Diskuse - Panická porucha

Souhlasím s Mili - kolik lidí trpí uzkostí a depresí.
Zkoušeli psychoterapie a některým se to vrací...když je změna počasí , psychická zátěž atd.,,
Já už jsem z toho nejhoršího venku a měla jsem jedno sezení u psychologa. Přestala jsem jezdit do Prahy , protože nemohu nechat doma samotné děti a dojíždět.¨
Pomalu jsem se z toho začala dostávat po roce, pomáhá mi hlavně nějaká činnost a už umím prostě tak o tom nepřemýšlet...
Myslím , že tady na foru to ostatní taky zvládnou - máme smůlu , že jsme citlivější a zranitelnější , ale zase máme na druhou stranu pochopení a cit k člověku.

Ahoj pavli,promin,že jsem se včera neozvala,bnějak jsem nestíhala a traky mi nebylo nic moic. Mám taky před MS a to je hrůza....Makala jsem zase na zahradě,pak vycházka,ale tentokrát fakt nic moc,musela jsem se přemáhát,ale můj muž je neoblomný!!! Jak jsem se těšila domů....V noci jsem strašně špatně spala, nevím proč. Dnes je krásně,to je fajn na ty naše nervičky. Dnes už dodělám zahradu,ať je nachystaná na sníh,zítra mám lázně,jezdím na různé koupele a masáže,taky mi to pomáhá,uvolňuje a ve st zase k zubaři.Jdu vytahovat stehy. Doufám,že pak budu mít na chvíli pokouj. ?Mrzí mě,že jsi si ten včerejšek moc neužila. To jsme my,panikařky,co kdyby mi bylo zle....a úprk domů. Ty bydlíš přímo v Šmp? Jezdíváme tam k oční.

Promiň mi ty překlepy,píšu z práce a nestihám.Pa

Jo přímo v Špk. Já pak byla ještě odpoledne s malým venku,učí se jezdi na kolečkových bruslích, tak jsem se zasmála. My taky musíme zajed na chalupu připravit zahrádku na zimu. Tak pěkně makej já taky musím. Je před DPH tak je trochu šrumec.ahojky

ahoj...tak já mám opět jeden ze svých hezkých dnu, jako bych PP ani nikdy netrpěla......a snažím se ani nemyslet kdy to zase přijde, budu užívat toho že je dobře......taky mívám strašné bolesti zad...jako bych páteř nejraději přelomyla vejpul, jak to bolí....beátko já taky v noci nespala...do noci jsem byla vzhuru,když jsem usnula,tak na chvilku....v noci jsem se budila..jak záda strašně bolely.....taky jsem někdy ráda když do sebe nacpu alespon ten piškot,taky si neumím představit jít někam si sednout ,začnu přemýšlet,nad tím nejhorším co by se mohlo stát...a pochopení doma......prý jsou to dobré výmluvy,jak nikam nechodit,říct že je mi zle....nevím jak to potom někomu vysvětlit,kdo si tím neprošel....ale procházky jsou dobrý...začínala jsem taky pomalu...jen kolem domu, pak kousek dál....prostě té PP dávat najevo, že se porazit nenecháme.Beátko já jak jsem si koupila v lékarně ty léky/už jsem ti o nich psala, tak to vážně už není tak hrozný.....vezmu jeden před spaním, přečtu pár stránek knížky a během chvilky usínám.....mám špatné spaní, dám vatu do uší...a vydržím až do rána, dokud nezvoní budíček...do školky:zatím jsem doma, do práce nechodím, ale nedokážu si představit,že bych měla jít.....v tom vás holky obdivuju......ale snad budeme žít jako dřív....mějte se...co nejlíp

Děkuji za podporu.mě je dnes taky nějak divně a stokrát si můžu říkat vše je v pořádku a stejně mě to prd pomáhá.zatím papa a ozvi seMůžu vědět odkud jsi?á z Plzně

Ahoj,mě bolely záda rok a když mě to chytlo, brečela jsem bolestí a myslela ,že mám infarkt.přestalo mii to po tich AD.Ani mě doma nechápou.Nemáte někdo zkušenost jak opět nabrat kila které jsem díky PP ztratila.papa

Ahoj taky se ráno budíte zpocený a už nemužu usnout neklid tlaky do hlavy motání třes rukou hlavně palce lítaj zrychlený tep a taky bolí záda

ahoj.....mě když je ok, tak záda vubec necítím, ale jak mám ty naše nekonečné dny s PP,tak je to hrozný, příšerně mě záda bolí..a od toho se pak odvíjí vše ostatní...myšlenky. jak nabrat kila ti neporadím, já když mi to loni začalo,jsem zhubla 7kg,takže na 57kg a při mé víšce 176cm, jsem vypadala opravdu hrozně, zpět jsem nabrala 4kg....ale tak v pruběhu roku, mě když je fajn, tak sním cokoliv, ale když je zle tak mám ztaženej žaludek, že nemám na jídlo ani chut.AD neberu, brala jsem je asi 3měsíce, zpočátku jsem měla snad všechny nežádoucí učinky co tam píšou,ale pak to odeznělo, jenže jsem změnu moc neviděla, tak jsem je vysadila.....jo jak nemáš podporu je to o to horší,to sama vím moc dobře...mě naštěstí celkem pomáhají rodiče, když je nejhuř, vždy mě nějak povzbudí,aspon trochu....jak píšou holky je to jako na houpačce..ahoj měj se

Jak se toho zbavit? TOHO... ONO to je součást vás samých.

Můžu popsat jak jsem postupoval já sám.

1. Přijetí že to co se mi děje je psychické.
2. Přijetí že jsem neurotik (pro ostatní "zdravé" hysterik, chcípák, hopochondr, blázen a jiné názvy).
3. Hledání příčiny pomocí terapie a řešení konfliktů.
4. Akcetování faktu že to nezmizí přes noc a bude to trvat měsíce se cítít dobře.

Víte vy se bojíte toho, že se bojíte. Máte strach ze strachu. Je to několik měsíců co jsem místo utíkání a hledání pomoci v atace jsem jí šel naproti, chtěl jsme ať ukáže co umí ať me srazí na kolena, jakmile jsem neutíkal a ataka dosáhla vrcholu zjistil jsem že není se čeho bát, nic víc než tohle neumí. Přestal jsme se bát další ataky a ataky zmizeli.

Vše co víte a jste jsou jen vzpomínky uložené v buňkách mozku. Takže plně platí, že jste nemocní svými vzpomínkami a k některým vede dlouhá cesta. A to že si je neuvědomujete neznamená že tam nejsou.

Všem přeji hodně šťestí.

Jirko ,
narazila jsem na tuto diskuzi a přečetla si váš příspěvek .
Potřebovala bych pomoct i když je mi lépe než před rokem a půl.
Také mě trápí , že moje přítelkyně "panikářky " tím trpí stále a nebo se jim to vrací.
Vím , že jste něco psal na. forum, ale většina s Vámi nesouhlasila .Ráda bych se dozvěděla o vašich zkušenost něco více ....Můžete mi dát na vás kontakt ? Děkuju p.

Jirko máte pradvu, vystihl jste to přesně! Díky.

Jirko vystihnul si to,Jedine tak to mužu v sobě zničit.ale ten blbej strach mi nedovoli jit až na hranu .Silu k tomu hledam už pul roku.Někdy je to fakt sila. čus Jarda

Ahojky já jsem tečn Esprital brala druhy týden a už to vypadalo že je vše zamnou a najednou jsem si ho vzala a za půl hodiny jsem dostala takovy zachvat,že mi museli volat zachranku pak mi dala jine po těch sem zase nespala tak mi vratila zase ten Esprital,ale už jsem se obědnala k jiné protže se mi tahle co kni chodím nezamlouva pořad mi dava neurol bez toho bych už tady nebyla.A to se semnou tahne už 4měcice pekla.pa

Tak to před tebou smekam já to takhle asi nikdy nezvladnu i když bych chtěla,ale mě jak chytne ataka tak mám pocit že je konec přestavám dychat a v hlavě nepopsatelny pocit asi té paniky,ale kdo by byl v klidu když nemůže dychat.V mém mozku bych musela hodně hledat abych našla světlé chvilky.Já si prožívám hrůzů za hruzou a nikdy mě to nepoložilo vždy jsem se ze všeho vyhrabala sama a teť když jsem si myslela že vše zlé je zamnou,tak mě skoro trefi s PP.Mě asi není pomoci jsem v klidu a stejně to na mě příjde a nejde to ovladnout.Začínam se smířovat že jsem straceny případ.Ale jinak díky za radu pa