Diskuse - panický strach ze smrti

Ahoj je mi 31 let a už od 18 ti mám silné deprese,že stárnu,to by ostatně,nebylo ani to nejhorší ale poslední dobou nemůžu v noci spát a pořád musím myslet na to,co je a není po smrti.Namlouvám si,že něco,je ale stějně mám pocit,že se z toho asi brzy zblázním,dříve mně takové myšlenky napadali jen jednou za čas ale poslední dobou je to i několikrát za den.V životě jsem konečně štastná a miluji svého partnera se kterým chceme časem založit rodinu ,dříve jsem si dost vytrpěla,alkoholici,co mne mlátili,ztráta blízké osoby a já jsem se sama pokusila o sebevraždu.Když jsem se svěřila svému lékaři(Psychiatr),tak mi na to je odvětil,že takové myšlenky má občas každý.Jenže já se už i budím spocená ze spaní..pokud vůbec usnu a i když nechci najednou zase začnu přemýšlet,jako,co je po smrti,a jestli to bolí a jestli budu vnímat a pokud náhodou začnu myslet na to,že nic není,tak je to ten nejhorší pocit,jaký lze popsat,zkuste se nad tím zamyslet...Jednoduše si nejde představit,že nebudete,pak mě napadá i to,co je nekonečno a špatně se mi to tady i popisuje a neumím ten pocit vložit na papír ani nikomu vysvětlit,doufám,že jsem se už úplně nezbláznila a někde se najde člověk co má podobné problémy,moc děkuji za reakce.Kristýna z Prahy

Umřít musíme všichni.Trápíš se, ničíš. zbytečně.I stáří má své klady, ale na to máš Ty času dost.

Mila Kristyno,dam ti dobrou radu najdi si dobreho homeopata a ten ti urcite pomuze nejlepsi je mgr.Cehovsky na Zbraslavi ,vyucuje take na Homeiopaticke akademii v Praze ,nadeji mas tak nezoufej

Děkuji za příspěvěk,bohužel tohle mi radí všichni,vždycky na to na chvilku přestanu myslet a je to v pohodě ale pak to najednou přijde jako rána z čistého nebe a můžu se utrápit,je to velmi nepříjemné,Ach jo.Ale i tak děkuji. Kristýna

Děkuji miluško za radu,jdu se hnedka juknou na net,jak jsi psala a eventuelně ti napíšu,pak co a jak jsem se dozvěděla,děkuji ti a přeji příjemný weekend,Kristýna

Tohle je o víře a přístupu k životu. Sám pocházím ze zcela ateistické rodiny. Vždy jsem nevěřil a měl podobné otázky "co bude až....." . Pak jsem ve chvílich nouze promlouval k Ježíši a modlil se, neumím to vysvětlit, ale od té doby naprosto nepochybuji, že je něco po životě a vůbec se tohoto nebojím. Vím, může to znít legračně, ale já tak své pochybovačství odstranil, což mi přineslo mnoho klidu v životě. Zkus jen před spaním v modlidbě žádat Ježíše, aby vstoupil do Tvého života a udělal Tě takovou, jakou Tě chce mít. Opakuj to neustále a uvidíš.........

Děkuji ti za příspěvek,zkusím to ale nevím,jestli to není jako,že tedka už nevím,jak dál,tak udělám to,co ostatní lidi v nouzi,začnu prosit Boha,jako ho prosí spousta lidí,když jim teče do bot,já v něco věřím a možná,že je to zrovna bůh,ráda chodím do kostela ale asi jsem se špatně vyjádřila,neumím ten můj stav popsat,je to jako,když se zamyslíš,nad tím,co je nekonečno,já de facto samozřejmě věřím,že po smrti,je něco dále,jinak bych už se asi musela opravdu zbláznit,ale neděsím se toho,co je po smrti ale že se to něco bude opakovat do tkzv.nekonečna,což je pro mne pojem nepochopitelný a toho se bojím,vím,že to nejde dost dobře pochopit s toho co píšu,ale ten pocit na hrudi,když na to začnu myslet,protě a jednoduše neumím popsat ale i tak ti moc děkuji.K.

Ahoj Kristý...nikdo ti nepoví co bude, nikdo s mrtvým nemluvil. Musíš prožít život ted jaký je a udělat si ho hezkým. Zkus si namluvit, že je to jako pocit jako když spíš a nic se ti nezdá. Já to mám myslím horší, ale to nevím, ono se to jakoby nedá porovnávat. Mám dvě holčičky, jsem sama. Jejich táta prostě...byl žárlivec, ted se utápí v alkoholu, dluzích. O to nejde. Jsem sama a můj tatka umřel na rakovinu, můj bratr zemřel tragicky, máma je vážně nemocná. Nemám nikoho, kdo by se o holky postaral. Mnoho členů rodiny zemřelo na tu prokletou rakovinu a já mám úzkost, děsnou úzkost, co bude s holkama. Pořád si připadám, že taky brzo na tu rakovinu umřu. Jsem jediná co může být s holčičkama. Jsou tak nádherný, šikovný, roztomilý, prostě děti. A já jim třeba brzo umřu. Je mi třicet, ale stát se to může kdykoliv, rakovina je jedičná a mám dispozice k ní, U nás je zákeřná a zlá. No, asi jsem ti moc nepomohla, ale poprvé jsem napsala své pocity. Spíš si pomohla ty mě....Založ si rodinu a přemýšlej o zrození než o umření. Pa

Ahoj Kristý...nikdo ti nepoví co bude, nikdo s mrtvým nemluvil. Musíš prožít život ted jaký je a udělat si ho hezkým. Zkus si namluvit, že je to jako pocit jako když spíš a nic se ti nezdá. Já to mám myslím horší, ale to nevím, ono se to jakoby nedá porovnávat. Mám dvě holčičky, jsem sama. Jejich táta prostě...byl žárlivec, ted se utápí v alkoholu, dluzích. O to nejde. Jsem sama a můj tatka umřel na rakovinu, můj bratr zemřel tragicky, máma je vážně nemocná. Nemám nikoho, kdo by se o holky postaral. Mnoho členů rodiny zemřelo na tu prokletou rakovinu a já mám úzkost, děsnou úzkost, co bude s holkama. Pořád si připadám, že taky brzo na tu rakovinu umřu. Jsem jediná co může být s holčičkama. Jsou tak nádherný, šikovný, roztomilý, prostě děti. A já jim třeba brzo umřu. Je mi třicet, ale stát se to může kdykoliv, rakovina je jedičná a mám dispozice k ní, U nás je zákeřná a zlá. No, asi jsem ti moc nepomohla, ale poprvé jsem napsala své pocity. Spíš si pomohla ty mě....Založ si rodinu a přemýšlej o zrození než o umření. Pa

Smrt není vůbec nic strašného. Je to naprosto přirozená věc jako narození. Nejhorší je ta cesta mezi
narozením a smrtí a to je náš život. Záleží hodně na tom, jak tu cestu zvládneme. Ale když už jsme tady a
žijeme, tak bychom měli žít a nemyslet na to, co nevyhnutelně přijde. Holt nejsme nesmrtelní. Smrt totiž může přijít v každém okamžiku našeho života. Tak bychom měli žít každý den jako by byl ten poslední, to jest pořádně si užívat ten život a nemyslet tak na to, co nebo kdo tady po nás zůstane. Před rokem jsem měla takové zcela výjimečné období, kdy jsem se začala zamýšlet až
zbytečně dlouho nad tím, kdo se postará o mého jedenáctiletého syna, kdyby se se mnou něco stalo,kdo ho vychová a všechno naučí ( dítě má sy ADHD, specifické poruchy učení - skoro všechny), jestli bude schopen samostatného života a pod. Dnes se chytám za hlavu, jak se m i vůbec dokázaly tyhle hlouposti do hlavy vloudit. Naštěstí to trvalo asi jen dva měsíce, než mne to pustilo a od té doby se to neopakovalo.No ono občas něco na člověka sedne. A holky mně už je přes 50, já bych už měla "nárok " myslet na smrt. A se zdravím taky na tom nejsem nejlíp. Navíc ten můj syn nená otce, takže by byl svěřen někomu do výchovy. Kdybych takhle přemýšlela, tak bych už musela být nutně v blázinci. A to je instituce, které se chci vyhnout. Takže je třeba změnit myšlení a postoj k věci, třeba i ke smrti. Existují určitě nějaké skupinové terapie. Strach ze smrti má spousta lidí. Na druhou stranu spousta lidí vidí smrt buď jako přirozené zakončení života nebo jako vysvobození z utrpení( a to nemusí být lidé se sklony k sebevraždám). Takže zkuste, jestli to nepůjde myslet jinak. A napište. AHOJ KIK

Ja mam taky depky ze smrti beru na to asentru 4 roky a stejne nekdy me taky prepadne uplne ten hnusnej pocit co kdyz umru a prectava ze zmizim a neuvidim svoje deti a milovanou rodinu me panicky desi,a to mi je 28.docela pomaha pekna hudba,a hlavne leky

Ja mam taky depky ze smrti beru na to asentru 4 roky a stejne nekdy me taky prepadne uplne ten hnusnej pocit co kdyz umru a prectava ze zmizim a neuvidim svoje deti a milovanou rodinu me panicky desi,a to mi je 28.docela pomaha pekna hudba,a hlavne leky

Kdyz me prepadne ten strach tak si pustim peknou hudbu a soustredim myslenky na neco fakt peknyho treba kdyz se mi narodila holcicka a pak se hodne soustredim na malou jsou ji uz dva roky.to my aspon trochu prebije ty hnusny myslenky.deti jsou zlaticka

Kdyz me prepadne ten strach tak si pustim peknou hudbu a soustredim myslenky na neco fakt peknyho treba kdyz se mi narodila holcicka a pak se hodne soustredim na malou jsou ji uz dva roky.to my aspon trochu prebije ty hnusny myslenky.deti jsou zlaticka

Kdyz me prepadne ten strach tak si pustim peknou hudbu a soustredim myslenky na neco fakt peknyho treba kdyz se mi narodila holcicka a pak se hodne soustredim na malou jsou ji uz dva roky.to my aspon trochu prebije ty hnusny myslenky.deti jsou zlaticka