Diskuse - Panická porucha

Kikino, moc děkuju za podporu, tu mahnesii jsem začla pít, snažím se.
Musela jsem jít k obvoďačce,přítel i mé dospělé děti mne tam vyslali, ať s tím už něco udělaám, že tohle není normální.
Já totiž kolikrát prosedím polovinu noci na posteli, klepu se, je mi zle, brní mne končetiny, je mi na omdlení, mám ty stavy šílené úzkosti. Jen usnu, za chvíli mne to zase vzbudí. Takže lékařka mne napsala doporučení na psychiatrii. Tam jdu po 20 letech, co mne PP otravuje poprvé. Mám trochu strach, že psychiatři píšou silná sntidepresiva a že ze mne bude chodící feťák. Navíc ta moje příčina je teď asi jinde - začíná mi období přechodu a hormony tohle prý moc ovlivňují. Čekala jsem návaly, pocení, změny nálad a ty kravinky, co píšou, ale zatím se mi urputně zhoršily ataky. Jediný co mám jsou návaly, ale ty jsou úplně v poho... Podle mne by to chtělo spíš psychologa a nějaké relaxační cvičení.

Prosím, nepleťte si antidepresiva a anxiliotika. Antidepresiva nejsou oblbující, neuspávají a nejsou návyková. Jejich nevýhodou je, že trvá min 1 měsíc, než zaberou a před tím se stavy naopak zhorší. S antidperesivy může dělat člověk vše, třeba i pilotovat letadlo, řídit auto a dělat jakékoliv činnosti vyžadující soustředění. Může je brát, tedy některá, i žena v těhotenství. Já je brala s vědomím doktorů jak v těhotenství, tak při kojení. Naopak anxiliotika jsou léky okamžitě potlačující úzkost, nazvali bychom je oblbováky, patří tam: Lexaurin, Neurol, Oxazepam a další.

Pravda je, že opravdu hormonální změny dokážou s člověkem provést ledacos. Pro citlivé ženy je i období před mensturací zátěžové, těhotenství a přechod snad ještě víc jsou opravdu hrozné. Každý podzim bojuju s úzkostnými stavy, opravdu se bojím, co se mnou pak udělá přechod. Netvrdím, že léky jsou dobré, ale v případě, že už člověk neví kudy kam, je to lepší, než nic. Ona i antikoncepce není dobrá, jak jsem měla možnost se ve svém okolí přesvědčit. Všechno, co je umělé člověku neprospívá. Otázka je, má-li jinou možnost.

Ahoj, potřebovala bych poradit nějakou dobrou doktorku nebo ještě lépe nějakou terapii. Trpím paranoidními bludy. Pomůže někdo?? Z Prahy. Nejlépe Prah 2 nebo Praha 3,a le klidně kdekoliv. Moc děkuji už nemůžu takhle dál žít.

Musím povedať, že by to tu mohli renovovať. Príspevky by asi mali začínať najnovšími...

zase chlamydie

Po přečtení Vašich příspěvků by mne zajímala taková otázka a tj. jak moc ty antidepresiva vlastně zabírají. Když je člověk začne brát, je mu hrozně blbě, ale když pak se to usadí. Připadá mi to jako když beru vitamin C, tj. jakoby žádný efekt nevidím. Nejsem utlumená, ale nevím, jestli to u mne nemá spíš takový ten placebo efekt, jako že mi je trochu líp, než kdybych je nebrala, ale nic zvláštního. Pomoci si nakonec člověk musí stejně sám. Tj. jaký to má reálný efekt, to je spíše dotaz na někoho, kdo třeba tyhle problémy má a je třeba zdravotník, tj. rozumí tomu trochu více než mi ostatní.

Prosím, máte ještě někdo kromě mne a Kikiny to příšerné pálení v zádech a na hrudi při atace ? To se dá vážně splést s kardiovaskulárními potížemi. Já to při běžných PP nemívám, to se mi jen špatně dýchá, brní mě celé tělo a celá se klepu a lítám opakjovaně na velkou potřebu. Ale když se mi k tomu přidá třeba nachlazení, tak potom mám opravdu pocity, jako by se ve mě rozlil horký olej někdě uvnitř trupu. Do toho pocity na omdlení a nedostatek kyslíku. Tohle už vážně nezvládám :-( Většinou to přichází v noci nebo při usínání. Někdy i běhen dne.

Ahoj,mám taky to samý,je to hnus,bereš nějaký AD??

Kláro, musím ti říct, že to prostě zase v hlavě. Když sem brzy na jaře mívala ataku často už jsem si pomalu začala zvykat a už mě to ani nepřekvapovalo. Pak jsem ale onemocněla a pár dní měla k tomu ještě horečky. A to pak byl mazec, začala jsem si v podvědomí říkat, jak nemoc ještě víc namáhá mé tělo a srdce a bylo to na světě. Ataky jak prase a pálení na hrudi a infarkt jak vyšitej : ). to vše ještě víc umocňovalo, ačkoli to všechno byla jen moje katastrofická představa....

Víš, my si tady píšeme v češtině, ty chytrolíne.....

Barčo, brala jsem už 2 x Asenreu (sertralin) ty mi pomohla,ale nechtěla jsem to brát věčně, tak jsem ji po roce vysadila. Půl roku to bylo ok, pak se občas měnší ataka objevila a teď v tom zase jedu naplno. Stačí nějaké stresové období a zhorší se to.
Řeším stavy nárazově Rivotrilam - a teď se podrž-brala jsem ho dlouhodobě léta, což se prý nemá, neb je návykový. Já ho dřív brala 0,5 mg jeden ráno a jeden večer.
AD na to zabírají líp, ale začátek léčby je drastický, mám 2 měsíce na počátku léčby AD ataky jako prase, brnění a křeče mě paralyzují i mám při těch stavech ztuhlou čelist. pochopitelně při užívání AD úplně ztrácím sexuální potřebu - tak to na mě působí vedlejší účinky. To je taky pěkně blbý, dělat před partnerem, že je vše ok, protože by to dost poznamenalo vztah, chlapi prostě sex potřebují. Možná jsem jen měla nevhodná AD.

Ahoj Kláro,ten Rivotril je fakt na houby,je lepší brát AD.Já brala 3měsíce apo-cital,bylo mi lépe,ale furt to nebylo ono a má doktorka řekla at to vysadím a po 5týdnech mi začalo být znova zle,tak mi opět nasadila citalec 30mg ráno,ted jsou to 3týdny co to beru a je mi stále zle,já jsem už 15 měsícú v PN a místo,aby se vše lepšilo,mi to nic moc nepříjde.Taky mám ataky hlavně přes den,na noc beru mirtazapin 45mg,tak ten mi docela pomáhá,abych se vyspala,ale zpočátku mě ty ataky i budily,bylo mi zle,pálilo mě tělo,no hnus a můj sex.život je na nule,partner to zatím bere,ale jak dlouho to vydrží,to netuším.Taky mám někdy obavu,jestli zrovna tyto AD jsou vhodná,když mi tak dlouho trvá,než to začne zabírat.A když to zabere,tak velmi lehce,nikam nechodím,ani na nákup,je to fakt šílenost.Tak zatím ahoj a dej vědět,jak to dál snášíš.

Kláro,ještě jsem zapoměla napsat,že když jsem začala brát AD poprvé,tak jsem na tom byla tak,že jsem se nemohla zvednout ani z postele,byla jsem ráda,že se jdu umýt a to je tak vše,to trvalo asi tak 3týdny.Byla to katastrofa,myslela jsem ,že je to můj konec.Tak čus

Ďakujem Ivo. Pozitivne zo studii je, ze PP s postupujucim vekom udajne oslabuje az mizne. Isto, i vynimky su. Snad to suvisi prave s tym, ako sa nasa osobnost dokaze adaptovat a zvyknut si. Prajem vela sil pri vysadzovani AD, mne to vsak nepomohlo. Myslim, ze pre nas to su asi lieky, ktore budeme potrebovat, tak ako zlyhavajuce srdce potrebuje napr. digoxin, ci epileptik antiepileptika.
Jasne, ze to zvladneme! Ked bude najhorsie, vzdy je treba mat niekoho, kto nas pochopi.
Napriklad lekar na CPO, ktory mozno ma rovnake tazkosti.