Diskuse - Panická porucha

ahoj,určitě vydrž uleví se ti nebo si je necháš vyměnit.Chvíli to trvá,ale pak je to úleva.Mě to rozhodně úlevu přineslo,nadá se to srovnat.A se vším se porad s psych.a řekni jí,že nemůžeš spát.Já taky nemohla ze začátku,ale pak to přešlo.

ahoj lucicindo,neboj se nic mu neuděláš jen tě to hnusně straší měla to moje sestra je to prostě odprorná úzkost.Ale bylo by fajn-kdyby jsi zašla za psych.pomůže ti.Jsem toho názoru.že raději budu brát prášky a budu si v klidu užívat krásně život než se takhle trápit.PP mě taky přepadla těsně před třicítkou,ale díky práškům,svojí sestře a bojování je to v pohodě.Chci taky miminko a počítám i s tím,že se to třeba vrátí a když tak začnu ihned znova brát samozřejmě až po porodu.Protože si to chci užít a ne bejt uplně na dně.Tak přeji at tě to b rzy přejde.

Nikoso,děkuji za tvou reakci,když jsem si ji přečetla,začala jsem brečet,ale i si trošku ulevila,návštěva u psychiatra mě teprve čeká,musela jsem ji odložit,protože mě přepadla angína,jsem ale teď v takové fázi,že když nastane večer,začnu se bát,bydlím totiž se synem sama,a okamžitě volám rodičům,ať jde někdo ke mě spát,bojím se spát sama,připadám si jak malé děcko,co potřebuje dozor dospělého.pokud nejsem sama,jsem úplně klidná a v pohodě.vím,že asi budu muset začat brát prášky,i když se mi do nich moc nechce,já se totiž ráda bavím s přáteli někde u pivka a tak,nejsem ale žádný alkoholik,tak jednou za týden posedět,zatancovat,to mě baví,ale u prášků se budu muset toho vzdát.prosím tě,jak to řešila tvá sestra?

poradil někdo něco? mám úplně stejné příznaky.K doktorovi se mi moc nechce.

MYŠKO, to jí bereš ještě moc krátce, neboj se toho, ze začátku může být stav ještě horší než býval normálně, ale to trvá max. 3 týdny, pak se opravdu začne pomalu ulevovat. Já ji pak brala už hodně dlouho a přestala účinkovat, tak mi to dr. vyměnila za Anafranil, nebo tak nějak se to píše, ale u něj jsem měla hrozný vedlejší účinky, otekl mi obličej, nemohla jsem dýchat, měla jsem vyrážku po celém těle, tak mi AD vysadila úplně na 14 dnů a pak jsem dostala jiný, to co bereš je z řady SSRI a já teď beru z řady MAO. Měla jsem syndrom z vysazení, trvalo to 3 týdny a pak už začaly ty nový prášky účinkovat. Beru teď Xanax 600 mg denně a celkem to jde. Jasně, občas se nějaká ta deprese dostaví,ale zase odejde. Jinak celkem v pohodě. Měla jsem ty samé stavy jako ty, tak vydrž, uvidíš, že bude líp. Musíš to překonat tuhle hrůzu a pak už bude dobře. DRŽ SE !!!!!!!!!!!!!!

Rio,díky,včera jsem volala dr.měla jsem 2dny bušení srdce,a nemohla jsem to nijak ovládnout.Tak mi řekla že mám brát obden,a uvidíme jestli je to lékem.Asi to lékem nebude,protože dnes ráno opět problém.zřejmě je to ve mě,jak se vzbudím už čekám kdy to zase přijde,Věděla jsem že bývají horší stavy na začátku,ale ta únava,nemúžu pořádně nic sníst,a taky úzkosti,které jsem vúbec před léčbou neměla,jsou flustrující.CHodím sem a čtu povzbuzující přízpěvky,to mě většinou uklidní.

Ahoj všem. Už asi 4 měsíce mně trápí panická úzkostná porucha. Vždy jsem byla přecitluivělá a úzkostlivá. V září mi náhle zemřel tatínek a dílo bylo dokonáno. V prosinci jsem měla první ataku a skončila jsem na pohotovosti. Proběhla všelijaká vyšetření a jsem prý v pořádku. Bohužel stav se nelepšil, začala jsem yse bát úplně všeho, řízení auta, nemocí, pobytu o samotě, ale i jakéhokoliv pobytu venku ui doma.hrůza, ale byly dny kdy bylo dobře i jsem sem tam i dobře spala. Teď jsem třetí den na AD a jsem totálně na dně. Je mi tak nějak celkově zle jako pžři atace, točí se mi hlava, brní mne ruce, podlamují se nohy, k tomu děsná úzkost, strach a šílená nervozita. Tento stav je prakticky trvalý. Nezabírá ani neurol - jsem troska. A přijde mi naprosto nemožné, že to někdy bude lepší. Je mi 31 a mám dvě dětiˇa hodného manžela. Bohužel je přez týden pryč a já to s těma AD asi nedám. Jsem děsně nervózní a nechce to přestat v noci sem sni nespala. Do toho ještě nechuť k jídlu. Mám dojem, že je lepší být mrtvá než takhle přežívat. Vůbec to nedávám.

Ahoj Vlaďko,psala jsem tu na předešlé stránce. Opravdu vydrž,prvních 14dní braní ad jsem také myslela,že to nedám. Zhubla jsem,nemohla jsem nic sníst,vyjít ven,jet autem a ty sny a myšlenky,co se mi honily hlavou. Nikdy jsem nevzala drogu,ale to co se mi dělo na začátku braní ad. Brnělo mě také celé tělo,po pěti dnech braní ad jsem uvařila polívku,ale myslela jsem,že to nedám. Mám také dvě děti,partner super,spíše se trápil,že mi nemůže nějak pomoci. Chodila jsem na terapii,ale pomalu jsem šla ven,s někým na nákup,pořád ten pocit,že nedodýchnu,omdlím,musím utéct,nejlépe domu. Vím,co prožíváš,ale opravdu bude lépe!!!

Hani, moc děkuji za povzbuzení.Jsem opravdu k.o. Můžu se zeptat - ty jsi na začátku braní AD brala i něco na uklidnění? Já mám jen ten neurol 0,25mg, vzala jsem vždy maximálně jednu deně, ale bez efektu. A taky ti tak příšerně třeštila hlava? Já ani nevím jestli se motá nebo bolí - jako by snad ani nebyla moje. Strašně se všeho bojím, nejvíc toho, že na mě léčba nezabere a že se z těch stavů bezmoci a beznaděje asi opravdu zblázním. Je to přesně jak píšeš, já jsem taky nikdy nevzala žádnou drogu, ale představuju si, že asi takhle nějak šíleně se musí cítit feťák, který prožívá absťák. Jsem strašně unavená, přitom nedokážu spát. Třepou se mi ruce i celej člověk, když je ještě hůř panikařím, motám se, nedýchám a mám infarkt. Drží mě, že v tom nejsem sama, chci bojovat - chci zpátky svůj normální život! Takhle jsem jak živá mrtvola a pořád řvu, stačí když se na mě děti usmějí a řeknou maminko neboj bude to zas dobrý a já bulím jak tele.

Vladi,to co píšete jsem právě prožívala,Před 14dny mi byly nasazeny AD,A PŘI ZAČÁTKU BRANÍ TOTÁLNÍ PÁD NA DNO,ÚPLNĚ TY POCITY CO POPISUJETE,tak jsem našla tuto diskusi,a chodím si sem pro rady od lidí,co to zažily a zvládly to,to mě trochu povzbuzuje.Múžu napsat,že včera po 14dnech jsem se trochu najedla,už to šlo,Zhubla jsem za těch 14 dnú 6kilo.Ten strach chodit sama ven mám pořád,taky že nezabere ta léčba,ale jak si tu múžete přečíst,léčba múže úplně zabrat tak za měsíc.Na tom začátku múžete brát neurol i 3denně.Já sice brala Lexaurin,a byla taky noc,kdy jsem si musela vzít 2naráz,protože jsem chytla takovou třepavku,že jeden vúbec nepohl.Úplně s Váma cítím,ale musíme bojovat,i když jsem denně zoufalstvím brečela,ale nahlas jsem si říkala TO ZVLÁDNU,VYDRŽET.držím palečky.Když tak napište sem.Je nás tu hodně.

Myško, prosím chci se zeptat, pročítala jsem tak nějak zpětně příspěvky - tobě AD vyměnili? A počáteční stav při braní těch druhých byl stejný? Já se tak strašně bojím, ataku mám snad několikrát deně a takhle šílený stavy jsem před braním AD ani neměla. Někdy mám pocit, že mi mozek vyskočí z hlavy a strašně z toho vyšiluju. Hlavu mám na prd pořád i když jsem třeba chvilu klidnější. Pořád ten třes, slabost, nikdy nekončící strach a úzkost. Nejhorší je, že manžel je přez týden pryč, jezdí s kamionem a já vůbec nevím jak to tady dám se dvěma dětma. Je ze mně taky nešťastný, ale nedává to znát - pořád říká, že musím vydržet, že zas bude dobře a že jinou cestu než přez AD stejně nemám - chce to opravdu jen tu hrůzu vydržet?. Strašně se bojím všech nemocí, že dostanu chřipku a zemřu na selhání srdce. No jsem magor. Pracovala jsem nějakou dobu v MŠ a tam jsem si asi tenhle strach vypěstovala. Pořád jsem přecházela nemoci a že jich tam bylo - bylo to jak na infekčním oddělení. Jsem moc ráda, že tu jste - MOC DĚKUJU.

Ano,vyměnila mi dr.po 5 dnech braní Citaleku.Ty stavy byly šílený.V noci jsem vúbec nemohla v klidu ležet.Pořád takový neklid v těle,třáslala jsem se,zuby mi klepaly jak by bylo mínus 40v ložnici.Po nocích jsem musela chodit po bytě,jak jsem lehla,tak jsem sebou musela pořád mlet,pak ty stavy byly i přes den,to mě manžel zavedl k dr.a ta mi ty léky vyměnila za Olwexii.Bylo to lepší,ten neklid zmizel,ale zase mi bylo,a ještě trochu je zle od žaludku,ale lepší jak ty stavy před tím.Ty úzkosti mám taky,i když před léčbou jsem je neměla.Já jsem před tím váhala jestli si vzít ibuprofen,tak se bojím lékú,a nakonec beru AD.Múj manžel je mi hodně oporou,když jsem mu denně brečela že ta léčba určitě nezabere,tak mě přezvědčoval že to chce čas,myslím že je to hodně v našem stavu dúležité.Máš to horší,že manžel je prič,ale máte děti,a za to to stojí vydržet.Mě se to dobře píše vydržet,ale vím jak jsou ty stavy šílené.Vladi,jsi doma ?Já jo,a oto je to horší,ale na druhou stranu si neumím představit v takovém stavu chodit do práce.

Ano jsem doma. Mateřská mi skončila v době krize a já jsem se neměla kam vrátit. Byla jsem téměř tři roky na ÚP, ale měla jsem stále nějaké brigády, takže jsem si vyskoušela naprosto všechno. Od října do února jsem pracovala na smlouvu ve školce a to už probíhali moje šílený stavy. Byla to hrůza. Někdy jsem celou noc nespala a ráno jsem mazala do práce. Nemocenskou jsem si nemohla dovolit, protože jsem byla jen zástup. Už dřív jsem tam byla několikrát na kratších zástupech, tak jsem je nechtěla zklamat,ale nedávala jsem to tam. Ploužila jsem se mezi těma dětma jak tělo bez duše. Pak jsem měla problémy se znovu zaregistrováním na ÚP, pořád chybělo nějaké potvrzení a já jsem se z toho sesypala, navíc představa, že budu v tomhle stavu muset pracovat mně ubíjí ještě teď. Takže je ze mně na dobu než budu normální žena v domácnosti. I když někdy mám dojem, že se spíš moje děti budou muset starat o mně. Určitě chci někam do práce, ale musím být normální, uvažuji, že čas co trávím doma vyplním nějakým tím kurzem, aby se mi rozšířily možnosti, ale na to taky musím být v lepším stavu. Teď se nemůžu soustředit vúbec na nic. Dokonce skontrolovat dceři úlohu je taky nadlický výkon. Zítra zavolám "Chocholouškovi" (říkám tak své p.psichiatričce) a uvidíme jestli doporučí změnu, nebo jestli budu dál takhle neskutečně trpět. Beru Arketis 20mg, nikde jsem tady o něm nečetla. Zatím mám brát prvních 5 dnů púlku a od úterý pak celý, ale nedovedu si představit co se mnou udělá celá tableta, když se mnou takhle cvičí půlka. Teď je to trochu lepší, akorát ta bolest hlavy, ale bude to jak včera - na hoďku usnu a pak zas udu magor.

Omlouvám se - nevím proč se mi to vložilo 2x.

Vladi.je zajímavé co vám dr.řekla.Mě zas říkala,a taky to tu píše většina,že se stav zhorší.Taky jsem na začátku měla příznaky,které jsem před léčbou naměla.Vydrž,já mám za sebou prvních 14dní,a dnes je mi o cosi lépe,dokonce jsem byla po těch 14dnech schopna vyžehlit.Jinak jsem byla absolutně mimo.Zle od žaludku,slabá,no hnus.no,uvidím co bude zítra.Určitě se opakuju,ale chci tě podpořit,prože před 14dny jsem tu psala taky naprosto zoufalá,a doufala že tu najdu pochopení,a našla.Stím tatínkem je to hrozné,mě taky zemřel,měl 55let.Zemřel na rakovinu plic,no a taky mě napadlo při mých potížích,že ji mám snad taky.Mozek si s náma dělá co chce.Drž se,a klidně piš,Sdělená starost,je poloviční starost.