Diskuse - Panická porucha

Práci zvládám teď silou vůle i mi někdy pomůže že tu jsem a zaměstnám mozek také něčím jiným. V minulosti jsem byla i nějakou dobu v prac.neschpnosti. Vlasti mělo by si mnaželovi dát přečíst nějakou odbornou literaturu o tvé poruše nebo ho vzít k svému psychiatrovi, aby ho poučil, že za ty stavy nemůžeš, že by ti měl svým přístupem spíše pomoci než ti nadávat a obviňovat, to ti nepomůže.
Bolest duše bolí hodně, znám to, ale fakt je, ža v minulosti mi bylo možná ještě hůř a zlepšilo se to. Jak dlouho se léčíš?

Ahoj Vlasti,
já se v létě přestěhovala do Francie, zatím pracovat nemůžu, čekám na jeden doklad, ale mám obavy z toho, jakou práci tady budu moct dělat a z nových věcí. Na jedné straně bych ráda pracovala a na druhé straně mám obavu. Občas se cítím jako ty-zvládám domácnost jen ztěží, nemám zatím děti, tak je to jednodušší, ale taky se cítím pořád unavená. Možná je to i z těch léků. Souhlasím s Andreou, že tvůj manžel by měl získat informace, pokud by byl ochotný, měl by pochopit, že je to nemoc a že ty to ovlivnit nemůžeš. Nejlíp,aby šel k doktorovi s tebou.

Díky za reakce. Manžel to se mnou řešit nechce. Ze začátku mi pomáhal, ale teď je toho na něj moc, protože já už nemluvím o ničem jiném než o svých problémech. A to ho otravuje. Už se se mnou nechce bavit. Mně to začalo lehce v listopadu, kdy jsem po mateřské nastoupila do práci. Sice k původnímu zaměstnavateli, ale na nové prac. místo. A já té práci vůbec nerozumím. Je tam toho hodně nového - výborná znalost práce na PC ( já umím jen základy), znalost účetnictví - tam se také nechytám - tápu v pojmech, jsem totiž v bance a jde o bankovní účto, no a nakonec dobrá znalost angličtiny - já mám tak úroveň mírně pokročilý, ale nejsem schopna komunikace a tady je navíc odborná angličtina. Úplně se to rozvinulo na začátku ledna, pořád jsem si říkala, že to zvládnu, ale koncem ledna jsem zkolabovala. Já jsem totiž téměř vůbec nespala a nejedla. Nervově jsem se zhroutila. Tak mě manžel odvezl k obvodní lékařce, ta mi dala AD, Lexaurin a prášky na splaní a od té doby jsem také v pracovní neschopnosti. Pak asi po týdnu jsem byla u psychiatričky, nebyla jsem objednaná, tak na mě neměla moc času, změnila mi AD a doporučila nebrat Lexaurin. Zítra k ní jdu na delší pohovor. Tak jsem zvědavá, co mi řekne. Také mi doporučila zůstat doma nejméně 6 týdnů a nemyslet na práci. Teď jsem doma 2 týdny a na práci myslím neustále. Hlavně, co bude dál. Přemýšlím, jestli se mám do práce vrátit a zkusit to znovu, jestli ji zvládnu, nebo zda mám dát výpověď, nabrat síly a zkusit hledat novou práci. Jenomže já mám strach z toho, že budu nezaměstnaná, že si žádnou práci nenajdu. Mám totiž dvě děti 7 a 3 roky, tak musím být včas doma, také jsou občas nemocné a navíc já si vůbec nevěřím.

Ahoj Andrej,
ptala jsi se, jest-li mě mé stavy nevyhnaly k doktoru dříve? Ale vyhnaly...byla jsem, u své obvodní lékařky a ta mi dala lexaurin na zklidnění nervů...a tím to pro ní haslo.Vždy, když se mi to vrátilo jsem byla u nínebo na pohotovosti, ale nedala mi žádné konkrétní vysvětlení , jen to, že jsem srašně mladá a mám děti, tak to má na mě takový vliv...Myslím si, že mi opravdu nikdy moc nechtěla pomoci, já mám strašně negativní názor na lékaře...Vlasta

Vlasti, tak toho máš teď na sobě naložených hodně věcí. Mrzí mě, že je to teď náročnější s manželem. Vím, jak rodinná podpora je v tomto problému důležitá.Co se týká práce, pokud je možnost v tvém okolí zkusit jinou, možná by to stálo za pokus. Práci, kde by ses cítila míň ve stresu by určitě napomohla při léčbě PP. Ale vím,že v dnešní době je to hodně těžké rozhodnutí-jestli odejít nebo zůstat. Začátky jsou těžké asi všude. To, že si nevěříš, myslíš, že je způsobené i tou PP? U mě je to podobné, když se cítím zle, mám hodně nízké sebevědomí a pocit,že nic nezvládnu. Když je mi líp, tak je to trošku lepší. Hlavně by to chtělo, aby sis mohla odpočinout od těch myšlenek na práci, jak ti radí doktorka. Určitě dej vědět, jak jsi pochodila na zítřejší návštěvě.

Ahoj, já mám seběvědomí na bodě 0. Ale když to tak vezmu, tak jsem vlastně pocity méněcennosti trpěla od dětství. Vždycky jsem se sice snažila být dobrá v tom, co jsem dělala a pokud se vyskytl nějaký problém, tak jsem se hroutila a bála se, že selžu. Jak říkala moje mamka, buď si to uměla ve škole na výbornou a pokud ne, tak ses bála, že dostaneš za 5. A to se se mnou táhne celý život, tím, že nerozumím práci, tak se bojím, že selžu a že mě z práce vyhodí. A na druhou stranu mě ta práce nebaví, tak vlastně ani nevím, jak moc by mi to vadilo. Teď, když se mě někdo, kdo ví o mých problémech zeptá, co vlatně chci, tak já říkám, že NEVÍM, NEVÍM. Snad nějakou jednodušší a nenáročnou práci. Ale jak ji sehnat? Nemám sílu teď něco hledat. Zítra dám vědět, jak jsem dopadla u doktorky. Čau

Vlasti, tak jak si to tak čtu, tak máš v sobě asi nahromaděných víc věcí, počínaje tím dětstvím. Možná by to chtělo psychologa, postupně rozebrat príčiny tvých pocitů, jít pod povrch a naučit se pomalinku reagovat na různé situace jinak, než jsi celý život zvyklá. Plus samozřejmě podpora léků na PP. Jak se něco delší dobu hromadí, tak pak delší dobu trvá, než se to dá dohromady. Nejsem odborník, jen mluvím ze zkušenosti, co jsem měla zatím v mém životě. Bydlela jsem na podnájmu s jednou kamarádkou, co si prošla velice těžkými situacemi, trpí depresemi, je vyléčená alkoholička a jiné věci. Vzájemně jsme si pomáhaly a ona mě naučila, že někdy člověk musí jít opravdu do hloubky, i když to bolí, aby se naučil novým reakcím a získal jiný pohled na sebe. Já se to taky teprve učím a když se mi to podaří, cítím se líp. Je to ale práce v podstatě asi napořád.

Ahojky lidičky,já se potýkám s PP a úzkostí asi 6 let. Už jsem myslela, že je to za mnou,ale asi se to bude vracet do konce života. Jak říká má psycholožka,je to má kámoška a nemám si s ní dělat hlavu. Ale jak víte není to jednoduché. Je to asi sobecké,ale jsem ráda,že v tom nejsem sama.

ahojky, zrovna mám taky PP. Už s tím bojuju 6 let. Hrozně mi pomohl Cipralex i citalec. Ale teď mám dvou měsíční holčičku a v těhotenství mi nasadili Zoloft. A po porodu se mi to zhoršilo a Zoloft mi nepomáhá. Takže jsme se domluvili s doktorkou, že se vrátíme k cipralexu. Beru ještě neurol, ale to jen než mi cipralex zabere. Vím, že když máš děti tak ta úzkost je hrozná. Musíš se starat o děti a máš co dělat samam ze sebou.

Holky, po dětech moc toužím, ale na druhou stranu mám příšernou obavu, že to nezvládnu. Je tam někdo kdo to zvládá?????

Ahoj Andrejko,je,JÁ :-)))))
Život bez svejch dvou klučíků 13let a 9měsíců by nebyl životem!

Ahoj Gábi,
prosím tě brala si léky když jsi chtěla otěhotnět a nebo při těhotenství? A co po porodu, jak to šlo? Já když to mám rozjeté, tak se přemlouvám, abych zvládla to nejnutnější, ale zvládám :O))

Andrej,léky jsem musela vysadit,bylo to těžší,ale šlo to zvládnout a měsíc po porodu,protože jsem kůli slabému mlíku přestala kojit jsem je znova začala brát.Pokud,ale po miminku toužíš,možná ti bude naopak moc dobře,stává se to :-))))
Držim palečky

Tak jsem dnes byla u psychiatričky a jsem z toho nešťastná. Měla na mě čas asi 15 min., takže jsme nic nevyřešily, řekla mi, že jsem hodně nemocná, napsala mi Lexaurin, AD Espritol a na noc Stilnox. Vlastně to řeší jen prášky a řekla mi, že, až mi úplně zaberou, tak budu v pohodě. Ale tomu já nevěřím, protože porüchu osobnosti přece léky nevyřeší. Navíc mi vyloženě zakázala jít do práce, že bych se ještě zhoršila a mohla i skončit v nemocnici. Nevím, jak to zítra vysvětlím šéfovi, já se totiž tím, že jsem psychicky nemocná nechlubím, a tak to v práci tajím a vymýšlím si jiné neduhy. Máte někdo s tím zkušenosti. Myslela jsem, že bych příští týden šla do práce, ale pokud to udělám a sesypu se z toho, tak se bojím, jak lékařka zareaguje a jestli mě nepošle do háje.

Vlastíku, nic jiného než prášky bych od psychiatra nečekala. Napsala neschopenku?? Pokud Tě pošle do háje, psychiatrů jsou mraky, tím bych se netrápila, pokud ti ale léky napsala, asi jsou vážně nutné. Co se týče práce, dělám si víc volna, ale protože podnikám, tak tyhle problémy přímo nemám, tam ti nepomůžu.