Diskuse - Panická porucha

Ahoj Jani,v
lastně se jmenuji Petra , psala jsem pod přezdívkou.To víš s podobnými servery moc zkušeností nemám. Díky moc za odpověď velmi mě potěšila .Mám 34 let resp.ke konci roku 2007 už budu mít 35. Jak jsi psala o hořčíku, tak ten bych taky měla brát vzhledem ke zjištěné latentní tetanii po narození dcery . Přibližně v červenci mi lékař předepsal Remood, že je prý lepší než Deprex a Seropram. Brala jsem ho jen chvilku protože jsem po něm strašně tloustla. Takže teď jsem asi půl roku bez léků. Snažím se, ale ne vždy to jde. Jsi šikulka , že jsi těhot. zvládla, já mám obavy. Přitom bych chtěla ať dcera není jedináček.Však víš podle věku na rozhodování už není moc času.Po těch vánocích mají krizi asi všichni, kteří trpí nějakou formou úzkosti , snad je to i počasím.
Mimčo bych chtěla ještě určitě letos, snad to vyjde.Brala jsi něco v těhot. nebo vůbec nic? Snad kdyby bylo nejhůře prý něco existuje, ale nevím.Zatím ahoj Petra

Možná ti manželka nechtěla přidělávat starosti,nebo měla strach,že to nepochopíš a budeš proti aby navštívila psychiatra.Můj manžel mě taky říkal,že tam nemám chodit,že mě nic není,že tam ze mě udělají závisláka na práškách.Ale jen ten kdo zažil ataku PP tak ví,jak je to hrozný a že se to musí řešit.Píšeš o té smutné události s dvojčátky a že nechápeš,proč žena navštívila psych. až po delší době,než se to stalo. Tyhle psych.problémy se v člověku hromadí a hlavně prohlubují a jednoho dne se zapne spouštěcí knoflík a rozjede se to.Myslím,že by jsi neměl ženu obvinovat a tahat jí po dalších psychiatrech,a přemýšlet o rozvodu,kvůli tomuhle????? To se mi zdá dost přehnané!!!!Musíš si uvědomit,že ženská potřebuje fungovat pro celou rodinu 24 hodin denně,a jak má fungovat,když je jí zle!Myslela to přece dobře pro vás pro všechny!!! Tak přeju hodně štěstí a dej vědět jak to dopadlo.

Péto,v těhotenství jsem nebrala vůbec nic,jen ten hořčík a ještě železo a občas nějaký vitamíny Calibrum pro těhotné.Ale na nervy nic.Toho hořčíku jsem brala ale strašně moc,ze začátku asi 5 tablet denně a s přibývajícím stupněm těhot. čím dál víc,takže ke konci asi 20 tablet denně.On je i proti tomu předčasnému tvrdnutí břicha a otvírání dělohy.Ale jak jsem ti psala,ty hormony v těhot. fungují proti těm stavům uzkosti a tak si myslím,že se nemusíš tak bát.Určitě,když je nejhůř,tak se dá taky něco vzít na uklidnění,ležela jsem 3 neděle před porodem v nemocnici a vím,že tam nastávajícím maminám něco na uklidnění dávali.Být tebou zajdu za tvým gynekologem a poradím se s ním o tom.Moc ti držím palce,a uvidíš bude to v pohodě!!!!Dej vědět jak jsi na tom.Pa J

Ještě si akorát myslím,že by jsi měl navštívit psychologa ty sám,určitě by ti pomohl se danou situací vypořádat.

Ahoj Jani, tak jak dnes je? Mě zase bolí palice jak blázen. Za chvilku jdu na masaž, bolí mě totiž záda a krční páteř, ta hlava mě může taky bolet od toho. Je to taky moje vina, pořád dřepim u toho pc, tak se nemůžu divit. Pak jdu složit zálohu na ty prstýnky, konečně jsme se s přítelem shodli ve výběru:-)))). Já se pak zase ozvu. Jinak souhlasím s tím co jsi napsala tomu Josému. I když já doma taky párkrát slyšela, že prášky jsou k ničemu a musim se z toho vyhrabat sama, Někdy mě to tak naštve, že mu to přeju taky ten pocit mít PP, ale na druhou stranu bych to snad nepřála ani největšímu nepříteli. Pa L.

Včera mne Seropram srazil v koupelně na kolena. Fakt - mrazení na hrudníku, nemohla jsem se nadechnout. Od té doby se to neopakovalo (taky jsem si odpustila cigarety). Jinak dneska venku tlak nějak šílí, jsem ospalá jako štěně. Bude sněžit.

Ahoj Leni,já teda dneska taky nic moc,mám totiž chřipku už třetí den,chytla jsem to od dětí,jsou taky nemocný.Navíc jsem se už dvě noci nevyspala,nejdřív holka měla teploty a další noc zase kluk.No,ale jinak bych řekla,ten Cipralex mě určitě zabírá,beru ho teda dneska 13 den a je to mnohem lepší.Ale hrůza je,že ted nemůžeme ven a ty děti už neví,co by mě vyvedli! Co se týče těch prstýnků,jsou asi moc krásný,vid?Doufám,že jsi při výběru měla rozhodující slovo ty! Oni totiž někteří chlapi ten prstýnek nosí jen ze začátku a potom jim leží v šuplíku.U nás je to tak.Tak tím nechci říct nic špatnýho na tvého přítele,ten můj ho třeba nenosí,kvůli práci,aby si ho nezničil,ale vybírali jsme je asi týden,nejhorší,že pořád chodíš z jednoho krámu do druhého a myslíš,co kdyby jinde měli ještě hezčí.Asi jsem trochu ujela od tématu PP,snad mi ostatní prominou.Co píšeš v posledních dvou větách,tak s tím plně souhlasím.Pa J

José - nic ve zlém, ale tohle jí zkus nevyčítat. Mám úplně ukázkové manželství, od doby, co mám tyhle potíže neřídím auto, můj manžel mne tedy vozil po všech vyšetřeních a vše věděl, ale..... dost jsem se styděla před kamarádkami, zbytkem rodiny. Nikdo totiž nechápal, co mi je, co mi chybí, když mám vlastně všechno (a podle všeobecných měřítek mám - hezké manželství, zdravé děti, kde bydlet, práci, která mně baví). Ono se to blbě vysvětluje a málokdo i blbě chápe, že nejsme "cvoci", že máme jiný zdravotní problém. Taky si nemyslím, že by Tě žena podezírala z nedostatku inteligence, jen v některých vztazích je prostě těžký tyhle věci říct. Navíc, jsme li zvyklý - a my ženský býváme - na větu "ženská vydrží víc než kůň". Pro nás samotný je těžký si přiznat, že máme problém. Natož psychickej. To je pořád nějaký pocit, jakože nemáme nárok, kde se to bere a proč?? A nechceme s tím otravovat ani sebe ani okolí, tak se bráníme dokud to jde. Jestli Ti to pomůže, zajdi s ní za doktorem, vysvětlí Ti, že je to vlastně jen chemický proces a jak to funguje. Já jsem si to nechtěla připustit 3 roky........
Držím palce, to se spraví, věř tomu, že Tvoje žena má svých starostí dost a je toho hodně. Možná se jí uleví, když si o tom bude moci promluvit v klidu a pohodě a hlavně to nezlehčuj.
mějte se

Jani, jsou moc hezký, kdyby jsem to nechala na něm tak by snad koupil 2 matky a nasadil by mi ji. Pak to teda dopadlo dobře. Já budu mít zlatej s kamínkama a on stejnej, ale bez kamínků. Taky si myslím, že ho nebude nosit i když si myslím, že jako jednatel společnosti by mohl, když je to takovej kravaťák. Jenže na druhou stranu je to vášnivej rybář, tak tam si myslím problém bude, matlat to těsto a tak. A na rybách je pořád. Snad 4 měsíce v zimě nechodí. Taky ti přeju a dětem brzké uzdravení, je to asi na hlavu být zalezlá celej den doma. Zatím ahooj a brzy se zase ozvi L.

Cthtěla bych říct,abys manželku neodsuzoval,toho se bála,a proto Ti to asi neřekla.Teď je hlavní,aby na to nebyla sama,musíš stát při ní,protože je to dost náročné.Musela se hodně trápit.Rozvod nic neřeší,pokud to nezvládáš,nejlepší by bylo oba k psychologovi a tam si vše vyříkat,aby se tato situace neopakovala.Ještě Ti chci napsat,že u někoho se stres může bloknout a projevit se až je celkem klid tzn. zpětně.Ztráta dítěte trápí ženy celý život.Být tebou běž zítra do květinářství kup velkou kytici ,nějaká prstýnek na usmířenou.Obejmi manželku a řekni jí jak moc ji máš rád.Držím palečky .Lenka2

Tak pro všechny zvědavý ;-) Začínám si fakt připadat jako blázen. Zašli jsme za psychiatrem - doktorkou (psychiatričkou je česky dobře?). Manželka měla po vstupu do ordinace (dřív než jsem stihl pozdravit, fakt) minutový téměř hysterický výlev o tom, jak já jsem nechápající (něco jako) ignorant, že ji obviňuju z feťáctví (reakce na můj dotaz ohledně závislosti na lécích) a že mi jde jen o nekvalitní sex coby vedlejší efekt léčby. Slušně řečeno, necítil jsem se zrovna nejlíp před doktorkou i sestrou, i když jsem je viděl prvně v životě. Dokud jsem byl jako opařený, dostal jsem další sodu od doktorky. Začátek nic moc. Když jsem se konečně dostal ke slovu, myslím, že jsem našel s doktorkou společnou řeč. V klidu mě vysvětlila průběh léčby manželky, princip fungování léku i svůj postoj k našemu problému. Vysvětlila mně (trpělivě) vedlejší účinky Cipralexu ve vztahu k manželce a vyslechla si moje obavy (převážně vyčtené z fór na netu, jako je i tohle). Myslím, že ke mě byla upřímná a fér, toho si moc vážím. Co mi řekla na rovinu je fakt, že mnou od výrobce vyčtená průměrná doba léčby cca 8 měsíců se říká pacientům na začátek, pak je pomalu stejně připravuje na celoživotní nucené polykání prášků. Ne nevhodné bylo srovnání s cukrovkou a inzulínem... Trochu mě zarazila její upjatost právě na Cipralex, aby na paragon to nemusela vypisovat ručně, má na tento a pár dalších i razítko :-) a dokonce mině věnovala firemní tužku s logem Cipralex, trochu to ve mě vytvořilo obavu z lobby výrobce Cipralexu, podobné lobby mě potvrzovali blízcí známí doktoři (pravda, z jiných oborů). Doktorka mě požádala o přetištění zdroů informací, ze kterých jsem čerpal, takže právě dělám domácí úkol a tisknu co kde k cipralexu najdu :-)

No a něco k červené knihovně - doktorčino vysvětlení splnilo svůj účel, uklidnilo mě moc, že znám zdravotní stav manželky, dávám si věci do souvislostí, a jsem spokojený, že vím, že "už vím". Co mě ale ranilo asi stejně jako zjištění manželčiny utajované léčby psychiatrem bylo zjištění, že mi vyloženě lhala v několika případech - např. úplně na začátku tvrdila, že s doktorkou je již domluvená na snižování dávky léků, že údajně již cipralex vynechává a bere ho 1-2x týdně (bere 1x denně 10 mg). Mám asi zvláštní povahu, myslím, že jsem nekonfliktní "rozvážný" a velmi upřímný typ člověka, pro kterého je důvěra a láska to nejdůležitější, co dva lidi spojuje. Obojí se mi zdá narušené, a to dost. Nikdy, co jsme manželé, jsem ženě nelhal. Nikdy jsem jí neřekl, že něco nechci slyšet nebo že mě to nezajímá. Nikdy jsem ženu v ničem neomezoval. Její argumentace, že se bála mé nesouhlasné reakce, mě proto přijde směšná, stejně jko argument, že já (vždy bohudík úplně zdravý jako řípa) se stejně nedokážu vcítit do jejího stavu a proto bych ji nepochopil. Nechci jednat ukvapeně, přemýšlím, kde jsem i já mohl udělat chybu, a začínám se klonit k společné návštěvě psychologa, kterou manželka odmítá (s tvrzením, že ona je v pořádku, ale já mám psychický problém tak jestli chci, ať si tam zajdu). Krom lékaře o léčbě ženy věděla prý jen její matka, která taky bere AD (velmi dlouho, otec ženy je těžký alkoholik za zenitem a manželka opravdu měla zkažené dětství). I tak mě mrzí, že matka (mimochodem, vynikající hodný člověk, proti kterému nemám jediné slovo výhrady) je pro mou ženu asi bližší člověk než já. Asi je opravdu chyba někde ve mě, v každém případě jsem z toho dost nešťastný a nejsem si jistý, jak dál. Ale určitě něco vymyslím ;-) I tak si říkám, že pro psycholožku mé ženy to musel být zajímavý profesní zážitek :-)

Tak to nebude jednoduchý.Zkus vychladnout a všechno v klidu přehodnotit.Všichni co jsme tady máme stejný problémy ,takže rádi poradíme.Ahojky Lenka2.

José - to je pořád dokola. Ona není bližší, ona TO zná. Ví, jak to funguje. Je fakt hrozně těžký vysvětlovat problém, v jakým se potácíš (když vlastně sám houby víš, co Ti je:-))), někomu, kdo to nezažil, i když je to nejbližší člověk. Jak jsem psala, mám hezké manželství, manžel je super chlap, přesto určitý momenty nechápe. Teď zrovna to, proč beru léky, po kterých mi není zrovna moc dobře. No prostě proto, že doufám, že až zaberou, bude mi líp. Taky mu vysvětluju, ať mne pořád nehlídá, že se ozvu včas, až mi zase nebude dobře, ale protože mne má rád, má potřebu mi pomoci..... A tak.... Fakt trochu chladná hlava, sbírej informace, hodně věcí se dá pochopit, proč k tomuhle došlo, nechápu ani já (nebo spíš tuším, holt jsem moc pracovala a málo odpočívala) a to jsem toho sestudovala hromady. Držím palce, nebuď smutný !!!

Ahoj Leni,tak jak se máš?Já nic moc,pořád mě bolí v krku,asi zajdu zítra za doktorkou pro antibiotika.Myslíš,že se k tomu Cipralexu můžou?Taky se tě chci zeptat,od té doby co bereš Cipralex,míváš menstruaci pravidelně,jako před tím?Já vždycky měla celkem pravidelně a dneska asi o 5 dnů dřív,taky jsem dřív mívala před tím tak týden takový ty děsný stavy,bolesti břicha,nervozní,nevím,jestli to znáš a ted vůbec nic,je mi to teda fakt divný,asi to bude těma práškama,co myslíš?