Diskuse - Panická porucha

Myško jako bych viděla sebe před 5 měsíci. Měla jsem ty samé potíže jako ty. Bušení srdce, kdy tep dosahoval 160/min., bylo mi také pořád blbě od žaludku, trápilo mě nechutenství, zhubla jsem za dva měsíce asi 9 kg, cítila jsem se hrozně, nebyla jsem schopná dělat vůbec nic. Přestala jsem chodit ven, protože sotva jsem vylezla před barák, dělalo se mi zle. Jenom jsem dva měsíce pořád ležela a už jsem nevěřila, že by se to mohlo někdy zlepšit. Musíš to ještě pár dní vydržet a bude Ti konečně zase líp!!

Kiaro,přesně tak jak píšeš,momentálně mám strach že ty stavy už nikdy nezkončí,že léky nezaberou......To jsou právě ty strachy.Jíst taky nemúžu,jenže když nic nejím,je mi zase slabo.Kairo,dnes už jsi bez potíží?A nějaké léky bereš?

myško, leč si chlamydie pn. a nezmatkuj

Myško, užívám od října antidepresivum Lenuxin. Než jsem léky začala užívat prošla jsem si řadou vyšetření, protože s bušením srdce jsem měla problémy již mnohem dříve, ale můj obvodní lékař to nijak neřešil. Přešla jsem tedy k jinému a ten to rozjel ve velkém ;-). Následovalo ECHO srdce, EKG, EEG, holter na 24hod., vyšetření štítné žlázy a rozbor krve snad na vše!. Na echu mi bylo zjištěno, že při stahu srdce se trochu propadá chlopeň do levé komory a to by mohlo způsobovat to bušení, ale že to není nic závažného. Byl mi předepsán rivocor na zpomalení srdeční činnosti. U mě to začalo tím, že se mi z ničeho nic udělalo strašně zle na Hanáckých slavnostech, kde jsme měli s přítelem stánek. Bušilo mi srdce tak, že jsem si myslela, že je to moje poslední minuta. Tohle se opakovalo asi ještě 3x. Ležela jsem doma večer u TV a zničeho nic to na mě přišlo znovu! Pokaždné jsme jeli okamžitě do nemocnice. Jenže než mě tam přijali, udělali EKG, tak tep byl už jen 120/min. a to pro ně není žádná hrůza. Do toho všeho mi začalo být špatně od žaludku. Bylo mi pořád na zvracení, trápilo mě nechutenství, neměla jsem ani trochu hlad a už vůbec né chuť. Z toho co jsem měla dřív ráda jako třeba kakao :-) mi bylo na zvracení už od pohledu. Tak jsem se objednala i na ten šlauch do žaludku, ale naštěstí, než jsem za ten měsíc přišla na řadu, začalo mi být lépe. Jak už jsem Ti psala za dva měsíce jsem shodila něco před 9kg. Byla jsem slabá jak mucha. Ze schodů dolů se mi třásly nohy jak nějaké stařence. Dříve by se mi nepodařilo shodit ani deko. Musíš se snažit do sebe něco dostat. Zkus alespoň 3 x denně něco sníst. Vím jak je to strašně těžký, také jsem si tím prošla, ale jsem živým důkazem, že to jde. Do toho všeho jsem se začala cítit celkově špatně, nebylo mi vůbec dobře. Začala jsem si pomalu nalhávat všechny nemoci, protože mi nepřišlo normální, že všechny výsledky jsou v pořádku a mě je pořád tak zle. Asi dva měsíce jsem se cítila tak hrozně, že jsem pořád jenom ležela. Začal být pro mě strašný problém vstát a jít si třeba vyčistit zuby, nebyla jsem schopná jít nakoupit, protože v řadě na uzeniny se mi několikrát udělalo zle. Dostala jsem strach jezdit autem a na motorce, protože jsem si říkala, co bych asi dělala, kdyby se mi udělalo zle za jízdy, přítel mě na každý vyšetření musel vozit, protože já nebyla schopná vůbec ničeho! Obvodní lékař mi hned ze začátku chtěl předepsat antidepresiva, ale několikrát jsem to odmítla. Vždycky jsem si myslela, že takový léky berou lidi v poslední štaci. Jednoho krásnýho dne mi bylo už tak zle, že jsem si o ně nakonec sama zavolala, ale vůbec jsem nevěřila tomu, že by mi mohly pomoct. První týden užívání to bylo ještě horší než před tím, ale když si přečeteš letáček, je to zcela normální a musíš to vydržet a říkat si, že bude líp. Zlepšení jsem na sobě pociťovala asi mezi 2 - 3 týdnem a výrazně lépe mi bylo 4 týden. Byl to úžasnej pocit, když jsem poprvé řekla příteli, že mám na něco chuť :-). Dnes jsem téměř bez potíží. Srdíčko už vůbec nezlobí. Ale není to už takové jako dřív. Je to už půl roku co se mi neudělalo špatně, ale já jsem pořád tak trochu vnitřně nervózní, když máme někam jít nebo jet. Dřív jsem chodila ráda do společnosti, ale teď je mi tak nějak nejlíp doma. Každopádně se ale snažím tady ten můj pocit odbourat. Koukám, že jsem se trochu rozepsala...Pokud se budeš chtít na něco zeptat, klidně napiš. Ráda Ti poradím a když to bude v mých silách i pomůžu :-). Drž se myško.

Kairo,jak se dívám na čas přízpěvku,jsi noční sova.Dnešní noc byla šílená,začala jsem se třást,lexaurin nezabral,a ráno mě manžel dovezl k dr.Jo ještě mě pálí končetiny,to je nejhorší pocit,Vtu noc už jsem byla opravdu zoufalá.Dr,mi Citalec vysadila,že mi nesedl.Zatím budu na Lexaurinu,a v pondělí jdu znovu.

Myško,to pálení mívám taky ,ale mě pálí celé tělo a k tomu buší srdce. Je mi ,ale divné,že ti teda hned něco nenasadil nového. Já beru AD dokonce 2 druhy- Argofan a Sertivan jedny ráno jedny večer. A jak tě ten panický atak dlouho drží? Než mi doktorka vymyslela kobinaci léků tak jsem třeba měla den,kdy to bylo i několikrát denně.I přes léky atak občas mám taky,ale je slabší a třeba jen chvíli.Koupila jsem si taky knihu od Dr. Praška Panická poruch a je to tam všechno vysvětleno i co dělat při atace. Kolik toho lexaurinu a jakou gramáž máš brát? Když budeš potřebovat tak napiš třeba ti budu moct poradit.

Právě Cital.mi napsala obvodní,nebyla jsem v takovém hrozném stavu jako po něm.Tak to vypadalo že to s obvod.zvládnem.Je to bezva doktorka.Dnes mě raději poslala k psychyatrovi,a tam jdu v pondělí.Tak že medikaci nechá na něm .Ze začátku braní,tj.od nedělě to byly ataky v noci a ráno,odpoledne mi bylo fajn.Spávat jsem chodila naprosto ok.Až v noci mě to vždycky vzbudilo.Tato noc ,jak jsem psala byla nejhorší,manžel už se na to nemohl dívat,tak ve 2ráno donesl karty,tak jsme hodinu hrály,ale mě to nepohlo.Lexaurin mám 1,5 a mám ho brát 1-1-2.No nevím,mám z toho celkem obavy.Na léky nejsem zvyklá,a ted toto.Jinak děkuji za odezvu,aspon vím že nejsem sama.

Ten lexaurin je myslím dávkovaný dobře a neboj se toho já brala taky 3mg 1-1-1 a potom mi to snížila. Ono když je ti zle tak tě to úpně neutlumí,že by si nemohla fungovat.Až ti bude líp,tak poznáš,že si třeba ospalejší a doktor ti to sníží. Moje doktorka říká,že by prášky neměly tlumit.Cítím s tebou před 4 dny jsem se v noci probudila s brněním celého těla a srdce mi bušilo jak o závod.Já se snažím vždycky pomalu zhluboka dýchat.Určitě ti postupně léky zaberou a bude líp.

Andy,a nějakou psychoterapii podstupuješ?

Já osobně,žádnou nepodstupuji.Nebylo mi to doktorkou nikdy doporučeno ani nevím proč. Jednou jsem vysadila léky,protože jsme se stěhovali a asi týden jsem je nejedla.Moje doktorka byla na dovolené a mě bylo tak zle,že jsem musela vyhledat pomoc.Sla jsem tenkrát na krizové centrum do nemocnice na Karláku,kde mě hospitalizovali.Bylo to ,ale takové centrum,kde sice podávali i léky ,ale hlavně tam intenzivně probíhala psychoterapie.Jednak skupinová,ale i idividuální.Podstoupila jsem tam i vyšetření žaludku,protože se mi potíže vždy jako první objeví právě na tomto orgánu.Je mi nazvracení a mám i hořko v puse.Dojem z pobytu v nemocnici kde jsem byla 14 dní byly takové,že jsem odcházela a šla jsem rovnou k mojí doktorce,která mě dala zase dohromady.Kombinace léku a psychoterapie je asi dobrá,ale já s ní mám zkušenost pouze z toho pobytu v nemocnici.Oni se tam snaží vypátrat hlavně zážitky z minulosti,které by tě nějak poznamenaly a zpustily PP. Pa

Neboj bude líp, ta vnitřní slabost je otřesná, mám to taky za sebou

Chci přispět do diskuse svojí troškou, s panickou poruchou jsem bojovala přes rok a zesilovalo se to..., Lexaurin a růrné další léky, navštěvovala obvodní lékařku, pak i psychologa, neurologa.... všichni chválili jak vše dobře zvládám, ale nebyla to pravda....hubla jsen, žaludek na vodě, rozhození metabolismu, noční bušení srdce, třes, pocit udušení, příjezdy záchranky, ...bála jsem se jít dál od bytu...Dnes?.. Bez léků !... a v pohodě !.... pokud cítím jednou do roka z přepracování "vykolejení" zvládám to bloknout trikem z kurzu....... Rada -"najít si" PSYCHIATRA na panické poruchy(zkušenost druhých pacientů), předepíše antidepresiva na míru ( brala jsem je dva a půl roku ) !, přečíst si o problému odbornou knihu a poctivě pracovat na sobě - psycho. kurz- dýchání, joga...mám nyní klid a nikdy bych tento problém nechtěla procházet znovu, ani za nic!!!!!! Hodně síly a pokud porucha přerůstá přes hlavu, musíte problém řešit s odborníky ! Je to běh na dlouhou tratˇ, vyplatí se, ale jste to opět VY a ne hromádka neštěstí !!!! Držím pěsti... Helča

Helčo děkuji.Právě to čtu,není mi nejlíp,mám strach že už to nikdy lepší nebude.a tak ze zoufalství pořád brečím.Naštěstí manžel je se mnou trpělivý za což ho strašně obdivuji,a pořád mě utvrzuje v tom že to bude lepší.Ta hromádka neštěstí je trefné přirovnání.Přesně tak se cítím.

Tak dnes jsem byla u psychiatra,ten mi nasadil AD OLVEXYA,což mě šíleně vyděsilo.Vúbec tu o něm nikdo nepíše,neznám ho,a mám strach co bude.Prý mi múže na začátku více bušit srdce,ale na to se mám přece léčit!Znáte někdo?

Ahojte,mě panická porucha přepadla těsně před 30,léčila jsem se Eliceou asi půl roku,ale teď po pár letech se mi pěkně vrátila,nesnáším to!!mám symptomy totiž trochu jiné než dřív,už nemám strach že umřu,ale že ve stavu,kdy máte pocit,že se zblázníte,ublížim nejbližším lidem,myslím fyzicky,třeba svému 13 letému synovi,tak moc mě to děsí,že půjdu opět znovu navštívit psychiatra,poznala jsem totiž,že to sama bez odborné pomoci určítě nezvládnu,bojím se být sama,i se synem,potřebuju mít kolem sebe nějakého dospělého.máte něco podobného?miluju své dítě a nechci mít strach sama ze sebe!!není tu někdo z Kroměřížska?