Diskuse - Panická porucha

Doufám, že se neptám moc doterně, ale tak mi to jen tak docvaklo, ty souvislosti. Na to konto jsem pak volala do své staré práce a dost mne to rozhodilo, protože u mne je to na jedné straně tak, že se toho návratu do práce děsím, na druhé straně mne děsí představa zůstat doma a nechat se živit manželem, mám vysokou školu, teď si dělám druhou, nějaké ambice tam jsou, na druhé straně je ta nemoc-generalizovaná úzkostná porucha a ta mne hrozně brzdí a to mne štve. Jak to máte s prací Vy?

Ještě chci doplnit na vysvětlení, že úzkosti se mi právě poprvé objevily v práci, jevilo se to jako sociální fobie-problém s kolegyní, teprve po té, co to vypuklo na mateřské mi došlo, že nejde až tak úplně o sociální úzkosti jako úzkosti tak nějak ze všeho, co mne čeká. Vzhledem k tomu, že bych se měla vrátit do té samé práce a k té samé kolegyni, ale je to směšné protože mi zbývá ještě víc jak rok mateřské, nicméně u těchto poruch je to celkem jedno, člověk se stresuje už napřed. Mám nervy z toho, že to nezvládnu, nevím, jestli jste něco takového pocítili.

Andy já jsem měla to nechutenstvi taky už i tenkrat před 20ti lety a pomohl mně ten Helicid ale hlavně zklidněni pak jsem zase jeDLA AŽ MOC JAKO TED MÁM POŘAD HLAD, mnoho lidem jde stres přes žaludek přesně hořko v puse sousto jako nemůžeš spolknout.Má to hodně lidi i jak chodim na tu skupinu.,třezalka je k AD zakázaná!!!!!! pa

Irčo úplně tě chápu a spošteč tvych problémů je ta kolegyně v praci porad se s terapeutkou jak to řešit,já bych taky doma být nemohla poprvé jsem to měla na mateřske dostala mne z toho práce a ted asi taky i když úplně dobré to nemám ale je to o hodně lepší musm brát AD a ještě dlouho asi budu hodně mi pomáhá cvičeni a relaxace.Tak pa

Přesně, spouštěčem byla práce a hlavně ta kolegyně, strašně mne štvalo, že jí nedokážu říct ne, že mne komanduje a já si to nechám líbit a přitom není šéf. Rozuměno, ona není nijak špatná, ale je to taky hyperúzkostná osobnost a já s ní byla pořád a jednoho krásného dne jsem s ní šla na oběd a totálně se před ní rozklepala, pak se to zhoršovalo natolik, že jsem se začala bát, přestala v noci spát a rozjely se mi úzkosti, ke kterým jsem měla od dětství sklon, našla jsem si doktora, tvrdil, že to je prý sociofobie, ale znovu se mi to vrátilo po porodu a pak znova když byly malé dva a já se měla rozhodnout, jestli pak nastoupím do práce a nebo si pořídíme druhé a pak několikrát při řešení nějakých negativních událostí co mne vykolejily. Teď mne vykolejil telefonát do starého zaměstnání. Ta terapeutka mi tvrdila, že to prý v našem životě funguje tak, že řešíme něco v našem reálném životě a neumíme to překonat a u lidí takto nemocných se to přehodí do řešení různých stavů, ať už je to panika nebo nadměrná úzkost. Jak jsem četla o generalizovné úzkostné poruše prý se nejvíc zhoršuje u lidí nezaměstnaných, žen na mateřské a tak. Proto návrat do práce je asi dost důležitý.

Fido:ja jsem ze Šumperka ale do Olmoika jezdim často.Mam toho buráka a měl jsem varadero sice 125 ale byla to dobra motorka..ja jezdim s kamionem a mam papiry na vsechno krome velke motorky což je paradox..takze proto jen 125tka a tak jsem to vyvexloval za toho burgmana i kdyz na tom jezdim na černo tak pořad je to skutr a nekteri policajti sou blbci tak to zkusim ukecat kdyby neco...ale na motorce me nebrali nikdy...jinak je mi ted taky fajn co jsem se vratil z blázince tak je to super jen občas mám horši dny vcera a rano jsem byl takovej špatnej ale pak se to srovnalo a ted jsem prijel z grilovačky a jsem napranej krkovicou takže spokojenost...

Irčo já jsem se ted naučila řikat všechno natvrdo a mám klid a nemusim na to myslet ato i v práci měla jsem taky něco podobného.tak se drž pa

Ono u úzkostných lidí je často problém říkat ne, sebevědomí v háji, puntičkářství, přehnaný strach z ničeho, nadměrného dělání si starostí, kde to není zapotřebí a tak.Myslím, ale že člověk musí jít dál a nenechat se tím nějak brzdit. Ničemu se nevyhýbat a postavit se svým strachům čelem. Myslela jsem, že se Andy ozve, snad jsem se jí nějak nedotkla??

Irčo, mě si se opravdu ničím nedotkla. já jsem doma ráda a na práci si stěžovat nemůžu.Mám plno zájmů a k tomu dost velký dům a zahradu,kterou mám moc ráda.Taky mám spoustu známých.Já znám plno lidí,kteří doma nevydržely ani na mateřské a dávaly děti do jeslí.Já tenhle typ člověka nejsem a opravdu být doma mě nevadí.Pa

A jsi to tedy Ty, co jsem Tě potkala v ordinaci nebo ne? Jen že mi to všechno sedlo. Takhle si člověk dopisuje anonymně, ale když pak na to kápne, tak je překvapený. Já nic neříkám, každý je jiný, mne to vyděsilo, protože si to u sebe nedokážu představit a na mne by se to podepsalo jako že jsem rezignovala a kapitulovala a ten pocit osobní prohry by mne asi hodil do deprese. Vždyť dřív to bylo běžné, že ženy byly doma, třeba moje prababička, moje babička byla s mámou doma 9 let apod. Jen se bojím, že ten návrat psychicky nezvládnu a to se bojím už od nástupu na mateřskou, proto mne to vyděsilo. Tak otázka co když to nezvládnu? Náš společný psychiatr má iniciály M.N.? Je to tak?? Potkali jsme se a já právě šla zrovna k terapeutce, je to pro mne docela změna tam k ní chodit, sice to stojí 500 Kč na hodinu, ale hoodně mi pomohla změnit náhled na úzkostné stavy a na věci, co se mi v životě dějou. U dok mne vadí, že většinou předepíše léky a hotovo, poraď si jak umíš. To mne štve.

No vypadá tom že jste se potkaly ale může to být i náhoda vždyt je to jedno doktorů v Praze je hodně.Irčo návrat zvládneš jak dlouho buseš ještě doma mně to tenkrát po mateřske přešlo v práci brzy.Ted jsem byla doma 3 měsice a jde to jsem mezi lidmi a co si kdo říka na to už kašlu předtim jsem všechno rozebírala a víc jsem o všem přemýšlela tak pa

Já právě ještě mám být doma víc jak rok a místo abych si to užívala, tak se žeru. Já už nějaké takové stavy měla jako dítě, když jsem byla jednou dlouho, cca 3 měsíce doma. Já myslím, že je to u mne právě možná jeden ze spouštěčů-mám jich víc, myslím to bytí doma. Jen by ta diskuze pro mne nebyla tak anonymní. Má to sice výhodu, že je anonymní, ale taky spoustu nevýhod. A přišlo by mi to jako dost dobrá náhoda.

Irčo to už je na Andy jestli ti to řekne nebo ne,já bych se třeba s Andy nebo Romčou i Vendy ráda někdwe sešla pomáhá to popovidat si a taky jsem ráda že si s nimi můžu psat moje dcera řiká že co si takhle píšu tak už ty problemy neříkam jim oni už to nemohli poslouchat i když ted už je lépe,mně tta diskuse pomohla a taky ráda někomu poradím z vlastnich zkušenosti a to je myslim nejlepší.I když každy má jinou psychiku ale vše je zakodováno v naši hlavě pa

Irčo je to opravdu veliká náhoda,až se tomu nechce věřit,ale ta osoba s kterou jsi se sešla u doktora opravdu nejsem já.Zatím pa

Já jsem si řikala že by to byla náhoda protože tyhle potíže má tisice lidí.Andy a jak se jinak máš já jsem v práci a jde to.pa