Diskuse - Panická porucha

Taky přidám svůj příběh. Všechno začalo v 3tí třídě kdy jsme museli jako třída do plavání a já moc plavat neuměl. Tím to všechno začalo. Dokončil sem základní školu s tím že mi můj psychiatr řekl, že ze mě nikdy nic nebude. Tak sem za další 4 roky vystudoval Obchodní Akademii s vyznamenáním. A až do teď bylo všechno docela dobrý. ALE v červnu mě čekají státníce na vysoké škole + obhajoba bakalářské práce. Takže se mi docela daří dodělat i vysokou školu. Nebýt rodiny tak bych už asi dávno spáchal sebevraždu. Naučil sem se s tím bojovat. Můžu doporučit pokud se nemůžete najíst jaké já tak si kupte v lékárně jmenuje se to Nutridrink stojí to pár korun je to náhražka jídla. Obsahuje to jen to, co tělo potřebuje je to normálně jak jogurtové nápoje. Ale má to v sobě hodně cukru, bílkovin a všeho co člověku pomáhá doporučuje se to pít 1 místo jídla a podle potřeby. Teď jsem opět psychycky na dně a to mě zbývají ještě 3 měsíce než mi skončí škola. Co se týče léčby tak zezačátku tak do konce základní školy jsme na to nebral nic. potom mi můj lékař předepsal 0.25mg xanaxu ráno a večer Ten sem bral skoro 2 roky a potom mi ze dne na den změnil psychyatr léky na ten oxazepam a jak sem si odvykal od toho xanaxu tak sem si prošel peklem na zemi. Ti co to zažili, ví o čem mluvím. Od té doby se mi strašně klepou ruce a mám tiky v jednom oku.Ve třeťáku na střední škole mi psychiatr předepsat 1 tabletu oxazepamu denně + večer jednu tabletu Amisulpridu. Před nástupem na vysokou školu jsem to vysadil protože se všechno zdálo být OK. Teď mám dávku 0,5 tablety oxazepamu ráno a večer už nic. Ale jak už se blíží večer a je tak kolem 6 -7 hodiny tak už mi začíná být velmi zle. A taky se cítím strašně nafouklý. Když se nemůžu najíst prostě jdu a vypiju ten drink a je to v pohodě. Nejhorší je když se člověk nutí do toho jídla to je nejhorší. A snažím se s tím bojovat i tak že se těm stresujícím chvílím nevyhíbám naopak je přivolávám. Nikdy sem nebyl dál než v Chorvatsku s rodiči kvuli zdravotnímu stavu i cesta do Chorvatska byla vždycky peklo. No ještě k léčbě obvodní lékař si nevěděl rady tak mi napíchal 15 injekcí apaurinu. Potom jak jsem dobral poslední tak sem měsíc nebyl schopný jít do školy a taťka mě krmil po lžičkách a spával semnnou v posteli tak to bylo špatné. Ale to už naštěstí bylo minulý rok od té doby sem se zařekl a ty injekce nechci nikdy vidět. Letos jsem se rozhodl že na dovolenou poletíme na Maledivy. Uvidíme jak to zvládnu. Jen Vám chci říct, že nejste sami kdo tím trpí. Hlavní je nikdy se nevzdat a bojovat i kdyby nás to mělo stát život. A nikdy si na vlastní život nesahejte já to udělal jedenkrát a nadosmrti toho budu litovat. pokud máte někoho komu na Vás záleží tak s ním o tom mluvte svěřte se mu nebo se klidně i proplačte. uleví se Vám. Já to tak dělám. můj taťka mi vždycky říká: never give up, never surrender!!

Mě to začlo zhruba před půl rokem, hrozné bušení srdce, až jsem skončila v nemocnici, kde mě dělali rozbory krve na všechno možné, různá vyšetření a zjistili, že je všechno v pořádku a bude to nejspíš od nervů. Chvíli klid a za pár měsíců znova, měla jsem problémy se žaludkem, zhubla jsem, nemohla jsem jíst, samozřejmě jsem si vsugerovala, že mám něco se žaludkem a moje problémy se zhoršovaly, až mě rodiče sehnali paní psychiatričku, ta řekla, že mám žaludeční neurozu, díky výživové poradkyni jsem se krásně rozjedla, žaludek úplně v pohodě..od té doby mě nebolelo břicho ani jednou, ale objevili se zase další problémy, motání hlavy, šumění v uších, slabost a další..zatím mi doktoři ale nic nenašli,problém je v tom, že z těch svých úzkostí se můžu zbláznit, mám panickou hrůzu,že jsem nemocná a že to nepřestane a že budu mít takový problémy už celej život a co budu dělat..takže ted jsem už 4 dny na antidepresivách..ale zatím nic moc, někdo nějakej nápad? jak se zbavit toho strachu a úzkostí? Někdy bych se nejradši zavřela v pokoji a nevylezla z postele, bojím se někam jít, že sebou seknu, nebo že budu mít závrať:(

Se mnou se to taky tahne od dětství a když to tady tak čtu, měla jsem už dávno se sebou něco dělat. Jsem přecitlivělá a úzkostlivá a nic nedokážu jen tak přejít a tak se to vršilo až to vybuchlo. Klárko, já jsem měla zhruba před čtyřmi roky, taky šílené zažívací potíže, zhubla jsem 16 kg a vsugerovala jsem si, že umírám na rakovinu slinivky, samozřejmě všechny vyšetření v normě. Do toho mi tehdá zemřela kamarádka 28 let na leukémii. Problémy trvaly asi rok a půl, pak jsem skoušela alternativní medicínu a problémy začali ustupovat. Až jsem byla opět v pohodě a nabrala jsem 10kg. Možná kdybych už tehdá věděla o co jde nemusela jsem se dopracovat do tohohle stavu. Teď jsem na dně, je to jako peklo na zemi. Asi všichni tady ví o čem mluvím. Lékařka mi zmněnila AD, první jsem brala 4 dny, nedokázala jsem sedět, ležet, nikdo na mě nesměla makat, ataky v jednom kuse a myšlenky byly - jen jak skončit tohle peklo.Teď mám dva dny jiná AD, bojuju s tím a zatím se to dá snést, akorát mě trápí naprosté nechutenství - do toho šílený strach, že se vrátí zažívací potíže, tak do sebe pod tlakem pořád něco strkám, třeba piškot, je to jako jíst kámen. No a jsem strašně unavená jako po nějaké šílené chřipce, bolí mě snad každý sval a nohy se podlamují - nedokážu vůbec usnout. Prosím jak jste to měli v začátcích se spaním???Přijdu si jak živá mrtvola, únava je taková, že se mi nechce ani mluvit, jen mi tečou slzy. Děkuji za tip na nutri drink, určitě skusím. Moc děkuju všem, že tu jste.

Chtěla jsem napsat Zuzko ne Klárko (jako k tomu zažívání). Mně už to asi ani nemyslí.

Mám přesně to samý, tento týden je to hrozný, sotva chodím, nedokážu delší dobu stát, nohy se mi podlamují. Přijdu si slabá jak kdybych měla 40cítky horečky:/ Nutri drink jsem taky pila, ale velkej rozdíl to nebyl, hodně mi pomohla ta výživová poradkyně, která mi sestavila jídelníček kde mám hodně bílkovin, sacharidů atd., z čehož mám docela energii. A pokouším se přibrat, naši se obávali jestli nemám dokonce i problémy s příjmem potravy, ale kdybych mohla, klidně bych si těch 10 kilo od někoho vypůjčila! Se spaním to mám ale docela dobře, jsem tak vyčerpaná že bych spala pořád. Ale někdy je to taky bída, snažím se aspon chodit často ven, abych přišla domů unavená a na nic nemyslela.

Včera jsem se taky snažila unavit, ale nezabírá to na mě. Večer jen lehnu, čumím do stropu, hlavou běží jen samé katastrofické scénáře - nic na mě nezabere, nikdy nebudu normální, budu jen takhle uboze přežívat, budu závislá na těch sviňstvech a samozřejmě každou chvíli čekám, že zaútočí to nejhorší a že z toho třeba zblázním. Celou noc se převaluju, spím trhaně snad po pěti minutách. Ráno padám na hubu, na jídlo se nemůžu ani podívat, když chystám dětem svačinu do školy chce se mi zvracet. Ale ta únava a nechutenství je tedy v začátku braní normální? Doufám, že jen v začátku. Odškrtávám si dny v kalendáři a doufám v lepší zítřky, že se opravdu vyjasní, jak tu píše většina z vás a že zas někdy budu žít.

Jo, taky se mi v jednu chvíli stávalo, že jsem se podívala na jídlo a málem jsem letěla na záchod..a to jsem ještě nic nebrala. Máš aspoň děti, který ti určitě dělaj radost, já ještě studuju, život mám před sebou a už taky přemýšlim, že ani tu školu nezvládnu dodělat a jak to semnou bude pak, jestli vůbec nějak. Je to děsný.

Vlaďko, ta šílená únava a nadměrná (ne)spavost u mě trvala skoro celý první týden, spal jsem třeba jen 2-3 hodiny denně, bylo to opravdu hrozné. Neboj se, do 2 týdnů to přejde. Jinak já vážil normálně 81 kg, pak jsem během necelých 2 týdnů antidepresiv zhubl na 75 kilo a teď mám 89 kg. Čím lépe vám bude, tím více budete nabírat. Já bych ale potřeboval shodit :)

No tak to je krásný, že tě podporuje i manžel, co víc si přát:) ale máš pravdu, vždycky si řikám, že může být i hůř,ale bohužel psychika je tak hrozně silná, někdy až neuvěřitelný, co s člověkem dokáže udělat. Až se mi tomu nechce věřit, ale musíme si řikat že s tímdle se dá vždycky něco udělat! Když budeme chtít. Na jednu stranu ti závidim, protože mě ani nikdo nebude chtít, s tím, jaká jsem. Ale mám i spoustu kamarádů, co mě dokážou podpořit.

Ahojky,jak píše Chozé,první týden braní ad jsem nevěděla jsetli jsem spala nebo,hlavou se mi pořád něco honilo,sny šílený. Také jsem na začátku zhubla a pak jsem to dohnala a nějaké kilo bych dala taky pryč,haha. Opravdu holky vydržte,Vlaďko podpora od partnera je hodně důležitá(vím to sama),mám dva kluky (14 a 6),mladšímu byli 4,když jsem byla totálně na dně a pořád se mě ptal,jak se mi dýchá....bylo to náročný,ale opravdu pomalu se vše obrátí k lepšímu. Zuzko,určitě se neboj,máš vše před sebou a nějaký pořádný chlap se určitě najde. I já jsem zjistila při této nemoci,kdo je opravdový přítel. Také mi někteří radili,ať si dám čokoládu,jdu se projít do lesa,nepropadám tomu tolik.....Mít zlomenou nohu,tak by se všichni zajímali,jak mi je,ale duše není vidět,možná jen působíte unaveně,méně se smějete....a přitom to tak bolí!!!

Holky vydržte,já mám za sebou prvních 14 braní AD.Jak už jsem tu psala prvních 10dnú hrúza,jídlo bylo 1piškot za den,ale z toho mi bylo taky zle,šílená únava,No,přesně to,co popisujete.Ale v sobotu jsem byla schopna už sníst trošku rýže s masem,v úterý jsem dokonce žehlila,a začala jsem sama chodit do obchodu.Není to ještě ono,ale jaksi začínám fungovat.Píšu to proto,že před těma 14dnama jsem byla taky úplně zoufalá,a už to jaksi jde.Jen vás chci podpořit při léčbě té zákeřné potvory.Kdo nezažije,neuvěří.

Taky bych nikdy nevěřila, že mně můj vlastní mozek může takhle neskutečně týrat. Vždycky jsem si říkala, že já se nemůžu sypat, že se přeci dá všechno zvládnout a zachovat si zdravý rozum a ejhle už vím jak je ta hranice tenká. Taky jsem až teď poznala jaké mám kolem sebe skvělé lidi a opravdové přátele. Při těch prvních AD jsem byla ty 4 dny naprosto mimo, dokonce jsem chtěla radši zemřít, střídali se u mě i v noci, nakupovali, povídali si, dělali s dětma úlohy a statečně brečeli až za dveřma. Teď jsem strašně unavená, ale dnes už si troufnu spát sama. Zuzi neboj, určitě se najde skvělej chlap, kterej tě bude brát takovou jaká jsi. Navíc myslím, že koho tohle postihne dokáže být k druhým mnohem vnímavější a citlivější, protože ví jak je dušička zranitelná. Myslím, že i když naše protějšky mají s náma krušné chvilky, ve chvílích klidu dokážeme všechnu lásku 1000x vrátit a radujem se z maličkostí a bojujeme za každý den kdy bude líp! Věřím, že bude zas líp!

Dobry večir, taky sem se chtela zeptata když to tady tak čtu tak koukam že nejsmejedina kdo proživa takove situace a že lidi je vic než sem si myslela ...Mě to začalo asi před rokem a pul když sme byla na praxi ve škole ta ksme šla ze schodu a začala se mi motat hlava ja ksem šla a uplne se mi začernilo před očima ale zachvili to přestalo. Potom me začala bolet prava ruka jako bych ji necitila a mela sme pocit že proste ochrnu ..ale asi po 20minutach to ustalo a tak mesic byl klid ale pak se mi to vratilo znovu kdyřž sem šla domu tak sem šla take poschodek a zase se mmela černo před očima ale bylo to horší už když sem přišla domu tak sme si lehla na gauč a chytil me pocit uzkosti a nedychatelnosti nemohla sme popadnout dech a svet se mi točil myslela sem si že umřu ale zachvili to přestalo když me mam uklidnila. druhe jdne sem šla k doktorovi a ten mi nic nenašel poslal me na EKG, ECHO na plicní kde mi udelali rnegen všechn oale opet bez nalezu rengen hlavy taky nic na citlivost taky a nic vše bylo v pořadku a když sme tam mesic chodila skoro každy den tak mi doktorka řekla že mam panickou ataku. Když mi to řekla tak sem si řikala že nejsme žadnej blazen abych byla psychicky mimo. Ale ty uzkosti vubec nepřestal ia dodnes mam problemy s dychanim nemužu se proste dodechnout nekolikrat zasebou i dycham zhluboka než se pořadne nadechnu a přitom žadne astma žadna alergie ...už je to rok a pul co mam takove pocity je mi 21 let a připadam si jak chorej človek ..přitom vubec nevim proč se to stalo zrovna me když sem ani nemale žadne starosti nic přišlo to nečekaně ..Když me takovy pocit přepadne myslim si že umiram je to hrozne a hlavě to nikomu nemužu řict protože na venek človek vypada normlane ale uvnitř je to hrozny pocit ..bala sme se vyjit jen ven abych nezkolabovala.. nohy se mi podlamovaly hrozny pocit. A sem rada že nejsem sama a že tady mužu aspon řict vše o tom ..

Holky, děkuju! je pravda že kdo nezažil, tak si nedokáže představit jaký to je, ale přeju všem pevný nervy a hlavně tomu všemu tolik nesmíme propadat! Bude líp:)

Já se taky snažím nepropadat a nepřipouštět si vše co se mi honí hlavou, ale dneska to nějak nejde.Jsem strašně vnitřně nervózní a neklidná, zase se sleduju a přemýšlím co všechno je špatně. Třeba mám nádor na mozku nebo já už si ty myšlenky jinak vysvětlit neumím.Prosím vás - ten pocit strachu a neklidu opravdu zmizí až prášky zaberou? Pořád si říkám, že jsem zdravá, ale nemůžu přestat sledovat tep a sem tam mě píchá u srdce, do toho mám pocit motání hlavy. Nesnáším svůj mozek! Včera večer jsem si přišla tak statečná, že všechno zvládnu. Dnes je mi smutno a nemůžu se zbavit té strašné nervozity. Takhle mi bylo i před prášky, ale teď se snad bojím ještě víc. Přijde mi neuvěřitelné, že tyhle stavy přejdou. Ale musí! S touhle neustálou úzkostí se jen přežívá ze dne na den. Dnes mi dochází optimizmus.