Diskuse - panický strach ze smrti

Ahoj Kristýno,

mám úplně ten samý problém co Ty a také si myslím, že ty pocity neumím vložit na papír a ani nikomu vysvětlit. Nicméňe prožívám přesně to, co Ty a přesně vím, co máš namysli. Bohužel ale také sama nevím, co s tím...Jsme i v podobné životní situaci, také jsem konečně šťastná a také bych si chtěla založit rodinu. Jen jsem Ti chtěla napsat, abys věděla, že v tom nejsi sama a pokud se mi podaří nad tím vyhrát, dám Ti vědět jak se mi to podařilo...Pořád věřím, že to nějak půjde :-)

Tak velký problém nemám ale vím jaký to je pocit když myslím na to že po smrti nic není.

Ahoj anonymko (15). Ty si myslíš, že po smrti nic není ? Je spousta lidí, kteří si myslí, že po smrti ještě něco je nebo že budou žít ještě někdy nějaký další život v jiném těle (reinkarnace), křesťané si zase myslí, že budou vzkříšeni . Jak jsi došla k tomu, že po smrti nic není ?
Napiš. Ahoj KIK

Ahoj Jájo. Super příspěvek - moje řeč. Žít tady a teď je naprosto nejlepší metoda, jak se zbavit strachu ze smrti. Já také strach ze smrti nemám, mě jenom zaujalo, proč si anonymka myslí, že po smrti nic není. Jsem buddhista ( tedy atheista, nikoliv věřící, jak si o nás někteří lidé myslí ) a smrt považuji za přirozené zakončení života. Tedy nesmrtelná bych být nechtěla.( Když si tak vzpomenu na film Highlander,tak mi ještě teď naskakuje husí kůže při pomyšlení, že by někdo mohl být nesmrtelný a přežít a pohřbívat své blízké ). Lidé, kteří se bojí smrti, si akorát ničí život. Přece nikdy nevědí, kdy může přijít. Zítra na ně může spadnout cihla, a je to. Člověk by opravdu měl žít každý den tak, jako by byl jeho poslední a život si užívat, jak jen může.

já mám stejný problém:-( , koukám, že ho má i někdo jiný....?když sem se ptala lidí okolo sebe,tak na smrt nikdo nemyslí, ani nemá takové pocity jako já....:-(

Já na tom kdysi byla úplně stejně. U mě to začalo asi ve 13. Zažívala jsem úplně stejné pocity, představovala jsem si jak umřu a přestanu existovat, nemohla jsem spát a propadala jsem hysterickým záchvatům pláče. Teď je mi 28 a jsem v pořádku. Za ta léta jsem si to v hlavě tak nějak utřídila. Jasně, vím, že jednou umřu, ale už se toho nebojím. Asi se budu bát, až jednou budu umírat, ale to je přirozené. Nejsem věřící ani vyslovený atheista. Prostě tak nějak věřím, že něco je a doufám v to, že je třeba i nějaký ten posmrtný život. A kdyby ne, tím, že se budu bát, to stejně nezměním. Já bych ti doporučila, by si rozhodně vyměnila svého psychiatra za nějakého lepšího. Ten by ti mohl hodně pomoct. Když já měla tyhle stavy, tak jsem k žádnému psychiatrovi nechodila a dodnes toho lituju. Nemusela jsem si několik let zažívat takové peklo.

Ahoj Lucie. ten tvůj příspěvek je velmi hodnotný, protože mnoho lidí si neuvědomuje, že přemrštěný strach ze smrti zvláště u mladého člověka, který je jinak fyzicky zdráv, je vlastně patologický. A to hodně.
Jenomže mnoho lidí se bojí navštívit s takovým problémem odborníka - psychiatra, protože si buď neuvědomují, že takový strach je patologický nebo se bojí, že by se jim odborník mohl vysmát a celou jejich záležitost bagatelizovat. Jsou to především ti , kteří se se svým problémem svěřili známým nebo příbuzným - laikům. Mnohdy byli pak zneváženi nebo nepochopeni-tedy v tom lepším případě, a pak se dokonce i návštěvy u psychologa nebo psychiatra obávají, protože od laiků , kteří nemají stejné problémy se určitě dozvěděli, že jsou blázni, ale nikdo jim odborníka nedoporučil a oni sami se vlastně i odborníka začali obávat pod zn. "Co když mne nechá zavřít do blázince a já nebudu moci dělat to či ono. Nebo, co když přijdu o práci a pod. " Rozhodně máš pravdu, že by se lidé neměli bát jít k odborníkovi a pokud ji ten stávající nevyhovuje, tak ho vyměnit. Já osobně bych psychiatra volila až na druhém místě. Já bych vyhledala na prvním místě psychologa. Ten se může dostat k jádru věci
rozborem pocitů a důvodem jejich vzniku. Psychiatr pak může vhodně pacienta medikovat, ale podle mne je v takovém případě na prvním místě psycholog. AHOJ KIK

Já zkoušela i psycholožku, ale s tou jsme si nějak nesedli. Já jsem totiž osoba spíše racionálně a logicky uvažující a to věčné malování pohádkových stromů a postaviček mi brzo lezlo krkem. :-) Hlavně jsem vůbec neměla pocit, že by mi to nějak pomáhalo.

Ahoj Od 7let trpim panickym strachem ze smrti,mam neskutecny strach z nicoty z toho ze nic nebude ,vetsinou pred spanim me napadne ze je to vlastne vsechno pravda ze je pravda to ze umreme ze tu proste jednou nebudem a to me totalne zacne ubijet,nedokazu se s tim srovnat proste ne nedokazu! odviji se od toho plno dalsich veci... jsem desne precitlivela objetava mam strach z nemoci(=>smrt)...ted je mi 18... musim rict ze tohle je vazne silene a takove ty rady jakoze mate myslet na jine veci a na smysl zivota jsou naprosto zbytecne ,nemyslim to spatne ale vy to proste nepochopite pokud tuto"fobii" taky nemate a neprozijete si jak je to hrozne!!!

ja byla u 3 psychologu a psychiatricky a vsichni mi rekli to same ze si to musimhlavne srovnat v hlave ale co si mam srovnavat??:( nevim ale zda se mi ze mi to vcubec nijak nepomohlo.

Ahoj Nikol. Aby sis to mohla "srovnat v hlavě ", tak od toho jsou tady ti psychologové nebo psychiatři., aby ti pomohli změnit názor. To mne teda podrž, jak ti tohle mohl někdo říci. To jako abysis to v té hlavě srovnala sama ? To je teda gól. Tak na co jsou tu oni - asi na h.... Já jsem zase měla smůlu, ale přímo fatální, s dětskou klinickou psycholožkou, kam jsem chodila asi 8 let se svým mladším synem ( teď je mu 11 let). Ta si z nás udělala normálně zlatý důl. To byste, lidi, nevěřili, čeho je psycholog schopen. Teď to psát nebudu, ale pak to někdy napíšu. Od ledna už jsem u ní se synem nebyla, protože to není dětský psycholog ale nebezpečná zrůda. Asi nám udělala z dalších 7 let života - mně a mému synovi peklo. Už to dělala asi dva roky před tím, ale já jsem ji nemohla přichytit "při činu ", až se mi to povedlo vloni v říjnu
nebo začátkem listopadu.
Ahoj a držte se KIK

Ahoj jako moje prvni psycholozka dokonce rekla mym rodicum ze jsem cvok a ze bych se mela lecit a to usoudila s toho ze sem tem svym stavum rozumnela vic nez ona a taky z toho jak sem nakreslila chaloupku se zahradou:D tomu rikam doktor:D

Nikolo každý jednou umře, tím,že se budeš bát tomu nezabráníš a nakonec jsi nějakou nemoc sama přivodíš tím jak na to pořád myslíš. Prostě jsme lidé smrtelní. A pokud ti nepomůže psycholog ani psychiatr tak by jsi se měla jít opravdu léčit Vždyť je ti 18náct,co budeš dělat až ti bude 50?

Opravdu jsi to musíš srovnat v hlavě ty sama, s tím ti žádný odborník nepomůže.

Ahoj, pořád přemýšlím jestli mám zkusit tu psycholožku nebo ne. Mám úplně stejné pocity jako Nikol, ale já to mám asi tak možná od 13-15let....ted je mi 22 a pořád to trvá:-( pořád nedokážu překousnout, že to všechno jednou zkončí, že rodiče jednou zemřou, je to k zbláznění :´( hlavně večer jak jdu spát....aniž bych na to chtěla myslet, tak to stejně příjde....