Diskuse - Panická porucha

Ahoj Leni,jak se máš?Já jdu dneska na kontrolu ke své psychiatričce,už mám dobraný jedno balení cipralexu.Můžu říct,že je to fakt o moc lepší.Z chřipky jsme se jakž takž dostali,jen já mám ještě nějakou bakterii v krku,tak zas dostanu další antibiotika.Co tvůj přítel,ještě je doma,nebo už v tom Rímě?Přeju ti pěkný den a někdy se ozvi.Pa J

Seropram beru pár týdnů, nebylo to tak hrozné, a zabírá. Kdyby něco, dejte vědět.

Děkuj,ale já beru ještě jiné léky a mám bohužel problémy se žlučovody a žaludkem,dostala jsem kapky,mám začít na 2 a pak zvyšovat,už se všech léků bojím,a hlavně je tam tisíce vedlejších příznaků,berete to na noc?A měla jste nějaké pocity hned od začátku negativní,myslím psychické?Nejraději bych to nebrala,ale asi to jinak nepůjde.Díky

Brala jsem je dopoledne, ale prý je to úplně jedno, kdy. Taky mám kapky, začala jsem na jedné. Negativní psychické pocity - byla jsem trochu nervóznější (něco jako hyperaktivní:-)), jinak ty pocity byly spíš tělesné - trochu ztížené dýchání (občas), potivost. Myslím, že stojí za to to těch pár dní vydržet, i když je to těžké.

bobo,mas pravdu

Maja - já vám nerozumím (že by Seropram zpomaloval i myšlení???) Proč vám vadí, že tu jsou reakce?? Co se mně osobně týče, snažím se dozvědět co nejvíc a naopak, pomoci, je-li to možné. Proč tedy chat??

Tak díky Dančo,zkusím to,já mám ještě i astma,tak to je jedno k druhému,ale přijde mi ,že od Vánoc se to nějak zhouplo k horšímu,jsem i citlivka na počasí,uplněk,jinak hodně pracuju-vlastně tvořím.Ale trápí mě to mám děti 30 syn,26 dcera 12 dcera.Syn se s námi nestýká snacha si to nepřeje,velká dcera mi domlouvá,že to vše stačí jen chtít,ale to tak uplně není,manžel ten vůbec nechápe o čem je řeč,ani nechce,takže hlavně pro tu nejmenší se chci zase vzchopit.U mě vše začalo před lety autonehodou.A pak byla různá umrtí a zavřená máma,no a výsledek je tohle.A hrozně mě to trápí,když se hodím do gala,obleču ,učešu,řeknou si co té zchází?Ale když mám jít třeba na odběr krve,no tak to je něco.Jsem ráda,že je tahle rubrika,snad se i víc chápeme,protože ty stavy máme a známe.Tři porody jsou o ničem,než jedna návštěva metra.Díky

A mne poprvé sestřelila oproti Tobě úplná kravina. Prostě jsem se potkala s někým nepříjemným, kdo mne chvilku nějakým způsobem ohrožoval. Dneska vím, že to, jak jsem to neustála, ne vně, ale psychicky, byl i důsledek minulosti (život s člověkem, který mne psychicky terorizoval), tenkrát jsem měla pocit, že to zvládám, a hlavně se mi nestalo nic tak hrozného, jako potkalo Tebe. Blbý rozvod, rozvod mého přítele, kdy jsem opět byla za terč, blbé, ale krásné těhotenství, nedonošená miminka. Pak dlouhodobý stres pracovní, ale BYLA JSEM ŠŤASTNÁ, až jsem z toho měla strach, že to není možný.......
Pak to zase bylo dobré a přišly klidné, pohodové a veselé Vánoce (nejklidnější, jaké jsem kdy měla)

A najednou zlom jako hrom. Nic mi nechybí, mám zdravé děti (alergiky,průduškáře - takže vím něco i o tvém problém - astmatický záchvat jsem měla jen jednou, jako alergii na vosí bodnutí do obličeje - svět byl potom růžovej, chápu, jak se cítíš, tenkrát jsem byla v anafylaktickém šoku, fakt jsem bojovala o život, ale zase to zabralo jen na chvíli), pohodové manželství, manžel je zdravý, já také, vyděláváme docela slušné peníze na dnešní dobu, ale je to práce od vidím do nevidím.....

Dneska mám hrůzu i z třídních schůzek....

Kdysi mi psycholožka řekla, že na spouštěcí mechanizmus třeba nikdy nepřijdu. Ani po tom nepátrám. Prostě chci, stejně jako Ty, být v pořádku. To máme společné (letošní Vánoce a přecitlivělost na počasí - o úplňku prostě nespím vůůůbec:-)))

Manžela hodně sestřelila sebevražda pana Svobody /ať to posuzují novináři jakkoliv, myslím, že měl velkou depresi/, teď se snaží být v obraze, má o mně strach, jinak měl pocit, že si to "dělám sama", že to prostě moc řeším, beru, že všechno moc prožívám, nešlo vysvětlit, že to nedělám vědomě ani chtěně.

Já jsem toho chvilku měla plný brejle. Ne přímo pocit, že si ublížím, ale moment, kdy jsem si říkala, že by to bylo řešení. Už jsem byla moc unavená. A pak jsem se naštvala a došla jsem si pro ty léky. Taky mám dvě malý děti. A ty léky mi pomáhají. Trochu, ale pomalu to jde nahoru. Taky vím, že když mi není dobře, můžou za to možná i léky, ale pomalu se to lepší a začínám se trochu zvedat.

Omlouvám se za délku příspěvku, to, proč některé věci jsou tak, jak jsou - proč snacha nechce, aby se syn nekontaktoval, klidně probereme mejlíkem, nechci tady další čtenáře obtěžovat.

Tohle je hodně zajímavé - pro nás "depkaře" a pořád z toho mám pocit, že to je ten problém a s Mukem naprosto souhlasím :

No tak fajn, tento příspěvek nesmí obsahovat http - takže Vám ho překopíruju celý. Doufám, že to přežijete ve zdraví:



Zpěvák bere Svobodovu smrt jako svoji osobní prohru. Měl ho prý dotáhnout k doktorovi. (Autor: Michal Sváček, MAFA)

--------------------------------------------------------------------------------

5. února 2007 10:40
Oba trpěli depresemi a často si o nich povídali. Oba se kvůli nim pokusili zabít. Petra Muka lékaři zachránili, když se předávkoval prášky. Skladatel Karel Svoboda je mrtev. Podle Venduly Svobodové byl Petr Muk zřejmě jedním z posledních lidí, kteří se Svobodou o jeho trápení s depresemi mluvili.

--------------------------------------------------------------------------------

Jaký byl Karel Svoboda v posledních měsících?
Dřív si stěžoval maximálně na vysoký tlak. Kdykoliv byl v obleku, hned se zpotil. Ale poslední dobou vypadal hůř a hůř. Byl vyčerpaný, pohublý, zadumaný. Dívali jsme se na první představení Golema, seděli vedle sebe na schodech, ale on byl myšlenkami úplně jinde. Jako by byl propadlý do sebe. Léta jsme se navštěvovali, ale takového jsem ho neznal.




Navštěvoval jste ho často doma v Jevanech. Kdy se ty změny projevily?
Každá návštěva byla hrozně dlouhá. Než jsme vešli do studia, rád se procházel po zahradě. Naboso, i když byl venku sníh. Dělali jsme kolečka po chodníku a povídali si o muzice. Pak jsme šli dovnitř a pouštěl mi hudbu. Pokaždé to bylo stejné, až do loňského jara.

Co se stalo?
Vrátil jsem se tehdy z psychiatrie, kde jsem ležel, protože se mi nepovedlo to, co Karlovi bohužel ano. Mě zachránili. Dostal jsem propustku na víkend, Karel mě hned postavil k mikrofonu a nechal nazpívat písničku ke Golemovi. A pak si mě vzal stranou do bytu, zvukaře nechal dál pracovat a říkal mi, že bude asi potřebovat pomoc.

Jakou pomoc?
Z kapsy vytáhl seropram, což je slabé antidepresivum. Já ho bral už v roce 1994. Chtěl, abych mu vyprávěl, co jsou deprese a jak probíhají.

Kvůli čemu měl deprese Svoboda?
Měl je už dřív. Říkal jsem mu, že ho okamžitě vezmu ke svému doktorovi - na kliniku profesora Rabocha za asistentem Doubkem, který léčil už Miloše Kopeckého, když tam chodil na elektrošoky. Na stejném přístroji, kde pak léčili i mě. Říkal jsem mu, ať si nezahrává. Že já tomu tak tak utekl a že seropram je slabý, špatný lék. Sliboval mi, že kdyby se deprese zhoršily, tak zavolá. Nezavolal, což si teď vyčítám. Jeho smrt beru jako svoji prohru.

Znamená to, že se svými depresemi tři čtvrtě roku nikam nezašel?
Někam asi docházel. Ale moc rád bych potkal toho doktora, který ho léčil. Bůh ví, jestli mu ty léky nepředepsal nějaký jeho známý obvoďák.

Kdy jste Svobodu potkal naposledy?
Ve výtahu v divadle, čtrnáct dní zpátky. Podíval jsem se na něj, vypadal špatně. Povídám mu: "Karle, hrozně jsi zhubnul. Pořád to pokračuje? Jsi v pytli?" Odpověděl mi, že jeho problémy nejsou jen v psychice, ale i ve fyzičce. Samozřejmě, v depresi jde člověk s váhou dolů. Já přišel na kliniku s 84 kily a končil se 73. Všechno oblečení na mně viselo.

Mluvil s vámi o smrti?
Často říkal, že přestává mít na život sílu. Pořád opakoval: "Manželka mi zemřela na rakovinu, dítě na leukemii. Jsem v háji, už na to dál nemám." Na druhou stranu se těšil každý večer do postele, až ho syn Kuba chytí za malíček, on si pustí televizi a bude mu dobře.

Mohlo za jeho sebevraždu i něco jiného než úmrtí v rodině? Trápilo ho třeba, že poslední dobou schytával kritiku za práci?
Na jakoukoliv kritiku byl hodně citlivý. Před kritiky i sám před sebou se obhajoval tím, kolik měl Dracula repríz, že se hrál i v Jižní Koreji. Plakáty ze všech zemí měl pověšené ve studiu. Ale ano, trápilo ho to.

Nikdy si nepřipouštěl, že by jeho hudba v posledních letech nebyla tak dobrá jako dřív?
Dělal svou práci dobře a stále dostával zakázky ze zahraničí. Vyprávěl mi, jak přijel za šéfem německé televize, který chtěl hudbu pro kriminální seriál. Ten šéf se choval povýšeně, pořád se mu něco nelíbilo, což Karla naštvalo, tak se sebral a šel ven. Šéf vykoukl z okna, viděl tam jaguara za strašný ranec a povídá: "To je vaše? Tak počkejte, pojďte si sednout, ještě jednou to probereme." Pak mu líbali ruce. Ale tohle přehlížení mu taky vadilo, stejně jako kritika Golema.

Co mohlo být pro Svobodu poslední kapkou?Prohlubující se deprese, nic víc. Měl je geneticky dané. Během práce na Golemovi se vyčerpal, což byl poslední hřebíček do rakve.

Kde je ta hranice, kdy se člověk z depresí ještě dostane, a kdy už sáhne po zbrani?
To nikdy nevíte. Jestliže se měsíc každé ráno probouzíte s tím, že nevidíte smysl života, donutíte se k práci, spolknete další seropram. V den, kdy jsem to udělal já, mi bylo ráno hrozně těžko. Manželka mě poslala na nákup, mně cvaklo v hlavě a nasoukal jsem do sebe několik plat prášků. Řeknete si, že už na to dál nemáte. "Kolikrát to mám ještě zažít?" ptáte se.

To nepomůže ani vědomí, že měl doma jedenapůlročního syna?
Ne. Já si to hodil ve chvíli, kdy byla moje manželka těhotná. Nechcete dál, nad ničím jiným nepřemýšlíte. Manželka mu zemřela, dcera taky, všechno dokázal, s penězi neměl problém. Nějaké řeči, že se soudí o dvacet milionů. To je soud, který probíhá z principu. Pro něj nebyl problém přijít a ve vteřině těch dvacet milionů vysázet. Jeho jaguar stál deset milionů a z Německa mu ročně chodily takové peníze, o kterých se nikomu z nás ani nezdá.

Věděl jste, že má pistoli?
Věděl. Tu by mu vzali, hned jak bych ho dovedl na kliniku. Sebrali by mu zbrojní průkaz, dali mu lithium a on by přežil sedmdesátku, která se blížila.

Ahoj Blani, tuhla diskuzi jsem založila já a ty jsi byla první kdo mi odepsal, ale už je to pěkně dlouho. To víš, že budem všichni rádi, když se s náma podělíš o svoje zkušenosti s PP. Jak ti to začalo a ci jsi prožívala a HLAVNĚ co ti pomáhá to zahnat. Tak zatím ahoj L.

Ahoj Janičko, už jsem tě dlouho neviděla:-))). Jsem ráda, že je ti už líp i mě je už líp akorát mám teď nějak blbý sny. Prostě nemůžu pořádně usnout a nevím proč. Přítel už se vrátil to jsem ráda. Teď ho vezu do posilovny a já pokračuju směr manikúra. Já jdu k psych. v pondělí tak jsem zvědavá, zatím ahooj L.

Ahoj Lenko 2, moc ti děkuji za podporu. Já jdu k psychiatričce 14.2., teď beru 2 týdny AD Espritol, ale zatím nepozoruji změnu k lepšímu. Když mám hrozný strach a tíži na hrudi, tak beru Lexaurin. Dnes jsem se stavila v práci předat neschopenku a vyjasnit si se šéfem, jak to se mnou je a bude (řekla jsem mu, že mám problém s vysokým tlakem a že si lékaři myslí, že je to od stresu). Šéf mě uklidňoval, že je s mojí prací spokojen a že se určitě vše postupně naučím. Nakonec jsem se v práci zdržela, pracovala jsem a znovu jsem zjistila, že mě to příšerně stresuje, že nevím, jak to zvládnu a zase mě opanoval hrozný strach, co se mnou bude, že budu nezaměstnaná, protože nic neumím, jsem uzlíček nervů. Nevím, jak dlouho mám být doma, kdy se vrátit do práce a bojím se, že čím déle budu doma, tím méně budu schopná se tam vrátit. Jakou děláš práci a jak dlouho ti trvalo, než si ji sehnala? Za chvíli přijede manžel z práce a přiveze z kroužku starší dceru. Ta chodí do 2. třídy a potřebuje pomoct s úkolem, také musím vyžehlit. Všechno mě stresuje, jsem příšerně unavená, chtěla bych jen ležet, mít zavřené oči. Myslíš, že se z toho dostanu? Je to k nevydržení, neustále myslím na práci, a ty myšlenky nic nepřehluší. Obávám se budoucnosti. Nejraději bych nebyla, ale mám děti. Měj se hezky. Vlastik

danielo,spatne jste to pochopila,diskuze ode vsech je perfektni,ale bobo v necem pravdu ma.cetla jste plno minulych stranek?s tim myslenim jste to trochu prehnala,ale VPOHODE.jsme zde vsichni na stejne lodi,tak si dame klidek.preji vsem plno elanu a uzitecnych rad.

zdendo jsem rada ze mi nekdo odepsal,jak ctu tve predchozi zpravy,mas toho taky plny kecky.dik za radu,ale kdo to nezazil....kazdy posloucha jen aby se nereklo.rodinu mam,ale ponekud odrostlejsi a samostatny deti a dost daleko od domova.jeste ze mi syn koupil tuto chytrou masinku,takze cumeni do blba se jiz nekona.

ale jak rikas,kazda rada draha,jeste se premuzu a zkusim jit do terenu.at uz te nic neboli.tobe a tve rodine hodne stesti