Diskuse - panický strach ze smrti

Mám to stejné...

Usinani je fakt hruza hlavne kdyz vas prepadne myslenka ze uz je konec . Pak se v posteli schoulim do klubicka a s brekem se tresu. Nejde myslet nanic jineho jen to par hodin pretrpet a pak unavou usnu. Kdyz je muz doma tak to nechape a je nestastny a ikdyz se me snazi uklidnit tak marne. Kdyz jsem doma sama je to jeste mnohonasobne horsi.

Arte: léčíte se všichni špatně , je to poškození CNS působením mikroparazitů v každém těle, proto se všechny nemoci stále nmoží, vyléčení trvá roky, ta antidepresiva která berete nic neléčí, jen maskují vážný zdravotní stav !

Ahoj lenis. Nakouknes sem jeste nekdy? Jak.se vede?

Já sama thanotofobií trpím, a není to nic příjemného. Často mám deprese, v noci se budím, nemůžu usnout, když se mi povede na smrt nemyslet, jsem strašně šťastná. Teď zrovna depresi nemám, ale několikrát za den ji prožívám určitě.

Když to tak čtu, úplně se v tom poznávám. Je to něco málo přes rok co mi diagnostikovali úzkostnou-panickou poruchu. Od té doby jakmile mě něco zabolí tak mi přepne a už hledám co to asi může být za vážnou nemoc. O tom, že "pokaždý umírám " ani nemluvím. Nikdy jsem to nějak neřešila a nemyslela na to, ale ted často

Když to tak čtu, úplně se v tom poznávám. Je to něco málo přes rok co mi diagnostikovali úzkostnou-panickou poruchu. Od té doby jakmile mě něco zabolí tak mi přepne a už hledám co to asi může být za vážnou nemoc. O tom, že "pokaždý umírám " ani nemluvím. Nikdy jsem to nějak neřešila a nemyslela na to, ale ted často

Dobrý den , máte někdo celý den strach ze smrti..?

Ahoj, no já sem timhle trpěl docela tak od 12 do 16 let docela často, pak sem si o tom začal psát písničky, básničky. O těch pocitech, a myslenkach. Asi mi to docela pomohlo, ale ted i po třiceti, posledních pár let je to tu občas zase. Ale spíš že mi dochází čas, a mladí. Nepříjemný, těžký pocit. Ale dá se na to najít klíč, v podvědomí to má každéj,

Můžem , prosiím psát???

Je mi 17 a taky mám úplně stejně stavy, pak na 2 týdny odejdou a zase.... Objevila jsem tohle, a je to pro mě co se té nicoty bojí, víc než uklidňující: Robert Lanza, vědec z lékařské fakulty na severokarolínské univerzitě, se v čerstvém vydání Aeonu rozhodl pro nelehký úkol: vysvětlit čtenářům, že poté, co zemřou, stane se něco úplně jiného, než si dosud mysleli. Obvyklý současný pohled na smrt je ten, že když člověk zemře, všechno končí. Takhle se aspoň na věc dívají všichni lidé považující se za natolik vyrovnané a realistické, aby se nemuseli utíkat k náboženství coby těšítku jménem posmrtný život. Jak říká Lanza, tenhle moderní pohled není zrovna veselý. On sám je přitom jedním z autorů teorie vesmíru zvané biocentrismus, podle níž život a vědomí tvoří realitu kolem sebe a v níž pro smrt prostě není místo. Pochopení takového světa se neobejde bez připomínky teorie relativity Alberta Einsteina. Zásadní pilíř moderní vědy totiž ve svém důsledku zboural ideu neporušitelného, kupředu jdoucího času a způsobil, že pojmy minulost, přítomnost a budoucnost přestaly být absolutními pravdami.Respekt Vyhledávání středa 14. 12. 2016 DENNÍ MENU Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty. VĚDCI ŘEKLI JASNÉ SLOVO: SMRT NEEXISTUJE! ŽIJEME NEKONEČNOU SÉRII VĚČNÝCH TEĎ Albert Einstein Albert Einstein se svou ženou Elsou, 1931 • Autor: Archiv Ivan Lamper 14. 12. 2016 13:37 Albert EinsteinSmrt Robert Lanza, vědec z lékařské fakulty na severokarolínské univerzitě, se v čerstvém vydání Aeonu rozhodl pro nelehký úkol: vysvětlit čtenářům, že poté, co zemřou, stane se něco úplně jiného, než si dosud mysleli. Obvyklý současný pohled na smrt je ten, že když člověk zemře, všechno končí. Takhle se aspoň na věc dívají všichni lidé považující se za natolik vyrovnané a realistické, aby se nemuseli utíkat k náboženství coby těšítku jménem posmrtný život. Jak říká Lanza, tenhle moderní pohled není zrovna veselý. On sám je přitom jedním z autorů teorie vesmíru zvané biocentrismus, podle níž život a vědomí tvoří realitu kolem sebe a v níž pro smrt prostě není místo. Pochopení takového světa se neobejde bez připomínky teorie relativity Alberta Einsteina. Zásadní pilíř moderní vědy totiž ve svém důsledku zboural ideu neporušitelného, kupředu jdoucího času a způsobil, že pojmy minulost, přítomnost a budoucnost přestaly být absolutními pravdami. Reklama Advertisement „Když se snažíte chytit čas, vždycky vám proklouzne mezi prsty. Lidé jsou si jistí, že existuje, ale nikdo není schopný jej nějak uchopit. A já mám stále silnější pocit, že to je proto, že vůbec žádný čas není,“ cituje Lanza britského fyzika Juliana Barboura, autora knihy Konec času. Barbour a řada dalších fyziků považuje každý jednotlivý moment za celost, která je hotová a existující sama o sobě. Žijeme v nekonečné řadě Teď. „Máme sice dojem, že (věci) jsou kolem nás v pevných pozicích a ve vztahu k sobě navzájem, ale opravdu je jenom jedno Teď za druhým. Nic víc - a nic míň.“ Už Einsteinův kolega na univerzitě v Princetonu zabývající se mimo jiné červími dírami (čili hypotetickými tunely v časoprostoru) John Wheeler dospěl k závěru, že čas není fundamentálním aspektem reality. Jeho experiment nazvaný „odložená volba“ ukazuje, že pozměněním částice světla zvané foton v přítomnosti je možné zpětně ovlivnit její minulost. Když světlo prochází rozcestníkem ve zvláštním přístroji, musí se rozhodnout, zda se bude dál chovat jako částice, nebo vlna. Rozhodne se tedy - ale pokud vědci za rozcestníkem změní tento zvolený charakter, změní se tím i zpětně volba v rozcestníku. Ale jaký smysl dává svět, kde není času? A co nám takový fakt říká o smrti? Tweetni to Tento a další pokusy čím dál určitěji ukazují, že proud času je iluzorní záležitost. „Ale jaký smysl dává svět, kde není času? A co nám takový fakt říká o smrti?“ ptá se Lanza. Pokusem o odpověď je právě biocentrismus. „Moderní věda, dnes více než kdy předtím, byla samou přirozeností donucena znovu vznést otázku možnosti pochopení reality coby mentálního procesu,“ prohlásil kvantový fyzik a nositel Nobelovy ceny Werner Heisenberg. Ukazuje se, že všechno, co vidíme a zažíváme, je rej informací vynořujících se v naší hlavě. Nejsme jen objekty zasazené do nějakého vnějšího matrixu plynoucího „mimo nás“. Spíš se zdá, že čas a prostor jsou nástroje, s jejichž pomocí si naše mysl dává všechno dohromady. Jedno takové „teď“ zažíváte samozřejmě třeba ve chvíli, kdy tohle čtete. A nyní si vezměte, že z perspektivy vaší babičky je vaše teď její budoucnost, zatímco teď jejího dědečka je její minulost. Slova „minulost“ a „budoucnost“ jsou prostě relativní pojmy související vždy s pozicí každého jednotlivého pozorovatele. Takže co se tedy stane s vaší babičkou po smrti? Hned zkraje je třeba říct, že ve světě bez času není žádné „po smrti“ - je jenom smrt jejího fyzického těla ve vašem teď. Protože všechno je jenom teď, neexistuje žádný absolutní prostoročasový matrix, do kterého by se mohla rozptýlit její energie - a je prostě vyloučeno, že by vaše babička mohla někam „odejít“. Podle Lanzy si to je možné představit jako přehrávání desky na starém gramofonu. Informace na vinylu je převedena do našeho třídimenzionálního světa, kde ji můžeme na okamžik zažívat. Všechny ostatní informace na desce existují pouze ve své potenci. Jakékoli příčiny a souvislosti vedoucí k našemu právě prožívanému „teď“ mohou být považovány za „minulost“ (tedy za tóny odehrané gramofonem před pozicí, v níž jehla právě je) a všechno, co nastane, za „budoucnost“ - a tyto paralelní linie teď jsou k sobě v superpozici. Podobně i před-smrtný stav zahrnující váš současný život se všemi jeho vzpomínkami se vrátí smrtí do superpozice; do té části gramofonové desky, která reprezentuje jen informaci. Stručně řečeno, smrt vlastně neexistuje. A pokud smrt a čas jsou iluze, pak je iluzí i spojitost mezi jednotlivými teď. Einstein to věděl. Když v roce 1955 zesnul jeho celoživotní přítel Michele Besso, napsal necelý měsíc před svou vlastní smrtí v kondolenci jeho rodině: „Předešel mne a opustil tenhle zvláštní s