Diskuse - Panická porucha

Čočka byla dobrá :)...no,když jsem začla mít třesy a tlak v žaludku,byla jsem i na sondě,měla jsem z toho hrůzu,i v tunelu na mozek,pořád jsem nemohla věřit,že to je psychika..a člověk na netu pročetl už vše o nemocích,tak si říkám,že všechno vím a znám,že bych byla ukázkový doktor :-)) a pro druhé jsem vrba, říkají mi o trápení a poslouchám,kolem mě je toho hodně,tak při negativní myšlence už se roztřesu a odporné je to srde,když tluče o závod hodinu,vkuse a nechce přestat a to se dívám na telku..Taky jste mívaly pocit,že se to už nedá vydržet,že se zblázníte,zešílíte,když to nervní tělo nejde uklidnit?

Čočka byla dobrá :)...no,když jsem začla mít třesy a tlak v žaludku,byla jsem i na sondě,měla jsem z toho hrůzu,i v tunelu na mozek,pořád jsem nemohla věřit,že to je psychika..a člověk na netu pročetl už vše o nemocích,tak si říkám,že všechno vím a znám,že bych byla ukázkový doktor :-)) a pro druhé jsem vrba, říkají mi o trápení a poslouchám,kolem mě je toho hodně,tak při negativní myšlence už se roztřesu a odporné je to srde,když tluče o závod hodinu,vkuse a nechce přestat a to se dívám na telku..Taky jste mívaly pocit,že se to už nedá vydržet,že se zblázníte,zešílíte,když to nervní tělo nejde uklidnit?

Čočka byla dobrá :)...no,když jsem začla mít třesy a tlak v žaludku,byla jsem i na sondě,měla jsem z toho hrůzu,i v tunelu na mozek,pořád jsem nemohla věřit,že to je psychika..a člověk na netu pročetl už vše o nemocích,tak si říkám,že všechno vím a znám,že bych byla ukázkový doktor :-)) a pro druhé jsem vrba, říkají mi o trápení a poslouchám,kolem mě je toho hodně,tak při negativní myšlence už se roztřesu a odporné je to srde,když tluče o závod hodinu,vkuse a nechce přestat a to se dívám na telku..Taky jste mívaly pocit,že se to už nedá vydržet,že se zblázníte,zešílíte,když to nervní tělo nejde uklidnit?

Mám už 11-ti letou dceru,je to má 2. ruka,zajde do obchodu,se psem,je zlatá,děti jsou hodné...místo abych si je užívala,tak....Nerada chodím ven,když si říkám,až se stane něco vážnějšího,už si zamlouvám pokoj na psych. :-)),mezi svátky si syn rozsekl hlavu,sanitka,šití,to jsem byla na kolabs,ale zvládla jsem to,ale tělo bylo troska..Kolik ti je,Danuš? Četla jsem vše,jen ty jména jsem nevnímala poctivě :), od koho je odkaz.

Je to přesně 2 a půl roku,co se pp spustila....

Ano taky jsem mívala ten pocit že se to už nedá vydržet,že se zblázním a atd.Taky jsem někde četla že PP prochází 3 stadiama 1 se dá většinou zvládnout za pomocí psychologa a terapie ta 2 se dá taky zvládnout ale pouze za pomocí léků(já beru Cipralex)terapie ale ta 3 je nejhorší většinou člověk má problémy celý život a jen a jen těžko je z toho cesta venNechci tě strašit ale u mě to zafungovalo a šla jsem k doktorovi.Nějaký čas mi ještě bylo špatně ale věř že z lékama se budeš cítit jak znovu zrozená.Začneš si víc užívat života.Je na čase si přiznat že máš velikýýýýýýýýýýýý problém a dojít k odborníkovi.Ono je sice hezké si o tom s někým podobným jako jsme mi povídat ale útěchu ti to dá pouze na chvíli.Špatně ti je stejně.Přeju ti plno odvahy a ten den co navštívíš doktora se budeš cítít lépe.Jo A ten citelex bych nebrala je to dlouho co jsi ho vysadila třeba ti doktor napíše jiné léky.Jo a taky je to dlouhodobá záležitost obvoďák nic nevyřeší chce to odborníka T A K D O T O H O ! ! ! !

Je mi 35. A je to dost podobně, všichni v okolí o mně říkají, že jsem "držák" chodí za mnou se svými problémy a já jim vždycky dokázala pomoci. I to jsem teď odbourala, nejdřív musím být v pořádku sama. Ale pomoci sama sobě nejde, tohle je fakt nad naše síly a souhlasím s Helčou, že bych měla jít pro léky.

Je mi 35. A je to dost podobně, všichni v okolí o mně říkají, že jsem "držák" chodí za mnou se svými problémy a já jim vždycky dokázala pomoci. I to jsem teď odbourala, nejdřív musím být v pořádku sama. Ale pomoci sama sobě nejde, tohle je fakt nad naše síly a souhlasím s Helčou, že bys měla jít pro léky.

Jo Heli,máš pravdu,ale stejně v tom budu sama,u muže-psychiatr = blázen,i když jsem mu to mockrát vysvětlila,kdysi,tchyně-žádné prášky přece,v takovém věku a moje mamka mi řekla,at' se vzpamatuju..Myslím,že už jsem na tom dost blbě a při objednání u psych. budu čekat tak 3 týdny....Když jsem vydržela tak dlouo,vydržím i ty týdny...

Danuš,taky nechodíš do práce?Já půjdu od 1.3,mezi lidi,určitě to bude lepší a pomůže to,než se utápět...Co děláš ve volném čase,když už taky neposloucháš trápení kamarádek? Co pomáhá? Doma je to nejhorší,nemám pochopení u rodiny,nikde se s tím nesetkaly,jak jim to mám vysvětlit? Kdysi mi psycholog řekl,at' mu manžel zavolá,co se mi to v těle uložilo za "vetřelce",ŽE MU TO VYSVĚTLÍ,ALE NEVOLAL,neměl pochopení...

Fajn tak to doma neříke.neříkej to zatím nikomu pouze jedné osobě které naprosto důvěřuješ.Když Lékaři zavolá a vysvětlíš mu že už opravdu jsi na konci svých sil určitě tě objedná dříve.jsi na tom stejně jako já cca před rokem a opravdu věř bude líp.A až ti doktor dá léky a tobě bude fajn třeba si z toho začneš dělat srandu jako já a nebude tě vlastně ani zajímat co si o tom myslí ostatní.Protože na jejich názoru nezáleží,protože jen ty si žiješ svůj život a když ti k tomu aby jsi ho prožila na plno postačí 1 prášek denně a občas čekání v ordinaci tak za to to stojí .Věř mi

Mé známé o tom ví,když se občas s brekem sesypu,jak to už nezvládám,že se s tím potácím tak dlouho...ale ty to nepochopí a když už nic neříkám,asi si myslí,že mi je fajn,nebo ty ráznější řeknou-vzpamatujse,hodný muž,děti,pěkný byt...kdyby věděly,někdy závidím i bezdomovcům,ti nemají takové stavy,jako my...Hned v pondělí zavolám a půjdu tam tajně,nemíním při hádce posouchat-ses fakt zbláznila!a takové podobné narážky. To je rána pod pas a že už jsem u takového doktora kdysi byla...U vás je pochopení rodiny?

Moje kamarádka,co má postiženou holčičku bere ten lexaurin,když s ní mluvím,připadá mi jak omámená,opilá,bere jen 1 denně a že by pořád spala,nemůže se věnovat naplno domácnosti,malé..opravdu to je takový "oblbovák"? Sice je mi mizerně,ale zatím jsem při smyslech :-),kdo ví,jak bych byla dlouho bez léčby :-(.

No, v podstatě máš pravdu, do práce klasicky nechodím. Podnikám totiž, takže jsem v ní pořád....... ale i tohle povídání s Vámi považuju za relaxaci.

Jen opravdový přítel pochopí jak ti opravdu je.Pokud to nikomu nemůžeš říct škoda.Ale od toho jsme tu mi,já jsem taky postižená:-))Už to že jsi se rozhodla to řešit světší o tom jak jsi silná.O mě to ví manžel,matka a má nejlepší kamarádka.Jo a taky není moc dobré když tě někdo pořád utěšuje to je spíš na opak.Nejlepší je když půjdeš s pejskem na procházku ale neuzavírat se .Mě to pomáhalo Taky mi bylo řečeno že ten kdo je chladný nikdy nebude mít psych.problémi ,protože je to člověk bez citu asi má pravdu,protože já jsem pro každého vrba,společník a kamarád a když mě ty lidičky vysáli všechnu energii nebyl tu nikdo kdo by ji předal mě.Asi je opravdu lepší být trochu sobec a nesnažit se všem pomáhat.Když i to jsem vypustila samé blabla tak mi taky hned bylo lépe.