Diskuse - Panická porucha

Mně se to tedy zhoršilo. Co se týče paniky. Co se týče deprese, která ji provázela, tam je to lepší. Taky mi to leze na nervy, a to zítra musím do banky na jednání. Nejsem na neschopence, ale funguju nenormálně .-))) Já totiž podnikám, takže si ten režim vyrábím, jak potřebuju a např. v poledne si na chvíli chodím odpočinout. Všechny pochůzky krom těch, které se beze mně neobejdou, vyřizuje manžel a tak. No veselo.
Nákupy dělá manžel (nebo je řeším po internetu). Prostě se vůůůůbec necítím na výlet mezi lidi a takhle hrozný to předtím nebylo. Mně vadil větší chumel, dneska už mně štvou všichni.

Ahojte všichni ,včera jsem navštívil kinezioložku v Brně a můžu říct ohromná úleva .Dávala mě dohromady dvě a půl hodiny ,můžu každému doporučit .Mějte se fajn .Petr

To jsem taky zkoušela, ale buď kinezioložka nebyla tak zkušená (všichni známe i různé doktory:-))) nebo to není samospasitelné, mně to pomohlo vyrovnat se se spoustou věcí, ale PP přišla znovu, potvora jedna vošklivá...

Ale držím palce, Petře, aby u Tebe to bylo už napořád !!!!!!!! :-))))

Ale držím palce, Petře, aby u Tebe to bylo už napořád !!!!!!!! :-))))

Dančo a ty myslíš ,že je to tím Seropramem,to je divný,ne?Ten by měl naopak pomoci od paniky.No já také nakupuju po netu,protože představa Tesca Letnany či Hornbachu,no to je pro mě hrůza.A jsme u toho manžel mě vždy proprdne,at to překonám a nejančim.Hezky se to říká hůř dělá.Ty chodíš ještě i na psychoterapie?mně hodně pomáhala,tedy pomohla,ale ne na trvalo,pak mi psych.zemřel,ted mám nového psychiatra i psychot.v jedné osobě tak uvidíme.No snad bude líp.

Danielo díky ,máme to běh na dlouhou trat.Musíme si pomáhat a vzájemně motivovat díky moc!!!!!!!!Tak že ,hlavu vzhůru - BORCI

Taky díky Petře, uvítala bych na tý trati o něco míň překážek.......

Hani, ono se to vždycky na chvíli zlepší a zvládnu něco malýho (třeba dojít na tu poštu) a pak bych mohla lámat ty skály. Pak se to zase "podělá" např., když jsem o víkendu zdrhla z toho muzikálu, ale jsem hudbou ovlivnitelná a tohle bylo depresivní, že pak mám chuť zavřít se do kanálu. Netvrdím, že je to léky, spíš jsem přecenila (s pocitem, že když to šlo před 14-ti dny, teď to půjde taky) svoje síly a moje duše je z toho down, takže mám strach z čehokoliv. Ano, pocení se, pocit tepla, zimy, návalů, připočítávám teď Seropramu a ženským obtížím a možná i počasí. Netvrdím, že je v tom ten lék, spíš kombinace s pocitem, že jsem něco nezvládla a víte všichni, jaká je psychika mrcha. A to jsem se na ten muzikál těšila. Už jsem došla k závěru, že když se bojím, nebo netěším, dopadne to dobře. A opačně.

Taky díky Petře, uvítala bych na tý trati o něco míň překážek.......

Hani, ono se to vždycky na chvíli zlepší a zvládnu něco malýho (třeba dojít na tu poštu) a pak bych mohla lámat ty skály. Pak se to zase "podělá" např., když jsem o víkendu zdrhla z toho muzikálu, ale jsem hudbou ovlivnitelná a tohle bylo depresivní, že pak mám chuť zavřít se do kanálu. Netvrdím, že je to léky, spíš jsem přecenila (s pocitem, že když to šlo před 14-ti dny, teď to půjde taky) svoje síly a moje duše je z toho down, takže mám strach z čehokoliv. Ano, pocení se, pocit tepla, zimy, návalů, připočítávám teď Seropramu a ženským obtížím a možná i počasí. Netvrdím, že je v tom ten lék, spíš kombinace s pocitem, že jsem něco nezvládla a víte všichni, jaká je psychika mrcha. A to jsem se na ten muzikál těšila. Už jsem došla k závěru, že když se bojím, nebo netěším, dopadne to dobře. A opačně.

A znovu se omlouvám, mně se to tu blbě načítá - Hani, tím to začalo, bylo mi blbě v Metropoli (jo, měla jsem žízeň a dala jsem si colu). Od té doby jsem tam byla 2 x, vždycky to za chvíli přešlo, to víš, vánoční dárky být musej :-)))) S psychologem jsem si "naběhla" jednou, buď jsme se nepochopily, nebo prostě nesnesu, když se mi někdo pitvá v pocitech, už jsem to tady psala, protáhla mně regresí, odvařila mně na dost dlouhou dobu. Někdy sem vůbec nejdu, na tuhle debatu, prostě proto, abych se zbytečně nemotala v kruhu. Proto ty časté absence tady....... Já se v tom nechci babrat donekonečna, je fajn, že se můžeme podělit o pocity, tohle totiž nechápe nikdo, kdo to nezná, i pro mého soucitného muže a celou rodinu je to naprosto nepochopitelný, ale na straně druhé, když mi není dobře, je ještě depresivnější číst, že není dobře taky někomu jinému.

Já nevím, jestli tomu rozumíte, ale tak to cítím......


A moc moc držím všem palce, ať nad tou hnusobou vyhrajete. A brzy !!!!! :-)))

A Hani, co se týče chování Tvého muže, ono není tak úplně blbý. Já vím, že je Ti to nepříjemný a máš pocit, že Tě nechápe, ale.....ten můj mne chápe natolik, že když to dopustím, nejspíš skončím v doživotní izolaci. To není o tom, že bych ho pomlouvala, prostě mi chce pomoci a jde na to z druhý strany - ulehčí mi. To ale není přesně to, co potřebujeme, naopak, pocit sebedůvěry a impuls - to zvládnu !!!!!!

Jasně máš pravdu,já se nechci litovat,ale někdy mě štve ,že je na mě tvdák až moc ,já se pak rozbulim a je to.Neboj,já už jsem v životě zažila fakt hodně můj docent říkal,Haničko to je na 3 životy.Ale o tom nechci psát do eteru.Dančo ted něco jiného,kolik ti je,můžeš miporadit ,nebo říct svůj názor?Je zcela mimo PP,ale trápí.Mám 3 děti 30,26,11.30 syn se oženil,má 2 děti 4 a 1 rok a já je nesmím vídat,tedy naše rodina.Snacha si to nepřeje.Malou jsem neviděla 2roky,Tomáška 1x.Ani nám nedali věděr ,že se narodil.Nevydržela jsem to a syna v listopadu poprosila,abych děti vídat mohla,přijela celá rodina a od té doby jen on asi 3x,podíval se na dárky na Vánoce,slíbil,že přijedou ,ale je 15.2.a nic,bydlí 7km od nás.Malému je zítra 1rok.Nechápeme to,3 roky měl náš byt,pak jsme jim pomohli sehnat domeček,dala bych jim vše,a hlavně miluju děti a nevím co s tím mám dělat.Snaše jsem říkala at mi nevyká,řekla budu.Se všema slečnama mého syna to bylo supr.Snacha si ho našla na inzerát.A mě to trápí,čert vem dárky ve skříni,ale první 2 roky se Danielka ke mně přimkla,pak přijela po 2 letech a já byla cizí.Strašně mě to sebralo.Velká dcera tvrdí,že je to tím,že brácha neni štastný a nechce,abych to poznala.Já nevím,nevím,cizí děti k nám jezdí,blbneme,pohoda a tyhle nesmí.Jednou jsem jela k nim ,když Danče byl rok,vzali si pro ní dárky přes plot a dál mě nepustili,málem jsem se zhroutila.Nemáš nějakou radu mladé holky pro 51 letou neštastnou babičku?Hanka

Nemyl se, zase tak mladá holka nejsem :-)))) Táhne mi pomalu, ale jistě na 40 :-))) Maminka je mladá, je o pár let mladší než Ty. Začala brzo. Poradit?? Možná - spíš pokus, ale jen malinký, víš, já mám nevlastní děti. Jsme skoro stejně staří. Můj muž se rozvedl kvůli mně, já kvůli němu. Hodně dlouho jsme k sobě s dětmi hledali cestu, z mé strany problém nebyl, miluje je, ublížila bych jemu (a já je mám ráda), ale pochopila jsem jejich pocity, já jsem ublížila jejich mámě (byl to můj muž, ale to se blbě vysvětluje). Co se mezi Vámi stalo??? Něco totiž muselo. Tohle nevypadá na to, že si "jen nesedíte" povahově. Spíš na jiný model z její původní rodiny nebo něco, co "nezchroupla" a stalo se mezi Vámi někdy zpočátku. Nebo - jak jsem psala - její rodina fungovala na jiné bázi a nesedlo jí nic. Ty mi připadáš jako moc hodná ženská, moje první panímáma byla taky, ale myslela to tak moc dobře, že už se to zajídalo, organizovala nám všechno. Její syn tu organizaci potřeboval, já to nenáviděla. Nic ve zlém, prostě jsem byla zvyklá na něco jiného. Neublížila mi, to ne, ale byla zvyklá být paní domu a já od manžela čekala oporu a ne to, že mu budu velet. Prostě jsme nebyly stejný. Dcera může mít pravdu, syn nemusí být šťastný, nebo naopak je, až tolik, že Vás jako rodiče nepotřebuje. Je to hnusné, takhle se vyjádřit, ale někdy jako děti přijdeme "ke křížku" a k mamince, až když nás něco trápí. Jestli máš zájem na kontaktu, nečekej, až se o něj pokusí syn nebo snacha. Prostě zvedni telefon, "dlouho jste u nás nebyli, ...... bude mít svátek, narozeniny, trochu to oslavíme, doma - v restauraci, to je jedno, rádi bychom Vás viděli". Pokud nezaberou, zkus se drsně vnutit "chtěla bych dát vnoučatům dárek". Já vím, že Tvé potíže - PP to ještě znesnadňují, ale nejsi sama. A jestli OPRAVDU CHCEŠ a není v tom jiná překážka než třeba jejich lenost, pak je to na TOBĚ. Moc držím palce. Moje máma tvrdila, že jí vnoučata zajímat nebudou a dneska by za ně dýchala.

A právě jsem se fajnově chytla se svým pohádkovým manželem. Prostě neví, co se děje a je z toho špatnej.
Máte sílu to pořád vysvětlovat??, když to nikdo nepochopí, pokud to nezažije.
Děsně mě to mrzí, snad si to vysvětlíme.

Ahoj Hani, ten příspěvek není sice pro mě, ani nejsem mladá holka, jsem přibližně v tvém věku - je mi 46 a vnoučata ještě nemám -dětem je 23 a 21, ale nedá mi to, abych ti nenapsala. Je to určitě všechno ve tvé snaše a syn, aby neměl doma "pakárnu", tak se jí podřizuje, protože žije s ní.Tvoje starší dcera má asi pravdu, myslím,určitě mu scházíte, ale je zřejmě pod jejím vlivem. A tady nevím co se s tím dá dělat, můžeš na něj více tlačit, že se chceš s dětma vídat,uvidíš, co to udělá, neradila ses o to se svým novým psychiatrem, třeba to spolu můžete probrat,on by měl být odborník na mezilidské vztahy,já bych to tak asi udělala, je mi to líto, že máš takové problémy, ale třeba ti to dcery všechno jednou vynahradí.
Hani, jak zvládáš ten Seropram? Máš nějaké vedlejší účinky a bereš ještě něco k tomu? Já jsem brala napřed Sertralin, to byla hrůza, říkala doktorka, že jsem měla paradoxní reakci, vůbec jsem nespala, musela jsem si brát v práci dovolenou, týden nespat je hrůza, třes, bušení srce, brnění nohou, dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že jsem vlastně strašně rozrušená, teď beru asi měsíc Cipralex, vzhledem k reakci na první prášky jsem vyčkala, až půjdu na plánovanou operaci oka, protože jsem věděla, že budu pak dýl na nemocenské a nějak se s tím poperu, docela to jde, ale doktorka mi zvýšila dávku, tak se zase cítím tak divně, uvidím, snad to přejde. Někdy mě to ničí a pak si říkám, že musím bojovat, ale je to vysilující.
Tak se moc netrap, hlavu vzhůru a na ten přechod zkus nějaké hormony, asi mě to taky brzo čeká, "těším se", ale zvládly to jiné, zvládneme to taky.