Diskuse - Panická porucha

Vydržte všichni bude líp,musíme věřit.Dančo díky za vše a meil mi napiš budu moc ráda.Já jsem si dnes u pohřbu Karla Svobody,také uvědomila,že ho vůbec neodsuzuju,jen je mi líto Venduly,přišla o dítě,nic horšího člověka potkat nemůže ,ted o muže a ta naše novinářská elita,to opravdu nemá uroven.Je fakt strašné,kam až dokážou zajít a ničit jí.Tohle je opravdu moc.Je škoda každého zmařeného života,ale p.Svoboda po sobě zanechal tolik hudby,že bude vlastně žít dál.A třeba vyjde sluníčko a nám všem bude alespon o trošku líp.Alespon já v to věřím.

(reakce na příspěvek od Lenka dne 6.2.2007)
Ahoj Leni! Tenkrát jsem ti odpověděla asi hodně špatně a tudíž to vůbec neulehčila...Moje PP začala asi před dvěmi lety, měla jsem zrovna před státnicema. No, vlastně to začalo už dřív...Začalo to epileptickým záchvatem mé kolegyně z práce, to byl můj startovací podnět. Bylo to před Vánocema. Po svátcích jsem vůbec nemohla jít do práce, jak jsem z toho byla vyřízená, no a pak to tak nějak přešlo a mě čekaly státnice na VŠ, kterou jsem studovala dálkově při zaměstnání, domácnosti, rodině(jsem vdaná a mám 14ti letého syna). Přesně si pamatuju na den, kdy to začalo - stála jsem u balkonu a najednou strašná bolest v hlavě a nemohla jsem na chvíli dýchat a polykat a začaly mi trpnout ruce, ale za chvíli to přešlo. Tak jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti. Za 14 dní to přišlo znovu, ale tentokrát už ve vší intenzitě a trvalo to asi hoďku a půl. Od té doby se to stále opakovalo a tak jsem si nejprve na internetu vyhledala podle příznaků, co že to asi je a pak jsem šla ke známému neurologovi a ten mi pouze mou diagnózu potvrdil. Dal mi Citalec 20 1xdenně a ten jsem také užívala rok a čtvrt. Nejprve se to vůbec nelepšilo, ba naopak bylo to mnohem horší, ale po měsíci začaly prášky fungovat a mi se ulevilo. Ovšem ta cesta je strašně dlouhá... Dnes už prášky neberu (přibrala jsem po nich za tu dobu 12kg, takže tvrdím, že jednu depku jsem vyléčila a do druhé spadla, jelikož jsem nikdy kila navíc neměla) a je mi dobře. Ono se to všechno dá zvládnout, ale musí chtít hlava. Pokud hlava nespolupracuje, tak to nepřejde. Zjistila jsem, že člověk si z toho musí udělat takový adrenalinový sport. Když mi bylo ještě fakt blbě, tak jsme byli s rodinou v Praze, no a jasně, metro...Už když jsem jela po těch schodech dolů, tak jsem myslela, že padnu, lae jelikož mám manžela obrovského srandistu, tak ten mě tak nějak hecnul a prostě jízda metrem byla jako jízda v Prátru na nějakém šíleném kolotoči! To se moc těžko popisuje, jak na to. Kromě adrenalinu mi hodně pomáhalo pít čistou vodu. Když mi bylo blbě, tak jsem si napustila studenou vodu a pomalu ji pila a třeba litr a půl, ale tohle mi fakt pomáhalo. Jediné, co mi po PP zůstalo, je strach z nemocí. Ale o tom až odpoledne, teď musím běžet, mám spicha s kámoškou. Tak, Leni, zatím papa B.

Majo - ne nečetla, ale to je V POHODĚ. mějte se krásně a slunce v duši v i hlavě :-))))))

Ahoj přátelé,mám PP mám dotaz .pomůže kineziologie pod dohledem lékaře .

Ahojky Vlasti,domluv se z obvodní,neschopenku můžeš mít na paniku jeden rok,na práci nemysly nějak bylo,nějak bude.Se mnou to bylo úplně stejné v práci se mnou byli taky všichni spokojení,ale pannika se pořád objevovala.Pokud Ti není dobře,práce to ještě zhorší.Já jsem to prostě vypustila třičtvrtě roku jsem byla doma ,léky postupně zabraly a práci jsem našla fakt náhodou.V práci je mi dobře,je to jiný ,než když jsem pracovala s panikou.Chce to jen čas,začni být trochu sobec a mysli na sebe,dělej věci,které jsi si kvůli mateřské odepírala,třeba se ostříhej,prostě změna.Zase se ozvi ahoj Lenka2.

lidičky v našem klubu,také cítíte,když se vam na chvíli ulevi,nesmírné štěstí?škoda že je ho tak málo,druhý den bum a je to tu zas.ale my se nedáme a depku zdeptáme.

Ano, je to děsná úleva, to si vždycky říkám "to je mi krásně", ale tohle počasí je na depku jako dělaný :-(( pak člověk ale ocení, jaký to je, když mu nic není.....

Ahoj Zdendo, mám teď taky takový problém, že mě pořád bolí nohy. Jako kdybych je měla namožený. PP mám 5 měsíců, ale nohy mě začaly bolet až asi před týdnem. Beru Cipralex a Rivotril. Koukám ale, že ty toho bereš nějak moc né? L.

Ahoj Blani, moc děkuju za odpověď, udělala mi radost. Mám taky pořád z něčeho strach, hlavně ze smrti, nemůžu to pořád nějak vypustit z hlavy. Je to hrozný. Teď se dva dny necítím moc dobře, taková ta ošklivá úzkost mě bere. I poslední dobou špatně spím, respektive nemůžu nějak pořádně zabrat. Jinak taky hodně piju, protože když ne, tak mě bolí hlava. Taky to dělá to počasí!!!!! Už aby bylo jaro, bude svítit sluníčko......Zatím pa L.

No dnes je opravdu venku děsně,včera jsem byla jak rybka a dnes tedy nic moc.Také na Vás všechny tak působí změny počasí a uplněk,já mám pocit,že je to opravdu běh na dlouhou trat.Ale co s tou dopravou budu dělát já ,to nevím.No včera vyšel článek v novinách o smutku a tak jsem donutila ,aby si ho manžel přečetl,nechtěl,ale přečetl,psal tam i doc.Praško,a moc pěkně.Tak uvidíme,jestli manžel trochu pochopí o co jde.

Ahoj Ojko, beru to samé - Rivotril a Cipralex, a to asi půl roku a mám naprosto stejná cyklická zhoršení (vždy asi po 3 týdnech). Po přečtení Tvého příspěvku jsem se konečně rozhodl o tom informovat doktora. Jinak přeji co nejvíce duševní pohody.

Lenko,moc toho neberu.Jen jsem vyjmenoval
léky,které na mě psychiatr za dva roky zkusil.
Mění mi je po 3-4 měsících.Co můžu potvrdit,že nemám pocity na omdlení,bušení srdce,návaly tepla ale bolesti nohou přetrvávají.Je to taková slabost v nohách,jako
by mi brkali.Údajně to jsou psychosomatické
projevy.Soma=tělo.Je zajímavé,že mi nevadí
fyzická zátěž jako jízda na kole, rychlá chůze.Už se mě to drží 2,5 roku. čau Zdenda

Jak čtu tak Rudův příspěvek tak na tom pravdy asi něco fakt bude. Mám taky období kdy mi je krásně a myslím si, že se to pomalu,ale jistě lepší a pak BUM a je mi zase blbě. Ahooj L.

Já nevěla, že to takhle jde měnit léky. A co ti teda nejvíc pomáhá? Já beru ten Cipralex a Rivotril. Beru to už pátý měsíc, ale mám z toho Rivotrilu strach, nechci být na něm závislá. Doporučuje se brát jen první 3 měsíce, ale já už předem vím, že kdyby mi ho psych. vysadil tak jsem.......tam kde jsem být nechtěla. Poradíš? Ahoj L.
PS: Soma=tělo náhodou vím, dělala jsem zdrávku:-))))

jsem zde nově a PP mě bere zhusta již druhý den.před čtrnácti dny jsem měl na dálnici v noci v lese zničeho nic záchvat srdeční arytmie a postupně to se mnou sklouzlo až k jakémusi předkolapsu,kdy jsem se začal propadat do pekla.byl jsem přesvědčený,že mi stojí srdce a pomalu se smiřoval,že je to finále.20minut jsem tam v tý tmě v lese po krajnici přecházel,třel si hlavu a dumal,co bude s mojí ženskou doma.když se to nelepšilo zavolal jsem záchranku.taky jsem myslel,že se nedočkám,byla to dlouhá čtvrthodina.jak přijeli bylo mi hned líp,píchli mi diazepam a pak to bylo dobrý,jen trochu šok.no a tak se mi ta nová věc usadila v makovici.nebylo to hned,čtrnáct dní co den,to jiný stav.prošel jsem už veškerá interní vyšetření a nic.přes den jsem skoro v pohodě,ale jak přijde večer,rozjede se to samo.podivné pocity vnímání prostoru,zvláštní a nepříjemný vnitřní stav,jakási otupělost.ten pocit znám (a možná někdo z vás) z minulosti,kdy jsem hulil trávu,dvakrát jsem to přepálil a spad přesně do tohohle stavu.je to tak deset let.už tenkrát jsem čet,že existují tzv flashbacky,kdy se vám tenhle stav může v daleké budoucnosti vracet.no každopadně je to prima.jěště v 17,50 diktuju svojí ženě do ruky služební mail a v šest už si ho ani nepřečtu.šup tam 2x 0,25 neurol a do půl hodiny jsem stejně oblblej,ale cítím se dobře.no původ spíš než ta tráva bude v tom kolapsu na dálnici,jak sem se bál o život.myslel jsem,že tyhle stavy zaženu prací,ale kdepak jede si to po vlastní koleji,ať sem veselej nebo smutnej.tak jdeme do boje,no.co tě nezabije,to tě posílí.to dejchání,jak radí lenka,je dobrý a dost mi pomáhá klidná rytmická muzika.a
od jaromíra nohavice "každý si nese své břímě" taky prima zabírá.jsou na tom lidi vo moc hůř.třeba můj kamarád z práce.ten má raka,teda měl.předevčírem umřel.a brácha 33,ten dostal k vánocům roztroušenou sklerózu,tak to vidíte,že na tom nejsme tak špatně.a jestli mě někdy zavřou do klece,tak doufám,že mi rowlingová pošle harryho i s věnováním.zdar a hlavu nahoru.