a to jak v noci tak přes den každou noc sme byli vzůru a to sem ho nosila v náručí houpala v kolébce nebo jezdila v kočárku venku nic nezabralo.každý mi řikal že se to po 6ti nedělí zlepší ale nic potom do třech měsíců ale ani to ne a nakonec se dal trochu dohromady ze spaním až po roce a dvou měsících ale od narození špatně jí a u jídla nevydrží sedět pořád něco děla skáče běhá dělá kotrmelce no děs.venku je jako utržený z řetězu nic mu nevydrží nemá s ničím trpělivost nic ho dlouho nebaví a to sme skoro ve dvou letech zjistili že zdědil po babičce atopycký exém.doktorka nám řekla že mu mám dávat léky na spaní ale to nechi a tak to řešíme ho,eopatikama ale stále ho to nenechává v klidu.chodí do školky ale zatím sním žádné problémy nejsou tam se chová jinak než doma ale spát tam nechce zkoušela sem to párkrát ale nechce se mu ležet prý se pořád převaluje není chvilku v klidu a to dělá i doma když má jít večer spát tak se pořád mele v postely někdy mu trvá i 2 hodiny než usne a ráno klem 6 už je vzrůru od roka a půl už nechodí po obědě spát prostě to nepotřebuje.děkuji že sem se svámi mohla podělit o své trápení.

Ahoj děvčata, já jsem zjistila u svého syna ještě něco jiného než je ADHD a poruchy učení (dysfunkce ), ten můj syn má znaky tzv. problémového chování- tedy ne delikventního, ale problémového, což v podstatě vyplývá z jeho temperamentu. Udělala jsem si test podle knihy Mary Sheedyové-Kurcinkové " Problémové dítě v rodině a ve škole " ( dítě mimořádně citlivé, vnímavé, tvrdohlavé, aktivní) a v podstatě to na mého syna "sedí ", skoro stejně jako symtomy syndromu ADHD. Ono je "problémové chování " z hlediska psychologického a psychiatrického považováno za normální lidské chování, tudíž se asi nediagnostikuje. Psycholožka, která o mého syna pečovala, mi zcela nesprávně a také záměrně toto nesdělila a všechny symptomy přiřazovala syndromu ADHD nebo poruchám učení.
Přitom podle mne je můj syn dítě s velmi typickým problémovým chováním. Dnes už vím, že mi ta psycholožka v podstatě lhala, aby si udržela dítě jako pacienta - byli jsme pro ni v podstatě "zlatý důl ", ona doslova zneužila poruch mého syna k neoprávněnému zdroji svých příjmů a ještě připisovala pro VZP výkony, které nikdy neprovedla, jak jsem zjistila. Takže celá její více než dvouletá "terapie " mne stála spoustu času, nervů, aniž bych vůbec věděla, co s dítětem je. A ještě navíc byl ve škole šikanován a já jako pečující rodič jsem byla šikanována formou manipulace, abych dítě dala ze školy pryč. Nedovedete si vůbec představit, jak vypadá šikana ze strany pedagogů a vedení školy vůči rodiči takového dítěte. Oba jsme z toho onemocněli. Já jsem se dostala do deprese. To, co jsem poslední dva roky zažívala - tedy my oba, se podobá peklu na zemi.
Ona už tam mého syna třídní učitelka nechtěla v listopadu 2008. Já myslela, že ho šikanují děti.
On už se mi syn začal poprvé skládat v pololetí třetí třídy - onemocněl, dokonce měl i nějakou alergii - tedy asi to alergie nebyla, zřejmě to byla
somatizace jeho psychického stavu. To dítě trpělo dva roky jako zvíře v té ZŠ, než se to, co škola očekává,stalo zjevným. Ta třídní učitelka to všechno dělala velmi skrytě. Pak mi začala lhát i celé vedení školy... Dávejte pozor, jakou školu dítě navštěvuje, kdyby se vám něco nezdálo, nebo začalo být dítě více nemocné, než dříve, tak to může být působením školního prostředí. Může mít třeba i školní fobii. A pokud je vaše dítě introvertní, neočekávejte, že vám to řekne. Ten můj chlapec to v sobe dokázal "dusit " jedna a půl roku, od letošního února už to nedusil, protože na to neměl už sílu a tak mi chodil každý den ze školy jako hromádka neštěstí. Celé odpoledne mi trvalo, než jsem s ním probrala, co se stalo v té škole, a abych ho uklidnila. Od září půjde do jiné školy - je to jedna z mála škol, které přijímají děti s kombinací ADHD a poruchami učení ( od 1. až do 9.třídy a je to běžná ZŠ, ale neučí na ní učitelé, ale speciální pedagogové). Mému synovi by vyhovovala lépe škola internátního typu, ale ty v ČR vůbec neexistují. Takže tíhu toho, že tu takové školy nejsou, poneseme na sobě 100procentně. Jsme v tomto ohledu 100 let za opicemi. Předpokládám, že v takovém Rumunsku nebo Turecku takové školy mají, a to se na tyto státy díváme skrz prsty.
V USA jsou internátní školy tohoto typu naprosto běžné. Pokusím se zjistit, jak jsou na tom na Slovensku nebo v Polsku. V Německu, GB, Francii a v severských státech takové školy určitě mají, to vím. V celé ČR není ani jedna jediná. Takže to mají naše děti, kdyby takovou školu potřebovaly, předem jasné - budou je umísťovat třeba do dětských domovů nebo diagnostických ústavů... to mají pěkné vyhlídky, jak jsem zjistila.
Ahoj. Zase napíšu, nějak jsem se na tohle forum nedostal, protože jsem studovala tu knihu, protože se mi závěry paní psycholožky hodně nezdály.
Ahoj KIK

ahoj maminky já mam taky problém celkem mám 8detí ale ty staršiho věku byli uplně v pohodě.Stoho mam 5letý dvojčata a ty jsou hodně hyperaktivní ale nejvic syn je neposeny neposlouchá dělá ze sebe děsně hluchýho ve školce prý taky hodně zlobí hlavně co dělá tak rozbijí hračky a u ničeho dlouho nevydrzí byla jsem snim u psycholožky tak čekám na výsledky jdu si proně 10.8.2010.porad temi co snim mam dělat a nebo jak se mám kněmu chovat děkuji všem předem za radu