Diskuse - Panická porucha

Ahoj Lenko!
Tak tady ty tvoje příspěvky pročítám a je zajímavé, že některé příznaky máme podobné.Tlaky v hlavě já mám navíc pocení rukou a někdy necitlivost.Toto všechno zhoršuje kvalitu života a mě štve, že když jsme tak vyspělá společnost vlastně odborníci nám s tím pořádně neumí pomoct a tváří se na nás jako na simulanty.Proto jsem rád, že si mohu psát s někým, kdo to taky zažívá a tím se vzájemně podpořit.Tvrzení, že je to duševní stav ta panika to mně příjde moc jednoduché.A je mně líto, že to lékařům stačí.Píšou pacientům cipralex a tím to pro ně končí.Mělo by se jít do hloubky.Je jasné, že to je problém v mozku.Lékaři, kteří se tímto zabívají ať je nazveme psychiatry či jinak to je jedno by měli provádět vyšetření zaměřené na tuto oblast vyloučit cevní příčiny v mozku, vyloučit magnetické impulsy v mozku a teprve potom ať to nazvou panickou poruchou.Všechny příspěvky jsou o Ekg vyšetření, ale o mozku nic.Přitom tam je jádro problému.Pro mně je to celoživotní zaléžitost a proto mně ta jednoduchá řešení ze strany medycíny zarážejí.Moje diagnoza cypralex sociální fobie, ale zabírají mně léky na migrénu.Ten svůj úděl možná i tvůj a dalších co zde píší to je za trest, ale musíme dál existovat a bojovat s tím.Takže Ti přeju hodně sil.

Ahoj Miri a všichni ostatní, jak se dneska daří?
Já prožila víkend tak střídavo oblačno, pršelo tady a psychicky to nebylo ideální. Byla jsem hodně nesvá a znovu se mi ozvaly tlaky na hrudi...tak zase pak myšlenky na embolii apod. Včera odpol. mě to taky trošku rozhodilo. Dneska zatím dobrý. Svítí tady teď sluníčko a byla jsem na masáži. Snažím se s tím bojovat, ale jsou chvíle, kdy je to těžší. Tak na sebe všichni dávejte pozor a zase se ozvětě. Pá z Francie. Dáša

Ahoj Karlosi ja se předávkovala pervitinem před osmi měsíci trávu nekouřím už tři roky,ale až to bude takováhle doba u pervitynu začnu si říkat pane.moc ti fandim a věř že se z toho dostaneš u trávy top tak těžký není.Přítele mám ale chci se rozejít ,furt se mi mění nálada a sní i to co kněmu cítím vlastně už necítím asi nic jen lítost chci už být taky zdravá:(

Chtěla jsem se tě Kajo zeptat jak dlouho jsi trávu kouřil a jak se ti stalo že máš tyhle stavy,?pa Danča

Ahoj Světlanko,mě je teprv 31, ale dovolím si ti tykat, zdá se mi to osobnější, a my osobní problémy řešíme.Mám úplně stejné pocity jako ty,akorát já mám 3 děti (9.6,1) a mrzí mě, že nejsem schopna jim ukázat, to co by chtěli vidět.Zvládnu cirkus,ZOO,občas nějaký to představení na den dětí.K moři jezdí beze mě s mojí babičkou a tetou, to stejný výlety vláčkem apod.Trápí mě to a připadám si neschopná, až budou děti větší, nebudu už svým chováním nikoho omezovat.

Ahoj Dáši zdravím Francii, ty už bereš ty léky tuším 2 měsíce? Ted by se ti mělo začít ulevovat a uvidíš, že to bude lepší.Zatím ahojky a ozvi se

ahojky Karlosi za chvíli ti bude líp, 15 dní je málo, a to, že jsi kouřil marihuanu si nevyčítej, já ji nekouřila a smrti se bojím děsně. Vůbec si neumím představit, že "potom" nic nebude.Myslím si, že máme všichni zhruba podobný povahy, proto trpíme tou stejnou nemocí, a jak si psal, je důležitý, aby ses měl o koho opřít.Jde to pak líp. Zatím čauky a napiš

Ahoj Teri,Miry,Alčo jak se dnes máte?Doufám, Teri, že už je ti dnes líp,myslím na tebe,dej vědět.

Ahoj Danny.S travo jsem zacal asi tak v 15.letech to bylo na ucinaku.potom nic a asi tak pred nekolika mesici jsem zacal zas a to dos intenzivne.po praci v praci pak jsem stracel na vse chut byl jsem doma na neschopence nic me nebavilo.pak jsem si zahulil a kdyz jsem se rano probudil vse bylo jinak.kdyz se podivas spet tak si to muzes precist.navic asi jak vis trava zvisuje tep.vzdycky kdyz jsem byl skourenej tak jsem to intenzivne citil a dostaval z toho jeste veci stres tak ze me pak busilo ze jsem myslel ze umru a umis si predstavit co to bylo kdyz jsem byl do toho zhulenej.tak ze mam pocit ze mam nemocny srdce a kdyz mi do toho parkrat preskoci tak jsem z toho uplne v p**eli!Tak ze tak to je a doufam ze se z toho vyhrabu.

Ahoj Andrejko a všechny,já jsem na tom s chřipkou už líp,už mě nebaví ležet a mám chuť na jídlo a to je to nejlepší znamení.Co se týče pp je teď celkem klid-jsem doma u našich no.Ale zas jak jsem nemocná,tak mám čas se prohlížet a vymýšlet nesmysly,takže to není zas tak ok.Zítra bych měla jet za moí psychiatričkou ale mám neschopenku a tak jsem z toho trošku mimo,potřebovala bych s ní mluvit jestli mám zase začít brát ad.Někdy si říkám že to zládnu bez nich a jindy si říkám,že jen tak přežívám,že bude lepší když je budu brát.Tak nevím.Tak se mějte krásně,vám co je hůř držím palečky ať je to brzo lepší a vám kterým je dobře ať už to vydrží.když to jakž takž zvládám já,tak musí všichni:)))

Andri, děkuji za zprávu :-). Léčím se zhruba ty dva měsíce, teď už běží třetí měsíc. Já měla měsíc skoro pokoj, léky mi hodně zabraly. Ale od tohoto víkendu je to nějaké horší, možná ta změna času apod. Ale celkově je to o moc lepší, než bez léků. Jen se občas projeví ta úzkost a chvilku trvá, než se to zklidní. Opatruj se a přeji klidný den. Dáša

ahoj andrejko, líp mi moc není pořád se houpu pokud vylezu z postele
jak tohle holky sníšíte na to se přeci nedá zvyknout ,????

Ahojte, zdravím Ilonku, já jsem tak ráda, že jsem našla tuto diskusi, kde se mohu alespoň vypovídat...Byla jsem si u obvoďáka pro prášky a navrhl mi navštívit psychiatra, prý jsou návykové atd.A beru je již delší čas.Asi mně teda nic nezbyde než tam jít, ale ten pocit hlavně ráno a večer, že tam budu muset jít, je hrozný.To mě dříve ani ve snu nenapadlo, že budu muset něco takovýho absolvovat.A hlavně, někdo známý mě tam uvidí a drby už pojedou.Ilonko v dnešní době si mohu vybrat psychiatra jakého chci já, ne?Nebo k jakému mě pošle obvoďák?Já bych raději někam, kde mě nikdo nezná a tudíž menší šance, že mě někdo potká.Mějte se a držte se, všichni!!!

Jaromíre,mám podobné problémy.Absolvoval jsem vyšetření na neurologii.Dělali mi lumbální punkci a elektromagnetickou rezonanci mozku.Nikde nebyl žádný nález,tak mě poslali k psychiatrovi.Chodím tam dva roky po 6 týdnech.Začal jsem cipralexem,serliftem,zyloramem,nyní beru magrilan.Při každé návštěvě slyším jedno a to samé.Neuroza,dlouhodobá záležitost,dokážeme částečně utlumit ale ne vymazat.Naštěstí už nemám to bušení srdce a pocit na omdlení.Jsem ale unavený,malátný,polévá mě horko,bolí nohy,chvílema mám neostré vidění.jjJsou dny,kdy jsem k nepoužití.Jak z toho ven?Nevím.V práci žádné úlevy,doma děti,rodina.Tak nějak to tluču,nesu kříž a nikomu to nepřeji.Nervy jsou pěkný svinstvo.Zdravím a jsem k dispozici v diskusi. Zdenda

Vsem kteri trpi PP radim aby se nevzdavali,ja neverila ze mi neco pomuze a ty trapasy a kolotoce po pohotovosti,taky mi to zacalo po MD lecila jsem se skoro 3 roky brala spoustu leku od Lexaurinu pres citalec to mi teda nezabralo ani nahodou,resenim bylo Miabene na noc a Cipralex,pak jsem mohla konecne pracovat i kdyz jsem byla na nemocenske 3 mesice tak me nastesti nepropustili.Pred rokem jsem zacala postupne vysazovat leky nyni neberu nic,uy nechodim ani k psychiatrovi,nekdy mam pocit jako by se mi ta nemoc chtela vratit ale ja si ji tak nejak zakazala,chce to pevnou vuli,snazit se na to nemyslet,ja taky porad poslouchala sve srdce a myslela ze umiram,muj tata taky umrel na infarkt a to mel jen 35 let.Snazte se prekonat a chodit treba plavat hodne na prochazky a hlavne se snazit neztratit kamarady protoye ja diky PP o spoustu prisla a to diky tomu ze jsem nikam nechtela chodit ze strachu ze mi zas bude spatne.Takze bude to tezke ale nemyslet na to snazit se pri ataku zhluboka dychat a rikat si nic mi neni za chvilku to prejde.Hlavne se necim zabavit bude to dobre a pak se tomu zasmejete